"Kdo maže, ten jede" aneb Zácpa na cestách
Humorné pozastavení se nad tím, že byla cestovní lékárnička opět nedostatečná.
A je to tady, léto přišlo. Asi poslední léto, které proflákám doma se synem. Od září začne tvrdý režim. Začne školka, práce, do jejíž budovy ani nevím, zda ještě trefím. U moře jsme byli při mé poslední ovulaci před otěhotněním. Ano, z dovolené jsme přijeli tři.
A už tenkrát jsem měla na vzdálených ostrovech s mizernou zdravotnickou péčí víc léků než místní lékárny. Manžel vždycky vyzdvihuje mou superschopnost zabalit vše pro celou armádu na 2 měsíce dopředu. No, možná že až tak nevyzdvihuje, ale nic si z toho nedělám a balím si po svém se slovy „ještě budeš rád, až něco z toho budeš potřebovat“.
Mou úchylku za těch spoustu let už celkem obstojně toleruje, jen se děsí na odbavení zavazadel, zda se všechny ty pilule vejdou do hmotnostního omezení. Jenže tenkrát jsme jezdili jen dva, dva dospělí… Umíte si představit ten průšvih, když zjistil, že přibývá k armádní lékárně ještě ta, která zásobí celou dětskou nemocnici. Jenže co naplat. Tříleté dítě potřebuje své léky na horečku, své léky na průjem, své léky na alergii. Náplasti taky potřebuje své, je přece jasné, že na nich musí být slon nebo hroch.
Jeden kufr plný, manžel běduje, že se mu nikam nevejdou ani trenky. Jen mu odseknu, že beztak trenky na dovolené nenosí a přidávám v klidu dětské opalovací krémy. Jedeme na týden, tak snad budou 3 lahvičky pro metrového pidimužíka stačit. Pro zajímavost, je to prakticky půlka lahvičky na den. Ano uznávám, je to přehnané, ale co kdyby…
Takže mám všechno, kašel všech druhů bude zapovězen, stejně jako rýmy, teploty… mám všechny formy… protože co kdyby.
Dovolená začala parádně. Noční let syn zvládl perfektně, všechno je super. Druhý den vystřízlivím, syn sedí na nočníku 5 minut, 10 minut, 20 minut… Občas má sice problémy se zácpou, ale tohle? Tak takovou ještě nikdy neměl, bobek nešel ani tam ani ven. Následující trápení popisovat nebudu, protože není ani trochu humorné. Nicméně o pár hodin později, hledám na obědě olivový olej. Ano, nic lepšího nemám. Nemám nic na synovu zácpu. Mám všechno, ale na zácpu nic. Bože selhala jsem. Nakonec mu vrazím lžičku olivového oleje do pusy a bokem si odfouknu, protože je statečný a já bych to nespolkla.
Zbytek dne už žádná drama nebylo, ale já ještě vnitřně rozladěná, jak když stála basa u primasa, čekám, co přinese příští bobek. Nenechal na sebe dlouho čekat, vlastně nečekal vůbec. Syn jen sotva zahlásil: “Potřebuju kakat… hneeeeed." Ale i v tu dobu už bylo pozdě. V každém případě se už zácpa nekonala, zato se hodil cestovní prací prostředek na pokakané trenky, který jsem samozřejmě jako všechno ostatní potřebné měla. Teda skoro všechno. Ale oliváč je prostě všemocný. Díky za ty dary ze Středomoří.
Já zrovna včera balila dětem na dovolenou
s tatínkem. Očekávám, že přijedou ve stejném oblečení, v kterém
odjedou, zbylé 2 obří tašky zůstanou netknuté. Lékárnička též
kompletní, chybí snad jen léky na malárii a protijed proti kousnutí od
chřestýše 
Sakra, ještě musím koupit
Kinedryl… 
, jooo kinedryl, to jsou ty prášky, který
vždycky mám, přestože nikomu nikdy blbě z cestování není. 
