Ahoj všichni, Tyto stránky navštěvuji od té doby, co jsem otěhotněla. Až teď, když má dcera téměř rok, jsem se dokopala k registraci?. Moje dcerka se narodila jako rizikový novorozenec v Brně na ?Obilňáku?. Já měla těhotenský diabetes, mimčo tachykardii. Porod indukovaný, po pěti hodinách epidurál a za hodinu poté byla Lidka venku. 2700g, 46 cm, skore 9. Super. Náš rizikový novorozenec byl naprosto zdravý a za prvních 6 týdnů přibrala 1,4 kg J.

Pak už to tak růžové nebylo. Ve třech měsících nemocnice pro neprospívání, malá měla 4,3 kg. Závěr byl, že dítě je OK a já mám málo mléka. Prostě se ztratilo postupně a já nepostřehla ten správný okamžik k častějšímu přikládání. Měla jsem za to, že když dítě nepláče, tak nemá hlad. Lékařka mi řekla, že to až taková pravda není. Malá si prý zvykla na málo a pak už jí jenom stačilo spát u prsu. Dokrm to rychle spravil. Po obrovském boji jsme se nakonec rozkojili (já blbec neprotestovala, když jí dali v nemocnici láhev)a kojili jsme se do 7 měsíců, i když s dokrmem. Někdy třeba týden plně, jindy vypila za den i 150 ml dokrmu. Dokrm pila normálně z láhve, nakonec si po počátečních problémech a odmítání prsu zvykla. Pila hezky z prsu i z flašky. Moje rodina se podivovala nad tím, že na kojení tak tvrdošíjně lpím, ale já věděla, že je to správně. Ani přístup dětské lékařky nebyl zpočátku dobrý. ?Tak proč kojíte, když nemáte mléko?? ? nebyla jsem schopná na takovou pitomost reagovat. Ovšem za zlé jí to už nemám, objektivně musím uznat, že malá byla ve špatném stavu. Zavinila jsem si to sama.
Abych si udržela dostatek mléka, tak jsem ji 1-2× v noci budila ke kojení. Malá totiž patřila k těm vzácně hodným dětem, které spí celou noc. Má prostě tvrdý spánek, takže jsem ji na radu lékařky budila. Ani jsem ji nepřebalovala, stačilo vzít z postýlky a přiložit. Napila se a spala dál. Krásně přibírala, radost pohledět. Myslela jsem, že je vyhráno, jenomže nebylo..
Lída měla pět měsíců a já si ?vyrobila? spirálovitou tříštivou zlomeninu ruky. Ty bolesti byly hrozné, porodní bolesti byly proti tomu hračka (trvaly pět hodin, nikoli týden). Nakonec mi laktační poradkyně řekla, ať si klidně vezmu algifen, že se malé nic nestane. Tím byla vyřešena bolest. Ale zkuste kojit mimino, které vás neustále buď kope, nebo buší rukou do dlahy s čerstvou nechutnou zlomeninou. V leže jí to moc nešlo. Milá dcera si totiž představovala, že se bude kojit na bříšku. Zezačátku se pokaždé otočila na pupík a myslela si, že se to prso otočí s ní?. Ale pak pochopila a už to šlo. Doma na koberci na dece se živila dva měsíce.
No a dotřetice všeho zlého?. Ze dne na den horečky, průjem, zvracení, nechtěla ani pít. Skončily jsme v nemocnici s diagnozou rotavirový průjem. Do dvou dnů jsem to chytla i já a musela jsem ji tam nechat samotnou. Zvracela i vodu, takže skončila na kapačkách a já se doma léčila taky. Nakonec jsme to chytli doma všichni, takže jsem k ní pak vůbec (z pochopitelných důvodů) nemohla. Takže jsem poctivě odstříkávala. Lidka byla v nemocnici sama 9 dní, ani mě pak nepoznala. To je hrozný pocit, když si jedete do nemocnice pro dítě a ono o vás nejeví nejmenší zájem L. Zkusila jsem ji ještě párkrát přiložit, ale jediným výsledkem mých snah bylo, že mě několikrát do krve pokousala ? měla dva zuby. A bylo dokojené. Měla 7 a ½ měsíců. Sice jsem to obrečela, ale řekla jsem si, že na to, jaké jsme měly s kojením problémy, tak nám to vydrželo dlouho.
Takže i přes ten boj, přes ty potíže?Ráda na kojení vzpomínám. A vím, že příště (jestli se zadaří) budu chytřejší a některým problémům se vyhnu.

Elda + Lída (11m)