Jak jsem zapomněla, že mám taky nějaké sny

Tenhle týden jsem na jednom webu narazila na zajímavý výčet lidí, kteří mají těžký život. Dospělí s handicapem, důchodci, studenti, dlouhodobě nemocní a mezi mnohými dalšími skupinami i ženy na mateřské dovolené… Odkdy znamená být na mateřské, že máte problém? Kdy se ve společnosti změnila reakce na oznámení těhotenství z „To je paráda!“ na „Hm... A to jako schválně?“

Jak jsem zapomněla, že mám taky nějaké sny

Jasně, dnešní doba dětem moc nefandí. Úplně miluju, když si někde přečtu politické kecy o tom, jak chtějí zvýšit porodnost. Ha. Ha. Ha. Nejvíc vtipné mi to přijde ve chvílích, kdy chodím na pracovní úřad zařizovat rodičovský příspěvek nebo mateřskou a paní úřednice mi smutným hlasem oznamuje, že vzhledem k tomu, že jsem dřív nedostala práci jinak než na živnosťák, tak si to teď budu celou mateřskou každý měsíc vyžírat tím nejmenším možným příspěvkem. Tak to je ten důvod, že lidé s dětmi jsou hození do kategorie „máte problém“?

Jenže většinou člověk zjistí, jak je to s tou státní pomocí, až když je doslova „v tom“. A pak už s tím fakt nic nenadělá. Zkrátka to není ani tak o penězích, ale o dnešní celkové náladě ohledně dětí. Mám s tím bohatou zkušenost, přeci jenom moje první dítě se narodilo, když mi bylo 27. Když jsme s mužem nadšeně oznámili, že se nám „to“ povedlo a čekáme miminko, reakce jednoho z kamarádů byla naprosto vážné: „Proč?“ Není to tak, že by nám to okolí nepřálo, samozřejmě jinak všichni gratulovali, ale mezi všemi těmi ostatními oznámeními o cestách do Jižní Ameriky, na Filipíny či Nový Zéland, to nebyla zas až tak zajímavá informace.

Sranda je, jak to dnešní mladí lidé často vnímají…
Třeba kamarádova úvaha: „Proboha, ty ve 4. měsíci řídíš? No jo… Když nad tím tak přemýšlím, tak ona to vlastně není nemoc…" Nebo když mi kamarádka poslala nabídku práce, která by se mi pravděpodobně líbila, kdybych neměla doma ani ne půlroční Josefínu. Ne že bych potřebovala k té nabídce práce vysvětlení, ale i tak mi bylo vysvětleno, že mi tím chce připomenout, že „mám taky nějakej sen“… Protože kdybyste to nevěděli, tak ten v žádným možným vesmíru nemůžu naplňovat tím, že mám rodinu. :D No jo, já sice sen o tom, že budu mít dceru Josefínu, mám od doby, kdy umím mluvit, ale sen, že budu mít nějakou práci, mě napadl cca 6 let zpět, takže pojďme jednat! Abych byla upřímná, tak mi vážně přijde, že když se někomu v dnešní době povede mít dítě, tak má Royal Flush. Ale když přijde v hospodě na téma děti, většinou to vyzní jako hození karet na stůl. „Ne, děti rozhodně ne, chci si v kariéře ještě něco dokázat.“ „Ne, jsi blázen? Přece jsme ještě nejeli do Norska pod stan.“ Nebo jak jednou trefně a v jejím případě sarkasticky popsala moje kamarádka, která si děti záměrně pořídila brzy po vzoru minulých generací: „Ne, díky, rodinu odsouvám na dobu, až poznám svět a definitivně budu chtít chcípnout nudou ve svým městě, ve svým bytě, u svý televize, s těma parchantama, co mi zničí celej zbytek života.“

Jistě, že lidé mají spoustu racionálních důvodů odkládat rodinu. (Pozn.: Věděli jste, že hormonální antikoncepce ovládá a tlumí část mozku zodpovědnou za spontánnost?) A jistě, že lidé někdy zoufale touží po dětech, ale nejde to – tuhle část mám bohužel zkušenou. Pak je tu ale spousta nepříjemných faktorů prostředí, které z mateřství dělají něco, co by bylo dobré odložit, protože pak už ten život bude jenom těžší a těžší. A články v časopisech o mateřství s titulky typu: „To už vážně nikdy nebudu mít čas pro sebe?!“, tomu opravdu nepomáhají.

Markéta Šichtařová kdysi napsala geniální věc - komu se prý nechce přebalovat v mládí, nebude přebalen ve stáří. Hluboká pravda. A není to o tom, že by si měl člověk pořizovat děti jen proto, aby se o něj jednou někdo postaral, nicméně by bylo dobré alespoň šetřit na 20 let platu pro pečovatelku. Krásně to popsala i kamarádka mé sestry, špičková vědkyně s nekonečnou řadou titulů, která v laborce i spí. Ta nedávno prohlásila, že místo zasvěcení života Potěmkinově vesnici zvané věda, měla vyprodukovat raději dva plátce důchodu. Jedna moje bývalá spolužačka, Eliška, je v tomhle taky skvělá. Má dvě děti a říká, co si myslí. A jsou to věci, které jsem si, tedy dokud jsem nenapsala tenhle článek, vždycky myslela jen v duchu. Třeba že starý dobrý “nejdřív budeme cestovat a pak si pořídíme dítě”, je fakt blbost. I když pokaždé, když se Eliška z nějaké takové dovolené s dítětem vrátí, tak musí odpovídat na super dotazy: „PANEBOŽE, jak jste to udělali? To muselo být HROZNÝ v letadle, ne? A jak mu tam JAKO vaříš? A kolik kufrů plen jste JAKO museli TAHAT sebou?“ Protože když letíte do civilizované destinace na dovolenou, tak tam v žádném případě nikdy nemůžete koupit dětské pleny ani zeleninu na uvaření příkrmu. Nikdy.

Víte, co je taky super? Dotazy ve stylu „Co celé dny děláš, když jsi vlastně jenom doma?“ :D Prý porovnávali náročnost mateřské s vrcholovým sportováním. Sportovci to samozřejmě projeli na plné čáře, tenhle závod zkrátka vyhrát nemůžou. Já vidím hlavní rozdíl v tom, že mají v rámci tréninku povinný pořádný spánek. Pořád je to ale naprosto fuk. Život po dětech fakt nekončí, jediné, co se změní, je, že je všechno najednou desetkrát větší sranda, hlavně to cestování. Když jsme jeli za rodinou na Moravu, zjistili jsme, jak je ta cesta s Josefínou super. Žádný spěch, sem tam v klidu zastávka na přebalení nebo jídlo, během které se ukazují stromečky a auta dělají „drn, drn“. Mezitím od kolemjdoucích důchodců sklízíte ovace ve stylu „och, ach, vy máte nejkrásnější dítě na světě“. Místo pedálu na podlaze bez zastávek na čůrání zkrátka pohoda. A právě proto nechápu, proč jsou ženy na mateřské šoupnuté do stejné skupiny jako lidé s obtížemi. Je snad podstatné části společnosti líto, že všechny ty ženy zapomněly, že mají taky nějaký sny?

Ještě, že dělám na té naší knize „Já, miminko“, protože kdybych byla výhradně jen na mateřské, tak by pravděpodobně můj život, dle názoru společnosti, ztratil veškerou hodnotu. Což mimochodem celkem často zpochybňuji, tedy to, jestli bych měla dělat na knize. Třeba když nám znovu, už po milionté, bouchla tiskárna nebo když vyhodíme peníze za naprosto příšernou maketu nebo když mám deadline, ale Josefíně rostou zuby anebo když nám to jako v každém projektu někdy skřípe, viz. Článek o tom, jak nám to skřípe. Tohle jsou zkrátka chvíle, kdy si říkám, že to možná nebyl tak báječný nápad, když jsem měla nápad na tu naši báječnou knihu. Pak se ale stane něco super, jako když pod článek na stránkách e-mimino úplně cizí maminky napíšou, že nám drží palce! V tom jsou totiž mámy dost super, hlavně když si na sebe taky ušily bič v podobě nějakého projektu nebo zkrátka pracovat musí. Zažívají si stejné reakce okolí ve stylu „tvůj život skončil“ i práci po nocích, protože jejich dítě přes den oka nezamhouří, a ony, aby stíhaly, zase nezamhouří v noci.

Možná se tenhle článek nebude líbit milovníkům cestování a kariéry. Nicméně mně se zase vždycky nelíbí, jak se mnou někteří lidé mluví, jako by můj život skončil a že je ještě štěstí, že aspoň dělám na knize, protože jinak bych byla díky té mateřské fakt úplně k ničemu. :D No vidíte, tak si možná budeme konečně kvit. Já je mám ráda, i když mě litují, že „jsem si zničila život“. Na druhou stranu, když oni dostanou první den dovolené v Thajsku otravu jídlem, tak já je taky lituju. No vidíte, jsme si kvit, v kategorii „těžký život“ je někdy každý.

PS.: Doporučuji se rovnou podívat na díl 3 v 1: Nekonečná válka matek a bezdětných kamarádek, a pojďme si říct, že obě strany mají něco do sebe a není nutné z toho být ve stresu. :D

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1790
10.11.20 14:31

Tenhle deníček se mi moc líbil a velmi za něj děkuji :kytka:. Přiměl mne k zamyšlení, jak to mám se svojí sebeprezentací pobytu doma s dětmi já. Spousta maminek je ještě pořád zaskočená realitou života s dítětem a srovnává s životem „před“. Mám pocit, že dříve se o tom tolik nemluvilo - nechci věřit růžovému snu, že naše matky a babičky se měly líp :). Spíše si myslím, že toho měly víc minimálně z hlediska péče o domácnost, protože neměly automatické pračky a jiné vychytávky. Nicméně je pravda, že současný trend více nahrává různým steskům, jak to mají rodiče dětí těžké, co vše již nemohou apod. Jen na téma rodičovství jsem sama za dobu, co mám děti, narazila na kupu blogů či knížek. Sama jsem si taky stěžovala už mockrát, ať vážně nebo jen ve formě povzdechu, když mne nějaká situace semlela, ale už jsem nedodala, že mne to doma s dětmi baví, že jsem takhle spokojená a že mít je, je samo o sobě splněným snem a životním cílem. Že je můj život s nimi mnohem pestřejší a barevnější a rozhodně mi nehrozí, že bych se do konce života mohla nudit :D. Nemluvě o tom, že když jsme navýšili počet potomků, zvýšili jsme svoje šance, že se o nás někdo v budoucnu (možná) postará ;). Život před dětmi a s nimi není horší nebo lepší, je prostě JINÝ. Při cestování si sice nevychutnám kupu věcí, které bych si vychutnala, kdybych byla sama, ale za to jsem bohatší o kupu zážitků a taky si o to víc vážím něčeho tak samozřejmého, jako být někde sama :).

Moc se mi líbí, že je deníček psán nekonfliktně, s nadhledem, a obdivuji autorku, že ho dokázala koncipovat a všechno to, co mne pobavilo i zaujalo, dokázala poskládat tak, že to bylo nejen čtivé, ale i neurážlivé. :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1951
10.11.20 22:17

Díky za deníček :palec:… u nás doma brzy “vyprodukujeme” už pátého plátce důchodu, do toho máme vlastní podnikání - firmu s několika desítky zaměstnanci (takže mateřská je jen iluze :mrgreen: ), starame se o dům se zahradou a často cestujeme s karavanem. Vše se dá zvládnout a zatím to hodnotim jako tu nejbáječnější jízdu životem, a to právě díky dětem :dance: :pankac:

Příspěvek upraven 10.11.20 v 22:19

  • Zmínit
  • Nahlásit
AH
67
11.11.20 11:21

Já tedy nemohu souhlasit. Nejsem ani kariéristka a nějaké větší cestování mimo čr mě absolutně neláká. Přesto si už přes rok stále nemohu zvyknout na tu nesvobodu, kterou mi dítě přineslo. :nevim:
Stejně tak nesnášim neustálé vnucováni řečí kamarádek, jak s dítětem není problém cestovat. Pro mě je to strašný stres vše zabalit, stihnout.. do toho velká výživová omezení dítěte kdy musím vařit příkrmy spojeno s tím, že s v cizím prostředí je dítě nervózní a nespí.
Takže já jsem ze skupiny kdy dítě život změní a omezení to pro nás prostě prináší. :think:
A deniček na mě tedy zas naopak působí, že si autorka tento názor potřebuje obhájit sama před sebou.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1525
11.11.20 11:30

U prvniho tehotenstvi jsem se s nejakymi zapornymi reakcemi nesetkala, ale u druheho uz ano. Hlavne o tom, ze to budu mit tezke, coz meli pravdu. S prvnim ditetem jsme byli 2 krat autem v Italii(10mesicu a 22mesicu) a uplna pohoda. Pak jsme jeli se 2 detmi (1rok a 3,5) a to bylo tak hrozne, ze uz jsme na zadnou dalsi zahranicni dovolenou nejeli a pojedem az budou deti starsi. Jedno dite ledaskdo pohlidal, ale 2 uz ne. Kdyz chci pohlidat obe deti musim sehnat 2 hlidace. To jestli maji zeny na rodicovske tezky zivot, tak to zalezi na mnoha okolnostech. Obecne se to takto neda rict. Ja se treba obavam, ze bude problem sehnat po rodicovske praci, abych ji casove zvladala a zaroven byla na pracovni smlouvu(ne dohody nebo OSVC) a to budu hledat v te krizi, ktera tady brzy nastane. Materstvi me teda taky v mnohem posunulo dopredu. To zas urcite ano.

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.11.20 11:48

@PenelopaW Dobrý den, moc děkuji za odpověď a za nádhernou pochvalu! :srdce:
S těmi povzdechy a občasným stěžováním to máme všichni stejné, jenže… Znáte někoho, kdo si nepostěžuje někdy na práci? Samozřejmě, že stěžování není hezké, ale často je to tak, že lidé mají sklon politovat člověka, který si stěžuje na práci a soucítit s ním, ale pokud si postěžuje žena na mateřské, dostane se jí starého známého „máš, cos chtěla, tak co si stěžuješ.“ :D Zkrátka je to takový nehezký společenský dvojí metr, nad který je nutné se povznést a umět se mu zasmát.
Moc si vážím Vašeho ocenění, jak je deníček napsaný, téma ve mně zrálo opravdu dlouho a ještě déle jsem pak sbírala odvahu ho zveřejnit, proto se mi moc ulevilo, že to někdo cítí stejně. Ještě jednou moc děkuji. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.11.20 11:52

@Petrusska007 Já děkuji za tak inspirativní reakci!!! :palec: Ano, pro nás pracující mámy je opravdu mateřská jen iluze. :lol: Máte můj neskutečný obdiv za to, že to takto všechno zvládáte a ještě s tak pozitivním přístupem. Vy musíte být nejlepší manažerka na světě! :dance:

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.11.20 12:03

@AH Dobrý den, moc děkuji za reakci. :kytka: Naprosto chápu Váš přístup a souhlasím s Vámi v tom, že dítě život změní a rozhodně přinese i nějaká omezení - přeci jenom, tančit s kamarádkami jsem šla poprvé po roce od porodu (za to to ale byla jízda, na kterou se nezapomíná :dance:). Spíš mě mrzí celkový přístup společnosti, kdy by pro maminky bylo všechno snazší, kdyby nebyly házeny právě do toho pytle s nálepkou „Těžší život“. Zkrátka mi přijde, že by se líp fungovalo s celkovým pozitivním přístupem, který by nastávající maminky tolik neodrazoval. Jinak to dítě, které na cestách nespí, máme společné, dceři se na dovolené v Chorvatsku totálně rozhodil spací režim, takže jsme se vrátili domů bohatší o návrat nočního vstávání. :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.11.20 12:17

@Oriseka Dobrý den, moc děkuji za reakci! :hug: Doufám, že nebude moc drzé, když se zeptám, prosím, kdyžtak můj dotaz ignorujte - v návaznosti na to, jak se změnil život po dvou dětech, přáli byste si s mužem i třetí? Respektive ovlivňuje to Vaše rozhodnutí, že byste si př. řekli, že tři by byly fajn, ale ne, protože už teď je to moc komplikované? Zároveň by mě moc zajímalo, v čem konkrétně Vás mateřství posunulo? :srdce: Cítím to stejně, ale ne vždy to dokážu pojmenovat.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1525
11.11.20 12:36

@Sebi Chomiszak Treti dite teda ani nahodou. Sotva zvladam deti dve. Materstvi me posunulo v tom, ze jsem mnohem toleratnejsi, vic premyslim nez neco reknu a umim vic zabrat a maknout, kdyz je potreba. Pred detma jsem si zivot bez nich nedovedla predstavit a leta jsem po nich touzila. Dnes uz si myslim, ze i zivot bez deti ma smysl a kdo nechce, tak by je mit nemel. Navzdory vnejsimu tlaku. Nelituji, ze je mam. To zas ne, ale nikdy jsem si nemyslela, ze je to tak narocne. Starsi syn je nestandartni, takze je vse slozitejsi. Denicek je hezky.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1790
11.11.20 12:48

@AH S tou nesvobodou jsem nejvíc bojovala u prvního dítěte, tam ta změna životního stylu, ale života obecně, pro mne byla nejtěžší. Paradoxně teď, když máme tři, mám pocit, že to je vlastně docela brnkačka. S druhorozenou dcerkou jsem podnikala výlety, které bych si v tom stejném věku se synem netroufla. S ním jsem poprvé jela sama vlakem do jiného města (cca 2,5 hodinová cesta) v jeho dvou letech. S dcerkou jsme to dali v 6 týdnech a v 10 měsících jsme byly spolu na víkend ve Vídni. Nejlépe se za mne cestuje s úplným miminem, které většinu času prospí a nepotřebuje nic moc jiného než přebalit a nakrmit :-). Přišla jsem na to, že jsem se kolikrát stresovala dopředu, že něco nepůjde, a když jsem to zkusila, ono to šlo. Sice to skřípalo, něco jsem zapomněla zabalit apod., ale nikdy to nebyla taková tragédie, že by mne to přimělo raději zůstat doma :).
Samozřejmě hrozně moc záleží nejen na věku dětí, ale i temperamentu. Kdybych měla křiklouna, který nenávidí změny, nebo nespavce, který celé dny probrečí, mluvila bych určitě jinak.
My zatím jezdíme spíše do blízkého okolí (je to dané i tím, že nemáme auto), nebo jen po ČR. Se všema dětmi jsme byli v horách, týden v Praze u dědy a týden v Litoměřicích. Při přesunech i balení jsem zpocená až na…, cesta je někdy naprosto šílená, protože děti se zlobí, nudí, pošťuchují, jsou hlučné a lidi na nás blbě koukají. Ale když si tohle všechno odmyslím, tak je to s nimi prostě větší prča. Jen tedy pěšky a s kočárkem neurazíme tolik, co bychom šli sami dva nebo ujeli na kolech. Po tom se mi, pravda, dost stýská a těším se, až děti trochu odrostou a někdo bude ochoten je pohlídat všechny tři, abychom s manželem sedli na kola a udělali si pořádnou projížďku :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.11.20 12:50

@Oriseka Moc děkuji za upřímnou odpověď. :hug: Moc s Vámi souzním v názoru, že kdo děti nechce, tak by je mít neměl a už vůbec by ho k tomu okolí nemělo tlačit. Moje oblíbená hláška na toto téma je z filmu Jíst, meditovat a milovat: „Pořídit si dítě je jako pořídit si tetování na obličej. Musíš si být opravdu jistá, že ho chceš, než se k tomu rozhodneš." :pankac:

  • Zmínit
  • Nahlásit
11.11.20 13:00

@PenelopaW Je skvělé, jak si člověk sám posouvá hranice. Za cestování s třemi dětmi máte samozřejmě můj velký obdiv. :potlesk: Dodnes si pamatuji, jak jsme šli poprvé z domu s dcerou po šestinedělí. Už jsme se s mužem obouvali, když nás doběhla moje mamka: „Máte záložní plínky? A bryndák? Taky radši vlhké ubrousky a krém. No a náhradní oblečení, kdyby náhodou…“ Trochu zmateně jsem koukala, v hlavě mi běželo, že jdeme přece jen na procházku do lesa 10 minut autem, tak v takovém ještě hormonálním oparu mamce říkám: „Já jsem myslela, že vezmu dítě, prsa a jdu.“ :mrgreen: No… Dostalo se mi nabalené tašky, velkého objetí a pak už jsme teda fakt vyrazili. (Mami, kdybys tu náhodou byla a četla diskuzi, znovu děkuji. :hug: ) Od té doby mám psaný seznam na cestování, který kontroluji vždy, když jdu z domu, jestli mám všechno. :pankac:

  • Zmínit
  • Nahlásit
yse
940
11.11.20 14:04

@AH V zadnem pripade se ti nevysmivam ( nervozitu a nespani z noveho prostredi mame taky, plus k tomu zase jine omezeni), ale porid si druhe dite a uvidis jak budes vzpominat na zivot jen s jednim ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit
3230
11.11.20 23:04

Hezký deníček, ale pro mě z úplně jiného světa.. Mám druhé dítě a nikdy jsem se s ničím, o čem se tu píše, nesetkala. Asi jinej gang.. Autorko, nejsi z Prahy? Trochu mi to připomíná život několika málo instagramerek, které sleduju. A taky přátel, co v Praze žijí. Bezdětných tedy ovšem :-)
Hodně zdaru s dítětem, knihou i všemi dalšími sny :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
3958
12.11.20 06:05

Nám tu aktuálně prdí do plíny 4.dítko. A to jsou teprve řeči :zed: Vždy odpovídám, že mi musí někdo vydělat na důchod. Samozřejmě, že je mateřství náročné, nehledě na počet dětí. Všechno má + i -. I život před dětmi. Ten jsem trávila kombinací školy, práce a společenského života. Občas se divím, jak jsem to fyzicky zvládala. Spala jsem snad ještě míň než teď.

  • Zmínit
  • Nahlásit
770
12.11.20 08:33

Opět krásný deníček, moc ráda je od tebe čtu. O tom, jak to bylo dříve, mám mamku a ta naší generaci teda vůbec nezávidí. A už vůbec nechápala, že na mateřské pracují, že ony měly to štěstí, že stačil plat chlapa.

Na dotazy „co proboha dělám doma“ hbitě odpovídá můj manžel, který občas musí pohlídat všechny tři kluky a dvě hodinky by zapůsobily výchovne i na vsetecne tazatele :lol: :lol: Ono totiž není potřeba doma nic jist, do čeho se oblékat, s nikým si hrát a už vůbec ho nic učit. Na mateřské začíná svět růžového jednorožce, kde se udělá vše samo :lol: 8)

  • Zmínit
  • Nahlásit
770
12.11.20 08:36

@Samina007

Tos mi připomněla dobu, kdy jsme oznamovali že čekáme třetí dítě. Asi jen jedna osoba z celkem dvaceti nám popřála, zbytek byl zarazen a doteď mám v sobě trošku blok těm lidem pak přát sama. Přitom manžel vydělá dost, máme vlastní bydlení a nebyl důvod nás litovat… Já z toho byla hrozně z počátku rozcarovana. A zklamaná, protože v okolí máme dost neplodných páru.

  • Zmínit
  • Nahlásit
25
12.11.20 10:27

Moc ti přeju, že se ti splnil sen a máš dcerku a mateřství si užíváš, to je skvělý :palec:

Ale o těch názorech společnosti, že život ženy na mateřské ztratil hodnotu - to jsi vzala kde? 8o To mi příjde jako pěkná blbost..

Jinak to, že mě bude někdo přebalovat (natož moje děti! 8o ), je pro mě největší noční můra, doufám, že se to nikdy nestane. To bych to tady radši dobrovolně zabalila. :?

  • Zmínit
  • Nahlásit
12
12.11.20 14:00

Držím palce )

  • Zmínit
  • Nahlásit
1717
12.11.20 21:12

Děkuji za deníček, pohladil po duši! ;) Taky mě občas ubíjí zbytečné negativní reakce typu jaký jsem chudák že mám děti brzy od sebe, nebo že jsou to dva kluci… Přitom já ani jednoho z toho ani vteřinu nezalitovala, beru život tak jak je :nevim: A taky mám svůj noční projekt, abych obstála i u náročnějších jedinců, kterým být doma s dětmi není dost perspektivní… :lol: I když se nejedná o nic kreativního, jen o obyčejné vydělávání peněz… ;-) Děti člověka samozřejmě omezují, není všechno tak jak bylo dřív, ale taky obohacují, a i když jsem dřív vůbec tímto směrem neuvažovala, vážně mému životu dali ti dva nový rozměr a smysl… A když má člověk nervy ze železa, tak i to cestování a všelijaké zážitky se nějak zorganizovat dají…:)

  • Zmínit
  • Nahlásit
3800
12.11.20 22:12

Vse se odviji od toho, jake dite se vam narodi. U nas prvni syn, vecne nespokojene miminko a i dite. Nikam se s nim nedalo, byla to rehole. Dcera je pohodarka, tech bych mohla mit klidne i deset :roll: samostatna kapitola jsou babicky. Pokud mate alespon jednu ochotnou, je to pohoda. Pokud ale nemate hlidani vubec nebo nejiste, pak je to proste zaprah.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.11.20 12:13

Autorko, no nevim nevim.. V jakem okoli se to pohybujes? Ja mam asi osvicene pratele, zname i rodinu..

Za mesic cekame ctvrte dite (a nejvetsi strach mam z porodu v teto corona dobe a ne z poctu deti). Vsichni nam tleskaji a rikaji, ze je to super. Par kamaradu mi fokonce reklo, ze 4 deti je jejich sen.

Ztrata svobody? Nevim o nicem. Babicky a hlidani nemame. Kdyz chci na kafe s kamaradkou, hlida manzel. Dokonce muzu i 2× tydne zaskocit do laborky. Jsem totiz vedkyne jako ta slecna (pani), co ji zminujes. S mrakem titulu a odbornych publikaci. Planuju cca rok az dva po porodu pridat dalsi titul.

Cestovani? Zadny problem. Cestu na Moravu nebo Slovensko sr 3mi detmi (bydlime v Praze) nepovazuju za vyzvu.

Dokonce jsme s detmi zili 6 mesicu v zahranici a procestovali mista, kam se bezny clovek moc nepodiva.

Kde je problem? Jaky si to udelas, takovy to mas.. ;)

Anonym - prozrazuju o sobe hodne informaci..

  • Nahlásit
14.11.20 13:37

@ProfZav Moc děkuji za pochvalu deníčku! :kytka: A ano, první půlku těhotenství jsem vážně prožívala v Praze mezi bezdětnými. :D Teď už jezdím do Prahy jen občas za prací nebo na výlet a většinou sesbírám materiál na pokračování tohohle článku. :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14.11.20 13:41

@Samina007 To si dovedu představit, touha lidí „rýpnout si“ musí být nekonečná. :hug: Mimochodem to s tím důchodem je skvělá odpálkovací hláška! :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14.11.20 13:46

@Astyna88 Strašně moc děkuji za pochvalu, jsem moc ráda, že to někoho baví číst! :kytka: Ráda bych psala víc, ale s dcerou to jde jen, když je hlídání. :mrgreen:
Pokud mohu, ráda bych někdy použila hlášku s růžovým jednorožcem, ten u nás od porodu samozřejmě taky maká 24/7. :dance:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14.11.20 13:54

@Nanna30 Moc děkuji za reakci i za přání! :srdce: S názorem, že je to blbost, naprosto souhlasím! Pokud to z textu nevyznělo, tak to není můj názor. Nicméně jsem tento názor nejednou vyslechla od mých zatím bezdětných vrstevníků, kteří hlavně ze začátku mého mateřství naznačovali, že mateřství nemá takovou hodnotu, jako kdybych budovala kariéru, což mě právě přivedlo k napsání článku. Každý má samozřejmě svůj úhel pohledu, ale rozdíl je asi v tom, že jako žena na mateřské fandím všem svým blízkým, ať už děti mají nebo ne. :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14.11.20 13:54

@kailas Moc děkuji! :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14.11.20 13:59

@Silver_Lining Moc děkuji za krásnou reakci! :kytka: Mít děti blízko od sebe byl vždycky náš sen, aby mohli kamarádit, snad se nám to s mužem povede. :srdce: U nás v projektu je pořád v plánu, že to přestane jednou být jen kreativní a bude to vydělávat i peníze, tak snad se toho jednou s kolegyní dočkáme. :D A máte úplnou pravdu, s dětmi jde fakt úplně všechno, ale člověk na to musí mít nervy a musí chtít. :pankac:

  • Zmínit
  • Nahlásit
14.11.20 14:03

@e008 Moc děkuji za reakci! Kde to můžu podepsat, prosím? :potlesk: Bez babičky a v kombinaci s náročným dítětem je to opravdu zápřah, kam se hrabou vrcholoví manažeři. Moje mamka vždycky říká, že kdyby neměla jako první moji ségru ( :andel: ), ale mě ( :cert: ), tak už nikdy druhé dítě nemá, protože by si prostě netroufla to vydržet podruhé. :mrgreen: A moje dcera… To je moje kopie, i když mamka říká, že ve většině věcí je ještě horší, což si prý nikdy ani neuměla představit. :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4715
14.11.20 16:31

Taky se pridavam k nazoru, ze denicek je hodne pritazeny za vlasy, asi ziji v jine socialni skupine a s takovym postojem v okoli jsem se nikdy nesetkala… co se tyka cestovani s detma a nejakym omezenim, rovnez. s detma cestuji od narozeni bez omezeni, po sestinedeli jsme vyrazili na tydenni hory, a zivot pred detma, vyjma par drobnosti je stejny jako pri nich. kdyz neni hlidani, pozve se chuva… me prijde, ze dnesni matky vse strasne hroti, vsude vidi problem, i tam kde neni - tak na me pusobi i autorka clanku… jsou vystresovane ony, tim padem se to prenasi i na jejich deti… na me osobne clanek pusobi, ze autorka si musi neustale dokazovat sama sobe, jak je skvele, ze si poridila dite v teto fazi zivota :nevim: a fakt bych chtela videt tolik lidi, o kterych autorka pise, predpokladam vekova hranice 30+, kteri si mysli, ze poridit si dite je na obtiz…

Příspěvek upraven 14.11.20 v 16:33

  • Zmínit
  • Nahlásit
4715
14.11.20 16:37

Tulipane, nejde mi te oznacit, ale mam to taky tak. Dle meho autorka clanku nedela nic svetoborneho, pred cim padnout na zadek, proste deti (mam dve, 2,5roku od sebe, od narozeni druhorozeneho jsem na ne sama), podnikani, cestovani, konicky lze delat uplne na pohodu, jen to tolik neprozivat, nebyt ze vseho vyprdeny a hlavne umet v pripade potreby improvizovat :lol: :pankac:… takovych zenskych je plno, teda alespon v te me socialni skupine :-)… s tim cestovanim, to same - cesta po cechach, na slovensku, to neni zadna vyzva, ev. se z toho hroutit… nase nejkrasnejsi dovolene, letenky od letecke spolecnosti, pres booking ubytko, na miste pujceni auta a projezdeni napr. kanarskych ostrovu, s detma takto az kdyz jim bylo 4 a 6 let, aby z toho neco mely i ony… na fcb je jedna skupina - cestovani s detmi a tam fakt je krasne videt, ze deti nejsou zadne limity pro cokoliv

Příspěvek upraven 14.11.20 v 17:31

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.11.20 07:25

My jsme take cestovni rodina,
cestujeme rádi. Ale zase mi neříkejte, ze stres s dětmi na cestach nemáte. Co si jen tak namatkou vzpomenu, tak treba dite s prujmem v aute a ve stanu byl masakr. Sice na to ted vzpominam s úsměvem, ale vim, ze jsem všechny cestou prolínala, hlavne pri čištění spacáku, sedačky, stanu a za revu dvouleteho ditete, ze ho boli brisko :D
Nekdo to proste snasi hur a někdo lepe.
Ja treba obdivuju to, ze nekdo na materske podnika.
Ja jsem ještě neprisla na nic, v cem bych mohla podnikat. Ani na to moc nebyla sila, vecer nekdy padnu do postele s detma.
:srdce:

  • Nahlásit
16
17.11.20 20:56

Stavím se do řady na potřesení rukou autorce! Opravdu skvělý článek/deník. Je super, že někdo taky napsal - a veřejně! - že mateřská je bezva i přes to, že člověk má hromadu nových starostí a občas padá na ústa, že je mateřská bezva i přes to, že nemůžeme chodit „pařit“ jako před dětmi, nebo jezdit na exotické dobrodružné dovolené. Pro mě je to neskutečná vzpruha takhle večer :) Děkuji za ni :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
770
19.11.20 06:55

Těm, co si mateřskou užívají s prstem v nose :mrgreen: mám syna s ADHD s auti prvky, buďte rádi, že máte děti, které nervou při změně trasy, v restauraci s cizími lidmi, které se udrží na hřišti, že za vámi nelita ven, když jde starší čůrat mimo hřiště. Já vždy říkám, že nezáleží na počtu dětí, ale jaké ty děti jsou. Jo mít jen první a třetí dítě, tak cestuju, pracuji, fakt dovolená. Ale když vám nikdo nemůže dítě pohlídat, protože to prostě nezvládne, protože dítě na rádi cizí lidi a jedna babička je nad hrobem a druhá pracuje, ba tedy obě dost daleko k tomu, je to každodenní očistec…

  • Zmínit
  • Nahlásit
dnes v 15:12

@markytka3 Dobrý den, moc děkuji za reakci. :kytka: Bohužel se obávám, že článek úplně nevyzněl, tak jak měl - př. cestování s dětmi považuji za skvělou věc, pouze se setkávám s názory okolí, které ho považuje za peklo na zemi. :D Ale je pochopitelné, že to nemůže vyjít vždy, každý máme jiný styl vyjadřování a humoru. ;) Souhlasím s vámi ohledně chování určité sociální skupiny, názory na děti se liší úplně všude a přijde mi skvělé, že se pohybujete k tak pozitivním prostředí. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
dnes v 15:18

@kateline Moc děkuji za tak krásnou reakci! :hug: Jsem moc ráda, že článek vzpružil a vyzněl tak, jak měl. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit