Jaký si to uděláš, takový to máš

Kde vlastně leží ta hranice mezi štěstím a smutkem? O tom, jak se honíme za obrazem dokonalé rodiny a nestíháme vnímat krásy života, které jsou kolem nás každý den.

Jaký si to uděláš, takový to máš

Vánoční čas přináší v pracovním i soukromém životě více schůzek, kde dochází na diskuze nad neformálními tématy. A mě nepřestává překvapovat, jak subjektivně je možné vnímat v životě štěstí a spokojenost.

Ten ohromný kontrast jsem si uvědomil po pracovním obědě s Martinem. Kamarádem i obchodním partnerem, kterého znám asi patnáct let. Martin se celý život pohybuje ve vrcholových pozicích mezinárodních firem a tomu odpovídá jeho příjem i společenské postavení. Má milou ženu, dva dospívající kluky. Tedy to, o čem řada lidí sní jako o ideálu – dobrá profesní kariéra a zdravá rodina. Jenže se mi za celou dobu nestalo, aby mi Martin na otázku jak se mu daří, nebo jak se má, odpověděl radostným: „Dobře, díky.“ Místo toho slyším věty typu nic moc, mám starosti, je to těžké.

Jednou Martina trápí výdaje na splátky (dům na hypotéku, drahé auto manželce), podruhé výdaje na dovolenou v jeho oblíbeném Švýcarsku, potřetí není spokojený se svými nadřízenými. A teď už i ta Sparta mu hraje na prd. A sakra, začalo pršet a to si včera nechal umýt auto.

Častěji než Martina potkávám sousedku Janu. Je už pár let v důchodu, trápí ji bolavá kolena a protože to život u ní v rodině tak zařídil, stará se o svou vnučku. Celý život dřela rukama, život se s ní nemazlil. Auto má staré dvacet let, každý den musí vstávat a odvádět vnučku do školy. Na dovolené byly po třech letech. Tak jako Martin. V horách. Jen místo luxusního alpského střediska to byla chatka v campu v Jizerkách. Když se pustíme do sousedského potlachu a zeptám se, jak se má, vždy má nějakou radostnou zprávu. A úsměv. A když začne pršet, má radost. Spláchne jí to prach z auta a zaleje zahrádku.

Z čeho pramení Martinovo věčné zklamání a Jany radost ze života? Přijde mi, jako by Martin žil život někoho jiného. Nebo možná lépe, pro oči někoho jiného. Pohybuje se ve společnosti, ke které patří nějaký standard bydlení, vozového parku, soukromých škol pro děti, dovolených, značek oblečení a tak podobně. Jako by budoval život ne podle toho, jak chce, ale jak se od něj očekává, že bude žít. Výkon a bohatství. Záviděníhodné fotografie na sociálních sítích. Přitom vím, že se cítil lépe při fotbálku než na golfu, v paneláku u metra byl z práce dřív, než v satelitním městečku plném honosných vil a zablácené kolo klidně šoupnul do kufru Fordu, což u Audi bez nadávek neudělá. Je pro mě ztělesněním výroku, který měla pronést jakási divoška, kterou si přivezl z výprav s sebou do civilizace nějaký cestovatel. Dovolím si ten výrok půjčit od psychologa známého pod jménem Pjér la Šéz. „Kam se ženou všechny ty bezduché tváře?“

Na Janě vidím, že zvládá všechno tak tak. Finančně i silami. Není určitě lehké přiznat si, že výchova syna se jí úplně nepovedla, když nebýt Jany, která si vnučku osvojila, by vnouče hledalo náhradní rodinu či žilo někde v ústavu. Místo odpočinku musí denně překonávat bolest, a přesto od ní vím, že když zvládne další den, usíná večer spokojená. Nedalo mi to a zeptal jsem se jí, co dělá, když se cítí špatně, unaveně, bez sil. „Dám si kuřecí polévku a je mi zase líp,“ řekla mi.

A proč o tom píšu? Protože kolem sebe vidím hodně Martinů a málo Jan. Hodně lidí, kteří se usilovně snaží žít svůj život tak, jako by ho žili pro obraz spokojené a šťastné rodiny (či páru) na sociálních sítích. A pro to usilovné hledání dokonalosti nemají čas na sebe, své děti a hlavně na vnímání veškeré té krásy, kterou život kolem nás nabízí. Stačí jen otevřít oči a vnímat ji. Není den, kdybychom nemohli zažít alespoň malou radost, malý úspěch. Stačí jen to chtít. Kolikrát by stačilo třeba dát si jen kuřecí polévku… a svět by se nám zase líbil takový, jaký pro nás je. A to i ve chvílích, kdy objektivně stojí za starou bačkoru :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
rokris
22.12.18 00:29

Zase moc hezký deníček. :kytka:

  • Nahlásit
Nature00
22.12.18 01:03

Krasny! A ano, taky je kolem me dost Martinu.

  • Nahlásit
ShadowDancer
22.12.18 01:26

Tohle číst, to je pro mě dneska taková kuřecí polévka pro duši. Krásné. :srdce:

  • Nahlásit
yse
931
22.12.18 02:59

Hmmm neni co dodat-dnesni doba je takova. Diky za pravdivy denicek :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
18990
22.12.18 06:06

Pěkně napsane, život pro oči jiných…

  • Zmínit
  • Nahlásit
822
22.12.18 06:20

Nádherný deníček! Děkuji

  • Zmínit
  • Nahlásit
14846
22.12.18 06:22

Pomýšlet na kariéru spisovatele,je to opravdu dobrý :pankac:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1146
22.12.18 07:21

Pravdivě a krásné napsáno. :srdce: Snažím se být Janou,užít si každý den a vážit si i zdánlivých maličkostí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8491
22.12.18 08:30

Přesně tak. I děti určitě víc ocení když si s nimi budeme hrát (i v pozdějším věku společenské hry, karty) než aby nás neviděli, protože se honíme v práci.
Já mám právě krásne vzpomínky na Vánoce kdy se večer místo televize (protože před 20ti lety jsme měli 3 kanály a nic moc na nich) hrály karty a Člověče nezlob se. Nebo se skládalo 1000 dílkové puzzle které jsme si rozbalili pod stromečkem.

  • Zmínit
  • Nahlásit
4343
22.12.18 08:40

Krasne napsano! Ja kolem sebe Martiny nepotkavam, cim to je? Marne ted premyslim, zda vubec nejakeho takoveho Martina znam - a ne a ne si vzpomenout (a neni to tim, ze kolem me by nebyli uspesni lide).

Opravdu premyslim, cim to muze byt?

Příspěvek upraven 22.12.18 v 08:42

  • Zmínit
  • Nahlásit
2899
22.12.18 08:42

Krásné vánoční zamyšlení. Pravdivé a inspirativní do nového roku :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
3123
22.12.18 08:54

Ja kolem sebe Martiny taky mam. Nastesti moje mama je typicky priklad Jany a ja jsem po ni. Jasne, penez by mohlo byt vic (my jezdime do kempu pod stan :-) ), ale presto jsem velmi stastna a spokojena. Mela jsem ten optimisticky pohled uz v 18, muj pritel mel tehdy 23, pracoval pro pojistovnu a prave resil penize a auto a starosti a ja mu rikam: ty jo, jsi zdravy, pracujes, dari se ti, tak nebrbli. A on na to, ze jsem mlada a naivni, ze tak to nechodi. No, i po 15 letech to vidim stejne :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
3760
22.12.18 10:34

Krása. :potlesk: osobně si myslim, že k Janě musí clovek dozrat. :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
3787
22.12.18 10:54

To je krásný citlivý a dojemný deníček do vánoční atmosféry, zastavení, zamyšlení, rozjímání. Děkuji za něj. Právě doma řešíme nadřízené Martiny …

  • Zmínit
  • Nahlásit
5444
22.12.18 11:10

Úžasný a pravdivý denicek! :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5168
22.12.18 12:21

Krásný deníček :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
22.12.18 12:53

Moc krasne napsaný a jeste k tomu tak, jak to doopravdy je.

  • Zmínit
  • Nahlásit
892
22.12.18 12:55

Na první dobrou hezké pocteni,ale vadí mi to hnani do extrému. Já prostě nevěřím na souvislost mezi bohatstvím a štěstím, ať tak či jinak. A jsem ráda,že kolem sebe mám samé bohaté lidi … duchem, samozřejmě :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
128
22.12.18 13:16

Opravdu super napsaný a velmi pravdivý deníček. Jsem štastná, že mám kolem sebe spoustu Jan (dokonce i těch v Audi) a Martiny sice taky, ale spíše jen okrajove. Díky!

  • Zmínit
  • Nahlásit
3013
22.12.18 13:52

Záleží kdo se mě zeptá. Když bývalý spolužák ktereho potkám v před obchodem, nebo sousedka jana, tak predpokladam že je to zdvořilostní, odpovím dobře dekuju, zrovna jsem napekla dva plechy cukroví, paráda, pěkný den…Když se potkám nebo vyloženě sejdu s kamaradkou, ne že bych chtela dát své starosti na jeji hlavu, ale na otazku tak co jak se máš, neodpovim vzdy „dobře, díky“ to by jaksi naši konverzaci ukončilo, tak to víte že si postěžuju. Nebo tedy „dobře, o vikendu jsme byli tam a tam , planujem to a to uz se mi podařilo…“a stejne se nakonec propere dobré i to zlé. :mrgreen: ne na kazdeho můžete vysypat své starosti, sousedce určitě ne :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
310
22.12.18 15:50

Moc hezke :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
307
22.12.18 20:20

Nádherný deníček. Je pravda že se teď lidé moc honí za tím co chtějí a nastavují si nesmyslně vysoké cíle, po tom co cíle dosáhnou tak chtějí ještě lépe. Skromnější lidé si dokážou užít i to skoro nic, které jim život dá. Ale to záleží na člověku. Kdy budeme spokojení? Až až až… Něco :) ale teď je teď. A užít si okamžik, nespěchá a vychutnat si doušek chvíle neumí každý. Každý by si určitě raději pokecal s Janou než s Martinem, je super, jak jsi dokázal vyjádřit tenhle kontrast :srdce: děkuji za příjemné čtení

  • Zmínit
  • Nahlásit
18195
22.12.18 21:19

Moc pěkné, já to vidím v okolí i rodině, kdo má peníze, drahé věci apod se snaží být pořád perfektní, má se vším starosti, skoro se nebaví protože pořád řeší finance a jestě mi chybí tohle a tamto a pak mám lidi co mají málo, ale jsou spokojeni, vystačí si s málem a radují se z maličkostí :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1
23.12.18 19:30

Krásné děkuji

  • Zmínit
  • Nahlásit
5863
26.12.18 09:34

Moc hezky napsáno. Štěstí je stav duše, nikoli majetku.

  • Zmínit
  • Nahlásit
13291
27.12.18 19:21

Já jsem se s takovými Martiny přestala vídat. Zjistila jsem, že to jsou emoční upíři, kteří vysávají z lidí energii. A snažím se vyhledávat Jany
Jinak teď před Vánoci byli i normálně docela milí lidé dost vztekli a protivní. Jednou se mi skoro rozplakala prodavačka v drogerii, jak ji vydeptala zákaznice přede mnou

  • Zmínit
  • Nahlásit
484
28.12.18 22:46

Krásně a pravdivě napsané. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit