Jak moje druhé dubňátko spěchalo na svět

Můj předčasný úplně nečekaný porod.

*

Moje druhé miminko bylo vysněné a vymodlené. Už jsem si myslela, že snad se mnou není něco v pořádku. Po tom tříročním snažení, když v tom jsem na to přestala myslet a bum, na testu dvě čárky. Nemohla jsem uvěřit. :) Celé druhé těhotenství probíhalo bez komplikací, termín byl stanoven na 10. června.

Měla jsem ještě spoustu času. Byl konec března, kdy jsem bohužel musela navštívit zubní pohotovost v Olomouci. Auu, :( dobrý zvládla jsem to. Pak 4. dubna 2018 si ležím doma u televize a najednou cítím mokro. Už jsem věděla, co se děje, praskla mi voda a já jsem v 30. týdnu, bože! Běhám mokrá po bytovce, aby mi někdo pohlídal první dcerku, než pro ni dojede babička. Volám zachranku a brečím, v hlavě se mi přemítá myšlenka „Je konec, moje miminko umře.“

Sanitka dojela téměř okamžitě, už mě vezou, nemám žádné bolesti. Verbují mě do Brna, jelikož tady na porod nejsou připraveni. Po všech těch prohlídkách, už ležím na pokoji na Obilnaku, kde je velice příjemný personál, verdikt primáře zní Udržíme miminko v bříšku co nejdýl. Infuze, odběry, injekce na. plíce, antibiotika do žíly. Amnio bez zánětu plodové vody.

Cítila jsem se hrozně, hlavně aby tam moje holčička ještě zůstala. Pak mi osmého dokapala infuze na zastavení porodu a pan primář říká, ze už nechají miminko narodit, když bude chtít.

Před obědem cítím hodně zvláštní bolesti v břiše, monitor skáče, moc se jim to nelíbí. Po lepších výsledcích mě verbují na porodní pokoj. A je to tady… Bohužel po nějakých dvou hodinách je monitor miminka opět špatný, tudíž pan primář přikročí k okamžité sekci. Od té doby už jsem tak nějak nevnímala, vše mám v mlze, asi mě úplně ochromil strach o mou druhou holčičku.

Najednou slyším UŽ JE VENKU. Dokonce je na tom tak dobře, že mi ji donesou i ukázat. Je to takový uzlíček, že v té dece nejde ani vidět.

Prožily jsme si jen čtyři dny na ARO a pak jsme byly konečně společně na pokoji, kde jsem maličkou měla v inkubátoru. Nemůžu si na oddělení pro nedonošená miminka stěžovat. Měla jsem strach, jak ji vzít, jak ji okoupat, jak přebalit takový malý uzlíček, ale vše mě naučili.

Po pěti tydnech nás konečně pouští domů. Malinká byla hodně šikovná, takže nás pustili v 36. týdnu, dá se říct. Kdo nezažil, neví.

Moje první láska přišla na svět 13. dubna 2011 týden před termínem.
Moje druhá láska přišla na svět 8.4.2018 v 31. týdnu. Prostě chtěla být také dubňátko. :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
17.9.18 08:50

Deníčky o porodu většinou nekomentuji, pac mi všechny přijdou tak nějak na jednoho brdo, ale tenhle byl fakt krásný! Ten strach, když ti praskla voda ve 30. tt musel byt strašný :-( o to větší radost muselo byt držet pak tu maličkou v náručí! Moc štěstí celé rodince :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
192
17.9.18 09:36

Moc hezký deníček :)
Přeji vám i s dcerkou hodně zdraví :kytka:
A jaké měla maličká míry při narození a při propouštění?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1120
17.9.18 12:21

Mám také dvojčata v 31 týdnu.Dvojčata jsou často dříve,tak jsem měla o nedonošených načteno hodně.Popravdě já se přestala bát ihned po 28 týdnu../ i když bych samozřejmě nejraději dotáhla až 38 týden/ Ale už v tom 28 jsem měla vnitřní klid že to nemůže dopadnout špatně.Nedonošení nad 1 kg už dnes nejsou takový problém..a jsem ráda že žiji v této donbě

  • Nahlásit
  • Zmínit
2301
17.9.18 13:27

Já myslela ze po prasknuti vody by už nemělo zustavat v bříšku tak dlouho.. řekněte mi o tom něco vic .. :) jinak gratuluji :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
17.9.18 15:19

@Pennya

Mě praskla voda v 36.tt, až za týden se narodil syn. Celou dobu jsem byla u Apolináře na rizikovém. Každý den mi brali krev (několikrát), sledoval se stav plodové vody a jeho množství, ona se pořád obnovuje. Prý mi praskla jen přední plodový vak. Druhý praskl až za týden a to vedlo k porodu.

Příspěvek upraven 17.09.18 v 15:20

  • Nahlásit
  • Zmínit
413
17.9.18 16:51

já jsem rodila dvojčata 34+4.. vše ok, taky jsem mela strach

  • Nahlásit
  • Zmínit
940
18.9.18 11:59

Ten strach znám, i když mě to potkalo dříve. Ten 30tt je už celkem „dobrý“. Mě praskla voda ve 23tt, ovšem já jsem měla silnou infekci. Bylo štěstí, že krom prasklé vody se porod více nerozeběhl. Tak do mě začali pumpovat antibiotika, která naštěstí zabrala. Vydržely jsme až do 26+1tt, kdy se malá narodila akutním císařem. Viděla jsem ji druhý den, pochovala jsem si ji po týdnu a domů jsme šly po třech měsících.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.9.18 21:00

Málinka měla při narozeni 1350 g a 40 cm,když nás pustili domu mela 2100g.Ted už máme 5700 :mrgreen: žádné zdravotní problémy zatím nejsou,čehož jsme se nejvíce obávali, jak všichni straší. Po prasknutí me vezla rychlá do Brna.Tam mi právě udělali odběr plodové vody,a tím,ze tam nebyl zánět se mohlo čekat. Ale prostě se ji už chtělo na svět a už to neslo zastavit. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.9.18 21:26

Já vim,teda teď už to vim,ze miminka narozena i dříve než my,maji velkou šanci, jenže předtím jsem to nevěděla, nikdy jsem se o to nezajímala, takže jsem vážně v sanitce jela s jasnou myšlenkou,ze umře. Az pan doktor v Brně me přesvědčil, ze jsme na tom lip,než spousta nastávajících maminek,co tam leží. Ale bylo to fakt hrozné, neměla jsem absolutně nic nachystaneho.Odváželi me v mokrých teplacich,a az po x hodinách me dovezli higienu,oblečení a další věci.A o vybavicce raději ani nemluvit.Ale zvládli jsme to,to je hlavni,když nás pustili meli jsme už všechno připraveno :* :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.9.18 07:36

@martinapen. Hlavne, ze jste v poradku. Pry se neda porodit bez tasky do porodnice, co? :lol: …taky jsem rodila predcasne (33tt), ale od 30tt jsem lezela v porodce. Doma nebylo nic pripraveneho. Tak manzel a babci kmitali, prali, zehlili, myli okna atd. Pripravili tasku do porodnice. Asi hodne vzpominali na to co mi rikali. " mas jeste dost casu, na matersky si vse vyridis. Vzdyt by ses tech ses tydnu nudila :lol: " . Dneska vim, ze si do toho uz nikdy nenecham kecat

  • Nahlásit
  • Zmínit