Jak se ráj lehce změní v peklo

Omlouvám se předem za velkou délku deníčku, ale je to dlouhý příběh, jak se jedné rodině může život změnit z bílé na černou a matka ztratí veškerou sílu a chuť do života. Možná, že vypsání aspoň trochu pomůže...

Vše začalo velmi krásně, dalo by se říci skoro jako z pohádky, manžela jsem poprvé v životě potkala 3.12.2005 a od toho dne spolu tvoříme pár. Nejprve jen chození, poté v roce 2007 už jako manželé.

Ano, brali jsme se po celkem krátké době, ale když se zadařilo, ač neplánovaně, že čekáme miminko, na nic jsme nečekali, a než jsem měla vůbec bříško, už byla svatba. Bydlení jsme měli, manžel zaměstnání, takže se nebylo čeho bát. Většinu těhotenství jsem nakonec zůstala doma na rizikovém, jelikož mi hrozil předčasný porod, ale i přesto jsme si žili spokojeně.

Nakonec dcerka na svět přišla až tři po termínu. A pak věřte doktorům. :) Jenže už tím dnem se nám svět zcela změnil, aniž jsme o to ještě tušili. :( Natálka byla první tři roky velmi šikovná učenlivá a hodná holčička, bohužel poté se u ní začaly objevovat problémy, neuměla navázat kontakt s lidmi, celé dny trávila o samotě, pokud přišla nějaká změna, následoval záchvat agresivity, stále nekončící bolesti hlavy a změny nálad ze sekundy na sekundu.

Rok jsme strávili po nemocnicích a různých vyšetřeních, kde bylo nakonec dceři zjištěno několik poruch a poškození mozku, následkem komplikovaného porodu a celých dlouhých 4 minut bez kyslíku, než ji rozdýchali. Stále nás všichni ujišťovali, že dcera bude žít normální život a my s ní také, bohužel realita je zcela jiná.

Vezmu to jen stručně, dcera je stále horší a horší… Léky nezabírají, výchovné metody od po všech možných rad se míjejí účinkem a Natka je jedna velká minová nálož, nikdy nevíte, co v které minutě udělá. Ráno stačí podat špatně snídani a už nastává silný agresivní záchvat plný křiku a mlácení, až se dusí, a tak se to opakuje až do noci, než usne. Celé dny stále dokola, naštěstí ZŠ zvládá celkem dobře a nemusela na speciální.

Když bylo Natce 6 let, rozhodli jsme se jí pořídit sourozence a narodila se nám druhá dcera Gábinka. Zpočátku, když jsem přijela z porodnice to vypadalo, že Natálce sestřička pomáhá duševně, ale opravdu to bylo jen na chvíli. Sotva Gabka trochu odrostla a měla svou hlavičku a dokázala se doplazit a vzít sama, co chce, nastal velký problém u Nat. Sestru začala brát jako narušitelku a zaujala postoj bojový.

Každou minutu, kdy jsem je měla z dohledu, nastal problém. Nat menší ubližovala, nic jí nedovolila si vzít - od hraček až po jídlo, raději se přejedla, než aby se dostalo na tu mladší, ale ještě stále se to dalo ukočírovat. Holky prostě měly všechno stejně dvojmo, dávali jsme velký pozor, aby jedna náhodou neměla o bonbon hračku nebo cokoliv víc či míň než druhá. V tu chvíli jsme měli i docela klidné období.

Jenže když měla prostřední rok a půl, otěhotněla jsem znova, neplánovaně. Hodně dlouho jsme zvažovali, jak řešit, ale srdce matky mi nedovolilo jít na potrat, a tak se nám v roce 2014 narodil benjamínek Matyášek. A tím se vše ještě více zhoršilo. Natálka nebyla už vůbec ochotná vzít ty dva za sourozence, jen je bere stále jako vetřelce, a kdykoliv má možnost nebo sebemenší příležitost, je vůči ním agresivní. :(

Oba s manželem už jsme z toho hodně vyčerpání a zoufalí, navíc manžel si k Natce nikdy nedokázal najít cestu a stále jí bere jen jako s prominutím rozmazleného fracka, ze kterého si myslí, že to (vytluče)…

Ti dva spolu neustále bojují. Nat manžele zcela ignoruje a vůbec jej nebere jako otce. Když manžel odjíždí třeba služebně, skáče radostí. :( Prostřední Gábinka už má vůči Nat doslova averzi. Pokud je Nat ve škole a mám doma jen ty dva mladší, jsou to andílci, o kterých ani nevím, ale jen co se Nat vrátí, začne kolotoč bojů křiku, úrazů. Zvláštní, jak moc jsou děti vnímavé. Čím dál víc si všímám, jak se Gábinka s Matýskem v Natčině společnosti mění, z hodných klidných dětí se v tu chvíli stávají nervozní podrážděné uzlíky.

S manželem to také není zrovna snadné, má rád svůj klid a volnost, takže doma spíš jen přespává. Všechno to na mě padá ze všech stran, do toho teď děti poslední rok velmi často marodí, samozřejmě zákon schválnosti funguje dokonale a vždy se něco stane. Ať nějaká ta zlomenina, nekončící zvracení, vysoké horečky, laryngitický záchvat, ať už u jednoho, druhého nebo třetího, vždy se to stane když manžel není doma, při nejlepším sedí na pivě a v horším je na druhém konci republiky.

A aby toho všeho nebylo málo, poslední rok mám sama velké zdravotní problémy, které začaly jednou náhlou blokací páteře, a od té doby se to stále zhoršuje. Nyní už jsem ve stavu, že větší část týdne proležím v posteli v nekončících bolestech a necitlivostí půlky těla.

Naštěstí doktorka se konečně smilovala a začal mi kolotoč doktorů. Ale ten nekončící stres a strach, co jak bude, zda se vyléčím, nebo ne, co bude případně s dětmi, mě dohnaly až na psychiatrii, kde jsem skončila s panickými záchvaty, při kterých jsem odpadávala až do bezvědomí a s každým dalším záchvatem se panika více a více rozjížděla.

Co bude s dětmi, kdo jim v tu chvíli pomůže? Co budou ti malí dělat, když já omdlím? No prostě peklo na hlavu, naštěstí léčba začíná zabírat a, klep klep, záchvat už pár měsíců nepřišel. Ale funguji jen díky koňským dávkám sedativ. A upřímně, momentálně jsem už ve stavu, kdy nemám ráno ani chuť se probouzet. Jen, co ráno otevřu oči, už si přeji zase večer, abych mohla jen spát a všechno tohle prospat.

Třeba je to vše jen zlý sen, z kterého se jednou probudím a budeme zase ta šťastná rodina, která si bude moci zajít na výlet mezi lidi, já budu moc zase fungovat jako matka, žena, manželka, milenka…

Jediný důvod, proč tu stále jsem a snažím se vydržet, jsou děti, hlavně ti mladší, ti mě drží nad vodou a dělají mi radost. Vyzní to strašně, ale Natka je moje dítě, mám ji ráda, vždyť je moje. Když má dobrý den, je to zlatíčko, ale zároveň jsem z ní už na dně, vůbec si nedokážu představit, jaké to bude do budoucna, co z ní vyroste. Bude schopná žít samostatný život? Neskončí někde v ústavě? V pasťáku? Kriminále?…

Už dlouhých sedm let se mi tyto myšlenky stále honí hlavou a nedají mi spát. Bude dcera někdy normální, nebo už nikdy? Jaké hrůzy nás s ní ještě čekají? Bojím se ve dne v noci, bojím se pořád a každou minutu. Kde se to v ní stále bere, ta zlost, agresivita, nulová tolerance autority, proč má potřebu stále lidem kolem sebe ubližovat, proč se jí musíme stále bát?

Naštěstí mám zlatou tchyni, se kterou žijeme v dvojdomku a hodně mi pomáhá, ale takhle žít nemůže do nekonečna. Zatím to řešíme tak, že když jsou doma všechny tři děti, vždy je rozdělíme. Prckové jsou buď se mnou, nebo u tchyně a Nat sama tam nebo tam. Věnujeme jí spousty času, snažíme se s ní komunikovat, pracovat, tvořit, ale místo úsměvu dostaneme nadávky a někdy i facky. Ještě nemá ani deset a už mluví o tom, jak nás nenávidí, že uteče, protože tohle je peklo a né život, co bude dělat až bude mít 11 let a výše?

Omlouvám se za délku a nejspíš je to celé takové nepřehledné, ale mám pár minut času a nejsem ani dobrá spisovatelka. Všem, kdo dokázali dočíst až do konce, děkuji, že jsem se mohla aspoň vypsat z toho všeho. Kamarádky nemám žádné, protože se dcery bojí a veškerý kontakt zahrály do ztracena, manžel se o tom bavit také nedokáže a mě to doslova všechno dusí…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
2251
17.4.17 00:53

Přečetla jsem tvůj deníček velmi pečlivě. Nepřipadá mi, jak píšeš, nepřehledný. Myslím, že jsem pochopila co jsi chtěla napsat. Je mi moc líto, v jaké jsi se ocitla situaci. Poradit ti moc neumím. Jako velký problém vidím přístup manžela, ale co s tím, viď? Změnit chlapa je problém. Na druhou stranu máš ohromnou pomoc a podporu od tchyně. To vůbec není samozřejmé. Jestli jsem správně pochopila, zvládá dcera běžnou školu, předpokládám, že asi s asistentem. Tam bych viděla šanci, že se dcera v životě dokáže zařadit a fungovat.
V každém případě ti přeji hodně síly.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6924
17.4.17 03:48

Ještě nemám děti, takže si ani nedokážu představit jaké to je, mit takove dítě. Ani jak bych se zachovala v tomto případě, když je tak zlá a nenávistná. První mě napadl nějaký výchovný ústav, ale to musí byt pro matku asi hrozné, strčit tam své dítě. Nedokážu posoudit. Je mi lito vás, mladších dětí i te holcicky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
876
17.4.17 07:13

Ahoj, to je tedy strašně těžká situace. Vůbec se nedivím, že tě přivedla až k panickým atakám - koho by tohle nedostalo? A spoustu lidí spíš dřív, než po tolika letech. Doufám, že ti k léčbě léky nasadili i pravidelnou podpůrnou psychoterapii, vždyť jestli něco, tak opravdu potřebuješ podporu a mít někoho, kdo tě vyslechne.

Dál mě napadá, je Natálka v péči nějakých odborníků, docházíte někam, kde jsou poškození mozku a následné poruchy emocí hlavní téma? Jste třeba v kontaktu s nějakou takovou organizací a rodiči, co to mají podobné? Říkám si, že i když je dg jiná, asi by sis měla co říct s lidmi z NAUTIS (dříve APLA), kteří důvěrně znají problémy autistů, ne nepodobné těm Natálčiným. Dobrou konzultaci by ti mohli dát v centru Paprsek.

Navštěvujete dětského psychiatra? Pokud ne, šla bych do toho hned a vložila kus naděje do medikace.

A upřímně - chování Naty přímo ohrožuje tvoje zdraví, zdraví a vývoj tvých mladších (normálních) dětí a tvého manželství. Vážně bych uvažovala o hospitalizaci nebo přinejmenším o respitních krátkodobých pobytech. Říkáš, že školu zvládá. Možná by překvapivě pobyt mimo rodinu byl pro ni ještě přínosnější, než by sliboval léčebný plán - ono to, jak jste všichni pod tlakem a vyšťavení musí logicky zpětně působit i na ní a zhoršovat její chování.

Ach jo. Přeju Ti, ať se to všechno ještě v o něco lepší obrátí, ne-li v úplně dobré.

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.4.17 07:20

Podle popisu jsi skvělá máma, ale i té nejlepší mamince dojdou občas síly. Měl by se víc zapojit manžel. Zkus si s ním promluvit, jak moc to na tebe doléhá a že by ti stačilo třeba jen jedno odpo týdne… asi jsi tak vyřízena, že stačí, když si zalezeš a budeš sama. Řekni mu jak ráda bys zas byla jeho manželka a milenka, ale že potřebuješ jeho pomoc. Každá zakletá princezna v drápech nelítostné sani potřebuje rytíře na bílém koni. Tvůj manžel má teď velkou příležitost ukázat, co v něm je. Věřím, že vy spolu tenhle příběh dokončíte velkým vítězstvím :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 08:01

@sloninka děkuji moc, ano zatím zvládá zš klasickou a kupodivu i bez asistenta ten nám nebyl povolen. ale domácí úkoly píšeme většinou 4-5 od třeba jedno zadání

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 08:02

@Aotearoa Opava nám byla odporučena již několikrát ale, když jsem zjistila jak to tam vypadá, jaké tam mají děti podmínky razantě jsem to odmítla, to i ve vězení se mají mnohem lépe

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 08:05

@elibro natálka je v péči psychiatra a prychologa již od tří let, doházíme pravidelně. Také užívá léky každý den, které ji utlumují bez nich už si to vůbec nedokážu představit. ale ˇádnou takovou organizaci nenavštěvujeme ani jsem nevěděla o možnosti, takže děkuji určitě na to kouknu.)

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.4.17 08:10

Je mi líto, jak to máš složité.
Mám nedonošeného chlapečka, 4 roky a taky se na něj valná většina klasických i alternativních metod nedá aplikovat. Prostě to nefunguje. Je to s ním složité, ale ne tak moc… ale co přinese budoucnost, uvidíme… už teď mám trochu strach.
Vůbec nemám odvahu Ti psát, co bys měla dělat. Děláš maximum, co můžeš.
Jen můj velký obdiv, že to zvládáš. A je mi líto, že to musíš zvládat.
Před pár dny jsem tady k jednomu deníčku psala, že „jiné děti“ se nerodí jen silným ženám. Ale člověk to buď zvládne nebo se z toho zhroutí.
Přeju co možná nejvíce klidných chvil!

Příspěvek upraven 17.04.17 v 10:31

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 08:15

U manžela ta podpora asi moc neklapne :(, Už několikrát jsem se mu snažila říc jak se cítím ale vůbec ho to snad ani nezajímalo vůbec mě nenechal domluvit a šel si po svém, takže jsem to řešila i dopisem. V době kdy jsem mívala záchvat paniky i několikrát za den, jsem od něj jen slyšela nadávky at se koukám vzpamatovat, že se chovám jak magor a kdo se má na to koukat. Vím že je to pro něj taky těžké ale takhle jje to ještě horší a horší, né jen že se bojím každé ráno co bude za den ale i toho jak na co zareaguje zda se vrátí z práce v pohodě nebo bude jen nadávat na vše a všechny. Rodina mi říká odejdi ale copak bych to zvládla sama? Toho se teď opravdu velmi bojím…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2439
17.4.17 08:36

@brumi opravdu bych zvážila umístění nejstarší dcery někam do ústavu. Aspoň na čas. Věřím, že by se tam trochu srovnala. Vy ji evidentně nezvládáte a zachráníš si tím zdraví, manželství a dětství dvěma mladším dětem. To není málo.

Příspěvek upraven 17.04.17 v 08:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
1213
17.4.17 09:23

Jako první me zarazil fakt, ze pises, ze se natalka narodila tri dny po termínu a pak verze doktorům. Tri dny po termínu je naprosto normální, ze se deti rodi. Dokonce se rodí i i 14dni před terminem nebo až 10dnu po termínu a je to normální. Termín porodu je pouze přibližný :mavam: A teď k Natalce. Myslím si, ze by k ni mel hlavně manžel přistupovat jinak. Je potřeba mít na paměti, ze je nemocna a nedela to schválně. Aspoň tak mi to připadá. Verim, ze jsi z ni už unavena a vůbec se ti nedivím. Musí to byt velmi náročné. I když mi tedy prijde divne, ze zvládá normální zs. Asi bych se snažila s ni hodně komunikovat, navštěvovat různá zřízení pro tyhle deti a třeba i herny. Jestliže zvládá spolužáky, nechápu, ze sourozence ne. Autorko, přeji ti spoustu sil a hodně trpelivostiw. A manželovi domluv, celou situaci svou agresi podle me jen zhoršuje. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21539
17.4.17 09:25

Neseš celou tíhu rodiny na svých bedrech. Není divu, že je ti zle. Sourozenci většinou mezi sebou soupeří. U vás je to teda horší. Nepomohlo by s Natkou občas být jen sama? Udělat si holčičí odpoledne? Nebyla by pak mírnější? Ještě že máte babičku a je hlídací. Škoda, že neprojevuje zajem o něco, co by mohla dělat jen s tátou. Aby si k sobě našli cestu. Ona možná tuší, že ji vnímáte jinak (asi bych taky nezvládala být v klidu, kdyby mě nervovala celý den) a o to víc „zlobí“. Dej se dohromady co nejdřív, ber léky na úzkosti a pokud to jde, relaxuj. Raduj se z maličkostí a nečekej, že se všechno mávnutím proutku změní.

  • Nahlásit
  • Zmínit
192
17.4.17 09:34

Je mi moc lito jak daleko to zaslo s manzelem oporou po boku by se to zvladalo urcite lepe. Z popisu vypliva ze manzel trochu utika pred realitou. Znam to a zadna hysterie, proseni ani domluvy nezabiraji sama jsem si po case uvedomila ze to me hrouceni jen prileva olej do ohne az jsem si rekla dost mam sve potreby i kdyz jsem mama na plny uvazek a tak jsem zacala k situaci pristupovat vic sebevedome prosadila jsem si sve vecerni prochazky vycistim si hlavu a komunikace je taky o 100% lepsi. Je tezke radit nikdo presne nevi jak se citite, dite je vase at je jakekoli a je videt ze jako mama jedete na 300% ale zkuste si nekompromisne prosadit svou hodinku pro sebe jdete na prochazku nebo si ctete, manzel kdyz ma cas na pivo ma cas i na deti. Drzim palce at najdete chvilinku pro sebe aby vse bylo lepsi a vy si jednou rekla „tak to nejhorsi mam za sebou“ :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:02

@mamina89 ahojky, tak asi tam je překlep nebyly to 3 dny ale tři týdny přenášení ale což o to, spíš jsem měla na mysli že mě nechali rodit 3 dny, a následkem toho skažená plodová voda a malá bez známek života. Zš sice zvládá ale v kolektivu není, celé dopoledne prosedí o samotě a nijak nekomunikuju, stejné to bylo i ve školce celé dny jen seděla na lavičce a koukala, pokud musela někoho poslechnout či cokoliv udělat nastal problém. Takže po roce docházky zůstala doma a pak jen sporadicky docházela na ten poslední povinný rok před ZŠ

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:05

@Russet Takové to dny máme, mladší jedou třeba na víkend k mým rodičům a Nat zůstane doma, vždy plánuje co všechno nebudeme dělat, tvořit povídat si, jít na nákupy, ale každá tahle akce skončí po pár minutách kdy stačí jen jedna třeba špatně namalovaná linka a malá už jede, pak už se s ní nedá až do večera komunikovat jen zuří, nadává a k ničemu už jí nedonutíme, nepřemluvíme dokonce ani úplatky nemají úspěch…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2515
17.4.17 10:07

@mamina89 to jsem pochopila jinak, že byla na rizikovém trvá skrze předčasný porod a nakonec přenášela :nevim:

Příspěvek upraven 17.04.17 v 10:08

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:09

@Eminka1 moc děkuji za podporu, ani nevíte jak moc po takové chvilce toužím, mě by i stačilo mít třeba to soukromí na okoupání. Ale přesně jak píšete manžel podle mě utíká a proto vzal postoj já nic já muzikant, nevidím neslyším, s dětmi je sám jen pokud jsem v nemocnici kdy mě dávají aspoň trochu do kupy aby jsem byla schopná se druhý den postavit a i v tu chvíli mi po hod píše kdy míním konečně dorazit, kd jsem tak dlouho :zed:. A po příjezdu doma atomovka děti divoké, neostarané prostě džungle, on vypne a tím to pro něj končí jen dává bacha abys asi nepodpálily dům

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:11

@Tute já chodím s nat společně k psychiatrovi a beru sebou i zbylé dva, s manželem to nejde, za celých 12 jej znám nebyl ani jedou byt jen nachlazený, takže on aby se šel k psychiatrovi? Přece není magor, to my jsme :zed:. Pořád věřím že se to jednoho dne otočí, možná až bude starší a bude více vnímat sama sebe, nebo puberta udělá spíše dobro než zlo

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:14

@Nowuka2 ano, byla jsem na rizikovém, dr mi stále hrozil že malou neudržím déle než do cca 6 měsíce, nakonec na mě bolesti přišly týden před termínem jeli jsme do porodky, tam že kontrakce super pěkně pravidelné po 4 min, ale že se neotvírám, tak mi dali injekci na zastavení bolesti a šup domů…po injekci bolesti ustáli a nakonec byla malá na světě tři týdny po termínu

  • Nahlásit
  • Zmínit
876
17.4.17 10:14

@brumi myslela jsem si to, ale pro jistotu… Pořád je spousta lidí, co se z různých důvodů k lékařům prostě nedostanou.

Já nevím, jestli je organizace zaměřená přímo na tyhle problémy. Ale vím, že rodiče dětí s problémy autistického spektra se s agresivitou, nevypočitatelností apod. perou taky, takže si říkám, že by to mohl být zdroj tipů anebo aspoň okruh lidí, co tyhle problémy prostě důvěrně znají. A fakt je, že jejich organizace dělá nejen poradenství, ale také různé tábory pro celé rodiny s asistencí, odlehčovací pobyty… Prostě se docela dost snaží těm rodičům ulehčit život.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2515
17.4.17 10:17

Já teda nemám nejmenší tušení, co bych dělala být ve tvé situaci, no takhle od stolu se to soudí lehce - umístit někam, kde si s ní poradí, vám to zachrání manželství, dětem dětství… Podle popisu bych se fakt bála, že nějak škaredě ublíží, ať už vám nebo v okolí. Úplně jsem si vybavila ten případ kluka 14 let co byl nezvladatelnej, snad v pasťáku a kohosu pobodal, ani odsoudit ho nemohli skrz věk. Si říkám, co s takovým klukem bude. A co je vlastně správně… Držím palce ať už to dopadne jakkoli, ať to je pro vás to nejlepší.

Ale co bych dělala být na tvém místě, to fakt nemám tušení. Myslím ale, že bych chtěla zachovat klid doma, takže bych o nějakém umístění uvažovala :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:24

@panikralickova moc děkuji, sama to máš těžké a doufám že také vše zvládnete, jak jen nejlíp to půjde. Vím že tyto děti potřebují svůj osobní přístup ale než jej člověk najde je to boj.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:35

@Nowuka2 to umístění mám v hlavě stále, ale pořád jako tu nejhorší možnost. Když dokáže vydržet pět hod ve škole bez agrese, není možné aby se to jednou nepodařilo doma. Hodně mě od toho zrazuje i dr. NAT je podle něj sice těžký případ ale dát ji někam by mohlo mít ještě horší dopad co neumí nedělá teď mohla by po pobytu tam začít dělat. Nejvíc máme strach aby jsme o ní potom nepřišly úplně. Když už teď jsme dle ní nejhorší na světě a nenávidí nás, co teprve potom když kg někam necháme zavřít samotnou! I když je jaká je, sama nevydrží max den dva u mých rodičů a už chce domů. Má to v té hlavě chudák celé divoké, vlastě ani neví co chce. Jednou když měla zase takový výstup že odejde, prdli mi nervy, tak jí povídám, dobře, tady máš tašku základ věcí a jdi, třeba poznáš co doma vlastně máš. Odešla, ale ani ne za půl hod byla celá uplakaná zpět, že se moc bála…

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.4.17 10:42

@brumi a má Nat nějakou „oficiální diagnozu“?
Co Vám vlastně radí psycholog? Jak podle něj máte postupovat?
Je moc smutné, že se k tomu manžel staví takhle. Ale málokterý chlap to zvládne. Oni to snad berou jako osobní selhání (v lepším případě) nebo zbytečný problém, co jim ztěžuje život. Tak dle nátury buď strčí hlavu do písku a nebo rovnou utečou. Čest výjimkám. Naštěstí existují.
Chápu, že ji nikam nechceš dát… ono se to lehce řekne, ale kdo by to doopravdy udělal??? Říkáš, že tchýně je zlatá. To je skvělé. Co ona a manžel, předpokládám, že se na něj nějak snažila zapůsobit, ale že to moc nefunguje???

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.4.17 10:43

@brumi jo a jinak, Nat je moc hezká :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2515
17.4.17 10:43

@brumi no jk rikam, mne se to povida… jk nejsem jeji matka tak si ted i myslim ze bych ji snad takhke nemela tolik rada, aby mi na ni tolik zalezelo a byla bych jako tvuj manzel co do postoje, ale znovu opakuju, ze je mi jasny, ze bych asi taky mluvila jinak. Neni co zavidet… :?

Příspěvek upraven 17.04.17 v 10:47

  • Nahlásit
  • Zmínit
1187
17.4.17 10:49

Jako speciální pedagog, bych si dovolila nesouhlasit s tím „zvládá běžnou ZŠ“, když tam nakonec jen sedí o samotě a nikdo po ní nic nechce. Měla by se ve škole rozbíjet a ucit, jak se chovat, měla by mít buď asistenta nebo bych šla do speciální školy. V běžné ZŠ mají učitelé dalších 30 žáků a nikdo po nich nemůže chtít, aby se naplno věnovali jednomu žákovi s takovou poruchou. Pokud by fungovala opravdu normálně, neviděla bych problém, ale to, že sedí někde sama a nikdo po ní raději nic nechce není to, že to zvládá.
Určitě bych doporučila tábor nebo pobyt. Nedávno jsem byla ve výchovném ústavu, tam ty děti mají smůlu, že jejich rodiče jsou taky neurologicky postižení a vlastně se jim nevěnovali, u vás tam je alespoň naděje. Ale asi bych si úplně růžovou budoucnost nemalovala, promiň, bez medikace už vůbec ne. Držím palce, jsi silná a skvělá máma. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8953
17.4.17 10:54

Z deníčku i tvých komentářů je cítit, jak i přes to všechno máš Natku moc ráda. Jsi skvělá máma.
Radu bohužel nemám, ale přeji vám, ať se situace co nejvíc uklidní, snad se manžela podaří víc začlenit a ty jsi zdravotně v pořádku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 10:59

@panikralickova snaží se mu domluvit ale je to bez účinku, ona i tchyně s tím velmi bojuje ale pomáhá a to je hlavní, manželův bratr má dawnuv syndrom a stále od těch dvou je často slyšet jak by jeden (debil).doma nestačil. Má dost diagnóz -afektivní labilita, deprese, panické úzkosti, porucha soustředí, nerovnoměrný vývoj z psy. Strany, velmi silné adhd, aspergerův syndrom…

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 11:06

@Barbucha3 moc si vážím rad z řady odborníka, není to doslova že nic nemusí, musí se učit stejně jako ostatní jak ve škole tak doma, žádné úlevy v tempu nejsou, ani v učení, stejné známkování, stejná zadání, výlety, plavání to vše jako ostatní. Jen s tím že to dělá sama do kolektivu se nezapojí. Ale malá naděje snad se objevila, nedávno k nim do třídy přišla nová slečna, a nevím čím nebo jak to dokázala ale NAT ji přijala jako svou druhou polovinu stále jen o ní povídá, chce aby přišla k nám a dokonce by i možná chtěla jít k ní

  • Nahlásit
  • Zmínit
6235
17.4.17 11:16

@brumi má-li aspergera, nerozumím tomu, proč vám nedoporučili centrum pro autisty. Je to porucha autistického spektra a tyto děti opravdu často jsou jako malí psychopati. Ale i tak mohou žít normální život, založit rodinu, mít dobré zaměstnání (např. jako vědečtí pracovníci apod) atd… Určitě kontaktuj Aplu a ranou péči, docházejí i domů :hug:

Příspěvek upraven 17.04.17 v 11:17

  • Nahlásit
  • Zmínit
6082
17.4.17 11:17

Ty a manzel musite vic spolupracovat. Ver mi, ze vim o cem mluvim, jsme v podobne situaci, jen dve dalsi deti uz mame odrostle, presto casto meleme z posledniho. Tohle lidi bud oddeli nebo stmeli. S rodici to taky poradne zamava. Ale kazda takova zkusenost muze cloveka zaroven posunout nekam dal, pokud k tomu pristoupi s rozumem. Musite spolu mluvit a manzel se musi vic zapojovat. To, ze ho holcicka nema rada, neni jen tak, tomu neverim, zarlivost na ostatni sourozence je taky zvlastni. Vetsinou tohle funguje tak, ze naopak ty ostatni zdrave deti, to nemocne nabiji a nekam posouvaji, ale prave zalezi na vztazich v rodine a na tom, jak a rodina funguje.
A ty i manzel musite zaroven dbat o svuj odpocinek a relax, protoze jinak se to neda. Pokud vyhorite a budete na dne, tak tezko muzete pomahat svym detem. pokud uz se ti to podepisuje na zdravi, tak uz v podstate je to zacatek problemu. Pokud budes chtit, tak klidne napis SZ.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1187
17.4.17 11:25

@brumi tak to je moc dobře. Děti bohužel budou tvořit kolektiv a začnou si všímat její odlišnosti, a mohli by nastat spory, které by nemusela zvládat a agresivita vůči nim by se v běžné ZŠ asi špatně zvladala. Ale je moc dobře jestli má kamarádku, učí se vycházet s lidmi. Uvidíte časem. Hodně štěstí :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 11:26

@Any83 nikdo nám nic nedoporučil, jen léky a terapie, než měla nastoupit do ZŠ museli jsme na testy zda zvládne klasickou nebo speciální, tam říkají klasická

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 11:29

@Jana525 ani nevíš jak ráda by jsem s ním byla za jedno, aby se zapojil do péče, učení, zahrál si s námi prostě byl s námi. Ale ráno do práce z práce k PC pak na pivo a spát, když ne na pivo tak se nehne od PC. Jemu se vlastně jakoby nic neděje, stále si žije podle sebe, plánuje si sám své plány, jen oznamuje a někdy ani to ne

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 11:31

@Barbucha3 děti v její třídě vědí jaké má problémy a musím klepat, máme štěstí na super kolektiv a děti jí zatím berou taková jaká je

  • Nahlásit
  • Zmínit
13785
17.4.17 11:35

Ahoj, chodili jste po porodu s nejstarší dcerou na nějaké kontroly (kvůli tomu porodu)? Měla nějaké sono mozku? Ptám se, protože syn neměl dobrý porod a děsím se toho, že jednou také přijdou problémy…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1938
17.4.17 11:38

Teda vůbec nevím, jak bych se v takové situaci zachovala já. Zvlášť by mě mrzel přístup manžela, a to bych řešila jako první. Chápu, že chlapi obecně hůř zvládají stres co se týká problémů s dětmi a často i od takových dětí utečou a nechají všechnu péči na matce. Myslím, že i on by měl dojít na nějaký psychologický pohovor, kde mu vysvětlí situaci vaší rodiny pro něj někdo nezaujatý a taky by měl vědět, v čem může být rodině nápomocný.
Jinak neuvažovali jste o alternativních směrech? Myslím kinezku, Bachova terapie apod.? Třeba u té kineziologie by mělo dojít k odblokování různých emočních bloků, četla jsem, že jsou s tím dobré výsledky právě u dětí. Je tady i dost diskuzí na toto téma. Já bych šla i tímto směrem. Vím, že i Joalis nabízí nějaké produkty, které jsou na tyto problémy. Nebo homeopatie je velmi dobrá, pokud chodíš k dobrému homeopatovi. Zase, je tady o tom hodně příspěvků.
Držím pěsti ať je líp. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 11:45

@Hadumi nechodily jsme nikam, až když začala mít problémy a já už tušila že se něco děje musela jsem si prvotní vyšetření doslova vydupat, pak jsme několikrát měli hospitalizaci na neurologii a teprve poté se rozjel pořádný kolotoč doktorů. Do té doby jsem jen od dětské dr slyšela že je to jen rozmazané dítě co potřebuje výchovu a má prdel

  • Nahlásit
  • Zmínit
5394
17.4.17 11:47

S těmi diagnózami bych se určitě snažila vydupat asistenta pedagoga. Pořád se mluví o inkluzi, takže předpokládám, že nyní „po novu“ by neměl být problém. Ono když bude lépe fungovat ve škole (nemyslím jen výuku, ale zapojení do kolektivu), třeba nebude tak frustrovaná doma. A požádala bych o příspěvek na péči s tím, že za peníze si můžeš občas zaplatit asistenta a trochu si oddechnout. Ideální by samozřejmě bylo zapojit manžela, ale upřímně podle popisu to moc nevidím.
A taky bych se zkusila vydat nějakou alternativní cestou, jak psal už někdo výše - kineziologie, homeopatie, detoxikace, diety…

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.4.17 12:10

@Hadumi ahoj, syn měl taky zlý start, nedychal, museli resiscutovat. První rok jsme bylo sledování na neurologii a častěji pediatrem. Nevim kolik je tvému, ale asi bych dr minimálně o toto požádala

  • Nahlásit
  • Zmínit
21209
17.4.17 12:15

@AliTad Ono to není tak jednoduché. Na podpůrné opatření ve formě asistenta pedagoga potřebuje mít nejen patřičnou diagnózu, ale také doloženo, že stávající podpůrná opatření nejsou funkční - což se zdá, že ve kolektivu třídy jsou dostačující.
Jsem učitelka a věřím tomu, že dívka ve třídě pracuje normálně. Podobných dětí už jsem učila několik. Myslím si, že hlavní problém, proč to doma nejde a ve třídě ano, je v přijetí Natálky se všemi jejími problémy. Zatímco ve školních třídách jsou podobné děti už běžné a pro děti nejsou výjimečné, přijmou je vhodným vedením učitele dobře. Bohužel v rodinách je to horší. Otec ji nepřijal evidentně, pro sourozence je přítomnost Natálky rušivá, pro maminku je to velké trápení. Naloženo má tolik, že není divu, že to její záda nejsou schopná unést. Zlepšující metody prenatální diagnostiky nám umožňují zbavovat se dětí se sebemenší viditelnou vadou, ale možná nám dává příroda vědět, že na to nemáme právo. Taky jsem se rozhodovala o životě dítěte, které bylo klasifikováno jako vadné, přitom není hodnější a chytřejší holčičky. Přitom problémy, které mohou přijít, aniž by byly dopředu rozpoznány, jsou mnohem závažnější. Velmi se mě deníček dotkl a zakladatelce přeji strašně moc sil. A také bych jí přála podporu a sílu manžela, která ji chybí. To je smutné. Tak hodně štěstí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 12:17

@Tichošlápek Natka už má za pár 10 let. U nás bohužel žádná poporodní péče vůbec nebyla. Hlavně téměř do tři let byla jako každé jiné zdravé dítě

  • Nahlásit
  • Zmínit
456
17.4.17 12:32

Zakladatelko je mi to moc líto. Tebe i dětí.
Bohužel, řadu nemám. Velký problém vidím​ v přístupu manžela.
Nedivím se, že máš zdr. problémy, když vše leží jen na tobě. Pokud ti i rodina radí, aby jsi šla od manžela pryč, tak bych se nad tím vážně zamýšlela. Píšeš, že nevíš, jak by jsi to zvládla, ale jakou on ti je pomocí?
Jedinou pomoc vidím od jeho matky.
Hrozně ráda bych ti jakkoliv pomohla, pokud budeš chtít ozvi se.
Jsi velmi statečná, obdivuji tě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4052
17.4.17 13:15

@brumi Možná jí chyběla nějaká spřízněná duše, která by byla ochotná se kamarádit. Nevím, co poradit, myslím si, že čas může hodně napravit, dětský mozek vyzrává a mění se, takže se může něco napravit spontánně. Je moc dobře, že je vám na blízku odborník.
Je hrozné, že jsi na děti sama a manžel není ochoten větší vstřícnosti. Asi to není typ chlapa do nepohody. Možná si to tchyně také uvědomuje a snaží se fungovat pro tebe i za svého syna. Každopádně bych na tvém místě asi neměla moc velký důvod si manžela nějak vážit.
Drž se…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2822
17.4.17 13:20

Brumi :hug: :hug: :hug: :hug: :srdce: Drz se!!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1213
17.4.17 13:25

@hanka.br.
Plně s Vámi souhlasím. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
456
17.4.17 13:34

@Tute také nevím přesně jak, ale jakkoliv by to zakl. pomohlo. Myslela jsem třeba i psychickou podporu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
456
17.4.17 13:39

@Tute to je ale tak jediné. Vím, že je to těžké, sama jsem samoživitelka i když jen s jedním dítětem. Ale zakl. si sama musí říci, jestli by to pro ní a děti nebylo lepší bez něj.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6728
17.4.17 14:27

@Tute on nebyl nikdy přímo ten typ co přijde domů a první komu se věnuje jsou děti, vždy musel mít aspoň dvě hod pro sebe a pak si s NAT i zahrál, ale spíše tak že jí měl na klíně u PC, aby jí vzal má procházku či výlet, jen na můj natlak, nebo když jsem řekla jdeme, jedeme tam či onam, tak to šel. A k těm menším, je jiný sice taky minimálně ale není potřeba ho nutit tu sůl hod sám od sebe…

  • Nahlásit
  • Zmínit