Jsem tady a jsem za to šťastná

Taky se někdy zamýšlíte nad tím, kde jste, jaký máte život a jestli je to to, co jste vždy chtěli? Já ano, poslední dobou často.

*

Když mi bylo kolem 20 let, chtěla jsem moc děti. Jenomže jsem neměla ideálního partnera, se kterým bych dítě chtěla vychovávat. Šla jsem tedy dál, našla si jiného partnera, se kterým jsem z počátku dítě chtěla, ale po čase se ukázalo, že je sám ještě malý kluk a dlouho bude. Byla jsem do něho ale hodně zamilovaná, proto jsem s ním byla až do doby, kdy mi dával najevo, že jsou důležitější kamarádi než přítelkyně. Začali jsme se hádat, přestali si sebe užívat a vztah šel do kopru. I když jsme se měli hodně rádi, rozešli jsme se… každý jsme chtěl něco jiného od života.

Přestěhovala jsem se asi o 160 km dál ke kamarádce, našla si novou práci a začala znovu. Seznamovala jsem se s různými typy kluků, občas se s některým sblížila víc, než bylo slušné, a začala jsem opět chodit s klukem, který byl fyzicky, ale i psychicky hodně podobný tomu předešlému. Nedošlo mi to… věřte nebo ne, došlo mi to až po roce, jak jsou ti kluci stejní a že jsem zase nešla tam, kam jsem chtěla, a jakoby se vrátila o krok zpět. Takže jsem se s ním rozešla, přestěhovala se ke dvěma neznámým lidem a opět začala jiný život. S vidinou toho, že už musím najít toho, který bude chtít jít stejnou cestou.

Trvalo to ještě asi 2 roky a našla jsem… a přesto… jsem spokojená? Zase ne. Mám, co jsem si přála, kromě toho, že jsem ve městě, ve kterém jsem zůstat nechtěla. Daleko od pravých přátel a rodiny. Zůstat musíme, kvůli přítelově práci. A já si často říkám, kam pořád chci jít, když se nakonec stejně vracím na začátek? A když se vrátím zpět, budu šťastná? ne, najdu si zase něco :) určitě. Jsme předurčeni být stále s něčím nespokojeni.

Pokud se ale zamyslím nad prioritami v životě, jsem šťastná, vážně jsem šťastna za to, jakého mám partnera, za to, jak úžasnou mám dceru, že jsme zdraví, celá rodina je v rámci možností zdravá. A v takovou chvíli uvědomění se mi žije mnohem lépe i v místě, které moc ráda nemám.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
12204
19.4.19 11:47

Jj, chápu tě. Taky jsem odešla za manželem a občas mně původní rodina a kamarádi chybí. Ale když tam občas zůstanu s malou na delší dobu, tak zase zjistím, že mně chybí manžel a domov, takže si vyber :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
11640
19.4.19 12:35

Ono jedno přísloví říká, že je lepší chtít, co mám, než mít, co chci.
Já, čím jsem starší, tím víc vnímám například staré lidi ve svém okolí, kteří už jsou třeba hodně nemocní a unavení na to, aby něco mohli podnikat a tak sedí doma a jsou smutní. A řeknou ti, že zdraví mají tisíc přání, nemocní jen jedno. Proto si vážme okamžiků štěstí. Život bývá někdy víc smutný, proto je důležité si ty hezké chvilky užívat naplno.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.4.19 12:46

@MartinaIrena To je presne!

  • Nahlásit
  • Zmínit
194
19.4.19 16:41

@MartinaIrena krásně napsáno.)

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
20.4.19 19:25

Hned jsem si vzpomněla na to, Jak dědeček měnil, až vyměnil. Jestli to taky není trochu tento případ? Nějak mi uniklo, kde se vzal ten partner a dcera… :nevim: a nakonec, brání ti něco v tom, abys svého štěstí dosáhla? Nebo neuvažovala jsi o tom, že se u tebe jedná o depresi a nepokoušela ses to nějak řešit? :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.4.19 21:40

@Tiger-lily Partner se objevil po dvou letech..pisi v 3.odstavci ;) Promin, neni rozepsano prilis detailu…A ke tvemu dotazu o dosazeni stesti..vzdyt pisi, ze jsem vlastne stastna za to co mam :palec:. Jen slo o takove zamysleni se nad tim, jak pise @MartinaIrena Je lepsi chtit co mam, nez chtit co chci ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
11777
21.4.19 00:59

Hm :nevim: tak jsi šťastná nebo nejsi šťastná? vypadá to, že ani sama nevíš :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit