Jak krájíme jablka a louskáme ořechy

Pár zimních vzpomínek.

Nebudu počítat všechny zimy mého života, miluju všechna roční období, jak se střídají, miluju i zimu. Když otvírám dvířka od kamen a cítím žár na tvářích, slyším praskání hořícího dřeva. Po tisíciletí je úkolem ženy udržovat teplo rodinného krbu a stejně i já přikládám polínka.

I dřív jsem otevírala dvířka a natáhla ruku se dřevem, ale na teplo jsem čekala marně. Všude okolo byl chlad a ticho. S napětím jsem čekala, co přijde. Přicházelo jen zlo. A pořád dokola. Přikládala jsem a přikládala, ale zlo není možné ohřát, ani teplem rozpustit.

Teď už to tak není. Přikládám a cítím teplo. Můžeme se všichni ohřát a všichni smát.

„Nakrájíš mi jablko, mami?“

„To víš, že ano.“

„Tak néééé!!! Chci na hvězdičku.“

„No tak příště, už ho máš na čtvrtky.“

„Ach jo, mami, ty nám ho tak nikdy nekrájíš. Proč neděláme zvyky? Až budu velká, budeme dodržovat všechny zvyky.“

„Hele, až ty budeš velká, dodržuj si, co chceš. Já pověry nemám ráda. Nelíbí se mi to, proč by někdo, kdo nakrojí v jablíčku červa, měl příští rok umřít? Víš co, jablka nastrouháme a upečeme si štrůdl.“

„Hurá! A dáš mi louskáček? Ten velkej. Nalouskáme do něj ořechy. Ty skořápky mi nevyhazuj, budou z nich lodičky.“

„Jasně, tady máš oříšky a neskřípni si prst… Ukaž, nalouskám ti nějaké celé skořápky, ať máte lodičky.“

„Můžeme si do nich dát svíčky? To je taky nějaký zvyk, že jo. Co to znamená?“

„Běžte už do prčic s těmi zvyky. Dejte si lodičky do vany a normálně si s nimi hrajte.“

A tak jsme spolu dělali lodičky, stavěli sněhuláky, lyžovali, smrkali, spěchali závějemi a nestíhali, usínali a vstávali a sluníčko svítilo víc a víc a my za ním vyběhli ven, kde pěstujeme zahradu našeho života. Musíme se o ni dobře starat, pracovat a nedopustit, aby nám uschla. Chceme na ní stále něco objevovat, sázet a sklízet, čekat i netrpělivě vyhlížet. Jsem ráda, že můžu mít oči otevřené a na všechno koukat, jak děti rostou a co bude dál, můžu věřit ve všechno dobré.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4625
8.6.17 05:27

Hezke, takove poeticke a od :srdce: Pekne se to poranu cte cestou do prace ;) Mas fajn deti a urcite jste meli a budete mit hezke Vanoce, takze proc se na ne netesit uz od leta :lol: Moc se mi libi ta metafora s prikladanim a teplem… tak at mate doma porad hrejivo, nezavisle na dreve a kamnech - i v lete :D :palec: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2059
8.6.17 07:58

:kytka: Tohle se mi hrozně líbilo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
8.6.17 08:55

…tak jsem se nejak zacala tesit na zimu… :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3472
8.6.17 13:29

Hezke :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
251
11.6.17 08:12

Krásná vzpomínka na zimu. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
48
11.6.17 21:38

Jůůů, deníček moc potěšil a nalil něco optimismu do žil :kytka: Velké díky za něj :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
31691
12.6.17 02:14

Pěkný, pozitivní deníček, já teda zimu nemusím :oops: noa jak čtu o louskáčku, nejen na prsty je třeba dávat pozor, poučila bych děti ještě více, mě se jednou povedlo se tím štípnout do břicha :zed: nějakej tvrdej oříšek, tak jsem si to hezky inteligentně zapřela o břicho, ořech rozloustnutej, a na ým břiše vybarující se modřina :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
14.6.17 09:44

:kytka: Díky za milé komentáře.

@slavuska1 :hug: :hug: auau, to tě lituju, musí to moc bolet. jasně, že děti důkladně upozorňuju a poučuju, ale samozřejmě je většinou poučí až nějaký menší úraz, tak jen dohlížím, aby se nezmrzačili úplně.

  • Nahlásit
  • Zmínit