Kdybych mohl, tak kojím místo tebe…

Tisíce let. Co tisíce let, ale miliony let existují savci. Čekala bych tedy, že příroda už to za tu dobu „podchytí“ ještě o něco lépe a kojení nebude pro nikoho problém…

*

Asi jako každá prvorodička, jsem se během těhotenství zamýšlela hlavně nad tím, jaký asi bude porod. Zvládnu to? Jak moc to bolí? Jak dlouho to bude trvat? S pomocí různých přírodních i homeopatických preparátů a možná i s trochou „nadpřirozených sil“ nakonec porod proběhl velmi dobře. Ale o tom až někdy jindy. Hned jak mi dcerku dali na bříško a ona se pokoušela přisát, jsem pochopila, že porodem to opravdu nekončí, nýbrž vše začíná. Od okamžiku, co se stanete mámou, se pořád musíte něco učit. A jedna z prvních věcí v „mateřských osnovách“ je kojení.

O kojení jsem se, přiznávám, během těhotenství až tak nezajímala. Věděla jsem, že kojit chci, a vůbec by mě nenapadlo, že by v tom měl být nějaký háček. Jak už jsem psala v úvodu. Vždyť co může být přirozenějšího, než toto? Možná proto jsem na kojení za každou cenu tak lpěla… V brožurkách, co jsem měla možnost prolistovat v čekárně u gynekologa, jsem nechápavě zírala na obrázky s prapodivnými popisky: madona, tanečník, fotbalista… a zkoušela jsem si něco z toho zapamatovat. Popisy toho, jak do jednotlivých poloh narafičit miminko, mi připomínaly recepty na složité cizokrajné pokrmy a já prostě stejně nebyla schopná si nanečisto zapamatovat, jak to kojení „uvařit“. Spoléhala jsem na to, že mi v porodnici pomohou, vždyť se pyšní označením Baby Friendly Hospital.

Zkrátím to, za pět dní v porodnici jsem dostala spoustu protiřečících si rad. A z porodnice jsem odcházela pouze částečně kojící a s balením umělého mléka na dokrmení. V sobě jsem navíc měla slušně namíchaný koktejl hormonů zajištěný na příští měsíc a půl. Sestřičky se spokojeně rozloučily s mým přibírajícím miminkem, já byla tak moc zklamaná, že kojení nefunguje dle mých představ.

Co bylo špatně? Dcera prvních pár týdnů brala každé přisátí jako nabídku k vydatnému spánku a nebyla absolutně k probrání, ať jsme prováděli cokoliv. Každé kojení trvalo i více než hodinu, pak jsem přes prst dokrmovala trochou tvrdě vydřeného odsátého mléka namíchaného s umělým. Pak jsem opět zuřivě odsávala, mléko ze mě ale bohužel neteklo proudem, takže za půl hodiny jsem získala třeba jen 15 ml. Tak moc jsem bojovala o každý mililitr, nechtěla jsem jí dávat příliš umělého mléka. Věděla jsem, že každý hlt umělého znamená, že se mi vytvoří o to méně vlastního.

Kromě kojení a odsávání jsem se pokoušela si aspoň chvilku odpočinout a najíst se, ale neúprosně jsem sledovala ručičky na hodinách, jak odměřují čas do dalšího krmení. Je pravda, že v prvních dvou měsících po porodu se můj život omezil téměř jen na řešení mých prsou a jejich obsahu. Do toho všeho byly nejhorší rozbolavělé bradavky, zřejmě od kvasinky, kdy mě permanentně a velmi úporně pálila prsa dva měsíce ve dne v noci jako čert. Nesnesla jsem žádné oblečení. Moment přisávání mě děsil s každou blížící se minutou. Vzpomínám, že dcerka plakala, že už měla hlad. Předala jsem ji tatínkovi a šla se rychle osprchovat a tam jsem také v zoufalství brečela a připadala si totálně nemožná. Kdybych mohla, tak tam pod tou vodou stojím dodnes.

Samozřejmě jsem se radila s laktační poradkyní i s gynekoložkou. Dala jsem si metu, že vydržím kojit aspoň do konce šestinedělí. Co by mi pomohlo, kdybych sice přestala kojit, ale prsa by nejspíše bolela dál? Vykoupila jsem snad celou lékárnu, dodržovala dost přísnou dietu, mazala bradavky genciánou a poslouchala neustálé dotazy, proč má dcera promodralé rty – genciána barví, ale nechtěla jsem vysvětlovat každému na potkání, proč a jak ji používám. Gynekoložka mi dokonce vynadala, že kojím hodinu v kuse a ať se nedivím, že mě to bolí. A že deset minut na prsu je z jejího pohledu maximum. Aplikace takové rady by pro naší Šípkovou Růženku znamenala, že by skoro nic nevypila a já bych asi o mléko přišla. V poslední fázi jsem mazala bradavky šťávou z listů aloe a najednou jsem se jednoho dne probudila bez bolesti. To byly dceři necelé dva měsíce. Ještě asi další měsíc trvalo, než jsme se zbavili dokrmu. Pro jistotu jsem ještě několik týdnů s sebou všude tahala termosku a prášek na jednu dávku. Tak moc jsem „si nevěřila“, že jsem to vybojovala.

Zatím kojím rok. A nelituji, že jsem to nevzdala. Myslela jsem, že jsem se svým trápením jediná, ale postupně se mi i ostatní ženy v okolí svěřovaly, že to ani pro ně nebyla procházka růžovou zahradou. Jen se to prostě tak neventiluje.

Na závěr chci moc poděkovat mému partnerovi, který mi stál po boku. V šestinedělí jsem zjistila, že nejen že nedělá vědu z neuklizeného bytu, ale že dokonce bez řečí přiloží ruku k dílu a že má také neskutečné kuchařské vlohy. A také že je velmi trpělivý, chápavý a že se opravdu snažil být nápomocný a „(ne)kojení“ bral i jako svůj problém. Zjišťoval informace, pomáhal dokrmovat a věřím tomu, co mi jednou řekl: „Kdybych mohl, tak kojím místo tebe!“

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
396
21.5.19 07:30

Kolem kojení děláte všichni moc drama. Já na příručky nekoukala nic. Říkala jsem si, že instinkt mi řekne a taky řekl. Já ležela na boku malá vedle mě a jak pila z prsa. Žádné fotbalisty atd jsme nedelaly. Kojila jsem takto neustále. Nechápu proč kolem toho všichni děláte takové horory :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
455
21.5.19 09:00

@Leo44 naprosto souhlasím.

Navíc nechápu, co všechny čekáte, že se v porodnici bude dít. Už je to snad stý deníček o tom, jak novorodička dostala protichudné rady v porodnici. :nevim: A všechny se tomu diví. Přitom já se nedivím, že každý dává jinou radu, protože na každého funguje něco jiného a každému vyhovuje něco jiného. Jenže rodičky musí pochopit, že je to na nich, aby vyzkoušely, co jim vyhovuje a co ne. Navíc, když zakladatelce mimčo přibíralo, tak proč byla z kojení zklamaná? Jak by to kojení mělo v porodnici vypadat?

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.5.19 10:26

@Leo44 Mě přijde, že poloha v leže je nejpřirozenější. Malá se mi u toho nikdy nezakucká a nepouští se. A já si odpočinu. :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
4679
21.5.19 10:53

Tak hlavne ze jste to zvládly, mala je zdrava a ty ses z toho nezblaznila:) Jen o kojeni to fakt neni ale je super ze mas podporu v partnerovi, takovy pristup se u chlapu taky jen tak nevidi :) :palec: S kojicimi polohami jsem zapasila u 1. ditete uplne stejne, to si pamatuju doted, jak jsem taky vse hledala az po porodu a před nim diky pracov. vytizeni neco tak „samozrejmeho“ vubec neresila :D :mavam: Hodne mi pomohl ten velky kojici polstar pujceny od kamaradky - doma jsem mela jen ten mensi od Matyska a s nim mi to vubec neslo, maly z nej nedosáhl na prso, to az kdyz trochu vyrostl, pouzivala jsem ho jako cestovni, na delsi navstevy apod.Nebo kdyz frajer poblinkal ten velkej skrz naskrz. A jednou se po… skrz plinu a obleceni taky az na potah koj. polštáře. Jesteze byl ke kazdemu i 1 nahradni potah:) A o polohovani v porodnici, o tom ani nemluvim, nejaky kojeni vleze, vubec, par ukazek s normálním polstarem ci perinou, instruktazni video (to nam aspon pustili na pokoji) ale deti jsme si na leharo do postele ani brat z pochopitelnych bezpecnost. důvodu nesmely. Takze u 2. jsem pri kojení a zaroven bolestivejsimu zavinovani delohy docela taky dostala zabrat a moje zada taky. Ale doma s koj. polstarem prip. na gauci s operkama uz to byla pohoda. Jinak nam teda s odsavanim a dokrmovanim pomahaly sestricky maximalne, kdyz jsem byla v porodnici s malym a nechtel pit, bo taky radsi spal a ani sestricce ho neslo kolikrat vzbudit „osvedcenym“ simranim pod bradickou - takze pekne nadojit odsavackou, prelili nam to do strikacky ale na tu taky dlabal z vejsky…nastesti mlika bylo dost a rozjel se tak, ze mi holky na pokoji zavidely, ze mi vypije 30ku za par minut bez problemu, holka se taky chytla pekne a u obou jsme odchazeli s jen o par gramu mensi vahou nez byla porodni, plne kojící. Bohuzel u mladyho se mi z nevyspani v porodnici (tam se teda asi buhvi jak nevyspi nikdo, ale tehdy to byl fakt extrem, moje dite spalo a ostatni dve bekaly nonstop a kdyz uz nebreceli ti dva a spali po dokrmu, tak spustil nas…) rozjela nespavost totální, asi i diky moji rozhasene stit. zlaze resp. vyssi davce leku nez jsem mela mit, bo mi nikdo neřekl, ze se mam po porodu vratit na puvodni davkovani pred tehotenstvim, a z toho pak i poporodni depky jak vysity, jen to kolem me nikdo moc nechtel pochopit v jakem jsem byla stavu, natoz resit. Asi to nedochazelo ani mne samotné a taky jsem nechtela nikam k dr.jit, ze strachu ze mi da prasky a zakaze kojit a budu oficialni cvok. No, nakonec jsem to zacit resit po 2-3 mes.uz v dost zoufalym stavu musela…jinak bych o to mliko asi fakt prisla, takhle se fungovat nedalo a nedala jsem dohromady ani souvislou větu, coz muj muz akorat nazval laktacni demenci a radsi sel na pivo bo „se to uz fakt nedalo“. Ale s kocarkem jezdil, to zas jo, varil taky akorat ja nebyla vlivem vtiravych myslenek tykajicich se moji neschopnosti delat vse dokonale tak, jak to vsude píšou, schopna vypnout, odpocivat… no sestinedeli mam totalne v mlze, v podstatě ten prvni cca půlrok jsem to opravdu nebyla ja a ted uz vim, ze jsem mela pomoc vyhledat - i za cenu, ze tam půjdu s ditetem…na coz jsem se pořád vymlouvala sama pred sebou, vzdyt prece nemam hlidani, co kdyz mi tam zacne brecet, doktor rekne ze se o nej spatne staram ze neumim kojit a držet ho podle Kiedronove aj.,no proste jsem vse moc resila a porad jen hledala nejake navody na netu, vubec jsem si neverila, svým instinktum, ty jsem mela pocit ze utlumilo nevyspani a vyčerpání, stejne jako jakekoliv logicke mysleni, selský rozum- byla jsem jak loutka, robot, totalne vygumovana a jak malej zabreknul, spustilo se mi mliko a s nim vodopád slz ze je zase něco spatne ze mu neco je…trochu pomohly az homeopatika…no psycho i pro vsechny kolem ale rodina to jen zlehcovala, mam prece zdrave dite tak z ceho se hroutim, co porad resim kdyz mi pomáhají, jenze tim to bylo asi jen horsi, všechny ty rady jak to oni dělali s nama - nechat vybrecet atd. U 2.uz nastesti vse ok, uzivala jsem si ji a to jsem taky vstavala nekolikrat za noc, ale tim ze jsem musela fungovat i pro malyho, nemela jsem uz aspon problem mezi kojenim spat a necekala jen na to, ze se brzy urcite vzbudi:) Na to proste nebyl cas, ale taky muz daleko vic pomaha zase, kdyz ted nemají tolik casu babicky. Kluka bere rano do skolky, po porodu ho ty prvni tydny i vyzvedaval, abych mimino hned netahala mezi deti, zrusili jsme krouzky, ale tim ze mala umela usnout sama v postylce tak jsem zase lip zvládala domacnost a tak…
Az s rustem zubu se ji to spaní zhorsilo a mne se opet zacaly rozjizdet ruzny stavy…ale to uz jsem se nebala to resit a zjistila ze to jde i pri kojeni… je to boj asi vzdycky, ale stoji to za to:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.5.19 10:55

@Prigionia ano, my, prvorodicky, se divime všemu, protože je to pro nás poprvé. Nechápu, proč se tomu divíte :D

Pravda je, že postupně člověk zjistí sám, co mu funguje. Ale v prvních týdnech je ze všeho okolo miminka tak vyplesklý, že prostě radu ostatních potřebuje.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.5.19 11:09

@Leo44 To je jako ve vsem, pro koho je to snadne, obtizneji chape, ze to same muze byt pro jine obtizne (trojclenka, pravopis, vztahy, micove hry, vareni, kojeni, pestovani kytek, dobre traveni…), at uz z duvodu vlastnich dispozic nebo okolnosti. :nevim: Samozrejme, ze kdyz vam slo kojeni samo, tak vam bylo fuk, kdo dava jake rady.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.5.19 11:14

Super, ze jste to takhle zvladli, ty i mimi vezdravi. A napsany mi to prijde taky moc pekne. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
455
21.5.19 11:32

@máma_ze_severu já byla před devíti měsíci taky prvorodička a už v porodnici jsem kojila (respektive přikládala dítě k prsu, protože laktace se spustila až 4. den po císaři) jak mně vyhovovalo a neřídila jsem se radami sestřiček. Navíc když jsem viděla, co některé maminky vyváděly, tak se nedivím, že ty sestřičky nebyly zrovna dvakrát nejmilejší. Jen se to musí všechno brát s rozumem a ne se ze všeho sypat :nevim: teda pokud je vše v pořádku. Chápu, že jsou situace, kdy je maminka ve stresu, ale o tom ty v deníčku nic nepíšeš.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1408
21.5.19 12:17

Hezky napsaný deníček a připojuji se k těm, kteří gratulují, že se kojení nakonec zadařilo :). Přístup Tvého partnera je moc pěkný a rozhodně není samozřejmostí (manžel moji známou při kojení fackoval a řval na ni, že je kráva, protože žádné hormony neexistují a ona si své emoční stavy vymýšlí). Toho se drž, takových je pomálu ;).

Nu a k těm porodnicím… nechci tvrdit, že je to tak všude, to v žádném případě. A ani nekritizuji porodnici, kde jsem byla já, protože kdyby to bylo takové peklo, nešla bych tam podruhé a potřetí. A ani nekritizuji dětské sestry, protože je mi jasné, že toho mají kolikrát až nad hlavu a jejich práce taky není nejjednodušší, nemluvě o odpovědnosti za malá miminka. Nicméně to, že si už několikátá ženská stěžuje na rozdílnost rad a přístupu personálu, svědčí možná o tom, že praxe ve většině porodnic asi opravdu není dokonalá. V opačném případě by to totiž znamenalo, že je mezi námi (a já mezi ně patřím také) až příliš mnoho ženských, které jsou zmatené, hysterické, přecitlivělé a všechno moc řeší :lol:.

Podobné deníčky mohou pomoci prvorodičkám nejen v tom, aby věděly, že v tom nejsou samy a nejsou divné, když mají tyhle pocity, ale třeba i k tomu, aby méně poslouchaly rady (ať už personálu nebo příbuzenstva a zkušených kamarádek) a více se zaměřovaly na sebe a miminko ;).

  • Nahlásit
  • Zmínit
17611
21.5.19 12:18

@Prigionia vic takových chytrých ženských, co všechno dělají s prstem v nose. A vše je krásné a růžové a nic nás nepřekvapí :think:
Taky umím dyskektikovi povidat, ze psaní je primitivní a umí to každý blbec, a ze nechápu proč je ve stresu :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.5.19 12:42

@Leo44 Měla jsi proste štěstí…Já patrim mezi ty, které si kojení tvrdé vybojovaly…a kojeni věda je…buď ráda, že jsi nemusela prožít problémy s kojenim

  • Nahlásit
  • Zmínit
1408
21.5.19 13:03

@Prigionia Možná je to takový přirozený rys, kdy člověk, který přichází k lékaři s nějakým problémem, očekává, že doktor ví a vyléčí ho. A tak i nejisté prvorodičky v porodnici očekávají, že jim zdravotnický personál pomůže, protože „od toho tu je“ a „měli by to být odborníci“… Samozřejmě i dobře míněná rada se mine s účinkem, pokud přijímač není nastaven na to ji přijmout - já jsem si kupříkladu jistá tím, že mi po prvním porodu nefungovala krátkodobá paměť jak jsem byla ze všeho vyplesklá, a nezavrhuji tak možnost, že mi někdo něco řekl a já to ihned zapomněla :).

na každého funguje něco jiného a každému vyhovuje něco jiného. Jenže rodičky musí pochopit, že je to na nich, aby vyzkoušely, co jim vyhovuje a co ne

S tímhle naprosto souhlasím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
455
21.5.19 14:57

@finduska já jsem nikde nenapsala, že dělám všechno s prstem v nose, nebo že je vše krásné a růžové. Navíc nemůžeš porovnávat situaci autorky a dyslektika, to jsou naprosto odlišné situace. Sama jsem napsala, že chápu, že může nastat situace, kdy je matka ve stresu a i to kojení pak nemusí probíhat tak, jak má. Ale o tom autorka nic nepíše. Naopak sama napsala, že odcházela z porodnice a miminko přibíralo. :nevim: já se dokážu ztotožnit s více body, které autorka v deníčku napsala, viz. např. že mi dítě u kojení začalo spát, atd., ale nemyslím si, že zrovna to je něco po čem bych musela být ve stresu a nebo na to psát deníček, prostě jsem zkusila to nějak vyřešit a vyřešilo se, toť vše.

  • Nahlásit
  • Zmínit
455
21.5.19 15:01

@PenelopaW samozřejmě, když jde člověk k doktorovi, předpokládá se, že ti pomůže. Ovšem zajdš k jednomu doktorovi a ten ti doporučí jednu léčbu. Půjdeš k jinému a ten ti taky doporučí jinou léčbu. A člověk si na trozdílnost léčby nemůže stěžovat, pokud ten doktor má úspěch zrovna s tou danou léčbou. A to samé, si myslím, platí o sestřičkách a jejich radách ke kojení. Nemůžou si maminky stěžovat na protichůdnost rad, ale musí prostě některé vyzkoušet a postupovat podle toho, co jim vyhovuje.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1408
21.5.19 17:12

@Prigionia Možná je to dané i délkou pobytu v porodnici? Po obou spontánních porodech jsem tam byla kolem tří dnů, což je poměrně krátká doba za kterou toho prvorodička vyslechne hrozně moc, vše se snaží v dobré víře vyslyšet, do toho řeší sama sebe, sžívá se s novou rolí, a pak má hlavu jako pátrací balon. Když pak přijde domů, je ve svém a má relativní klid, tak si na to většinou dřive či později přijde.

Příspěvek upraven 21.05.19 v 17:17

  • Nahlásit
  • Zmínit
799
22.5.19 06:37

Autorkou, máš teda velkou vůli a odhodlání, gratulují, že jste to zvládli! Já jsem měla obě děti se žloutenkou, nakrmit je byl boj, protože pořád spali. Ale naštěstí pribiraly i tak. No a moje jediná poloha, kterou jsem používala byla prostě vleže. Ostatní jsem použila jen třeba někdy v nouzí nebo pak venku, ale doma…zásadně poloha gauč :smile:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1929
22.5.19 08:53

Gratuluju a zavidim, ze jste to zvladli! Ja delala to, co ty a bohužel uz je temer výhradně na UM :-( ted je mu 10 tydnu..8 tydnu jsem nedelala nic nez kojila nebo odsavala a byla uplne v haji a vyčerpaná. Bohužel na me to nějak nefungovalo, mlika se netvořilo vic a vic, jak mi rikala laktacni poradkyne. Malej prvni 3 tydny skoro nepribral, za 3. tyden zivota pribral 10 g a pediatr stale opakoval, ze nemam dokrmovat. Ale nechat dítě stradat a o hladu? To fakt ne. Achjo. Taky jsem si myslela, ze to bude uplne prirozene a pujde to..tohle jsem necekala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1
22.5.19 09:53

Souhlasím a super článek!

Pěkný den, mně se článek moc líbí, obdivuji tento mateřský přístup, kdy to maminka nevzdala! Vidím kolem sebe spousty mamin, které buď rovnou při odchodu z nemocnice řeknou, že jejich dítě bude na UM, protože nechtějí vstávat nebo čekají, že v noci bude manžel krmit a nebo za dva týdny dostanou zánět prsu na umření a kojit přestanou úplně. Takže za mě klobouk dolu! Naše kojení s dcerkou také nebylo ze začátku zrovna ideální, ale naštěstí mléka bylo až až a postupně jsme to s tou technikou také nějak daly a prsa jsem si nikdy ničím nemusela mazat kromě pár kapek mleziva a mat. mléka tak do 3 měsíců potom už nic. V porodnici jsem se také dozvěděla spoustu mnohdy protichůdných rad, ale přijímala jsem vše a snažila se si z toho vybrat. Také moc doporučuji, pokud chcete opravdu odcházet a plně kojit zůstat v nemocnici o den déle, já jsem byla na privátním pokoji tak mi to bylo umožněno a šly jsme až když jsem měla jistotu, že to s malou doma zvládnu. Kdybych za to kojení v nemocnici nebojovala, malá by skončila na UM a já bych byla na nervy, protože mi začali říkat, že pravé prso potřebuje klobouček, protože mám vpáčenou bradavku atd. ale byl to nesmysl, jen se sestře nechtělo mi štelovat dítě k prsu. Mám moc velká prsa a manipulace s 2,5 kg mimi pro mě byla trošku složitá a bála jsem se, abych jí nějak neumačkala :-) Určitě stojí za to vydržet a projít si prvními 3 měsíci, které jsou podle mě na perfektní naučení až až a potom je to pohoda pro mámu i dítě zvlášť na cestách :-) Také moc doporučuji pro tvorbu mléka JÍST a ne jen pít. Všichni mi říkali musíš hodně pít, ale mléko se mi tvořilo a hodně pouze pokud jsem PRAVIDELNĚ jedla, jo řeknete si, kdy asi…ale jde to, udělala jsem si hafo müsli a to jsem i v noci měla připravené a s jogurtem nebo tvarohem alespoň nad ránem pár lžiček je pecka, mimi po tom neprdí a vy máte spoustu živin a jste sytá z pár lžiček. Navíc, kdo by si šel po vyčerpávající noci dělat někam do kuchyně jídlo,..nikdo a proto potom moc mamin hladoví a diví se, že z vody a pití nemají mléko. Toto mi doporučila jedna sestra, matka 4 dětí a je to pravda. Nebát se jíst, i když v těhotenství přiberete. Jinak já osobně shodila pár kg až po 8 měsících po porodu, ne cíleně, ale až když dcera začala víc jíst příkrmy a méně pít…takže příroda ví, kdy se má zhubnout. Po celou dobu po porodu bych řekla, že jsem furt furt jedla až jsem si říkala, já budu mít tunu, samozřejmě jsem jedla zdravé věci, ale hodně a nepřibrala jsem ani kg. Vše šlo do mléka a do mimi, malá přibírala celý půl rok 200-250 g týdně.:-) Tak hodně zdaru a nenechte se odradit matkami chytrolínkami, které nikdy nic neřešily a vše šlo samo, protože mnohdy si ani neuvědomily, že bylo něco špatně :-) Za mě poloha fotbalista nejlepší pro malá miminka :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
821
22.5.19 11:41

Tleskam, ze jsi to zvladla :)

obcas mi prijde, ze v dnesni dobe přemíry informaci jsou maminky zahlcene a zapominaji, ze treba kojeni mozna nepůjde uplne bezbolestně hned od zacatku, ale ze to je vec přirozená a instinktivni, ze je nejlepsi poslouchat svoje tělo a miminko…

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.5.19 13:14

@finduska Lol, srovnávat kojení a dyslexii, to je slušný úlet. Narozdíl od kojení, kde existuje UM, si dyslexik nebo dysgrafik nemůže napojit další umělý mozek, který by četl a psal za ten jeho. Je na každém, jak se rozhodne k problému s kojením přistoupit, ale tenhle kojoteror trend, kdy každá matka, která nenutí děcko k cucání pomalu několik let, je hned líná hydra, je naprosto padlý na hlavu. V životě by mě nenapadlo vyčítat vlastní matce, že měla vpáčené bradavky a že se měsíce nestresovala s mým kojením, když jsem stejnak upřednostňovala čaj a jinak jsem měla skvělé dětství. A ne, alergie ani jiné autoimunitní choroby nemám.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12247
22.5.19 13:38

Když čtu o problémech při porodu a kojení a přístupu personálu, tak si čím dál častěji říkám, jestli se ty maminky opravdu zajímají o to, kam jdou rodit. Co tam je za lidi, řád porodnice a opravdu popřemýšlí, jestli to zapadá do jejich představ. A nebo jen napíšou porodní plán a očekávají, že to všechno půjde podle toho?? Řeknou si, že chtějí kojit a tím to končí??

Přece ve většině míst není možné jet jenom do jedné porodnice a nikam jinam. A existují prohlídky sálů, možnost předporodních kurzů a třeba i kurzů kojení, vedených lidmi z dané porodnice. V neposlední řadě i recenze od ostatních kamarádek. A potom třeba člověk zjistí, že v té dané porodnici na kojení kašlou, že tam ženu nenechají déle, aby se s dítětem a kojením sžila atd.

U nás je jedna porodnice známá tím, že se tam kojení neřeší a většina maminek odchází z láhví UM, ale přesto tam některé moje kamarádky jedou rodit a tvrdí, jak je pro ně kojení důležité. TAk nvm :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.5.19 14:57

Já mám vpacene obě bradavky. Věděla jsem tedy že kojení bude problematické a už před porodem, jsem vyhledala laktační poradkyni a vše jsem s ní probrala. Rodit jsem jela už poučná a vybavena (kloboucky, odsávačka). Nečekala jsem, že mi s tím sestry nějak pomůžou, což se mi vyplatilo. Nicméně malý se ani přes kloboucky nedokázal prisat. Musela jsem odsavat a krmit přes prst, navíc se mi mléko moc netvorilo, musela jsem dávat i příkrmy. Po krmení jsem vše umyla a vyvarila, pak jsem odsala obě prsa a pomalu už se blížilo další kojení. O nějakém spaní a odpočinku nemohla být řeč… Po 4tydnech se mléko stratilo úplně, asi i stresem a únavou…bylo mi to líto, ale vím že jsem udělala co šlo. Znám případy kdy kojení nejde a maminky se trápí i několik měsíců a chtějí kojit za každou cenu. Myslím že je lepší spokojené dítě na UM, než vystresovana matka, které kojení nejde a trápí se pak oba dva…

  • Nahlásit
  • Zmínit
848
22.5.19 16:06

Já teprve čekam a malou chci kojit. Upřímně však musím říct, že pokud to nepůjde nebo tak těžko jako v tomto případě, nebudu dělat vědu z toho, že by měla skončit na UM. Chci pro ni to nejlepší, ale ne za každou cenu

Je fajn, že se kojení nakonec rozběhlo, ale celé to na mě působí tak, že to šlo tak těžko právě proto, jak moc jste to řešila. Psychika je potvora.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10441
22.5.19 22:15

To je jako bych to psala ja! Naprosto stejne pocity a prubeh rozkojeni s prvnim ditetem, spavcem a lenochem.Jen na bradavkach jsem misto kvasinek mela krvave ragady, ze se chodily kouknout sestry z sireho okoli, zelbohu ani laktacni poradkyne nepomohly…spiciho syna 3hodiny po kojeni nebyly schopne vzbudit :nevim: taky jsem si dala limit 6nedeli a nakonec tesne pred koncem to slo a postupne i bez dokrmu. Druhe dite, to bylo za odmenu. Absolutne zadne usinani u prsa, od narozeni tahala jako diva, pribirala vzorne a jediny problem nebyl.Kdo nezazil,nepochopi.Taky bych asi kroutila ocima nad takovymi pribehy, kdybych mela jen to druhe dite ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
10441
22.5.19 22:18

@josslyn.n Ano,psychika je potvora, ale soucasny kojotrend maminkam fakt moc nepomaha.Ja si tisickrat denne rikala, ze o nic nejde a dame UM, ale podvedomi mi to nedovolilo. Rozhazene hormony, soucitne pohledy laktacni poradkyne, neustale dotazy okoli na kojeni :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1408
23.5.19 13:42

@Jahudka82 Teď jsem si konečně pořádně přečetla Tvůj komentář a koukám, žes to taky měla dost divoký :(. Ono to nevyspání je fakt mrcha, skoro bych řekla, že totalitní režimy se inspirovaly u malých dětí :mrgreen:. Mně by zlomili po dvou dnech bez šlofíka. Myslím, že přesně z toho důvodu bylo i moje šestinedělí totálně psycho a jak píšeš, vůbec jsem to nebyla já. Jsem ráda, žes to nakonec dala a později už byla, coby „otřískaná matka“ v pohodě :palec:.

Edit: Jinak já nemohu dopustit na vývary, v šestinedělí jsem je i snídala, a nic jiného mi takovou energii nedalo :).

Příspěvek upraven 24.05.19 v 17:19

  • Nahlásit
  • Zmínit
4679
24.5.19 05:51

@Mamous :palec: Na tom taky neco bude… no vidis musli me nenapadlo, ja kdyz s prvnim „nemela cas“ se najíst (bo nechat mimi chvili knourat a povidat si v postylce a nevenovat se mu kazdou minutu kdy bylo vzhuru to je přece spatny, to bych byla špatná máma), prezivala na jogurt. napojich, kefirech apod., ty se daly pit i s mimcem na ruce tou druhou, teply jidlo jsem si v klidu dala, jen kdyz spal nebo prijela mamka - i s tim jidlem…varit si pro sebe, no to jsem v sestinedeli nedavala vubec, prip. jsem pak i uvarila kvuli chlapovi, ale uz jsem to zase nestihla snist, pac se maly vzbudil - jako jo, kila letely dolu fakt rychle v tech prvnich tydnech, v tehu jsem jich nabrala 18, tak jsem byla i rada, jenze kdyz nejite a ani nespite a jeste k tomu vlivem hormonu furt brecite, přičemž vam dite, napojene na vas, vasi psychiku, spi tim padem mizerne a jen při drncani kocarem, pri kterem si taky zrovna neodpocinete, telo nema z ceho fungovat a jste tak akorat zrali na sesypani…a co jeste muzu doporucit, to jsem mela az u 2., smoothie mixer - nejen na presnidavky, ale i na svacu pro sebe, na procházky je"smoothiecko" jak tomu nezne rikam, docela fajn, doda hodne energii, i kdyz jsou to jen rychle cukry, ale da se do nej pridat i ten jogurt, kefirovy mliko a je to pak sytejsi…jen si opet musite mit cas ho pripravit, coz ale s malou uz byla pohoda, se 2 uz fungovat proste musite…a mit na to silu…to jsem uz byla schopna spat i pres den, narozdil od prvniho i v porodnici, mala byla zlaticko a ja hlavne klidnejsi…zato ted nam dava zabrat :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
25.5.19 08:25

@Leo44

To ale nemůžeš tak zevšeobecnit, kolik jsi odkojila dětí? Jsou spavci, prosomilové, jsou ženy, které nezvládnou dotek na bradavkách :nevim: Já si to taky tak malovala jednoduše, pak jsem teda koukala. Ono je to fakt jednodušší, když máš dítě, kterému prostě nabídneš a ono pije. Prostě jen pije…a já na to nevěřícně koukala. 8o že to tak prostě může jít…

@Prigionia
možná zklamaná proto, že chtěla plně kojit a měla ještě dokrm. Navíc, když nemá žádné info, jen od protichůdných sestřiček…já jsem třeba už u druhého prcka byla víc zkušená a když mi jedna řekla, kojte jen vleže, tak jsem jí oponovala, že to s mýma B asi nepůjde a jak budu pak kojit někde venku, když budu umět jen tuto polohu? :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
25.5.19 08:28

@PenelopaW

Moje máma (r.1949) si pamatuje i 2týdenní pobyty v porodnici a nechápe, jak můžeme být připravené jít domů jen po 3 dnech. A to pak ještě za nimi chodila sestra z porodnice koukat, jak se hojí a jak se jim daří po psychické stránce 8o to dneska už není.

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele