Jak jsem si ho vychutnala

Když si na to vše dnes vzpomenu, musím se smát. Zároveň si říkám, že nechápu, jak jsem to mohla dotáhnout až do konce a nerozsypat se...

Jak jsem si ho vychutnala

Jak už to tak bývá, i já jsem kdysi chodila s člověkem, který si mě nevážil a já
jako blbec dělala vše, co jsem mu na očích viděla. Jmenoval se Jakub. Moje
nejlepší kámoška Lucka se mi mnohokrát snažila otevřít oči, ale ne, já byla do
toho hňupa prostě zamilovaná a měla jsem na očích hoooodně, hooodně růžový brýle.

Jakub tenkrát přišel o práci a jinou nemohl najít. Alespoň jsem si myslela, že ji
hledá, ale zpětně vím, že jen doma seděl na zadku a hrál hry na PC a mezi tím
já lítala z jedny práce do druhý a volno jsem měla jen každý druhý víkend,
abych utáhla nájem a jídlo. No vlastně kéž by hrál hry…

Stavila se za mnou v práci Lucka a byla prostě divná. Chtěla mi něco říct, ale
evidentně nevěděla, jak na to. „No tak mluv, co se zase stalo? A dělej,
mám fofr.“
Tak Lucka začla mluvit: „Hele, já mám profil na jedný
seznamce a narazila jsem tam na Kubu a evidentně je tam dost aktivní.“
V
tu chvíli prostě práce musela počkat. Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit, ale
když mi to ukázala, úplně se mi zatmělo před očima. Jsem jí za to vděčná, že si
to nenechala pro sebe.

Nejdřív jsem se uklidnila a vzhledem k tomu, že byl pátek, napsala jsem
Jakubovi sms, že jdu k Lucce na skleničku, a že dorazím druhý den. Musely jsme
to prostě probrat a vymyslet, co bude dál. Já to totiž jen tak nenechám!

Vím, že je to nezákonný, ale to mi v tu chvíli bylo ukradený. Vytvořily jsme
falešný profil „Kamila“ a začala moje pomsta. Kontaktovaly jsme Jakuba
a všechno se mi potvrdilo. Na PC hry nehrál, psal si s jinejma holkama.

Tenkrát jsem se hrozně opila, takže mi bylo špatně až do neděle do večera, tak
Kuba nepoznal, že se něco děje. A pak začal zase můj pracovní kolotoč. Nebo to
si aspoň myslel Jakub. S brigádou jsem skončila, protože toho blba vystěhuju
hned, jak to bude možný.

Kamila si domluvila s Jakubem rande na středu. Bylo to utrpení potkávat ho doma
a předstírat, že o ničem nevím. Sraz jsme měli pod ocasem. Samozřejmě si
myslel, že budu v práci, protože nevěděl, že na brigádu už chodit nebudu.

Lucka šla tenkrát se mnou, aby mě podpořila, ale nechtěla jsem, aby se do toho
víc pletla. Když jsem ho z dálky pozorovala, jak tam stojí, celej natěšenej…
Hrozně se mi zprotivil. Najednou ten stres ze mě spadnul a já věděla, že to
prostě zvládnu.

Nádech, výdech… „Ahoj, co tu děláš?“ ťukám Kubovi zezadu na rameno.
Vytřeštil na mě oči se slovy: „Jakto, že nejsi v práci?“ Prostě začal
koktat a vykoktal jen to, že čeká na kamaráda. Tak jsem mu řekla, že počkám s
ním. Ani nevím, jestli jsme tam spolu mlčky stáli minutu nebo hodinu. Ale
najednou si na něco vzpomněl, a že musí jít, že se sejdeme doma. „Kamila
nedorazí a domů už nechoď. Věci ti ráda sbalím a odvezu k rodičům.“

Otočila jsem se a prostě jsem odešla. Lucka na mě čekala na rohu přes ulici a
byla snad vyklepanější než já.

A proč jsem to udělala? Chtěla jsem ho dostat z bytu, protože v tý době se u
nás doma už měnily zámky a bála jsem se, že bude dělat problémy a taky jsem asi
doufala, že nedorazí, že se to nějak vysvětlí. Možná jsem mu chtěla dokázat, že
je to prostě blbec. Naháněl mě ještě pár týdnu po telefonu, ale od té doby jsem
ho už neviděla.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
4099
6.2.21 13:18

Pecka, jak z Bravíčka 🙂

  • Zmínit
  • Nahlásit
6376
7.2.21 08:23

Tezko rict, jestli to bude na tu lahev, za me ne.

  • Zmínit
  • Nahlásit

Všechny deníčky uživatele