Každý den spolu je třeba oslavit

Oslavme každičký den, kdy jsme spolu. Když byl manžel měsíc v Anglii, neměli jsme ještě děti, volali jsme si každý večer na Skype, měli jsme ho puštěný celý večer a dívali jsme se na stejný díl seriálu. Teď si volá s dcerami, na mě vyjde řada málokdy, a vypráví dceři před spaním pohádky.

Každý den spolu je třeba oslavit

Svátek Svatého Valentýna - tak tento svátek si nepamatuji, že bych někdy slavila. Slavíme 13. 3. a vlastně každý měsíc 13. To jsme byli před osmi lety na prvním rande. Pak se připojilo datum 17. 9., ale to se přiznám, že na to zapomínám hlavně já. To jsme měli svatbu. Jinak se snažíme dělat si každý večer hezký, otevřeme láhev vína, pustíme si film nebo seriál a něco dobrého.

Bohužel čím více máme dětí, tím méně času a příležitostí na oslavu. A to máme jen dvě, té mladší je rok a pospí toho ještě méně než ta starší. To jsem si myslela, že méně spát už žádné dítě nemůže.

Když jsem podruhé otěhotněla, tak mi manžel sdělil, ze zhruba v termín porodu má odevzdat habilitaci, kterou teprve začal psát. Přišlo mi to nereálné a samozřejmě ji odevzdává až teď, když je dceři 15 měsíců. Další pecka byla, že měl hned za 4 měsíce po porodu odletět pomáhat zavádět výukový program na univerzitu do Iráku na měsíc. Horší je pro mě snad už jen Severní Korea. Kamkoli jinam bychom jeli s ním.

Do Iráku „naštěstí“ vstoupil Covid a koná se právě teď, o rok později. Nemám žádnou pomoc v okolí, jsem na vše sama. Rodiče máme sto kilometrů daleko a pracující. Naštěstí již existuje moderní technologie a tatínek může vyprávět aspoň dceři pohádku před spaním a já uspávám tu mladší. Navíc starší dcerka je šikulka a když jde do tuhého, tak se z dračice promění v nejšikovnější pomocníci.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
101
18.2.21 10:28

Jsem teď ve velmi podobné situaci. Manžel měl již na začátku září odjet na půlroční pracovní stáž do Švýcarska a já se synem (3 roky) jsme měli jet s ním. Kvůli covidu se odjezd stále odkládal, nejdříve na leden, potom na únor. Minulou neděli jsme měli odjíždět, jenže ve čtvrtek přišli Němci s tím, že v neděli zavírají hranice. Pořád jsme doufali, že tranzit bez výstupu povolí, alespoň tak to deklarovali. Takže v sobotu jsem do půl čtvrté ráno balila. V neděli jsme se dozvěděli, že ani tranzit není možný a do Německa neproklouzne (kromě humanitární pomoci) ani myš. Takže jsem krabice zase vybalila a začalo kolečko e-mailů (ministerstva, ambasády) v nichž jsme prosili o výjimku pro tranzit Německem kvůli pracovnímu pobytu ve Švýcarsku. Do dneška nám neodpověděl vůbec nikdo, nemají ani tolik slušnosti aby nás poslali do háje :nevim:. Takže to zatím vypadá tak, že teď o víkendu se manžel vypraví do Švýcarska sám přes Rakousko (10 - 12 hodin jízdy autem) a já se synem zůstanu v ČR dokud nebude Německo průjezdné (popř. za ním za měsíc odletíme letadlem/odjedeme vlakem). Docela se toho obávám, protože syn je na mě i na manželovi hodně závislý a každý den odpoledne se netrpěli ptá, kdy už přijde táta z práce :(.

Příspěvek upraven 18.02.21 v 10:38

  • Zmínit
  • Nahlásit
84
18.2.21 15:06

@Tosjamx u nás je auto pro obě dcery utrpení, takže chápu, že jste nejeli. Letadlo u nás ve 22 měsících pecka! Doba na plánování a cesty nepřeje :( my voláme přes whatsup s obrazem.

  • Zmínit
  • Nahlásit
9108
18.2.21 15:37

17.9.je i pro nás důležité rodinné datum - narodilo se mladší torpédo, a ještě k tomu 2017:) Jj, ještě že máme ty technologie - můj tchán jezdil na montáže od 2 malých dětí v době, kdy nic takového nebylo. Pro ty ženský to tehdy muselo být ještě těžší. Byl pryč půl roku, když cekali 2.dite. Volat si každý den nehrozilo, posilaly se dopisy, pohledy… Bývalý kolega mi vyprávěl, jak z mise v Kosovu chodila pošta 1× měsíčně…

  • Zmínit
  • Nahlásit
101
18.2.21 22:11

@Jahudka82 Ano, ano, dřív to odloučení mužů od rodin bylo běžnější a náročnější, vždyť mnoho z nich muselo na dva roky na vojnu a doma v té době měli mnohdy jedno i víc dětí. Na druhou stranu jsem zrovna dnes říkala své mámě, že jakékoli dlouhodobé odloučení není pro většinu rodin nějaká extra přínosná zkušenost, takže kdyby to soudruzi z Německa nezavreli prakticky ze dne na den, tak my už teď mohli být všichni spolu ve Švýcarsku celkem v klidu. Jasně, mohlo by být i hůř, což mi každý den potvrzuje kamarádka z nemocničního příjmu :( Ale co si budeme povídat, i líp :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
9108
19.2.21 21:26

@Tosjamx Tak určitě a držím palce abyste už byli co nejdřív spolu. Já jsem na kratší (tj. cca 1-2 týdny) muzovo výjezdy zvyklá, ale s detma je to pak už dlouhý - i jim, co si budem. Hodně štěstí i společných chvil!

  • Zmínit
  • Nahlásit
2.3.21 21:42

Držím palce.

S manželem také ‚slavíme‘ 13. kvůli prvnímu rande a 17. kvůli svatbě, i když v jinéměsíce :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit