Když je štěstí unavené

Nikdo nemá cestu životem uhlazenou a bez kazu...

*

Když je štěstí unavené, sedne i na vola. A tak se na těhotenském testu objevují dvě čárky i u nás. Sice ne poprvé, ale tentokrát už to bude tutovka. Protože smůlu už jsme si vybrali a do třetice všeho dobrého, no ne? Dvakrát se vývoj zastavil z neznámé příčiny, potřetí už se vývoj zastaví až za osmnáct let.

Během předchozích dvou těhotenství jsem byla cool těhule, co svůj stav neřeší. Ale teď, teď svůj stav řešit budu! Mám za léta nastudováno, tak přesně vím, co jíst, čemu se vyhnout, jak sportovat i jak efektivně meditovat, aby dítko po porodu bylo klidné a relaxované. Do stařičké empétrojky stahuji meditační hudbu pro těhotné a v obchodem plením regály s ovocem, zeleninou a mléčnými výrobky. Také zakupuji drahý preparát pro těhotné. A teď - embyjko, rosť! Nepochybuji o tom, že z tebe bude génius! Jediné, čeho se odmítám vzdát, je můj ranní šálek kávy. Na ten si sáhnout nedám!

První dny jsem vzorová těhotná. Vyvážená strava, lehký pohyb, žádný stres. Po pár dnech mě ráno přechází chuť na kávu. No což, alespoň nebudu mít výčitky, že dítě bude vinou mnou zkonzumovaného kofeinu přehnaně hyperaktivní. Pak odchází i chuť na sladké, což kvituj s povděkem. Postupně odchází chuť na cokoli. Vůně jídla mě nutí vyhledat nejbližší toaletu. Nakonec jsem schopná pozřít jen rohlík s kouskem vysočiny a rajče. Občas jogurt. Drahé preparáty udrží žaludek maximálně pět minut a vystupují. Holt tělo si musí poradit i s tím málem, co jsem schopná do žaludku protlačit. Manžel radostně poskakuje za dveřmi koupelny a ujišťuje se: „Zvracíš? To je dobře, jen zvracej.“ Vlastně v této životní fázi zvracím ráda. Protože kdo zvrací, nepotrácí, jak pravil můj gynekolog. Ze zdravotních procházek také pomalu sešlo, protože jsem ráda, že se doplazím z práce domů. Pupek roste, bují i celulitida a křečovým žilám se také začíná dařit dobře. Hurá.

Pár nervózních ultrazvuků a už jsem ve dvanáctém týdnu a za pár dní valím na první screening. Konečně se řadím mezi těhule…Pyšně sedím v čekárně a vyvaluju břuch. No, ono to zvětšení asi nebude mít na svědomí jen těhotenství, ale ty rohlíky udělají své…

Na obrazovce se objevuje malý človíček. A euforie dosahuje vrcholu. O to prudší pád nás čeká. Miminko se nehýbe, přestávají se vyvíjet končetiny. „Rozhodněte se, maminko a tatínku, jestli máte sílu na to vychovávat těžce postižené, nepohyblivé dítě.“ Nedokážeme se rozhodnout hned, chodíme od lékaře k lékaři a doufáme, že šlo jen o náhodu, že malá tvrdě spala a ultrazvuk ji neprobudil. Nejhorší měsíc života - jak se rozhodnout. Nevíme ani při posledním ultrazvuku, který nám jsou ještě ochotni udělat. Malá rozhodla za nás. Zastavil se vývoj plic i celého tělíčka. Naděje umřela.

A tak se mi plní přání, které jsem kdysi vyslala k Vesmíru - chci zažít, jaké to je být těhotná a chci si zažít porod. Vesmírná centrála byla asi v době přijímání požadavku trochu porouchaná…

Kolegyně mě po měsíční pauze přivítala v práci obdivným zvoláním. „Teda, ty jsi za ten měsíc fakt krásně zhubla! Sluší ti to!“ Jojo, to víš, holka, někdy ani nemusíš na liposukci a břicho zmizí samo.

A proč o tom všem píšu? Protože bezdětnost je stále ve společnosti stigmatem. Protože nejsem sama, kdo takovou bolest prožil. A neumím si vůbec představit bolest, když zemře dítě, které jste už mohli držet v náručí, dítě, kterému jste četli pohádky… Je nás hodně. Okolí kolem nás chodí po špičkách, protože si není úplně jisto, kdy se hodláme definitivně zhroutit. Bezdětnost, zamlklá těhotenství, porody mrtvých dětí jsou tabu. Ale neměly by být. Bohužel patří k životu…

V době, kdy jsme čekali na ultrazvukový zázrak, jsem se chtěla ukonejšit myšlenkou, že jiní na to jsou mnohem hůř, a ponořila se do čtení detektivek. Pár vybraných jsem i zhlédla v televizi. Ve dvou byla vrahem žena, které zemřelo dítě, v několika vystupovala mírně vyšinutá žena, která touží po dítěti - ať už jako pachatelka nebo jako troska, závislá na alkoholu a antidepresivech. V několika drsného detektiva alkoholika nahradila drsná detektivka, ze které touha po dítěti udělala trochu excentrickou osobu, která utápí žal v práci. Všem těm nešťastnicím se samozřejmě hroutí či zhroutilo manželství. Žena bez dětí je líčena buď jako sobecká kariéristka, které ujel vlak, nebo zoufalka počítající plodné dny a otravující své okolí fňukáním a depresemi.

Sorry jako… Potkala jsem v dobách toho svého snažení (ano, někdy i zoufalého, ale nikdy nepřesáhlo hranice zdravého rozumu) mnoho žen v různém stádiu smutku z nemožnosti dobrat se vlastního dítěte. Všechny byly normální ženské se svými koníčky a radostmi. A své smutky, kterými se zaobíráme, máme všichni. Věřím tomu, že puberťák na šikmé ploše nebo nezaplacené alimenty, mohou být stejně frustrující jako prázdná postýlka.

Nebojme se spolu mluvit. Ano, trochu mě bodne u srdce, když mi oznámíte, že jste těhotná. Ale přeji vám to a jsem ráda, že mi někdo bude vydělávat na důchod. C'est la vie. A každý si neseme to, co nám Život nadělil.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
17307
13.10.18 05:24

Ach jo, to je peklo. A já už se tak radovala, že vám to vyslo… Držím palce dál.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7203
13.10.18 07:38

Klobouk dolů. Chce se mě říct do prd…,ale jsem slušně vychovaná :? Tolik jsem se těšila, že už :hug: já ti to dítko snad udělám sama :lol: haloooo vesmíre je tady jedna ( je jich víc, vím) co by měla být mámou :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2194
13.10.18 09:14

Je, holcicko, to jsi ty? :,( Zenska se super humorem a skvelymi, byt smutnymi denicky. Potrat ci smrt je tabu, mezi lidma se mysli, ze lepsi delat, ze se nic nestalo :,( Zname nedavno zemrela holcicka pred prvnim rokem a diky ni vim, ze zeptat se jak to zvladaji je dobre, delat, ze nic - ublizuje. Preji ti mnoho sil a stesti :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3542
13.10.18 09:47

tak jsem se zaradovala, že ta obrovská porce humoru, optimismu a energie je odměněna a nakonec jste byli postaveni před přetěžké rozhodnutí …
Ze srdce Ti přeju, abys měla stále dostatek sil přijímat nadále tyhle kopance a ať se Tvá přání v brzké době naplní bez jakýchkoliv ALE

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.10.18 09:52

děkuji za článek, člověk neví ani jak reagovat.. moje známá taky rodila mrtvé dítě (pátý měsíc), jsme si blízké, tak znám podrobný popis všeho.. předtím si prošla 6 potraty do tří měsíců. Nakonec jí to vyšlo - umělé oplodnění u zaplacené kliniky.. má dvě zdravé děti. Já jsem u druhého zažila taky rozhodování, ale je to nic ve srovnání s vámi - jen jsme do poslední chvíle nevědli, jestli bude dítě zdravé - pořád jsem běhala po vyšetřeních a pořád byly nějaké otazníky.. Nakonec vše v pořádku bylo. Hodně síly přeju!!

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
13.10.18 10:25

Upřímně - taky nevím, jak se bavit s lidmi, kteří se snaží o potomka. Mám v okolí pár žen,které několik let nemohou počít a my máme 2 zdravé děti… Taktně se tomu snažím vyhýbat, ale to je těžké, když se 90% věcí točí kolem dětí a stejně pak na to příjde řeč.

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
13.10.18 10:26

@tterulinka

S mou sestrou byla v porodnici holka, která trpěla na nějakou vzestupnou potratovost - tzn. že potratila asi 7., než dítě donosila. To bylo před 20 lety, kdy dítě v 6.m nemělo šanci přežít, zachránili ji až dítě narozené v 8.měsíci. 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.10.18 11:14

Ach jo, tak moc bych ti přála aby se miminko konečně povedlo.. život nespravedlivej.
Denicek vede k zamyšlení, opravdu asi většina z nás neví jak reagovat… a raději děláme, že nic :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
153
13.10.18 13:10

Díky za všechny Tvé deníčky! Já se trápím tím, že se ani jeden syn nenarodil přirozeně, ovšem proti tomuhle je to nic…
Přeji už jen úspěch na této dlouhé cestě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
429
13.10.18 14:49

Ja jsem taky o prvni vysnene miminko prisla. Boli to vic nez se da popsat. Pak dlouho nic a jen prazdny testy. Nevzdali jsme se a za meaic mam TP. Chci tim rict- nevzdavej se. V ten spravny cas se to podari. Obcas se uchyti dusicky ktere asi chteji jen nakouknout… :( Ale prijde i takova dusicka, ktera zustane. Drzim moc palce :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1069
13.10.18 16:04

Sakra, moc mě to mrzí. Tvoje deníčky mě v rámci možností tohoto nekonečného boje vždycky pobaví a úspěch už si fakt zasloužíte :,(

Jsem na tom podobně (zrovna čekám na samovolný potrat po třetím ZT), ale „naštěstí“ jsem nikdy nedošla až ke screeningu. Je fakt, že tentokrát jsem prosila anděly, ať mi konečně dopřejí zdravé dítě nebo ať to raději ukončí co nejdřív…

Ale i na nás bojující se jednou štěstí usměje a vaše dítko se narodí do úžasné a veselé rodiny!

Příspěvek upraven 13.10.18 v 16:05

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.10.18 16:11

Deníček byl moc hezký, i mně bylo hodně líto, že neměl happyend. Moc Ti přeju, aby to ještě vyšlo :hug: :kytka: :hug:

Držím palec a z detektivek doporučuju Julie Lescautovou: ne že by zapšklé bezdětné nemohly být i tam, ale aspoň hrdinka je v pohodě :mrgreen:

PS: A taky přeju nám všem, aby bylo víc žen ve Tvé situaci, které nezačnou nenávidět těhotné, cizí děti, Boha a celý svět – já takové bohužel znám.

Příspěvek upraven 13.10.18 v 16:12

  • Nahlásit
  • Zmínit
1934
13.10.18 23:25

Karjaku, co je to za sebelítostný a sebemrskačný deníček. To u Tebe neznám.

Seber se a nahoď strunu. Dáš to, Jen ta cesta je klikatější.

PS: Jméno dítěte neznamená, jasnou záhubu a ženské, které rodí jedno dítě za druhým také nejsou vždy matkami roku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3788
14.10.18 08:01

Ach jo. Držím palce, ať si štěstí sedne konečně na vás.

  • Nahlásit
  • Zmínit
17699
14.10.18 08:48

Az ted vidim kdo ten pribeh psal a o to vic me to mrzi. Ach jo :,( Smula a hodne spatna nahoda, ale nevzdavejte to! V okoli mam spoustu znamych co rodily prvni ditko po ctyricitce. Urcite se v to podari a vy se drobecka dockate!!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1328
14.10.18 09:57

Tak teda musím říct, že jsem se rozbrecela. Fakt jsem doufala že to vyšlo
:srdce: Mám kamarádku, která také už přes tři roky nedaří otěhotnět.. Neúspěšné ivf a ní oplacu. Neumím si vůbec představit jaké to může být. Nejen porodit mrtvé dítě, ale hlavně ani nemoci otěhotnět. Tolik ku..v má dítě a nestará se..

  • Nahlásit
  • Zmínit
3254
14.10.18 10:51

Smutne :( preji,at se brzx ipet zadari

  • Nahlásit
  • Zmínit
21293
14.10.18 14:03

Holka, jak ja bych ti to mimino přála! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21293
14.10.18 14:08

@Astyna88
Já se neptám žádné bezdětné, kdy bude mít (konečně) miminko. Ono se dá lehce odhadnout, že pokud o tom nemluví, je někde problém. Nač přilívat olej do ohně. Zeptala bych se kamarádky, o které třeba vím, že se dlouhodobě snaží. Ale jen kdybych věděla, že ode mne to snese.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2343
14.10.18 18:07

Je mi moc lito, co se ti stalo. :hug: :,( Ale… podle tveho psani jsi jedna z nejsilnejsich zen, co jsem kdy na tehle planete potkala (a ze jich bylo dost). Je v tom moudrost, pokora a nekonecna sila… Verim, ze na tebe cekaji velike veci a hluboka poznani… A kdo vi, treba jednou i to maminkovske stesti, na ktere zrovna ted moc neveris… :srdce: :hug: Ale jedno vim jiste, jsi uzasna inspirativni zenska, kterou tahle planeta potrebuje… :hug: PS: ja taky zazila rozhodovani a porod mrtve holcicky ve 21tt

Příspěvek upraven 14.10.18 v 18:11

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 18:50

@Astyna88 Asi záleží na každé dvojici, ale nám s manželem je hodně nepříjemné, když lidi dělají, že se nic neděje, ale zuřivě se snaží nemluvit o těhotných známých, protože předpokládají, že chudinka bezdětná se zhroutí. Jasně, je to blbý, a vždycky mě ta těhotná naštve :) Ale většinou jsou i ti bezdětní normální lidi a přivítají, že kolem nich někdo nechodí po špičkách. Zkusmo jsem se zapojila do debaty sestřenic na téma porod, protože teď už taky mohu přispět svojí troškou do mlýna - a měla jsi vidět ty vyděšené výrazy a honem, honem, měnit téma. A to jsem se jen chtěla zeptat, jestli mi to břicho splaskne samo po šestinedělí… Spoiler - nesplasklo:) Jestli jsou Ti blízcí, zeptej se, jestli o tom chtějí mluvit. A když se nezeptáš, protože je to opravdu nekomfortní situace, tak se s nimi bav o všem, i o dětech. Určitě mají Tvoje děti moc rádi…

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 18:52

@ÁjaMil Děkuju za podporu. My už jsme ale mimo hru - jednak už je mi pár měsíců přes čtyřicet, jednak mi začíná přechod.

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 18:55

@jezz1e To je mi moc líto… Moc by mě zajímalo, proč je nás tolik… Je to nová epidemie, nebo to tak bylo vždy, jen se potratech vůbec nemluvilo? Doufám, že budeš brzo fit!

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 18:57

@Slečna Ferka Julii miluju! A taky se mi vždycky líbil ten její kolega - David nebo tak nějak:) Klasika je klasika:) Myslím, že ty bezdětné jsou zkrátka teď nějak v módě :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 19:00

@tininas No vidíš, a já měla zato, že píšu smířlivě optimistické dílko o tom, jak hrdinně přijímám svůj osud :) A taky jsem chtěla trochu lobovat za všechny bezdětné… :think: Protože fakt začínám mít pocit, že mám minimálně lepru :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 19:02

@marketak5 Markétko, děkuji za krásný komentář :srdce: Kamarádce držím palce :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 19:07

@Moni0101 Moni, děkuju za komentář… Vždycky jsou dvě cesty, jak se k tragédii postavit - trápit se po zbytek života, nebo jít dál. Ale o tom sama taky, bohužel, hodně víš… Umíš krásně povzbudit!

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
14.10.18 19:15

Ženy, všem Vám moc děkuju za podporu - sem si o ní tím deníčkem trochu řekla :) My už jsme mimo hru - věk a hormony už hrají proti nám. Ale držte nám palce na té další, bezdětné cestě. Protože i ta bude určitě super. :lol: A mluvme spolu - i o nepříjemných věcech, protože tím možná pomůžeme někomu dalšímu, kdo stejnou potíž řeší… Vlastně bezdětná kámoška se může i hodit, protože ráda pohlídá :) (P.S. Přijde-li vám toto provolání příliš patetické, pak vezměte v úvahu, že jsem si zrovna zapálila svíčku z Ikei a ty ftálaty, nebo co to je, mě mohly nepatrně zfetovat:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2343
14.10.18 20:36

Ty ftalaty me rozchechtaly. :mrgreen: A mas pravdu ze ta cesta dal muze byt (a v tvem pripade vim ze bude) hodne zajimava. Co nas nezabije, to nas posili. Ja mam kamaradku, co bohuzel nezazila ani ten pocit byt tehotna a to se snazili 25let a nejakych 9 IVF cyklu. Pro kazdeho je ta zivotni cesta jina, ale to treba tady na e-miminu tak nevypada… A taky mam hodne bezdetnych kamaradek ucitelek, nektere jsou samy, ale vidim, ze nektere proste nemely to stesti ani s manzelem. Zrovna jedna takova uzasna zenska sla ted do duchodu, k bytu v Norsku si koupili druhy ve Spanelsku (na zimu), jezdi s manzelem po svete a hraji golf a uzivaji si jeden druheho. Nikdy jsem se neptala proc deti nema, ale kdyz mi tenkrat rekla, ze nema, proletlo ji ocima takove smutne svetylko a me bylo hned jasne, ze to proste neslo. A zaci ji vzycky milovali a ona je taky. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1522
14.10.18 21:20
  1. To je mi líto :hug: :hug: :hug:
  1. Není všem dnům konec ;) Držím všechny čtyři palce a fandím :kytka:
  1. Parádní literární styl! :pankac:
  • Nahlásit
  • Zmínit
14.10.18 22:06

@karjak „…se muze i hodit, protoze rada pohlida“ Jo, mela jsem takovou prapratetu, takova (pra)babicka navic, byla bezva.

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
15.10.18 09:54

@karjak

díky za pohled i z druhé strany. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
15.10.18 10:00

@Moni0101

Ono je smutné,že občas jsou ti bezdětní každý zvlášť plně plodní, problém tam evidentní není, ale prostě jejich vzájemná kompatibilita je špatná tak moc, že se jim počít nepodaří. Naše sousedka se rozvedla z tohoto důvodu s manželem, protože spolu mít dítě prostě nemohli. Nyní je ona znovu vdaná má 3 děti a její exmanžel dokonce 4… :nevim: Dokonce tu myslím že v loni psala o tom i deníček.

  • Nahlásit
  • Zmínit
17699
15.10.18 10:06

A ja bych to prpste nevzdala, jeste je cas,neznamena, ze kdyz mas 40, ze uz nemuzes mit deti, nekdo rodi i v 45. Zkuste treba NM nebo darovane vajicko. Jeste je spousta moznosti. Nevzdavejte to!!! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2343
15.10.18 10:17

@Astyna88 To je moc zajimave, co pises. Ten par co znam jsou asi taky ten pripad, nikdy jim nenasli nic, co by stalo v ceste. Jeto tezke, nevim, co bych delala v tehle situaci. Asi bych nebyla schopna se rozvest s clovekem, ktereho bych milovala a slibili jsme si „v dobrem i ve zlem“… Jsou i jine cesty, treba osvojeni, adopce a nebo proste zivot ve dvou… Ale tez chapu, kdyz je touha po vlastnim diteti silnejsi nez vse jine…

Příspěvek upraven 15.10.18 v 10:18

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
15.10.18 12:43

:hug: :hug: :( Chjo, celou dobu, co vycházejí tvoje deníčky jsem ti to dítě tolik přála… a co se týká mluvení o bezdětnosti a mluvení celkově o jakékoliv 13. komnatě, má to každý nastaveno jinak. Někdo to sdělovat nechce, někdo svoje pocity slovy vyjádřit nedokáže a někdo o tom mluvit chce a ještě mu to pomáhá. A bohužel ne každý se s dlouhodobou těžkou frustrací dokáže vyrovnat tak, jak se s tím vyrovnáváš ty, nebo aspoň tak, jak to z deníčků působí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
15.10.18 13:00

Ahoj, ctu Tvoje denicky psane s humorem, nadhledem a odstupem a vzdy se tesim na dalsi pokracovani. Nekdy pri cteni zahanim slzy smutku, jindy smichu. Mas ohromny literarni talent a neskutecnou vuli k zivotu, energii a optimismus, ktery prenasis mezi radky. Je mi moc lito, co se Vam prihodilo, nedavno jsme si prosli necim podobnym a vim, jaka propast beznadeje to je…

Chtela jsem te ale poprosit, at to jeste nevzdavate. Mame ted v okoli u sebe tri pary, kterym se podarilo prvni zdrave miminko az po 40. (41-45 vek zeny, u vsech po 5-10 letech snazeni). U dvou prirozene, u jednoho IVF s PGS genetikou.

Je to dlouha cesta a umorny maraton pro telo i pro dusi a je tezke to pochopit pro nekoho, kdo to neprozil. Ja jsem ted potreti tehotna po dvou potratech v prvnim trimestru a bojim se kazdy den. Je mi strasne lito, cim jste museli projit, ale verim, ze ten konec denicku jeste neni konecna a doufam, ze nejake detatko dostane sanci mit tak uzasnou maminku. :andel: :hug: Posilam spoustu energie a pevne objeti. A hlavne nadeji do budoucna. :srdce:

  • Nahlásit
387
15.10.18 19:06

@Moni0101 Máš svatou pravdu, Moni. Doufám, že se časem i podaří změnit pohled společnosti na bezdětné jako na chudáky depresáky nebo sobecké egoisty - v to tedy sobecky doufám :) :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.10.18 19:08

@Anonymní - držím palce, ať vše probíhá hladce! :andel: A opatruj se!

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
15.10.18 19:14

@viky23 Upřímně se Ti přiznám, že už jsem unavená - po mnoha letech různých procedur mi konečně není špatně a nejsem „pod vlivem“ (hormonů, samozřejmě). A také zvažuji, jestli má cenu vyhazovat desetitisíce za pochybné pokusy… A nevím, jestli bych v šedesáti dokázala ukočírovat puberťáka :cert:

  • Nahlásit
  • Zmínit
363
15.10.18 21:20

Pokazde koukam jestli je ten dalsi denicek od tebe, a fakt jsem se tesila ze uz…dneska mi prijde ze pocit, donosit a porodit zacina byt pekne kouzlo, a jsem fakt vdecna bohyni zaseklych supliku a ztracenych klicu ze nam se zadarilo. Tobe drzim vsechny okoncetiny, jsou i jine cesty jak dojit naplneni…

  • Nahlásit
  • Zmínit
211
15.10.18 23:28

@Astyna88 Opravdu?Já se narodila v 80.letech předčasně…na začátku 7.měsíce a zachránili mě. Nicméně sedm potratů…to je strašné :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
16.10.18 07:53

@ivito

Jeji telo pry bralo plod jako vetrelce. Stat se to nyni,uz by ji dokazali lecit tak,aby se to neopakovalo.

Segra se svagrem meli prvni dite po kratke dobe snazeni,bylo jim 20 let,pak si chteli dat pauzu a az asi po 8 letech a jednom potratu ve 20.tt (embryo nebylo schopne zivota s mnoha vvv,udrzovane od pocatku) se narodila neter. Porad jim vsude rikali,ze kdyz uz jedno maji,tak na co si stezuji. Pak ji zjistili,ze behem let po porodu jeji telo vytvari na svagra protilatky a navic az nyni zjistili,ze je A negativni. No je to uz skoro 25 let…

  • Nahlásit
  • Zmínit
211
16.10.18 08:49

@Astyna88 to je drsné,už jsem o tom slyšela. U nás v rodině mají všechny ženské taky negativní RH faktor. Moje babička měla kvůli tomu 4 potraty…první dítě porodila s pozitivním RH faktorem,pak pravě byly ty potraty,tělo si tvořilo protilátky a pak se jí narodila moje máma…tu donosila,protože měla taky faktor RH negativní. Pokud je matka RH negativní a otev RH pozitivní,tak ve většině případů dědí kluci pozitivní RH faktor po otci a matky tělo tvoří proti plodu protilátky. Já je měla v těhu taky zvýšené,když jsem čekala syna…strašili mě transfúzi krve miminka…po porodu mi dali tu injekci s antigenem D. Jinak dříve se tohle opravdu moc neřešilo…příroda nás opravdu dokáže obelstit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
211
16.10.18 08:54

@karjak Tvoje deníčky jsem vždy četla jedním dechem…jsou úžasné :lol: Mrzí mě,že se Vám stále nedaří :oops: Moc Vám držím palečky :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17699
16.10.18 11:21

@karjak s tvym nadhledem tomu verim, ze bys zvladla ukocirovat pubertaka. Jedna ma znama od nas rodila prvni ve 43, taky uz to davno vzdala, nesnazili uz se o nic, pak meli krizi a chteli se rozejit a ona otehotnela. Snazili se urcite deset a vice let. Dalsi od nas porodila ve 43 druhe anuplne v pohode. A ted se sem pristehovala jedna, holcicka ma 3roky a ona ma 45. Takze uplne v pohode, taky prvni ditko. Driv jsem se na pozdejsi materstvi divala skrz prsty, ale od ty doby co mam deti to uplne chapu. Tu touhu po nich. Ony za to fakt stoji. Nebo treba Monika Absolonova, prvni mela tusim v 39 a ceka i druhe, kdo by to byl kdy rekl! Ja bych pred tou NM zkusila si nechat vlozit vajicko od darkyne. Treba si s manzelem proste nesedite jak tu nekdo psal. K tomuani neni treba tolik hormonu. Nech telo treba pulroku odpocnout a zkuste to takhle. Pak je jeste porad sance s nahradni matkou. Normalne bych ti to ditko odnosila, jen ja bych ti ho pak nemohla dat, to by byl ten problem. Ale ac jsi cizi tak kdybych se ho byla schopna vzdat, tak bych to pro vas normalne udelala :mrgreen: Verim, ze jeste neni vsem dnum konec. A kdyby byl tak vy si to vynahradite jinak i bez tech deticek. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11165
16.10.18 21:12

holka už jsem se chtěla radovat s tebou a nakonec jsem smutná za tebe.Věřím že se andílka dočkáš.Držím palečky a těším se na další deníček a snad už se štastným koncem.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
18.10.18 09:58

Verim, ze Vam to nakonec vyjde a usmeje se na Vas stesti. Moc drzim palce a moc se tesim na dalsi denicky, s takovym paradnim stylem by to mohl byt i navod na zavarovani okurek. :hug: :srdce:

  • Nahlásit
19.10.18 22:27

@karjak Ach jo, a tak jsem si říkala, že vám to už konečně vyšlo – moc bych vám to přála! Vyčerpání naprosto chápu, sama se v tom několik let plácám. Snad si to všechno sedne tak či onak, s dárkyní (tam je šance velká, menopauza nevadí), adopcí/pěstounstvím nebo životem ve dvou.

K té otázce na potraty – epidemie to určitě není, frekvence se podle mě neliší, příroda se v tomto nemění. Jen se tady sejdou spíš ženy, které to nějak „řeší“, ať už samy potratily nebo nemůžou otěhotnět vůbec. Na některé potraty se dřív taky vůbec nepřišlo. Žádné appky a běhání do lékárny pro test, když mám den zpoždění. Část těch raných potratů, ke kterým dochází poměrně často, tak byla zaměnitelná s trochu opožděnou menstruací.
Smutné je, že i když jsou statistiky neúprosné (od cca 35 let je chybných embryí nadpoloviční většina, od nějakých 38 kolem 80 %), jsou třeba ještě CARy, které ženám nad 35 zavádí embrya bez genetického vyšetření. Ty špatné kusy se nechytnou (a s každým neúspěšným transferem jde člověk víc a víc ke dnu), nebo chytnou, ale vývoj se zastaví. Tím se jen prodlužuje agonie a člověku dojdou síly/peníze…

  • Nahlásit
  • Zmínit
18
21.10.18 23:04

Moc ráda ctu tve denicky. Je to tezke,hele mam kamaradku, jeji muz deti nikdy nechtel, ona se podridila a dneska ma preze vsechno fajn zivot…prachy, motorku a kamarady, uzivaji zivota, cestuji… dneska po prechodu je s tim smirena, i kdyz jednu dobu, byla hodne nesnesitelnà a asi tim dost trpela. Ale proste jak pises, c'est la vie, nekdo ma a nekomu neni prano… :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit