Jisté není vůbec nic

Příběh jednoho obyčejného rána, který mi připomněl, že jistého není nikdy vůbec nic. A také to, že žádný úkol či povinnost není důležitější, než se večer opět shledat se svou rodinou.

*

Měl to být docela dobrý den. Ráno se podařilo dotáhnout složitou transakci předprodeje obchodních podílů, která se vlekla přes tři měsíce, a jel jsem zpátky do kanceláře s radostí z dobře vykonané práce. A pak jsem během vteřiny ztuhnul a vše se ve mně sevřelo.

V protějším pruhu vstoupila do silnice mladá žena přímo před auto. Její tělo padalo jako ve zpomaleném filmu na mokrou vozovku a zaujalo pozici, jako by právě radostí vyskočila na koncertu své oblíbené kapely. Dokonce i kelímek s kávou zůstal v její ruce, pouze z něj nyní vytékala hnědá tekutina potůčkem ke kraji silnice. Ležela, byla tam a zároveň nebyla. Jako by tam místo člověka ležel nějaký předmět bez duše. Nádherná mladá holka se zrzavými vlasy, velmi vkusně oblečená a nalíčená. Určitě si svůj den plánovala jinak. Spěchala, aby stihla všechny povinnosti a byla brzy u svých blízkých?

Nebudu popisovat následující nekonečné minuty do příjezdu sanitky, ukázkovou reakci kolemjdoucích nebo řidiče, který byť střet nezavinil, se na místě sesypal. Budu se věnovat stísňujícímu pocitu, který jsem ten den prožíval.

Každý den se dějí desítky, možná stovky všedních událostí, které mohou náš život zcela změnit. Každá cesta pěšky nebo autem, každé nasednutí do autobusu, vlaku nebo metra, každá cesta výtahem, každé snědené jídlo, každé potkání neznámého člověka v potemnělé ulici a mnohé další události mohou otočit naše životy zcela naruby. Ať už naší chybou, cizí chybou, nebo zlým úmyslem, nebo obyčejnou blbou náhodou. Ať už se taková věc stane nám, nebo někomu blízkému. Ve chvíli, kdy k tomu dojde, nezmůžeme s tím už nic.

Když ráno vstaneme a vydáme se řešit desítky pracovních i soukromých úkolů, často s pocitem, že MUSÍME, stává se, že ve spěchu odflákneme třeba rozloučení s nejbližšími nebo jsme zbytečně nervózní na loudající se děti. Vždyť se za pár hodin zase sejdeme, a to bude čas na pusu, obejmutí a povězení si pár milých slov. Možná i s takovou představou někam spěchala ta zrzavá žena… Taková jistota ale neexistuje.

Čas prosince a blížících se Vánoc přináší pro mnohé z nás ještě více stresu než ostatní měsíce. Úkolů je více a tlačí nás jasně daná data v kalendáři. Kvůli tomu jsme uspěchaní a někdy i nervózní a nepozorní. Musíme přeci stihnout práci, úklid, pořídit dárky, navařit, napéct, nazdobit… Ne, nemusíme. Jak říká jedna lidová moudrost, musíme jen umřít. Jsem si jistý, že více než dokonalou domácnost, ty nejlepší dárky a nejvíce druhů cukroví, ocení naši blízcí, když se večer zase všichni sejdeme doma. Není to taková samozřejmost, jak se nám zdá. Žádná pracovní nebo domácí povinnost nemá vyšší hodnotu než vy sami, vaši blízcí nebo i jedna jediná pusa člověku, kterého milujete. A nic nemá pro vaše blízké vyšší hodnotu než vy.

Buďte na sebe opatrní, úplně stačí, že chybu může udělat někdo jiný. A že nebude doma nebo v práci vše na sto procent? To je nepodstatné. Důležité je, že tam budete vy.

Všem přeji šťastné a veselé. Snad i té zrzavé dívce, pro kterou by každé další obyčejné shledání s blízkými bylo malým zázrakem a svátkem.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
23503
30.12.19 11:37

Krásný deníček :kytka: větu „Nemusíš nic, jenom umřít.“ nám maminka říká od dětství :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8232
30.12.19 11:49
:potlesk: :potlesk: :potlesk:
  • Nahlásit
  • Zmínit
30.12.19 11:52

Děkuji.
Souhrou osudu jsem ho posílal pár dnů před událostmi v Ostravě…

  • Nahlásit
  • Zmínit
8232
30.12.19 12:46

@Premek_Orac No ty kráso 8o To je hrozný :?

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.12.19 12:52

@Lana25 Spíš taková ta náhoda, u které si člověk není jistý, jestli náhodou je. Ale to se děje každému, v dobrém i špatném.

  • Nahlásit
  • Zmínit
15425
30.12.19 17:36

@Premek_Orac vím, že s lidským životem je nevhodné srovnávat, ale tohle „později“, které už se nekonalo, máme také za sebou. Jakoby to bylo včera, když se dcera pritulila k našemu 13ti letému kocourovi a žadonila, abych je vyfotila. Já jí řekla, že mají přijít jejich kamarádi a potřebuji ještě rychle poklidit (zrovna jsem přijela z práce ) a že je vyfotím později. O dvě hodiny déle dostal kocour masivní infarkt nebo embolii. Na veterine už nemohli pomoci, pitvu jsem odmítla a vezla si domů kocoura na pochovani na zahradě. Od té doby se slovům "teď ne, až později " vyhybam, protože mě ta vzpomínka vždycky úplně bodne.

Příspěvek upraven 30.12.19 v 17:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.12.19 17:42

@Kakika Je jedno na čem to prožiješ, ale mám to jak ty. To hezké se snažím neodkládat a vždy se snažím s dětmi i ženou rozloučit hezky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
449
31.12.19 14:08

@Premek_Orac Budu se opakovat, ale znova musím napsat, jak je dobře, že Tě emimi má. Díky. :) A do nového roku jen to nejlepší! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3025
31.12.19 14:54

Diky, krasnej denicek k zamysleni :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.12.19 15:08

@Popeladym Dekuji, ikdyz si myslim, ze vetsi prinos je to pro me. Kazdy mily komentar mi udela velikou radost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
658
31.12.19 18:42

Ve svetle tehle zkusenosti vidim trochu jinak tu vcerejsi konverzaci. Nektere veci fakt maji smysl a nektere az tak ne… at to vse pristi rok dobre dopadne :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.12.19 19:51

@Zuzi79 Dekuji. Tech veci, ktere opravdu maji vyznam, je vlastne hrozne malo.
I Tobe dobry rok 2020.

  • Nahlásit
  • Zmínit