Jak se pomáhá (ne)kojit v Čechách

Tenhle článek je vlastně takové povzdechnutí nad tím, jak se porodnice chlubí baby friendly přístupem a podporou kojení a jak tomu minimálně ve dvou není zas až tak pravda. Oba moje porody byly specifické v tom, že děti byly odvezeny na nedonošenecké oddělení. Ale pěkně popořádku.

V roce 2009 jsem čekala první dítě, od 30. týdne jsem věděla, že budu pravděpodobně muset na sekci, kvůli poloze koncem pánevním, a tudíž bude s kojením asi problém. Nicméně jsem i přes toto chodila na předporodní kurz, učila se funět, poslouchala přednášky o kojení atd.

Porodní asistentka, která kurz vedla, se nám jednou nabídla, že nám koukne na prsa a bradavky, zda bychom třeba neměly nosit tvarovače atd. Když jsem přišla na řadu, koukla na mě svým moudrým okem a řekla: „Holka, ty odkojíš i medvídě, když budeš chtít.“

Tahle věta se pro mě do budoucna stala velmi důležitá, protože už za pár týdnů jsem se jí držela jako tonoucí stébla. Syn se narodil po akutní sekci a během hodiny po narození byl odvezen do 60 km vzdálené nemocnice na nedonošenecké oddělení. Jen díky mamince mojí bývalé spolužačky, která ten den sloužila na šestinedělí jsem měla možnost ho vidět, i když si z toho vlivem narkózy moc nepamatuju.

V den porodu už jsem byla více či méně mimo, ale další den jsem se probudila sice bolavá, zklamaná, nešťastná, že u sebe syna nemám, ale v hlavě se mi rozsvítila ta památná věta o medvíděti. Takže hned po sprše jsem poprosila sestřičku, zda by bylo možné donést mi odsávačku, že bych chtěla rozjet laktaci, než za synem pojedu, abych pak mohla začít kojit.

Odpověď sestřičky byla: „Donesu vám ji, ale nedělejte si moc naděje, jste po císaři, dítě pryč, to asi nepůjde.“

Na pokoji se mnou ležela zkušená trojnásobná maminka, která mi nadiktovala, co mi má manžel v lékárně koupit za čaj a homeopatika, pak mi dokonce čaj uvařila ze svého a donesla až pod nos.

Po obědě jsem opět žádala sestřičku o půjčení odsávačky, ale marně, další tah jsem zkusila na sestru, která přišla na noční. Mezitím byl manžel za synem a přivezl mi lahvičky, že mám určitě poslat nějaké mlíčko synovi, že ho potřebuje.

Nebudu to prodlužovat, syn se narodil ve čtvrtek, v pátek a v sobotu jsem prosila o odsávačku, mezi tím jsme se snažila alespoň ručně rozběhnout laktaci a konečně v neděli mi sestra donesla slibovanou odsávačku, no odsávačku, spíš takový mučící nástroj, ale odstříkala jsem asi 10 ml a se slzami v očích to nesla na sesternu, kde se mi konečně dostalo pochvaly a povzbuzení.

No, než jsem se v úterý, tedy 5. den po porodu, dostala za synem, vytáhla jsem to na 100 ml za jedno odsátí. Jenže to všechno bez přispění personálu. Tehdy mě to moc mrzelo, ale byla jsem na sebe pyšná, že jsem se rozkojila.

Další problém nastal v momentě, kdy jsem poprvé přijela za synem. Nebudu popisovat tu hormonální smršť, ten nával emocí atd. Nejprve jsem dostala vynadáno, že nesmím sahat na svoje dítě, dokud si nevydezinfikuju ruce. Ok, to jsem udělala. Následně mi ho až po mém poprosení vyndali z inkubátoru, kde byl jenom kvůli tomu, že měl slabou žloutenku, tak aby nemusel na svícení. Sestra řekla, že mi donese flašku a můžu si ho nakrmit.

„Sestři, já mám celkem slušně rozjetou laktaci, mlíka mám dost, můžeme zkusit nakojit?“

A odpovědí mi bylo nejprve takové odfrknutí a následně mi bylo opět řečeno, že jako zkusit můžu, ale je to asi marná snaha, protože 5 dní byl na flašce, mimochodem dodneška nechápu, proč nekrmí stříkačkou přes prst, ale chápu, že flaška je pohodlnější, že to nebude umět.

Přesto jsem znova řekla, že to zkusíme. Vytáhla jsem prso, sestra mi na nepohodlné židli bez opěradla, strčila do ruky moje dvoukilové štěstí (v životě jsem tak malý dítě nedržela a to jsem jich držela dost) a dost nešetrně se mi snažila ukázat, že je moje snaha zbytečná, neustále opakovala, že ho neumím držet, že takhle ne, že si musím držet prso, no nakonec se syn k překvapení mému i sestry přisál a sál a sál, až mu mlíčko teklo snad i ušima, po kontrolním převážení se zjistilo, že si vypil téměř stejnou dávku, jako z lahvičky.

Tady skončím, dál už moje negativní zkušenosti nejsou ke kojení. Nakonec jsem si našla pro mě i pro syna pohodlnou pozici a kojila ho do jeho 11. měsíců, kdy se sám odstavil. Takže tedy zkušenost z prvního porodu a kojení je spíše negativní, nikdo z personálu mi neporadil, nebýt porodní asistentky z kurzu a její povzbuzující věty, mojí vytrvalosti, samostudiu a rad od zkušené matky, tak jsem asi nekojila.

Druhý porod byl v roce 2014, tentokráte v porodnici, kde je již námi ozkoušené nedonošenecké oddělení, na kterém byl syn, dle mého, i některých lidí z personálu, názoru zbytečně hospitalizovaný. Porod byl opět veden sekcí, opět pro polohu koncem pánevním.

Opět jsem věděla, že kojit budu, prostě budu i kdyby čert na koze jel. Protože jsem měla částečnou anestezii, tak proběhl pokus o první přiložení ještě na operačním sále, během mého šití. To se bohužel moc nezdařilo, ačkoli pomáhal kde kdo. Syn byl tedy odvezen na nedonošence, já na šestinedělí.

Měla jsem kliku, že měli plnou JIP, takže jsem šla hned na pokoj a manžel, moje pravá ruka, mohl být celý den se mnou. Tentokrát jsem byla vybavená svojí odsávačkou a jen co jsem se trošku vzpamatovala, tak jsem to zkusila.

Jasně na poprvý nic moc, pár kapek, ale věděla jsem, že se to zlepší. Druhý den už jsem v sobě měla snad litr kojícího čaje, odsávačku jsem si dokázala podat sama. Co mě ale překvapilo, že když jsem prosila, zda by mě někdo mohl dovézt na křesle o patro níž za synem, tak nikdo neměl čas atd.

Vím jak to v nemocnici chodí, ale šlo mi jen o to, aby mi někdo pomohl do křesla, odvezl mě tam, nechal mě tak a třeba za 3 hodiny, pro mě přišel. No nevadí. Přijel manžel, odvezl mě na nedonošence, tam nás postavili před inkubátor a čekali jsme.

„Sestři, prosím vás, chtěla bych zkusit přiložit, ať je stimulace, co nejdřívější.“

„No nezlobte se, máme příjem, nemáme čas.“

No nevím, z místnosti bylo vidět na sesternu, kde jedna z nich seděla. Nechtěla jsem dělat zle, samotný mi ještě nebylo dobře, jsem prudká hlava a s čerstvě sešitým břichem se fakt blbě hádá. Takže jsem se pomazlili s malým přes inkubátor.

Další den už proběhlo kojení, ovšem stylem: „Vy už kojíte podruhý, poraďte si.“

No jo podruhý, ale za 5 let se spousta věcí zapomene. Dál jsem chodila z porodnice na nedonošence po 3 hodinách, kromě v noci, to je prý zbytečné a stejně by mě nikdo nepustil. Jednou večer sloužila ta samá sestra, co mi před 5 lety u prvního syna vynadala, že neumím jako prvorodička držet dítě u kojení.

Snažila jsem se po nakojení ještě něco odsát jejich superelektrickou odsávačkou (fakt bych ji brala domů), ;) jenže nic neteklo. Dopadl na mě asi stres, únava, stesk po domově, po starším synovi, plus to, že odsávačka stála na pokoji u maminky s dvojčaty, kde jsem měla pocit, že v 9 večer jí musím nutně tím bzučením lézt na nervy, nevím, proč k tomu nemají vyhraněnou místnost, když prostor by na to asi byl.

No a tahle sestra, jejíž obličej nikdy nezapomenu, na mě spustila, že co dá jako klukovi v noci jíst, když jí tam nic nenechám, že bude kvůli mě hlady - opravdu si nemyslím, že tohle jsou slova, která by máma, která se fakt snaží s kojením poprat i přes nepřízeň v podobě oddělení od dítěte, měla slyšet.

Já vím, měla noční a kdo ví co ještě, ale prostě to bylo krajně neprofesionální. Samozřejmě jsem nic neodsála, sestře jsem řekla, že jsem tam nechala mlíko v 18 hodin a že předpokládám, že snad mají i umělé mléko, které mu v případě nouze mohou dát.

Poděkovala jsem a nakvašeně odešla. Opět to nebudu prodlužovat, syna jsem v jeho 17 měsících odstavila, naprosto nenásilně a po vzájemné dohodě. Omlouvám se za román, ale jinak to asi nešlo. Zkrátka 2× jsem ve dvou různých nemocnicích narazila na neochotu. Vlastně víckrát, co vím, ze zkušeností kamarádek.

No ale nesnáze s prvním synem mě donutily se kojení více věnovat, číst, debatovat a nejedna z mých kamarádek se na mě obrátila o pomoc při kojení. Vím, že ne vždy to jde, ale po svých zkušenostech, bych se v otázce kojení spoléhala hlavně sama na sebe a na dítě.

S oblibou říkávám, že nesmíme říkat: „Já chci kojit,“ ale: „Já budu kojit.“

Ještě jednou se omlouvám za ten román a za případné chyby, protože mám „vykojený mozek“(nemám, ale na něco to svést musím). :-D

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Anonymní
24.1.17 00:37

Ahoj, také jsem rodila předčasně a to hodně v 27tt. Takže laktaci jsem též rozjížděla na odstavacce. Nastesti se mi to povedlo a mleka jsem mela hrozne moc (na jedno odsati cca 250 ml) takze jsem se stala darkyni mleka. Dneska je malemu od narozeni 25 mesicu. Je to sikovny a hlavbe zdravi kluk. Jen toho prsa se nechce vzdat. Tedy hlavne na vecerni usinani. Zkousim ho odstavit, ale zatim se nedari.

  • Nahlásit
694
24.1.17 04:27

Městská nemocnice v Ostravě se taky všude chlubí, jak jsou baby friendly, ale h.vno, h.vno, zlatá rybko. Když jsem ještě na porodním sále poprosila o pomoc s přiložením (po 2 hodinách, dřív se nikdo neukázal), tak se mi PA vysmála, že je to blbost, že to vůbec není potřeba, ale malého mi nakonec nacpala na prso a odešla. Malý se po chvíli pustil a já ho neuměla znovu přiložit, takže když se vrátila, tak jsem ještě dostala vynadané, jaktože nekojím, když jsem tak strašně chtěla kojit. Malého si odvezli na novorozence (nepoučená jsem neprotestovala), za 3 hodiny mi ho přivezli na pokoj na kojení. Ukázka kojení proběhla tak, že sestra vzala dítě a nacpala mi ho na prso a odešla. Po chvíli se vrátila pro dítě, že ho ještě potřebuje. (opět jsem blbka neprotestovala). Vrátili mi ho až po několika hodinách, dokrmeného a s odůvodněním, že byla vizita, tak dřív nemohli (odd. 6N a odd. na jednom patře, na stejné chodbě). Baby friendly :roll:, jasně. Až jedna PA mi ukázala, jak vlastně dítě přiložit. Nikdy jsem se pořádně nerozkojila (ale to ani s druhým, kde dělám vše na 100%, chyba bude na mé straně).

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 05:26

Ahoj tvoje zkušenost je smutná, ale musím napsat svoji. před dvěma měsíci se mi narodily holky 33+2 tt, císař. částečná anestezie. porodnice Olomouc. přístup naprosto úžasný, odsávačka, přikládání, ale nic. Holky vzhledem k porodní váze 1850 g dostávaly prso, sondu, láhev. nejvíc mléka jsem dala 35 ml při kojení. jinak bída. po 14 dnech nás pustily domů, holky jsem první týden viděla každé tři hodiny, druhý týden jsme už dostaly pokoj a byly pohromadě. domů jsem si koupila odsavačku, čaje, homeopatika ale kojení se nerozběhlo. nevím co jsem dělala špatně. jelikož to bylo s dvojčaty hodně náročné pak jsem to vzdala. ještě asi po 14 dnech jsem si všimla že mléko pár kapek mi teče tak jsem odhodlána chtěla zkusit laktaci rozjed, vydržela jsem ten šílený kolotoč týden a pak jsem to úplně vzdala. ještě jsem volala laktační poradkyni a tak mi v podstatě řekla, ať na to kašlu, že při tak krátkém těhotenství a navíc císaři by to byla moc velká dřina. Holky jsou na um, spokojené a mě se tak nějak ulevilo. cesta za kojením byla hodně náročná a nevyšla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
24.1.17 06:47

@RenattaSedla Jako bys popisovala moji zkusenost. V lete se mi v Motole sekci v 39tt narodily dvojcata. I pres kontakt laktacni poradkyne, super el. odsavacku, draha homeopatika sem ze sebe nevymackla ani mililitr. Pak jsem to po dohode s laktacni poradkyni vzdala a holky jsou na UM. Jinak Motol - zkusenost jako oani vyse v Ostrave. Po sekci mi holky odnesli a hned je prikrmovaly z lahve :pocitac:. Ze bych to stejne neukojila. Takze se neumely prisat. Ukazka kojeni vypadala tak, ze mi jednu prinesli a koj. Nic mi neukazali. Pak PA prisla a ptala se, co sem nakojila a ja ze nic a ona, ze se to dalo cekat.

Na rooming mi je daly az za 4 dny. Prestoze mne po sekci nic nebylo a uz druhy den jsem behala jakoby nic a nemela sem zadne bolesti..

Ale na lekare si nemuzu stetovat. Ti byli skveki a sekce udelana profi :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2799
24.1.17 07:02

Mě ve fakultce v Ostravě nikdo nijak nenutil, bylo to podobné jako u pisatelky, ale nemůžu říct, že by nedělali nic.Mi to vyhovovalo, děti se naučily pít s lahvičky což mi hodně v budoucnu ulehčilo, odsávačky byly po ruce, takže mateřské mlíko měli, jen nebylo z prsu, což bylo pro mě příjemné a sedlo mi to.
Brala jsem to, že hlavní zájem je zdraví dětí, takže mi nevadilo, že je nevidím, že jsou pryč, nechtěla jsem je ani tahat i inkubátoru, přišlo mi to nevhodné, protože jejich zdraví a pohoda je přednější. Stejně tak nechtěli jíst(jako všechny předčasňátka),krmili se jak husy z injekcí, takže kojení by je vyčerpalo a trvalo by to.
Kdykoli jak povyrostli neměli problém jíst i z prsu, ale vadilo mi to, nedělali jsem to.My to brali, že první je zdraví dětí a potom vše ostatní. Takže pro mě nemocnice friendly jsou.Na to kolik mají zodpovědnosti a práce kolem dětí tak se dokážou věnovat i kojení, které je oproti zdraví a životu miminek(podle mě) podružné.

Příspěvek upraven 24.01.17 v 07:02

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 07:11

No to je teda přístup 8o já měla na Bulovce pocit, že by naopak sestry zmlátily každou, která to kojení nezkusí, kontrolovaly, radily, přidržovaly… no hlavně, žes to zvládla a že máš kluci jako buci :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17313
24.1.17 07:32

Vadi mne ten nadpis, neni to v Cechach, ale ve dvou tebou zminenych porodnicich. Ja se setkala s uplne jinym pristupem.

  • Nahlásit
  • Zmínit
521
24.1.17 07:52

Super deníček, moc dobře se to četlo. Do budoucna se snad bude hodit :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 08:20

Měla jsi smůlu :kytka: ja naopak při dvou porodech, po kterých jsem děti také nemohla mít u sebe, vždy dostala podporu pro rozkojeni. Mam pozdní nástup laktace a i to jsme se sestrami v pohodě zvládli ke spokojenosti mě i miminek. Jen tedy místo osobní instruktaze u prvního jsem dostala brozurku o tom, jak kojit. Stačilo to. Rodila jsem v Nymburku a Krči. Takže moje zkušenost s českým zázemím pro kojení je velmi dobra

  • Nahlásit
  • Zmínit
306
24.1.17 08:38

Smutne :-( ja rodila planovanym cisarem v hradci kralove a sestricky se maximalne snazily abych se rozkojila. nakonec se to i podarilo a ja kojila 3 roky. Pak jsem od jeho dvou let resila, jak ho odstavit, vubec se kojeni nehodlal prestat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
24.1.17 08:40

Napíšu i mou zkušenost, abych povzbudila ty, které brzo skončily s kojením a dodala jim odvahu začít znovu. Sice jsem po porodu měla v porodnici dnem i nocí laktační poradkyni, poté mi manžel zavolal i odbornici z mamily, ale syn prostě ne a ne sát. Vyzkoušely jsme všemožné pozice, pusinka na půl otevřená, syn neměl sílu. Takže jsem se uchýlila ke krmení po prstu z injekční stříkačky. Kdo takto krmil asi 10× denně tak uzná, že to je hrůza. Vlastně celý den a noc neděláte nic jiného, než odstříkat, zamrazit, případně hned dát do stříkačky, přidat, ubrat, dle potřeby prcka. OK, dítě je na prvním místě, to dám. Zvládla jsem to měsíc, než jsem se zhroutila v autobusu Mhd, kdy mi klesl tlak a já dostala vynadáno od gynekoložky, že tímto způsobem se zničím a kdo se pak bude starat o syna? :nevim: Chtě nechtě, celému příbuzenstvo pro smích a s výčitkami v očích jsem přešla na umělé mléko. Mléko ze dne na den zmizelo.

Ale chyběl mi ten kontakt, přece jen jsem kojit chtěla. A tak jsem začala syna nosit - v jeho 4 měsících, sotva dostatečně udržel hlavičku.

A tehdy nastal zlom.

Bylo jaro a já si zrovna říkala, jak jsem zpocená, že to nošení pro mě nebude. Doma svléknu nosítko a neuvěřitelně mi teklo mléko. Zkusila jsem něco odsát a hle 100 ml jak nic. Zkusila jsem tedy syna přiložit. Přisál se krásně, otevřel pusinku jako vrata a sál. To, že předtím na to asi neměl sílu, si vynahrazoval nyní. Kojil se asi do roku, než ze dne na den kroutil hlavou že ne, že už nechce.

Když odezněl stres, že to nejde, že to neumím, že jsem zklamala a já začala být vyrovnaná a v pohodě, najednou vše šlo tak automaticky a správně a přirozeně, že jsem sama koukala a ještě víc manžel, když tehdy v synových 4 měsících, přišel z práce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
855
24.1.17 08:40

Mela jsi hroznou smulu na na personal. Ja rodila akutni sekci v Pisku, predcasny porod, navic zjistina VVV ditete, odvezli mi ho do Motola. Sestricka mi ukazala odstrikavani rucni i odsavackou a prubezne se chodila ptat jak to jde a kontrolovala mi techniku. S ditetem jsem mohla byt az po tydnu a pul (musel byt velmi silne natlumen aby se nehybal), doma jsem poctive odstrikavala a nakonec jsem mela mlika, ze jsem jim po ukonceni hospitalizace v Motole jeste poradnou zasobu MM nechala.

Příspěvek upraven 24.01.17 v 08:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
1886
24.1.17 09:06

Já teda rodila předloni v Ostravě Porubě a za mě super ;) Video o kojení pouští asi všude :D ale jak mi malý nechtěl pít, tak mu to dávali jen přes stříkačku.. I já musela.. Zákaz dudlíků aj… I mě podporovali :) Takže za mě to teda všude špatné není :kytka: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1597
24.1.17 09:27

Ahoj. Měla jsi opravdu smůlu na sestry. Já rodila v Havl. Brodě a skoro všechny byly super. Asi 2 čůzy a přibližně 10 dalších bylo skvělých. Normálně tu dávaly dětem maminek, kterým se ještě nevytvořilo mléko, přebytky od rozkojených maminek. Fakt nechápu kecy, že nemaj tvému dítěti co dát, když jsi nic neodsála 8o
Jinak deníček je moc pěkný ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1529
24.1.17 09:28

Moc krásný deníček :-) já se rozkojila taky díky odsávačce. Byla jsem na předporodním kurzu kurzu ale dýchat jsem se naučila asi blbě nebo mi to nešlo ale co jsem se naučila na kurzu bylo hlavně o kojení a díky radám jsem to zvládla :-) a věděla jsem že chci a budu kojit nechtěla jsem kupovat to co mám zadarmo ;-) první 3 měsíce to bylo spíš za trest pořád mě to bolelo ale zvládli jsme to a kojila jsem 17m ale já chtěla skončit s kojením. když se chce tak to jde :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 09:59

@ASAndrea
to snad není možný.
to je paráda. No jo příroda to umí zařídit :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
24.1.17 10:00

To je tedy opravdu spatny pristup ale jak píšete.. Mela jste zájem a informace tak jste to zvládla.. Já znám spoustu maminek co i v dnesni dobe nevi o kojeni nic, mají slabe mliko, od porodu vehementně dokrmuji sunarem a pak se diví.. A věřím ze i některým byla snaha podat informace.. V me porodnici mi pomahali jak mohli, bylo to po cisarich také horsi ale nakonec jsme kojili dlouho dlouho a krasne, diky sestram i me informovanosti☺ buhuzel asi někdy je na těch sestřičkách znát vyhoreni, je jich malo, peníze nic moc, nemají uplne ideální podmínky.. Mimochodem v chrudimi s dokrmem stříkačkou po prstu a pod žádný problém a odsávaček dost

  • Nahlásit
32401
24.1.17 10:47

Porodnice Prostějov to samé..baby friendly ale hovno z toho..
dvakrát porod, dvakrát nic.
Ani jednou nepřišla sestřička nebo laktační poradkyně aby vysvětlila, ukázala, poučila, pomohla..vrazili dítě, a šli. :nevim:

bych chtěla vědět jak vůbec tohle označení porodnice dostane - co musí splňovat, a jestli to vůbec někdo chodí kontrolovat.. :think:

Příspěvek upraven 24.01.17 v 10:48

  • Nahlásit
  • Zmínit
sao
1603
24.1.17 11:36

Já jsem teda rodila vždy přirozeně, děti hned u sebe, kojení bez problému… Ale zkušenosti s podporou kojení v porodnici mám taky otřesné. První tři děti už si až tak do detailu napamatuji, ale po čtvrtém porodu: Druhý den po porodu přišel doktor: „Dítě nepřibírá, asi máte málo mléka, zvážíme podání um“ - které dítě přibírá hned druhý den? Být prvorodička, asi začnu panikařit, ale jako maminka čtvrtého dítěte jsem zůstala klidná - po všech porodech se mi mléko spustilo až třetí den, do té doby mlezivo, a nikdy žádný problém. Kojila jsem dál tak jak si malý „řekl“ - prostě tak jak jsem byla zvyklá, dle svých zkušeností. Klidně celý den v kuse, tak jak malý chtěl. Přišla sestra: „Vy zase kojíte? Nekojila jste náhodou před chvílí? Není on náhodou pořád na prsu!?!? Jaktože máte dítě ve své posteli?“ atd. atd. Takhle mi na pokoj chodily sestry celou dobu a pořád jsem musela něco vysvětlovat. A začalo to (stále ještě druhý den po porodu): „Obávám se, že máte málo mléka, před každým kojením dítě přebalte, zvažte, a po kojení zvažte znovu, údaje porovnáme.“ Paráda, větší opruz nemohli vymyslet. Opomenu-li, že syn mi visel na prsu skoro pořád (což je naprosto normální, přirozené a správné) a nebylo tudíž možné ani rozpoznat konec jednoho kojení a začátek dalšího, tak když už byl hladový, ještě ho plačícího přebalovat, utíkat s ním přes celou chodbu na váhu, zapsat údaj, vrátit se na pokoj a potom ho teprve nakojit - šílenost. A pak začalo porovnávání - jednou: „vypil málo, je to špatné“, podruhé: „vypil příliš mnoho, nekojte tolik!“ A tak pořád dokola. Pak mi říká jedna sestra: „Už to asi ukončíme, vypadá to že je vše v pořádku, vážit už nemusíte“ a vzápětí jiná sestra: „Jaktože jste nebyla na váze, vážit pořád musíme!“… „Cože?! Vy kojíte každé půl hodiny?! A co vaše prsa?!“ No a mohla bych pokračovat donekonečna… Dva dny buzerace, až nakonec uznali, že to bylo úplně zbytečné. Líp by udělali, kdyby nás nechali v klidu. Z porodnice jsme odcházeli čtvrtý den s opět nabranou porodní váhou, syn plně kojený. Nyní má malý 16 měsíců a pořád kojím. Ať žijí baby friendly porodnice :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
24.1.17 11:38

No deníček mi příjde spíš jako snůška domněnek co kde personál (ne)dělá. Akutní příjem má přednost před kojením, sestry se nerozdvojí, to mi příjde zcela logické. Že Tě na písknutí někam nezavezly, to mi příjde taky logické, nemají na starosti jen Tebe. :nevim:
Ad jedna výše zmíněná porodnice- tak mám zcela opačný dojem, sestry se se mnou natrápily a rozkojily, byla jsem po sekci.
Anonym ponechat nebo celé smazat

  • Nahlásit
32401
24.1.17 11:42

@sao
to vážení přebalování atd. před a po kojení se u nás dělá běžně..vopruz..jedna váha na celé oddělení na chodbě - zapisovat jak často čurá denně jak kaká, když nečurá po kojení tak je to špatně, když nepřibere po kojení tak je to špatně..
jako já se jim na to vyprdla a zapisovala jsem tam věci tak, aby byli spokojené a nechali nás být - ne tak jak to doopravdy bylo.. :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14691
24.1.17 11:44

Porodnice Podolí v Praze - pokud řeknete, že chcete kojit, dětem nikdy nedávají lahvičku, než se rozběhne laktace - pokud děti vůbec potřebují jíst, dostávají mateřské mléko, které velmi draze vykupují od maminek, nikdy UM. Čtvrtý den se mi moc nalily prsa a holčička se sekla, že už jí kojení nebaví a nebude to dělat. :D Sestry byly neuvěřitelné, zkoušely snad i stoj na hlavě, chodily domů s tím, že ještě něco vymyslí a hned po příchodu zpátky se kasaly, co všechno vymyslely. Pravda nepomohlo nic, tři dny holčička stávkovala a pomohla až snad jediná hnusná ženská sestra, která když jsem si chystala odsávačku mi vynadala, jak chci kojit, když mimino ani nepřiložím :mrgreen: :mrgreen:, mimino jsme přiložili a ono začlo pít jako divé. Všechny dětské sestry to pak mojí holčičce vyčítaly, že z nich udělala blbce, co neumí přijít na to, že dítě se musí přiložit k prsu. Ale to nic, chtěla jsem napsat, že když to jde někde, absolutně není důvod, proč by to tak nešlo všude, krom pár líných zadků. Protože to není věc ani technologie, ani, co si budeme povídat, žádného extra vzdělání, jenom snaha.
Vlastně jediné co mě tam mrzelo, bylo to, že se trochu přezíravě a s očima občas ke stropu, chovaly k mé spolubydlící co jasně řekla, že kojit nechce a chce lahvičku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 11:46

Jsem po planovanem cisari, dceri je 4,5mes a dodnes plne kojim. Porodnice Usti n. Orlici, malou mi dali hned co jsem prijela na pokoj, s kojenim pomahali treba i v noci, sestricky naprosto uzasne, se vsim poradily a pomohly, jsou tam naprosto uzasni.

  • Nahlásit
  • Zmínit
sao
1603
24.1.17 11:53

@smurfka To jsem si já právě nedovolila, napsat tam něco jiného než kolik jsem doopravdy navážila. Hlavně asi proto, že mi furt někdo stál za zadkem a kontroloval. Ale chodilo tam podezdřele moc maminek, možná to i v naší porodnici musely dělat všechny… Ale se staršími dětmi si nějaké vážení prostě nepamatuji. Nechápu smysl, pořád něco porovnávat podle nějakých tabulek, a jak to není přesné, je to špatně… Sobě přece taky nevážím každou porci jídla a neporovnávám podle tabulek, kolik jsem snědla a kolik bych měla sníst :D Podle mě je to úplně zbytečné a smysl má dítě převážit max 1× denně, nebo nejlépe až ten třetí den, kdy už většina maminek mléko má a miminka by měla začít alespoň něco málo přibírat. U spokojeného dítěte, které se chová naprosto normálně (tzn. visí na mamince a saje a saje ;) ) je zbytečné tohle řešit. Nikdy nepochopím ty jejich tabulky, kdy pořád vycházeli z toho, že kojím každé 3 hodiny a malý by měl vypít tolikátý a tolikátý den tolik a tolik… a prostě nedokázali pochopit a smířit se s tím, že já prostě nekojím každé tři hodiny, ale klidně každé půl hodiny, a nebo taky celý den v kuse a moje dítě není a nikdy nebude tabulkové :mrgreen: No, když to shrnu, tak pokud bych ještě někdy rodila, tak když budu já i mimčo v pořádku, nejpozděj pár hodin po porodu podepisuju reverz a nazdar, doma mi do toho nikdo kecat nebude :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
32401
24.1.17 12:05

@sao
tak naštěstí nám u toho vážení nikdo za zadkem nestál a určitě nekontrolovali jestli když jsem napsala že čural( a ), posléze vyhozené pleny s čárečkama na papíře.
raději jsem napsala že přibral, jen aby mi dali pokoj - já mléko neměla, tak z čeho by asi tak měl přibrat :mrgreen:, naštěstí nedokrmovali - pouze na žádost maminky..nikdy nám dítě na dlouho nebrali, vždy jen na kontroly a to jsme byli s nima. takže vím že na tajnačku to nedělali.
Mě to bylo jedno, nechtěla jsem furt poslouchat že nepřibírá a tím pádem ani nečurá ( když nepije tak asi nemá z čeho )…tak jsem jim tam frkla čárku a ony byli spokojené, jak mi to říkali přece, že to tak bude a já byla spokojená že máme svatý klid

  • Nahlásit
  • Zmínit
5714
24.1.17 12:25

Porod v motole, akutní cs v 36tt. Laktační, co byla dokonce hlavní z JIP za mnou chodila na chir. JIP (úplně jiný uzel a patro!) a ukázala, jak odstříkat ručně, poradila, kde sehnat odsávačku, dokonce půjčila mobil, abychom to s manželem vyřešili, protože já na jip mobil neměla. Bylo to cca 48h po porodu. Odstříkávala jsem, mlíko normálně nosili klukovi saniťáci. Každý mililitřík :palec: Když jsem k němu konečně mohla, cca 6. den. Tak mě tam zavezli a pak vozili dle domluvy dvakrát třikrát deně. Ppřiložení jako takové moc neukázali (do teď nevím, co by na tom měli ukazovat), ukázali, jak prcka držet na ruce (taky měl dvě kila) a šup, poprvé si vysál skoro všechno. Dokrmovalo se stříkačkou (a pokud vím, takhle na začátku mm z banky). Při druhém kojení už to nepotřeboval. Takže já jsem 100% spokojená, přístup byl super.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 13:00

**Anonymní

dnes v 11:38
No deníček mi příjde spíš jako snůška domněnek co kde personál (ne)dělá. Akutní příjem má přednost před kojením, sestry se nerozdvojí, to mi příjde zcela logické. Že Tě na písknutí někam nezavezly, to mi příjde taky logické, nemají na starosti jen Tebe. :nevim:
Ad jedna výše zmíněná porodnice- tak mám zcela opačný dojem, sestry se se mnou natrápily a rozkojily, byla jsem po sekci.
Anonym ponechat nebo celé smazat **

Milá anonymní, jednak teda nepobírám tvojí anonymitu, ale to je jedno. Děníček není snůška domněnek, kéž by byla. Být slabší jedinec, tak jsou oba kluci na sunaru od začátku. Dám ruku do ohně za to, že to, co jsem napsala je pravda. Pokud jsi deníček četla pořádně, dočetla jsi se, že i přesto, že měli akutní příjem, tak jedna sestra seděla na sesterně. Seděla v křesílku, v tu chvíli zrovna nepracovala. Že mě nedovezli za malým o patro níž taky chápu, ale pokud jsi nikdy nebyla v situaci matky, která má svoje dítě byť jen o patro níž a nemůže za ním, tak tuhle situaci nikdy nepochopíš. Nehledě na to, že na oddělení nejsou pouze sestry, ale například i sanitářky, které tuhle práci mohou zastat. Ovšem samozřejmě jsme já i syn přežili bez toho jednoho dne, ale šrám na duši to zanechá, ale jak říkám, pokud jsi v takové situaci nebyla, tak to nepochopíš.

Příspěvek upraven 24.01.17 v 13:02

  • Nahlásit
  • Zmínit
1382
24.1.17 13:00

@Andrea.Tom taky jsem tam rodila a skoro mi přišlo, že je to kojící sekta :lol: ale to bylo dobře že porad vyzdvihovali kojení. Já s tím naštěstí problém neměla malá se přisála hned po porodu a ani se od prsa nehla

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
24.1.17 14:06

Náš prcek měl novorozeneckou žloutenku a byl to vyvolávaný porod, takže se začátkem kojení jsme měli problém. Nicméně jedna sestra nám to pomohla vyřešit - na začátku jsme dali k prsu savičky a učily ho sát. Ze začátku musel být kvůli žloutence na příkrmech. Doma už se pak rozjel bez saviček, žloutenka je v normě, tak už ani tolik nespinká. Snažím se rozkojit víc, každou chvíli je u prsa buď prcek nebo odsávačka. Mléka mám málo, ale snažím se s tím něco provést.

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
24.1.17 14:11

Já si na přístup personálu v porodnici nemůžu stěžovat. Je ale fakt, že jsem měla sice vyvolávaný porod, ale v termínu. Takže žádný předčasný. Kvůli personálu jsem si vybrala malou porodnici v menším městě, čili žádný masokombinát. Hlavně, že jste s prckem zdraví, to ostatní už se nějak poddá.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 14:14

Teď koukám, že jsem zapomněla napsat, že oba kluci jsou donošení, jen měli určité problémy a nízkou váhu, proto to nedonošenecké oddělení.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5547
24.1.17 14:55

Já rodila předčasně (32+2) v Podolí a musím říct, že tam byla podpora velká Už na JIP za mnou přišla laktační sestra (byla jsem po cs) a ukazovala, jak stimulovat ručně. Druhý den mi půjčila odsávačku (ještě mi dala na výběr podle toho, jakou mám doma, aby mi půjčila stejný typ)a já cca 30 hodin po porodu už odsávala 10-20 ml. Během hospitalizace se za mnou zastavila aspoň jednou denně a uměla povzbudit (no jo, vy jste odkojila dvě děti, tohle zvládnete taky, teda vy máte mlíka na rozdávání).
Malý se přisál už asi týden po porodu a pak už se nepustil. Sestřičky ho teda krmily flaškou, ale to jim nemám za zlé, měly tam těch nedonošených dětí hodně a nestíhaly by to. Já za ním i 3× denně jezdila kojit a měsíc před termínem porodu šel domů, doktorka koukla do papírů a propustila ho se slovy: No vy flašku potřebovat nebudete, vy budete kojit. On z prsa vypil třeba 2× tolik, co měl vypít, a z flašky mu to nikdy moc nejelo. Ted je mu 17 měsíců a prsa se pořád jaksi nechce pustit. :oops:

Tím chci jenom říct, že já podporu kojení zažila, a to bylo mlíko poslední věc, kterou jsem po porodu řešila. :lol:

Příspěvek upraven 24.01.17 v 14:56

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 15:06

@julie74 Píšeš, že nikdy nedávají v Podolí UM, ale mého syna normálně přikrmovali Hippem a mám to i v propouštěcí zprávě a to jsem podepsala ten papír, že mi náhradní mateřské mléko nevadí. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14691
24.1.17 15:42

@ajtakrajta1 Vážně? Já měla těhotenskou cukrovku, takže museli začít krmit hned po porodu, a taky jsem myslela, že normálně UM. Překvapeně na mě koukali, že jenom MM, když jsem řekla, že chci kojit. A byla jsem tam v roce 2015, jaro. To jsou věci 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 15:47

Tak mi meli akutni a planovanou sekci. Obe ve 42.tydnu. Pokazde castecne anestezie, poprve ale s konskou davkou, jelikoz nezabirala okamzite.Po prvnim vysetreni-Vaha, mira, kyslik, jsem dostala dite zpet. Poprve, po 26 hodinovem porodu, si pamatuju, jak jsem se bala, ze spadne, tak jej musel manzel pridrzovat. Pak asi 2 hodiny na porodnim pokoji, tam jej tatka vykoupal a pak na normalni pokoj. Asi kazde 3 hodiny prichazela sestra, nebo i laktacni poradkyne pak i porodni asistentka se obcas ukazala a muselo se pokazde kojit. Az pak ji mliku trochu bylo. Musela jsem zustat o den dele, bez poradneHo mleka mne nechteli pustit domu. Sestra se jen jednou ze ptal, jestli, kdyz ma hlad mu SMI dat trosinku vodicky napit. S odsavackou doma to byla hracka, Krmil i tatka.Ale poradkyne se to moc nelibilo, ze pry zblbnu, odsavat, krmit, vyvarovat.On bude pit z prsu, rekla. A Pil az do 27 mesice. A od svacinu jsem po 2 mesicich vratila.
Druhe dite. Predporodni kurz nebyla zase nuda, kazdy je jiny.Na tohle nas ucil i Nase prava. Maß pravo odmitnout Vitamin K, neni presne jasne, kde konci jejich kapky krve se vsema udajema ze screeningu, mate pravo mit dite celou dobu u sebe, to ze jej vazi a meri v noci, ze maji v noci cas, muzete taky odmitnout. At jej vazi, kdyz je vzhuru. Dite Vitamin K dostalo, jelikoz jsem Fakt ve 3 rano nemela silu po pul hodine diskutovani a chtela jsem spat. A screening jsem chtela ja. Jinak byl malej u mne celou dobu v postele, v parku a obcas v te pristavene postylce.
Jakmile personal zjistil, ze pacient vi, co smi, co musi dostat, tak personal milejsi nebyl, ale peclivejsi. Taky si to nechavali podepsat.„Pacientka si nepreje zvazeni ditete.“ "Ano, nesouhlasim s vazenim a koupanim meho syna v pul druhe rano, kdyz spi, Podpis. "
V prvni porodnici se vazilo, rebalovalo, koupalo v mistnosti na kojeni, byla napojena na sesternu. V druhe porodnici se koupat, vazit Dalo jen v mistnosti, kde byla miminka uskladnena, kam byl pristup jen cip.
Fakt jsou pristupy ruzne, druhe dite zacalo pit driv asi po dvou dnech, uz jej chtely prikrmovat, aniz by ztratil 10% vahy.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3816
24.1.17 16:29

Nemám takovou zkušenost. Rodila jsem nedávno v Jihlavě, pravidelně tam docházely laktační poradkyně, půjčovaly odsávačky, radily, sestry všechny ochotné ve všem. A to jsem tam byla na více odděleních, taky s nedonošeným drobným mimčem v inkubátoru, rozkojila jsem se a jak píšu, všichni byly prokojící, nápomocní, podporovali kontakt, nemám jedinou připomínku.

Ale věřím, že někde jinde to funguje tak, jak popisuješ.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.1.17 16:49

@julie74 Také jsem tam rodila 2015. Malý byl velký a řval hlady a já neměla mléko, tak ho dokrmovali. No a když mě 5 den propouštěli, tak mi laktační sestra ukázala jak připravit UM. :) Byla jsem na P2.

  • Nahlásit
  • Zmínit
14691
24.1.17 17:19

@ajtakrajta1 Já bohužel nevím na P kolik jsem byla, myslím na trojce. To je zvláštní, my se tam zasekli na šest dní kvůli žloutence, moc slabá na svícení a moc velká na jití domů, jak jsem psala tři dny z toho vůbec nepila, moje mléko nestačilo ještě, krmili ji hned po porodu - to je pravidlo u cukrovky - měla ale skoro 3,7 kg, tak nevím, ale vždy jen MM. Sranda byla, že skoro nic neshodila, tudíž jsme nenabrali těch 10% váhy od porodu jak oni chtějí, takže já se s nejtlustším dítětem na chodbě (skoro) musela dohadovat, jestli mě pustí domů. Už jsem jim řekla, že jestli se jim nebude chtít nás pustit, ať rovnou přinesou reverz, tak se jim najednou chtělo hned :mrgreen:
tak to se divím, jeden podnik a i tam různé postupy 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
5189
24.1.17 19:10

Úplně chápu. I já jako prvorodička o tom věděla kulový, ale jedno jsem věděla už před porodem, že budu kojit a budu kojit dlouho. Po pohádkovém porodu, který trval od prvních kontrakcí až po porod 6 hodin, naprosto bezproblémový, po příjezdu do porodnice za hodinu odrozeno, z porodního sálu jsem šla po svých. Malou mi dali hned na přisátí a ta se okamžitě přisála jak přísavka a pak jí vzali pryč, dvě hoďky na sále, dvě hoďky na pokoji a až pak mi jí přivezli, položili ke mě na postel, sestřička mi jí přiložila k prsu a v tu ránu byla fuč. Dostala jsem pouze nějaký letáček o kojení a nazdar. Nikdo mi nic neřekl, neukázal a to ani když jsem se o to prosila, ať mi pomůžou kojit v různých polohách, ať se to naučím. Nikdo nepřišel. Pár pokusů jsem ještě učinila, ale nikoho nezajímalo, že to chci naučit správně. Bylo mi řečeno, že takovej savec přece nepotřebuje ukazovat kojení. Že když se přisála tak krásně na sále, tak to nezapomene a půjde jí to. Takže jsem se pak doma sama učila jak malou správně držet a všechno okolo. A díky bohu, že byla takovej savec, protože jinak bych kojení asi taky nezvládla, protože se na mě v nemocnici všichni vykašlali :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
4678
24.1.17 21:22

Mám s podporou kojení v porodnicích dvě zkušenosti. 2012, Podolí, akutní císař v celkové narkóze, dítě donošené, zdravé. Ve tři ráno jsem porodila, v šest za mnou přišli i s miminkem na první přisátí a to jsem ležela na gyndě, nikoli na JIP. Ve dvanáct přesun na šestinedělí a dítě jsem mohla mít na pokoji, nebo ho dát sestrám. Sestry se nám fakt věnovaly, vysvětlily, podívaly se, jak nám to jde. Děti dostaly jen MM z banky, pokud bylo potřeba. Na podporu si nemůžu stěžovat. Asi to trochu hrotily, samé vážení, přibírá/nepřibírá atd. ale podpory se mi rozhodně dostalo, kojení nešlo ani mě ani synovi samo od sebe, ale naučili jsme se to.
2014, Motol, plánovaný císař, dítě donošené, zdravé. Dali mě na JIP. Miminko jsem viděla poprvé až za šest hodin, ani mi ho nechtěli dát do náruče. Druhý den ráno ho nepřinesli, kolem poledne přesun na rizikové odd. odkud jsem se okamžitě sama dobelhala na šestinedělí, že bych jako chtěla zkusit nakojit dítě. Na tvrdé dřevěné židli to moc nešlo, ale aspoň jsem viděla dítě (podruhé od porodu). Odpoledne přesun na šestinedělí na třílůžák bez dětí. Děti nosili striktně co tři hodiny. Podpora kojení nula. Čistá nula. Prostě vám dali dítě a poraďte si. Dítě plakalo? Dali mu UM a třeba za hodinu vám ho spící přinesli na kojení :zed: Zvládla jsem to jen díky tomu, že jsem už věděla, jak na to. Prvorodičky, které tam byly se mnou měly velký problém. Každá druhá dostala kloboučky, i mně je nabízeli. Celkově bylo teda šestinedělí v Motole jak z hororu, ale to je jiný příběh.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
24.1.17 22:16

Také mám podobnou zkušenost :-( - sekce, dvojčata narozená o 7 týdnů dřív, na nedonošeneckém automaticky láhev, mě na JIP jedna milá sestra jen poradila jak si prsa stimulovat, aby se mléko spustilo. Na pokoji na gynekologii, kam mě pak přeložili, už se o moje prsa nikdo vubec nestaral, odsávačku tam neměli. Po asi 1o dnech první přiložení syna. Sestra když viděla, že fakt nevím jak na to, se na mě obořila „to jste jako nečetla letáček na pokoji?“, pak mi ho na prso doslova nacpala. On ale věděl, že od mámy je to nejlepší a také si hned napoprvé vytáhl celkem hodně a od té doby z něj byl savec první kategorie :) Dceru (díky zdrav. komlikacím) jsem poprvé zkoušela nakojit až po více než 3 týdnech a ještě dlouho pak musela být po kojení dokrmovaná. Díky svému odhodlání kojit a odsávačce jsem ale mléko měla, doma v klidu jsem si pak pozvala laktační poradkyni a kojili jsme vesele až do 14 měsíců :) Ale už je to zkušenost stará 3,5 roku, tak snad se od té doby mnohé změnilo

  • Nahlásit
10206
25.1.17 23:30

Tak ja musim rict, ze v naši okresní nemocnici co se tyče kojení jsou nadmíru ochotni a naopak uměle mlicko je sprosté slovo. Co me ovšem zarazilo bylo to, ze jsem si sla pro obleceni pro maleho a pri hledání sestry sem se dostala do místnosti, kde spinkala,,odložena " miminka. K memu překvapeni všechny mely v puse narvane dudliky, aby jim spaly.
V tvem deníčku me zarazila informace, ze poloha KP je nutný důvod k sekci. V naši nemocnici dávají na vyber a naopak poměrně,,tlačí " do přirozeného porodu, považuji KP za normální fyziologickou polohu. Netvrdím, ze ja bych tak rodila (v te situaci sem nebyla, obě děti se otočily),ale myslim, ze dost maminek by tu možnost ocenilo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
26.1.17 06:23

Denicek se mi nelibi. Castecne ziju v usa i jsem tam rodila. Vim proto kolik nas stal porod z vlastni kapsy i pres to, ze mame dobre pojisteni. Kolik staly porody autorku denicku? A je mi lito, ze nevedela, ze odsavacka se da taky koupit svoje.
Je mi smutno jak si lidi nevazi toho co maji.
Prosim anonym - osobni udaje o mem zivote. Radeji smazat.

  • Nahlásit
26.1.17 12:30

@Jitusee Pro mě první poloha KP nebyla 100% důvodem k sekci, porod se mi rozjel sám, ale k tý KP se přidala ještě hypoxie plodu a začalo být hodně zle, takže akutní sekce a u druhého jsem dlouze diskutovala se svým gynekologem o možnosti vaginálního porodu KP po předchozí sekci, jenže syn pak začal mít nějaké problémy, takže se po převozu do nemocnice rozhodlo o sekci a nikdo se se mnou nebavil.

  • Nahlásit
  • Zmínit
26.1.17 12:34

Denicek se mi nelibi. Castecne ziju v usa i jsem tam rodila. Vim proto kolik nas stal porod z vlastni kapsy i pres to, ze mame dobre pojisteni. Kolik staly porody autorku denicku? A je mi lito, ze nevedela, ze odsavacka se da taky koupit svoje.
Je mi smutno jak si lidi nevazi toho co maji.
Prosim anonym - osobni udaje o mem zivote. Radeji smazat.

Víš já jsem například nepočítala s tím, že se mi dítě donošené a narozené v 38+2 narodí s porodní váhou 1940g, prakticky polomrtvé a odvezou mi ho do jiné nemocnice. V plánu to nebylo. Odásvačku jsem doma měla, ale byla jsem z tý situace lehce v šoku a protože se nemocnice všude chlubila, jak podporují kojení, tak jsem prostě očekávala pomoc. Zrovna jako jsem očekávala pomoc následně na nedonošencích, kde bych to taky očekávala.
Byla jsem prvorodička, vyděšená z toho, že má dítě pryč, vyděšená tím, jestli je v pořádku, vyděšená slovy dětské lékařky, co všechno synovi hrozí, protože když ho vyndali, tak na tom byl opravdu zle. Nevěděla jsem, že si můžu přinést svojí odsávačku a nehledě na to, že jsem měla pístovou manuální a naivně jsem si myslela, že mi v nemocnici půjčí elektrickou, šetrnější a účinější.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11689
26.1.17 18:59

Kojila jsem obe dve starsi deti rok a nejmladsi ny i osmym mesicem a musim rict, ze kdyby mi u prvniho ditka neporadila zkusenejsi starsi segra, tak nevim, jestli bych to dala. Pruprava v porodce temer nula i u mych spolunocleznic.Vsem okolo jsem tam spis radila ja :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.1.17 00:02

Ahoj, tvá zkušenost mne mrzí a jsem ráda, že jsi to nevzdala. Byla jsem v podobné situaci. Mám za sebou dva předčasné porody sekcí - 27 a 35 týden. Děti jsem viděla nejdříve 3.den po porodu, měla jsem po obou porodech velké komplikace kvůli preeklampsii. Obě děti byly moc malé na kojení, ale nevzdala jsem to a drtila odsávačku. První človíček se poprvé nakojil když mu byly čtyři měsíce - světe div se, do té doby se krmil sondou, stříkačkou a lahví a sát z prsa mu šlo. Druhý prcek se přisál už v nemocnici tři týdny po narození a do dnes se nepustil - je mu 16 měsíců. Takže maminky, nevěště hlavu i po sekci, komplikacích, odloučení od dítěte atd atd kojit jde, pokud k tomu samozřejmě máte vhodné tělo a prsa :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
158
28.1.17 17:30

@axlpol naprosto souhlasim. Taky jsem rodila ve FNO, jedno z dvojcat v kritickem stavu, kojeni vubec neslo a popravde jsem mela jine starosti, kdyz clovek nevi, co bude s ditetem dal. Pristup personalu mi prisel profesionalni a logicky. Snazili se pomoct, ale netlacili na me s kojenim.
To ovsem nemuzu rict o nekterych dalsich maminkach. Kritizivaly vsechny zdravotniky snad uplne za vsechno a mely strasny problem s tim, ze jejich kojeni neni stredobodem vesmiru kazde sestry a lekare.

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.1.17 17:49

@fančule já myslím, že je třeba dobré, uvědomit si, jak to mají jiné maminky. Pro mě kojení bylo důležité. Říkala jsem si, že je to to jediné, co aktuálně můžu pro to dítě udělat, když už s ním nemůžu být.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2799
28.1.17 18:17

@fančule :lol: já měla celkem štěstí na maminky na pokoji, vystřídalo se mi tam jich několik. Jen jedna druhorodička nechtěla krmit co tři hodiny, někdy se na to vybodla a taky jí to sestry daly jasně najevo :lol: že takhle teda néé.
Měla jsem v podvědomí, že kojit se musí a propaguje se to, takže mě mile sestřičky překvapily, že priorita bylo, aby dítě bylo nakrmeno včas a celou porci jakou mělo napočítáno. Byla to fuška do nich natlačit, jedno dítě mi trvalo 40min. a kolikrát se nepovedlo, muselo se dokrmit sondou…takže kdyby trvali na kojení, asi by se nenajedli nikdy.
Taky jsem byla klidnější a spokojenější, když jsem viděla, že zdraví a vývoj je přednější než kojení. Odsávat mi vyhovovalo více a zustali jsme u toho i doma. Samotnou by mě to nenapadlo, že se to tak dá dělat a jen bych se trápila a s kojením, vážení dětí(kolik vypili).

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele