Jak se z toho nezbláznit aneb kdy už bude miminko? I

Prvně něco málo o mně. Jsem obyčejná holka, je mi 24 a jsem 3 roky vdaná. Od svatby se s manželem snažíme o miminko. Jak jste jistě uhodli, zatím marně. Pokud bych měla vzít náš příběh snažení od začátku, tak by to bylo asi nějak takhle.

S manželem jsem se brali ani ne po dvouleté známosti, já ještě studovala VŠ. Vdávat jsem se vždycky chtěla a manžel je o pár let starší než já, tak už měl na ženění věk. Hlavně mluvil o miminku a já odmítala být „svobodná matka“. Takže byla svatba. Krásná, dodnes na ní občas vzpomínám. A pak nastala otázka, kdy vysadit antikoncepci? No, vzatí jsme byli, tak na co čekat. Takže v září roku 2014 jsem prášky vysadila. Nevím proč, ale měla jsem tušení, že to nepůjde hned, že to nebude úplná hračka.

Abych to vzala trochu rychleji, marně jsem čekala na menstruaci, která nepřicházela, takže šup k lékařce. Ta se divila, že jsem prášky vysadila. Obeznámila jsem jí o našem plánu pořídit si miminko. Dodnes si pamatuji věty, ve kterých mě pochválila za to, že jsem takhle mladá a plánuji mateřství. Že v dnešní době je trend opačný a často s tímto plánem přicházejí o více než 10 let starší ženy.

Nastal kolotoč vyvolávacích injekcí a hormonů, abych vůbec nějakou menstruaci měla a my se mohli snažit. Každé 3 měsíce jsem brala hormony, ale stále se nedařilo, žádný progres. Manžel se vyptával, proč, co, jak. Já podle lékařky byla zdravá a náš problém neodhalila.

Navrhla jsem, že by si manžel mohl dojít na spermiogram. Čekala jsem odmítání, ale překvapil, objednal se a bylo. S výsledky jsem šla na další kontrolu, ale nekonala se žádná změna. I manžel byl takřka v pořádku, byla tam jen jedna mírná odchylka. Takže co dál?

Uběhly skoro 2 roky a konečně jsme od lékařky dostali žádanku do CAR. Musela jsem si o tom zjistit spoustu věcí, v tomto ohledu jsem byla informacemi „nepolíbená“. A tak jsem nás na srpen 2016 objednala na vstupní konzultaci do Centra asistované reprodukce.

Nejhorší pro mě za celou dobu byly všetečné otázky od rodiny a kamarádů, když už bude to miminko. Však svoji jsme, tak na co čekáme. Můžu vám říct, že tolik výmluv jsem snad nikdy nevymýšlela. Až dodělám školu. Až si najdu práci. Teď jsem v práci chvilku, až po zkušební lhůtě. Teď to není v práci ideální, teď to nejde… Určitě jste to některá taky zažila. Období nic moc a do toho každý měsíc zklamání, že těhotná nejsem.

A tak jsem se svým způsobem těšila do CAR, že tam nám pomůžou.
Ale o tom až příště…