O mém dlouhém porodu
Nikdy jsem si nemyslela, že to bude trvat tak dlouho. Na porod jsem se poctivě připravovala, cvičila s aniballem, jedla datle které prý mají urychlovat první dobu porodní a dodávat přírodní oxytocin. Celé těhotenství jsem byla aktivní, chodila jsem na procházky do přírody a těšila se na miminko. Vše to však dopadlo zcela jinak.
Ve středu jsem při vaření oběda pociťovala, že se něco děje. Kolem šesté večer jsem si stáhla aplikaci na kontrakce. Bolest mi vystřelovala do zad, což bylo sice nepříjemné, ale těšila jsem se na naši malou. Ten den už jsem nešla spát a netušila jsem, že se ještě dlouho nevyspím. Ve čtvrtek ráno kolem 2. hodiny už byly kontrakce pravidelné po pěti minutách a tak jsme vyrazili do porodnice.
Jezdit takhle brzo ráno do porodnice asi není dobrý nápad. Po zazvonění u dveří porodních sálů mě čekala studená sprcha… „Co potřebujete?“ No co asi… rodím, ne? „A termín máte jako kdy?“ Ony děti se přece vždy rodí na termín, pomyslela jsem si. Natočili mě… Nic neříkali, pak přišel doktor a prohlédl mě. Arogantní blbec (pardon), jinak se to opravdu nazvat nedá. „Vás doktor neprohlíží vaginálně?“ Odpověděla jsem, že ano, ale on tvrdil že jako nic z průkazky nepozná, ale že stejně určitě půjdu na další kontrolu ještě ke svému gynekologovi v úterý, že nerodím.
Tak jsme zase jeli domů, bolesti neustávaly, ale řekla jsem si, že to zkusím zaspat. To bohužel nepomohlo a tak jsem se po půlhodině hekaní v posteli přestěhovala na gauč, abych nebudila manžela. Na gauči jsem pokračovala v kontrolování kontrakcí, které neustaly ani po teplé sprše. Celý čtvrtek jsem zaznamenávala kontrakce, které byly po 5 minutách, pak zas třeba po osmi, pak zas třeba po osmi, náhle i po třech a takhle to trvalo skoro celý čtvrtek. Během dne mi odešla i hlenová zátka a já strávila dost času na záchodě, protože mezi kontrakcemi jsem běhala na velkou. K večeru už jsem byla tak prázdná, jak po klystýru. Už jsem doma pomalu brečela, ať mi praskne voda, ať teda vím, že rodím, když mi ráno tvrdili, že nerodím.
V 19.00 už to bylo nesnesitelné, ty bolesti přešly do třísel a já
nevěděla, zda tedy zase jet. Měla jsem strach, že mě opět vyhodí jako
nějakého hypochondra. Kontrakce však byly po třech minutách a já tedy
řekla, že jedem, že už to opravdu do úterý nevydržím.
Na příjmu se naštěstí vyměnila služba a tam mi bylo sděleno, že jsem
měla kontrakce už ráno. Přesunuli mě na porodní sál a já byla otevřená
za 2 hodiny po příjezdu, jen ta voda né a né prasknout, tak jsem nakonec
souhlasila s prasknutím.
Porod postupoval krásně, ale když došlo na tlačení tak malá vůbec nechtěla ven… Skoro se ani nehla. Tlačila jsem přes 2 hodiny a nic. Už jsem vůbec nemohla. Od středy vzhůru, běhání na záchod a téměř nic jsem nejedla. Doktorka a PA asistentky se mi snažily pomáhat ze všech jejich sil. Došlo i na Kristellerovu techniku, ale také nezabrala. Kontrakce mi začaly slábnout a vůbec to nešlo, musela jsem dostat oxytocin. Nakonec po víc jak 2,5 hodinách tlačení, kdy už jsem byla úplně mimo, ji vytáhly vexem. Ani jsem nepostřehla, že je venku. Naštěstí byla krásně růžová. Poté následovalo šití vnitřní i vnější. Porodila jsem v pátek ráno.
I když to byl náročný porod, jsem ráda, že vše dopadlo dobře a malá je v pořádku. Teď se tu pomalu hojím, naštěstí jen fyzicky, psychicky mě to nepoznamenalo. Za odměnu mám to nejhodnější miminko.
Chování personálu teda na přesdržku 
