Je nás pět a bydlíme v minibytečku. Mačkáme se jako sardinky, ale řešení není
- O životě
- Anonymní
- 28.02.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsme se sem nastěhovali, říkali jsme si, že to zvládneme. Malý byt 2+kk, pro dva naprosto akorát. Plánovali jsme jen jedno dítko, takže by mě nikdy nenapadlo, že to bude všechno jinak. Samozřejmě nelituju toho, že se naše rodina rozrostla ještě o dvojčata, která jsme počali naprosto neplánovaně. Ale v pěti lidech jsme tu jako sardinky. A teď nevíme, jak z toho ven.
Dokud byly děti malé, přišlo nám to zvládnutelné. Stejně trávily většinu času s námi. Vešly se do jednoho pokoje, věci jsem zkrátka pořád třídila, abychom neměli nic navíc. A hračky jsme kupovali jen v opravdu malém množství.
Jenže dnes děti chodí do školy. V pokojíčku se mačkají, pořádně se jim tam nic nevejde a navíc nejstarší nemá klid na učení, protože ji dvojčata pořád ruší. Strašně bych si přála větší byt, ale při dnešních cenách mám pocit, že na to zkrátka nemůžeme dosáhnout. Navíc jedno z dvojčat má zdravotní problémy, takže potřebujeme bydlet spíš ve městě, abychom nemuseli dojíždět k lékařům.
Vím, že jsme to asi prošvihli. Nejdřív byly děti malé, pak přišel covid a teď jsou ceny bytů tak šíleně vysoké, že na to zkrátka nedosáhneme. Já pracuji na půl úvazku kvůli nemocné Denisce, se kterou trávím hromadu času na různých rehabilitacích. Manžel má sice celkem dobře placenou práci, ale stejně vycházíme jen tak tak.
Mám z toho všeho hrozné výčitky. Vím, že když nejde o život, není to nic hrozného. Jenže cítím napětí, které roste snad každým dnem. Nikdo nemá soukromí. Pořád řešíme, kam dáme tohle a tamto.
Sice máme naštěstí jednu místnost ve sklepě, kde můžeme mít uložená kola, a také si platíme garáž, kam místo auta dáváme věci. Někdy mám ale pocit, že bych se do té garáže nejradši odstěhovala sama.
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 477
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 671
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1097
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 518
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 356
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 768
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1158
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3873
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1245
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1392
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...