Jak poznáte, že prázdniny trvají už moc dlouho? Děti se nudí i navzájem

Na začátku prázdnin jsem byla v šoku, jak se holky navzájem dokázaly zabavit. Konečně jsem měla pocit, že si dokážou hrát i samy. Tehdy jsem byla skoro až dojatá, teď je srpen a mezi nimi vídám jen schválnosti a boje. Myslím, že se navzájem už nemohou vystát.

Jak poznáte, že prázdniny trvají už moc dlouho? Děti se nudí i navzájem Jak poznáte, že prázdniny trvají už moc dlouho? Děti se nudí i navzájem Zdroj: Canva

Začátek prázdnin. Škola skončila před víkendem a holky ráno nemusí nikam vstávat. Jejich rozjezdy vypadají jako pomalý rozjezd zámořského tankeru. Než naberou plnou rychlost, je už dobré poledne a čas k obědu.

Tímhle stylem se pak pozvolna dostávají do stadia „začínám se nudit“ a začnou vyhledávat nějakou aktivitu. K mému úžasu snad pokaždé zatím skončily spolu nad krabicemi deskovek, stavěním venkovního bunkru na zahradě nebo malováním společného obrazu.

„Konečně si k sobě našly cestu,“ říkala jsem tehdy manželovi, který stejně jako já v tu chvíli nevěřícně koukal, jak si naše dcery stavějí na písku. Tak podobně vypadal snad celý červenec. Na výlety jezdily ruku v ruce, navzájem si pomáhaly s oblékáním a dělily se o dobroty.

Postupem času se v jejich vztahu našly první trhliny. Začaly se pošťuchovat, kdo bude sedět v autě a kdo měl větší porci oběda. S manželem jsme se tomu často jen zasmáli a holky uchlácholili. Nic výrazného, zvrat přišel až teď v srpnu.

Nevím, kde se to zlomilo, ale mám pocit, že i ty prázdniny pro ně najednou začaly být příliš dlouhé. Prázdninová nuda pro ně dosáhla kritického bodu. Jak jsem to poznala? Myslím, že to nešlo nepoznat.

Příklady:
Starší deset minut mlčky kouká na mladší a pak se zeptá: „Víš co?“ „Co?“ „Nic.“
A mladší se v tu chvíli automaticky rozbrečí.

Pohádají se i kvůli tomu, kdo první řekl dobré ráno, nebo jedna druhé začne zpívat písničku jen proto, že ví, že ji nesnáší.

A co my? My jsme se za těch pár týdnů stali rozhodčími. Pískáme fauly, hledáme příčiny, ale stejně nikdy nevíme, kdo začal. Jediné, co víme jistě, je, že někdo za chvíli přijde o tablet. A tak pořád dokola.

Najednou nám dochází, že škola má i jiné neodmyslitelné klady. Sice třeba to, že nenásilně odděluje sourozence na velkou část dne od sebe. Dá jim možnost se nadechnout a znovu si uvědomit, jak se jeden na druhého odpoledne těší. Stejně jako my se teď těšíme na 1. září.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
E.w.w.i.k168
3
9.8.26 11:04

A co poslat děti ať si jdou hrát na hřiště?
Nevím, kolik vašim dětem je. Ale svoje prázdniny si pamatuju, že jsem litala od rána do večera venku. Dneska jsou děti doma a program jim řídí rodiče. Nedivím se, že si víc a víc rodičů začíná stěžovat na prazdniny.
Možná kdyby více rodičů pouštělo své děti ven, karta by se zase obrátila k lepšímu :)

  • načítám...
  • Zmínit
pK62
98
9.8.26 14:13

Mnozí lidé i po letech nostalgicky vzpomínají na svá prázdninová dobrodružství. No jo, co by ne, jenže k nim jsou právě zapotřebí (abych tak řekl) „normální kulisy“, tj. prostor na hraní, ve kterém se lze dlouhodobě pohybovat a mít pohodu. Tyhle hice jsou spíš něco jako Covid. Veškeré venkovní prostory jsou nyní doslova ohrožující. To stresuje úplně všechny (dokonce i hmyz a ptáky, kočky a psy). Krade nám to radost ze života, zavírá to doma nás dospělé, natož děti = klasická ponorková nemoc…

  • načítám...
  • Zmínit
E.w.w.i.k168
3
9.8.26 21:18

@pK62 ano, to je pravda, teď je opravdu velké horko. Ono to bylo myšleno spíše obecně, je to dlouhodobý problém. Dítě chce jít na hřiště a nemá s kým, protože rodiče jejich kamarády nepouští. Nebo děti nechtějí, nevím. Každopádně si opravdu myslím, že kdyby dali rodiče větší volnost dětem, nebyli by pak tolik otrávení z prázdnin a nutnosti děti neustále zabavovat :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář