Jak jsem přibírala a shazovala kila po porodu

Když se řekne těhotenství, tak kromě slov jako je kojení, přebalování, miminko, kočárek, se určitě najde i slovo přibírání, velké břicho, oteklé nohy a další ty trochu míň příjemné věci. A pak po porodu, co s tím? Nevyhnulo se to ani mně, naštěstí tenhle boj je za mnou, tak bych se ráda podělila, jak se hublo u nás a jestli se vůbec zhublo.

hubnutí v plném proudu, jak jinak než s kočárkem

Na úvod bych chtěla napsat, že s váhou jsem nikdy velké problémy neměla, snad jen s výjimkou puberty, kde ty kila šla nahoru nějak rychleji, ale pak se to ustálilo a měla jsem vždy do těch 50 kil. Ale když jsem otěhotněla, tak mi bylo jasné, že moje váha se v nejbližších měsících bude měnit, a to směrem nahoru. Jak jinak. Popravdě, na začátku jsem si to nedokázala představit ani já, ani partner. Ten mě v druhém měsíci hladil ještě po plochém břichu a říkal: „Nějak si nedokážu představit, že za půl roku tady budeš chodit s obrovským břichem, kde bude kopající prcek.“ Opravdu to byl nezvyk, všechno bylo nové a překvapivé.
Do toho pátého měsíce jsem skoro vůbec nevypadala jako těhotná, bříško povyrostlo opravdu minimálně, jídla, na která jsem se před otěhotněním nemohla ani podívat, tak jsem milovala a dokonce mě přešla i alergie na jahody, po kterých vždy bývaly křeče v žaludku. Od té doby jahody zase můžu. V sedmém měsíci mi bříško vyrostlo teda pořádně, těhotenství ukrývat nešlo a poslední týdny se nesly ve znamení, jak si lehnout, aby mi to břicho nepřekáželo, aby mě to či ono netlačilo, no však víte. Co vám budu povídat, přibrala jsem 19 kil. Před otěhotněním váha 47 kil, den před porodem 66 kil. Celkem mě to děsilo.
Po porodu se mi břicho o něco zmenšilo, z porodnice jsem odcházela fakt o něco lehčí, ale bylo mi jasné, že ta nejtěžší cesta je přede mnou. Šestinedělí jsem se rozhodla, že nechám být, budu se věnovat miminku, kojení, odsávání, přebalování, pomalým procházkám s kočárkem a do nějakého hubnutí se vrhnu až potom. A opravdu – prvních týdnů mi bylo nějaké hubnutí putna.
Když bylo malému asi 8 týdnů, tak jsme se chystali na vítání občánků a já si chtěla obléknout své oblíbené elegantní bílé kalhoty. Ale sakra! Když jsem si je oblékala, tak mi došlo, že buďto jsou moc úzké, nebo já jsem ještě nezhubla. Já je nemohla dostat ani přes stehna, natož si je pohodlně zapnout v pasu! A to mi kdysi byly v pasu trochu volné. Tak jsem pokorně vytáhla také nejslušivější těhotenské rifle a řekla si, že bych snad mohla se svou figurou začít něco dělat. A zařekla jsem se, že do půl roku je dopnu, nebo alespoň dostanu přes pas.
Jelikož jsem nakonec musela rodit císařským řezem, tak mi bylo jasné, že drezura typu sedy lehy asi nebude to pravé v této situaci. Jako nejschůdnější řešení se jevily procházky s kočárkem. Naštěstí bydlíme v oblasti, kde jsou lesy, je tam cestiček a zákoutí opravdu mnoho a já od té doby snad znám každou cestičku, ale pozor, musí se tam dostat s kočárkem! Pak jsem začala cvičit jógu. Jako lektorka jógy jsem věděla, které cviky můžu a nemůžu, do ničeho jsem se nenutila, hlavně si to užívala a břišní svaly jsem v rámci možností šetřila. Čtyři měsíce po porodu jsem měla 56 kil. Bylo to už lepší, ale pořád ne ono. Já postupně musela vyměnit šatník a nakoupit si pár kousků ve větších číslech, aby vůbec bylo co nosit, ale utěšovala se tím, že ty své nejmilejší věci ještě jednou oblíknu, jen nevím kdy. Dopadlo to tak, že asi rok a půl od porodu jsem je nesla ke švadleně, aby mi je v pasu rozšířila. Věděla jsem, že jiná možnost není. Tak je opět nosím, ale rozšířené v pasu. Naštěstí to není vidět. Dnes je to od porodu již víc jak 2,5 roku a já se ustálila na váze 49 kil. A ke švadleně chodím pořád, aby mi pro změnu zúžila kalhoty v pasu, které jsem si po porodu koupila a které jsou mi dnes ze všech stran volné. Čili zhubnout se podařilo a vůbec žádné diety jsem nedržela, ani to neuznávám. I když příjem sladkého maličko klesl a nahradilo ho sladké ovoce. Základem byl dostatek pohybu, pravidelná a vyvážená strava, aktivní životní styl, cvičení dle svých možností, disciplína a moc moc moc trpělivosti. Já vím, že to svádí k tomu mít všechno hned, ale to nejde. Je to proces. Takže bych všem ženám bojujícím po porodu s váhou chtěla vzkázat, aby si hlavně nedávaly žádné nesmyslné termíny, že do půl roku si oblečou tuhle oblíbenou sukni, do půl roku budou mít tolik a tolik kil. Je to blbost. Vaše tělo není hloupé a samo se rozhodne, kdy ty kila můžou opadnout. Bříško rostlo celých devět měsíců, což je dost dlouhá doba, teď potřebuje zase nějaký čas na to, aby mohlo zhubnout. Dopřejte mu ho.
Ale můžu říct, a jistě mi každá dáte za pravdu, že i kdybych nezhubla, i kdyby mi břicho třeba zůstalo, tak můj maličký poklad mi za to stojí a nevyměnila bych ho ani za ty nejdokonalejší míry na světě. Protože ta dokonalost, to je to dítě.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
9
6.12.21 09:18

Pekný denníček, ženské telo je proste úžasné :) Ja som to mala s priberaním a chudnutím dosť podobne, s druhým dieťaťom som pribrala presne polovicu pôvodnej váhy, z 51 kg na krásných 76 kg pri výške 170 cm. Na pôvodnú váhu som sa vracala viac než rok a jediná stopa tejto váhovej zmeny sú moje chodidlá, ktoré sa zväčšili o dve čísla. Bohužiaľ to znamenalo, že som musela vyradiť všetky topánky z doby pred deťmi.

  • Zmínit
  • Nahlásit
17
6.12.21 14:43

Krásné zakončení :srdce: :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
506
7.12.21 21:14

Přiznám se že jsem nikdy nad nějakým hubnutím po porodu nepřemýšlela.. před porodem 51 kg, k porodu 63-64 kg..po půl roce na původní váze, to lítání kolem dětí mi dalo zabrat 😀 první syn spal jedině v kočárku, takže jsem denně nachodila bůh ví kolik kilometrů (kolikrát jsem i spala za pochodu, bo v noci nespal) a s druhým jsem chodila taky ven, opět kvůli staršího, bo byl živý a potřebovala jsem ho venku utahat 😂 zvládla jste to skvěle a je důležité cítit se dobře 🙂

  • Zmínit
  • Nahlásit