O mém dlouhém porodu

Nikdy jsem si nemyslela, že to bude trvat tak dlouho. Na porod jsem se poctivě připravovala, cvičila s aniballem, jedla datle které prý mají urychlovat první dobu porodní a dodávat přírodní oxytocin. Celé těhotenství jsem byla aktivní, chodila jsem na procházky do přírody a těšila se na miminko. Vše to však dopadlo zcela jinak.

O mém dlouhém porodu

Ve středu jsem při vaření oběda pociťovala, že se něco děje. Kolem šesté večer jsem si stáhla aplikaci na kontrakce. Bolest mi vystřelovala do zad, což bylo sice nepříjemné, ale těšila jsem se na naši malou. Ten den už jsem nešla spát a netušila jsem, že se ještě dlouho nevyspím. Ve čtvrtek ráno kolem 2. hodiny už byly kontrakce pravidelné po pěti minutách a tak jsme vyrazili do porodnice.

Jezdit takhle brzo ráno do porodnice asi není dobrý nápad. Po zazvonění u dveří porodních sálů mě čekala studená sprcha… „Co potřebujete?“ No co asi… rodím, ne? „A termín máte jako kdy?“ Ony děti se přece vždy rodí na termín, pomyslela jsem si. Natočili mě… Nic neříkali, pak přišel doktor a prohlédl mě. Arogantní blbec (pardon), jinak se to opravdu nazvat nedá. „Vás doktor neprohlíží vaginálně?“ Odpověděla jsem, že ano, ale on tvrdil že jako nic z průkazky nepozná, ale že stejně určitě půjdu na další kontrolu ještě ke svému gynekologovi v úterý, že nerodím.

Tak jsme zase jeli domů, bolesti neustávaly, ale řekla jsem si, že to zkusím zaspat. To bohužel nepomohlo a tak jsem se po půlhodině hekaní v posteli přestěhovala na gauč, abych nebudila manžela. Na gauči jsem pokračovala v kontrolování kontrakcí, které neustaly ani po teplé sprše. Celý čtvrtek jsem zaznamenávala kontrakce, které byly po 5 minutách, pak zas třeba po osmi, pak zas třeba po osmi, náhle i po třech a takhle to trvalo skoro celý čtvrtek. Během dne mi odešla i hlenová zátka a já strávila dost času na záchodě, protože mezi kontrakcemi jsem běhala na velkou. K večeru už jsem byla tak prázdná, jak po klystýru. Už jsem doma pomalu brečela, ať mi praskne voda, ať teda vím, že rodím, když mi ráno tvrdili, že nerodím.

V 19.00 už to bylo nesnesitelné, ty bolesti přešly do třísel a já nevěděla, zda tedy zase jet. Měla jsem strach, že mě opět vyhodí jako nějakého hypochondra. Kontrakce však byly po třech minutách a já tedy řekla, že jedem, že už to opravdu do úterý nevydržím.
Na příjmu se naštěstí vyměnila služba a tam mi bylo sděleno, že jsem měla kontrakce už ráno. Přesunuli mě na porodní sál a já byla otevřená za 2 hodiny po příjezdu, jen ta voda né a né prasknout, tak jsem nakonec souhlasila s prasknutím.

Porod postupoval krásně, ale když došlo na tlačení tak malá vůbec nechtěla ven… Skoro se ani nehla. Tlačila jsem přes 2 hodiny a nic. Už jsem vůbec nemohla. Od středy vzhůru, běhání na záchod a téměř nic jsem nejedla. Doktorka a PA asistentky se mi snažily pomáhat ze všech jejich sil. Došlo i na Kristellerovu techniku, ale také nezabrala. Kontrakce mi začaly slábnout a vůbec to nešlo, musela jsem dostat oxytocin. Nakonec po víc jak 2,5 hodinách tlačení, kdy už jsem byla úplně mimo, ji vytáhly vexem. Ani jsem nepostřehla, že je venku. Naštěstí byla krásně růžová. Poté následovalo šití vnitřní i vnější. Porodila jsem v pátek ráno.

I když to byl náročný porod, jsem ráda, že vše dopadlo dobře a malá je v pořádku. Teď se tu pomalu hojím, naštěstí jen fyzicky, psychicky mě to nepoznamenalo. Za odměnu mám to nejhodnější miminko.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
18831
3.12.20 15:56

Gratuluji k miminku. Měla jsi štěstí, :kytka:

Ale takové jednání je na stížnost. A stojí to za zveřejnění jména porodnice, aby tam žádná soudná rodička nevkročila. :poblion:

  • Zmínit
  • Nahlásit
113
3.12.20 17:34

Ahoj zakladatelko,
jak čtu křížové kontrakce, tak myslím, že by sis měla rozhodně přečíst toto, leccos ti to osvětlí:
https://porodnitrauma.cz/…aveni-plodu/

  • Zmínit
  • Nahlásit
318
4.12.20 22:35

Gratuluji k miminku :srdce: Chování personálu teda na přesdržku :pocitac:

  • Zmínit
  • Nahlásit
619
6.12.20 19:33

Tak hlavně, že se podarilo.. :kytka: Muselo to být teda náročné.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1485
6.12.20 21:02

@Prosteja144 děkuji ti za odkaz na článek! Jsem ráda, že se ke mě tato informace dostala! Konečně jsem pochopila, proč byl druhý porod tak drsný a věci se děly, jak se děly. Mmchdem jsem s dcerou samozřejmě řešila kiss syndrom… chjo

  • Zmínit
  • Nahlásit
624
14.12.20 09:41

@P4ja To není o porodnici, ale vše je to o lidech. Bohužel se stane, že rodička natrefí na „blbou“ službu. Tak je to všude.

  • Zmínit
  • Nahlásit
624
14.12.20 09:43

Jinak zakladatelce gratuluji, ať dělá miminko radost. Nedokážu si ani představit jak 2,5 hodiny rodička tlačí. Já půl hodiny a už jsem nemohla. Jsi statečná. :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
18831
14.12.20 09:58

@Mgree No ne úplně. V některých porodnicích je procento takových neumětelů dost vysoké. Vrána k vráně sedá. Ono to totiž záleží dost na systému, ve kterém jedou. Vždycky je lepší jít tam, kde víš, že jsou opravdu respektující porodnicí, a fungují tak. A tam i uspěješ se stížností, protože to ostatním nepřijde ok. Kdežto v porodnici, kde tě s klidem přivážou ke koze, toho moc neuděláš, a těžko si prosadíš volbu porodní polohy atd. Prostě je porodnice a porodnice.

A bohužel se stane, mně v případě porodu fakt nepřijde ok.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7
9.1.21 09:07

Je mi líto, že jste měla takový zážitek. Já zažila něco velmi podobného, tedy až na to nevhodné chování personálu. U nás v porodnici byl super personál a chovali se skvěle. Měla jsem kontrakce 42 hodin, od začátku to dost bolelo, ale jen v zádech, ne v břiše. Taky mě napoprvé poslali domů. Na porodním pokoji jsem strávila asi 14 hodin - z toho půlka byla strašná. 4 hodiny jsem byla otevřená na 10 cm, ale nebyla zašlá branka, proto jsem nesměla tlačit. Už dávno mi nefungoval epidural a nový mi dát nechtěli, jen do mě pumpovali oxytocin, aby ten porod konečně začal postupovat. Myslela jsem, že horší to už být nemůže. Pak už jsem jen řvala bolestí. No a když mi konečně dovolili tlačit, tak to bylo stejné -2,5 hod marné snahy, tlačení na břicho, vex… Malá byla šedo-fialová, nebrečela. Ani jsem nevěděla, jestli je naživu. Pak začala konečně brečet, prakticky mi jí ani nedali (jen cca na 5 minut, když jí zkontrolovali apgar) a vezli jí na dětské oddělení. Měla od vexu dost poškozenou kůži na na zátylku. Původně mi říkali, že jí tam dost možná nikdy nenarostou vlásky. Naštěstí už je po 5 měsících krásně vlasatá :)
Prý ten porod tak špatně probíhal kvůli tomu, že to naše mimino bylo moc velký (4,1 kg) a že prostě nedorotovala do správné polohy.
Byl to silný zážitek. Asi nejhezčí i nejhorší v životě. Dodnes se kolikrát v noci budím a nemůžu usnout, ale pořád se mi vrací vzpomínky. Ale to dítě mi za to fakt stálo :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit