To není žádný nádor, to je zhruba 12. týden těhotenství
- Těhotenství
- Verunka3
- 23.05.22
- Sdílet
- 19
Aneb: Jak k nám přišlo čtvrté štěstí. Čtvrté miminko přišlo nečekaně, neplánovaně, ale určitě lepší než diagnóza, kterou vyřkl lékař.
Popíšu vám, jak jsme ke čtvrtému miminku přišli…
Asi v polovině třetího těhotenství jsem začala mít bolesti v podžebří, které střílely do zad. Všichni mi říkali že je to z toho, jak nosím břicho a jak porodím, hned se mi uleví. Tak jsem trpěla dál, bolest byla čím dál tím horší a já doufala, že brzy porodím.
Nakonec se tomu našemu princi nechtělo a narodil se ve 42+0, byl to krásný porod, i když trval 3 dny. Byl to uzdravující porod po zpackaném porodu v Praze. Užívala jsem si miminka, ale bolest se stále ozývala.
Mrňousek byl velmi uplakané a náročné miminko, já už byla psychicky i fyzicky naprosto vyčerpaná. Když plakal malej, plakala jsem taky, byla jsem naprosto bezradná a nevěděla, jak mu pomoc. Až ve 4 měsících se zjistilo, že má ABKM. Konečně skončili ty proplakané dny a noci a já mohla začít řešit svůj zdravotní stav.
Mimo jiné jsem byla objednaná na sono břicha a doufala jsem, že z těch všech vyšetření se zjistí, co mě trápí. Pan doktor na sonu byl moc hodný. Moc toho nenamluvil, ale vždy popsal, co vidí. Najednou se začal tvářit dost zamračeně, nemluvil a sondou jezdil po břiše sem a tam.
Po chvíli začal: „Paní… v oblasti podžebří nevidím nic zvláštního ale na děloze máte poměrně velký útvar který se mi vůbec nelíbí. Objednejte se na gynekologii, on vás lékař odešle dál.“ Víc jsem nevnímala.
Ven jsem vyšla prý bílá jak stěna. Partnerovi jsem ukázala zprávu, hned jsme volali mé lékařce a ta mě objednala za dva dny. Dva dny, které byly plné trápení a nervozity. Po dvou dnech jsem šla s partnerem ke své lékařce, která mi udělala podrobné sono dělohy a s úsměvem říká: „Paní… to není žádný nádor, to je zhruba 12. týden těhotenství.“
Spadl mi obrovský kámen ze srdce a tentokrát byl bílej můj partner, kterej se nezmohl ani na slovo. Čtvrté dítě jsme neplánovali, partner už ani nechtěl a já si neuměla představit, že bych šla na potrat.
No, jak myslíte, že to dopadlo? Doma nám běhá 2,5letá kopie tatínka. Samozřejmě je to tatínkův miláček. Vůbec nevíme, kdy jsme syna stihli počnout, takže mi můj muž říká, že jsem panna Marie.
A ty veškeré bolesti byly nakonec z alergie na lepek. Takže se naše rodina rozrostla neplánovaně o dalšího človíčka, já dodržuji bezlepkovou dietu a jsme velká šťastná rodina ❤️
.
.jen když jsem se dočetla na konec…docela
dost závidím. Že jste zvládla s lepkem dvě těhotenství za sebou.
