Kde vzít sílu 2. díl

Prázdná náruč
  • Anonymní
  • 06.11.19

Fungovat po tom všem, bylo těžké. Do jiného stavu jsem přišla dva měsíce před koncem a koukat na pozitivní test bylo divné.

Přečtěte si také první část deníčku »

Nijak jsme se o miminko nesnažili, antikoncepci jsem sice neměla, ale na sex byla chuť minimální a do toho neustálé kojení. Menstruace byla nepravidelná a slabá. Ani nevím, proč jsem si test udělala, dvě čárky byl šok, představa miminka mě děsila, nechtěla jsem jiné, chtěla jsem mít zdravou svoji holčičku. Ano, počítala jsem, že jednou miminko budeme zkoušet, ale tak nějak, jsem si chtěla dát na vše čas. Jenže život to chtěl jinak.

S odstupem času mám pocit, že ke mně miminko přišlo, abych to všechno zvládla, abych měla hnací motor to ustát. Po smrti naší holčičky, jsme podstoupili genetické testy, jestli je miminko v pořádku, a bylo. Když jsem volala pro výsledky, tak první pocit byla úleva, a když mi řekli pohlaví, tak smutek a vztek. Tak moc jsem doufala, že to bude holčička, obrečela jsme to hrozně a dnes si to vyčítám. Šel čas, mně začalo růst břicho a postupně jsme se začala na mimčo těšit víc a víc. Kvůli synovi jsme slavili Vánoce, i když jsem nechtěla slavit nic. Břicho rostlo, já chystala výbavu.

A pak přišel konec ledna, 30. ledna ve 3:33 ráno jsem se vzbudila a cítila se divně, břicho bylo jiné. Byla jsem ve 34. týdnu, tak jsem se uklidňovala, že mimčo už má méně místa, ale přitom jsem věděla, že je něco moc špatně. Zkoušela jsem ho rozpohybovat, ale ten šestý smysl se nemýlil. Vzbudila jsem manžela a pádili jsme do nemocnice. Kde se bohužel vše potvrdilo, miminko umřelo. V tu chvíli jen vím, že jsem šla k zemi, když to doktorka vyslovila. Děkuji moderní vědě za prášky na uklidnění, jinak nevím, jak bych to přežila.

Po pěti měsících další smrt, začali mi vyvolávat porod, celý den se nic nedělo, já byla po lécích otupělá, buď jsem spala, nebo jen tak koukala do blba, pořád mi to nedocházelo, co mě čeká. Manžel byl v šoku, později přiznal, jak moc se o mě bál. Večer se to začalo rozjíždět, tak jsem manžela poslala dolů. Nechal na mě, jestli ho u toho budu chtít, ale přitom jsme věděla, jak moc tam být nechce. Vím, že by tam bez řečí byl, ale já věděla, že to po něm chtít nebudu.

Porod se rozjel naštěstí velmi rychle, fyzickou bolest jsem skoro nevnímala, bolest srdce byla k nevydržení. Byly okamžiky, kdy jsem se chtěla vrhnout z okna, naštěstí sestry mi byly pořád nablízku. Zacpávala jsem si uši, abych neslyšela, jak se kolem mě rodí brečící mimina, a oči zatínala, abych to svoje neviděla. Dali mi na výběr, zda ho budu chtít vidět, ale odmítla jsem. Dnes jsou chvíle, kdybych ho vidět chtěla, ale v tu dobu jsem prostě nedokázala vidět další své dítě bez života.

Musím říct, že v porodnici byli všichni ohleduplní, měla jsem nadstandard na gynekologii, prášky na spaní a uklidnění mi dávali bez řečí. Myslím, že vše mi došlo, když za mnou druhý den přišla nějaká pracovnice zeptat se, co mají dělat s tělem. Ten dotaz mě dostal a žádný prášek už mě před tvrdou realitou nezachránil. Prý se s tím nemám trápit, že se o to postarají, ale představa, že ho spálí s nemocničním odpadem, mě srazila na kolena. S díky jsem odmítla a vše jsme si zařídili sami. Mám doma urničky dvě.

Když nám odešla holčička, nechali jsme udělat hrob, ale dodnes jsme nenašli sílu tam urničku uložit, takhle máme pocit, že je aspoň trochu s námi. Cestu z porodnice domů jsem skoro nevnímala, přes pláč jsem neviděla, odcházet bez vajíčka s miminkem bylo šílené.
První měsíc po porodu byl k zešílení, po týdnu jsme se vrátila do práce, protože doma bych nedělala nic jiného, než seděla v dětském pokojíku a brečela. Vyčítala jsem si, že jsem chtěla holčičku, že je to moje vina, že miminko odešlo za sestřičkou. Nikdo neví, proč se to stalo. Vše bylo v pořádku, prostě se to občas stane.

Nechala jsem si pár měsíců na zotavení, abych se dala do pořádku. Pak jsme se začali snažit, neuměla jsem si představit, že bychom další dítě neměli. Po půl roce jsem byla opět těhotná. Těhotenství bylo šílený psychický nápor, doktoři nechtěli nic podcenit, tak jsem na kontroly chodila častěji, opět jsme podstoupili genetiku a vše bylo v pořádku. A opět to byl chlapeček, tentokrát jsem to neobrečela, jediné, co jsem chtěla, bylo ho v pořádku donosit. Jak těhotenství postupovalo, byla jsem čím dál nervóznější, v noci se budila a poslouchala ozvy klidně 3× i 4×.

A pak v 35. týdnu ve dvě hodiny odpoledne mi praskla voda. A v 16:08 přišel císařským řezem na svět náš malý zázrak s apgar skóre 10, 10, 10. Pobyl si sice pár dní v inkubátoru, ale vše rychle dohnal a už přes dva roky je to naše štěstí. Vím, že mi ho ze shora poslali moji dva andílci, Elišce je podobný a po Péťovi je to kluk. Vrátil do naší rodiny zase štěstí a radost. Vše, co nás potkalo, nás naučilo brát život s pokorou, už moc dobře víme, že zdraví je to nejdůležitější, a když je nejhůř, je tu rodina a přátelé, na které se můžeme spolehnout.

Váš příspěvek
Niky2
Zasloužilá kecalka 585 příspěvků 6.11.19 06:16

Tvuj pribeh je velmi silny a nevericne jsem cetla, co vsechno vam zivot nadelil. S pokorou obdivuji, co jste zvladli preckat. Preju vam ze srdce to nejlepsi a predevsim zdravi. Stesti si vas i pres trnitou cestu nakonec take naslo :srdce: :hug:

Příspěvek upraven 06.11.19 v 06:18

Micilin
Kecalka 149 příspěvků 6.11.19 06:32

Moc mne mrzí, co jste museli prožít a co jiste protivate dodnes. Ted na to ale mate malého raraska, který vam vše pomůže přestát. Preji moc zdraví a lásky cele rodině a gratuluji k chlapeckovi! :srdce:

Kukacka123
Závislačka 4563 příspěvků 6.11.19 07:27

:hug: :hug: :hug: strasne moc gratuluju ke zdravemu miminku! Zaroven je strasne, co jste si museli predtim prozit. Absolutne si to neumim predstavit, neco sileneho :,( dve obrovske rany takhle za sebou :,( uzivejte si deticek :srdce: napsala jsi to krasne, ti dva :andel: :andel: na Vas vsechny davaji pozor shora :hug:

Jahudka82
Závislačka 3534 příspěvků 6.11.19 08:11

Páni to je tedy síla, 2× za, sebou přijít o mimi takhle ke konci, to by položilo kazdyho, super ze se vam to nakonec povedlo dotáhnout do porodu zdravého mimca! :hug: :kytka: Ti vasi dva :andel: brasku hlidali dobře a hlídají i dál… Elisce bylo asi v nebicku smutno, tak teď tam aspoň není sama a na to hlídání jsou dva :hug: Ať vám dělá malej víc radosti bez starostí, jak se jmenuje? Moc hezky napsané, díky za to…

janoma
Zasloužilá kecalka 759 příspěvků 6.11.19 09:20

Přeji Vsemjem samé zdravi a štěstí. Je až k neuvěření, co vše se da vydržet.

Hanýýsek
Povídálka 42 příspěvků 6.11.19 09:27

Brečím tu jak želva! Jste neskutečně silná. Přijít o jedno dítě je strašné, ale o dvě, to je absolutně šílené! Přeji vám všem už jen vše dobré!!! :srdce: :kytka:

Ibi
Závislačka 2728 příspěvků 6.11.19 09:43

Když jsem četla Tvůj první příběh, říkala jsem si, co tak hrozného by vás mohlo po ztrátě Elišky ještě potkat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že vám osud naloží takovouhle ránu znova. Protože přijít o 2 děti během takhle krátké doby, to je nepředstavitelné :,( Eliška si teď s Péťou nahoře hrají spolu s dalšími :andel:. Máte 2 strážné :andel: :andel:, určitě na vás teď už dohlídnou, aby vás v životě potkalo už jen vše hezké. Přeji celé vaší rodině už jen to nejlepší a hlavně HODNĚ ZDRAVÍ :hug: Jednou se tam nahoře s Eliškou i Péťou potkáte :srdce:

Bubla Bůčková
Echt Kelišová 9685 příspěvků 6.11.19 11:07

Deníčky se jmenuji Kde vzít sílu… Opravdu nevím, kde si ji tolik vzala, mě by to zlomilo. Tohle jsou ty nejmrazivějši příběhy. Hodně lásky a… zdraví :srdce:

kačka121
Závislačka 3367 příspěvků 1 inzerát 6.11.19 11:16

8o 8o musim rict ze u prvniho denicku jsem tu brecela jak zelva a prala ti hodne stesti myslela jsem ze kdyz se ti narodi mimco vse se u vas v dobre obrati ale ve snu me nenapadlo ze by se vam mohlo jeste neco tak strasneho stat obdivuji te jak jsi to zvladla myslim ze je spoustu zen co by to neustali doufam a verim tomu ze uz jste si nestesti vybrali a ten uz prozijete spokojeny a stastny zivot

Mallorka
Závislačka 3313 příspěvků 6.11.19 13:07

:srdce: Přeji vám už jen to nejlepší v živote :srdce:. Tento a zejména ten první denicek mě hodně zasáhl.

katule.cos
Kecalka 209 příspěvků 6.11.19 13:41

Moc mě mrzí, co vás potkalo. Ať vás vaši dva krásní zdraví synové dělají jen a jen šťastnými.

PetraMerry
Ukecaná baba ;) 1605 příspěvků 6.11.19 13:45

To je hrozny, co jedna rodina musi vytrpet, ja vas obdivuju i lituju zaroven, jwn doufam, ze uz mate vybrano vse zle a uz bude jen a jen dobre! :hug:

Premek_Orac
Kelišová 5938 příspěvků 6.11.19 14:40

Ahoj autorko,
tvůj příběh je jeden z nejsilnějších textů, co jsem kdy četl. Jste s partnerem… hledám správné slovo, dosaď si nějaké kladné označení typu hrdinové, frajeři… jak je libo.
Je dobře, žes deníčky napsala. Alespoň si všichni můžeme připomenout, jak je vše relativní. Hlavně naše,,starosti."
Děkuji a přeji, doufám, že už vás bude potkávat jen to dobré.

Panterkaaa
Kecalka 243 příspěvků 6.11.19 14:42

Ačkoli nekomentuji deníčky, tak tady mi to nedá… Nechci být sprostá, ale v tvém případě byl osud pěkná ku…a :cert: u prvního deníčku jsem na konci přes slzy neviděla a u druhého jakbysmet :,( je mi líto, čím sis musela projit :hug: jsi neskutečně statečná a silná žena a já doufám, že už sis ten kalich tragédii konečně vypila do dna a teď už tě čeká jen to dobré. :srdce:

pe-terka
Generální žvanilka 20848 příspěvků 6.11.19 21:42

Deníček mě velmi zasáhl, stejně jako ten předchozí :( Mě by tohle naprosto zlomilo :,( Máte můj veliký obdiv, že jste něco tak šíleného zvládli :kytka: Z celého srdce vám přeji už jen to nejlepší, zasloužíte si to :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 7.11.19 06:59

Zažila jsem ztrátu dvou dětí také. Syn zemřel v 5 měsících a dcera ve 39 tt. Je to hrozné peklo co člověku rozerve duši a bolest psychická je tak ostrá, že přechází do té fyzické. Trhalo me to na kusy za živa. Cesta k rodině pro mě byla peklo na zemi. Teď mám syna, už má 13 měsíců a přes počáteční komplikace (vývojová vada ledvinky) a operaci, už nám dělá radost a je zdravý a šťastný.

finduska
Neúnavná pisatelka 17520 příspěvků 7.11.19 10:05

Musíte být s manželem neuvěřitelně silný pár :srdce: minulý deníček mě rozbrecel a tohle byla silná káva. máte můj obdiv :hug:

Tiger-lily
Hvězda diskuze 35299 příspěvků 8.11.19 17:54

:hug: :hug: :hug: :( :( To je neskutečně smutný příběh. Obdivuji Vás, že jste tu sílu našli, jak žít dál, a přeju už jen samé štěstí.

VeGo
Povídálka 46 příspěvků 9.11.19 22:11

Neslutecne…nikdo z nas si tu bolest asi ( urcite ) neumi predstavit. Kdyz jsem se dozvedela, ze cekam chlapecka - brecela jsem zklamanim - strasne jsme si prala holcicku. Dnes s odstupem casu se za to stydim a musim se priznat, ze jsem se pak cele tehu bala, aby bylo vse v poradku. Gratuluji ke zdravemu miminku - to je nejvic!!!

Cricry
Zasloužilá kecalka 503 příspěvků 10.11.19 21:43
..

Nikdy nekomentuju, ale tento osud je opravdu síla. A je to krásně napsané. Ať už je jen dobře a děti vám dělají radost! :srdce:

chichik
Nováček 1 příspěvek 12.11.19 10:12

Jak říká moje babička, život umí být pěkná dě*ka. Je mi moc líto, čím jste si prošli. Ale jak píšeš: „Vše, co nás potkalo, nás naučilo brát život s pokorou, už moc dobře víme, že zdraví je to nejdůležitější…“ Držím vám palce, ať jste zdravá a spokojená rodina :srdce: :srdce: :srdce: Přišla jsem před 14 dny o miminko a příběh jako je ten tvůj mi dává naději, že jednou si z porodnice odnesu zdravé miminko, které nám bude dělat život veselejším.

MartinaIrena
Extra třída :D 11328 příspěvků dnes v 18:51

Strašný, co jsi musela prožít. A díky Bohu, že máte konečně zdravé miminko. Ať má krásný život a dělá Vám jen samou radost. :srdce:

Vložit nový komentář