Když kojení není radost

Rodičovství

Nadpis už napoví, že tento deníček ukáže situace, kdy kojení není snadné. Přesto se ho pokusím napsat čtivě.

Poprvé jsem otěhotněla neplánovaně při studiu, bylo mi krásných 24 let a to poslední, na co jsem měla myšlenku, bylo „řvoucí mimino“. Jelikož jsem měla v životě velké fofry, absenci menstruace jsem si uvědomila docela pozdě, a tak se tedy stalo, že jsem na gynekologickém křesle rovnou slyšela i srdce nového člověka a v tu chvíli jsem se ztratila.

Až do 27. týdne to bylo krásné a ukázkové těhotenství, nikdy bych nevěřila, že se může něco stát, a už vůbec by mě nenapadlo, že i po porodu může být nějaký problém. Nevím jak ostatní, ale já si vždy myslela, že těhotenství, porod, kojeni atd. Vše je automatické a jde to „samo“.Ach má mladá mysl, jak se mýlila. A tak jsem ve 27. týdnu skončila v nemocnici, s vypětím všech sil jsem ve 36.tt porodila svého prvního syna, uzlíček vážící kousek přes 2 kila. Na sále mi ho sotva ukázali a utíkali do inkubátoru, pro lepší efekt mi ho nakonec odvezli do krajské nemocnice na nedonošence. Já jsem zůstala ve své porodnici dva dny. Na revers jsem neměla sílu a vzhledem k cévce ani pomyšlení, potřebovala jsem se pro svého syna dát do pořádku, nebyla jsem v úplně dobrém stavu.

Vyfasovala jsem svou první tahací odsávačku. A tak jsem každou volnou chvíli „tahala“ a nadšená schovávala vše odsáté a manžel (tehdy ještě partner) to dva následující dny vozil synovi. Bylo mi úplně šumák, že to bolí jako ďas, z bledule, co se sotva vleče, jsem se měnila na Xenu bojovnici, chtěla jsem co nejrychleji za synem a vše mi dodávalo sílu.
A tak jsem po 3 dnech viděla svůj uzlík znovu. Byl nádherný, tak krásné dítě jsem v životě neviděla.

A nastalo první kojení, těšila jsem se, jak se přisaje a my budeme mít svou chvilku. A ono nic, to poslední co můj syn chtěl, bylo moje prso. Jakto proboha, co to jako je? Takhle to přeci nefunguje, dítě a prso rovná se kojení, ta rovnice takto vypadá a jinak to nejde. V mé hlavě nastal zmatek. Přiklusala poradkyně a jala se prozkoumat má prsa, brala je do rukou, různě mačkala, vzdychala a nakonec vyřkla ortel „Máte vpáčené bradavky.“ Na můj nechápavý pohled mi na fotkách začala ukazovat, že správná prsa mají „špunty“, kdežto ty moje mají v podstatě jen dvorec. A vytasila klobouček, no synátor na kus plastu nereagoval úplně nadšeně, ale po 40 minutách kojení vypil půl dávky, pak jsem musela rychle odsávat na dokrm. A takto jsme už fungovali pořád.

Moje kojení vypadalo asi takto: 40 minut kojení, dokrm trval dalších 20 minut, dítě bylo unavené a spalo, 40 minut odsávání, hodina mého spánku a jedeme znovu. Vybojovala jsem si tedy dostatek mléka, které jsem měla snad všude. Mohla jsem ho návštěvám rozlévat do kafe. To bych ale nějaké musela mít na návštěvu, vlastně na cokoliv jiného, čas. Chodila jsem jak mrtvola, unavená, ubitá. Jediné, co mi dělalo v životě radost, bylo to, že krásně přibíral a byl celkově úžasný. A pak jsem začala mléko ztrácet, musela jsem dokrmovat umělou výživou. Trápila jsem se, brečela jsem, nenáviděla jsem sebe, své tělo a všechny kolem sebe a jejich otázky „Kojíš?“ „Proč ne?“ A úplně nejvíc jsem nesnášela věty typu „Musíš!“ „To nejlepší…“ apod.

Až jsem jednoho dne prostě řekla dost, synovi byly 4 měsíce, dostával mrkev a já už byla na zhroucení, přestala jsem se snažit ze sebe vymačkávat mléko. A během pár dní jsem byla zase plně šťastná. Syna jsem si užívala naplno. Vždy byl a je moje nejvíc. Nevím, jak své děti milují ty, které mají ten dar kojení, ale já ho miluji neskutečně moc, kdykoliv se na něj podívám, srdce se mi svírá láskou a strachem o něj. Nemohu tvrdit, že ho miluji stejně, protože nevím, jak milují ti ostatní, ale miluji ho tak, jak jen já milovat dokážu.

Vzhledem k problémům v těhotenství i následným operacím jsem usoudila, že nejsem vhodná nosnice, a rozhodla jsem se, že jedno dítě stačí. Po pár letech jsme s manželem byli už rozmazleni natolik, že jakémukoli dotazu na druhé dítko jsme se smáli. Syn rostl a už nám byl zdatným společníkem v našich sportovních aktivitách a najednou byl v první třídě, pořád náš mazlíček, ale najednou jsme si začali uvědomovat, že je veliký, skoro samostatný, a že všechno uteklo. Problémy jsem už zapomněla. Nebudu to protahovat, zanedlouho jsem opět držela pozitivní test.

Tentokrát jsem byla rozhodnuta nenechat se strhnout kolotočem kojení, chtěla jsem nakráčet do nemocnice s tím, že chci po porodu okamžitě zastavit laktaci. Ale… Jak to už bývá, osud má svoji hlavu. Tentokrát se moje těhotenské problémy ozvaly už ve čtvrtém měsíci a já musela o život svého druhého syna bojovat. Ač ateistka, modlila jsem se ke všemu možnému. A v jednu chvíli jsem v pláči slibovala, že jestli se mnou vydrží, že budu dělat všechno možné a že i kojit zkusím. Syn všechny mé sliby vyslyšel a narodil se o pouhé 3 týdny dříve s váhou kousek přes 3 kila. A tak jsem i já musela dodržet své sliby.

Na sále se nepřisál, ovšem na pokoji už ano. S velkou radostí jsem ho po každém kojení běhala vážit, a nic. První den dobrý, laktace se rozjíždí, ale ani druhý den nic, zkusila jsem odsávačku a tou jsem dala krásných 20 ml, které vypil po stříkačce. Sál tak, že se mi kroutily prsty u nohou z následného zavinování, ale pokaždé s nulovým výsledkem. Přitom odsála jsem vždy dostatek. Manžel tedy musel koupit váhu, sehnali jsme elektrickou odsávačku a doma jsem pokračovala. Opět jsem byla v bludném kruhu kojení, odsávání, krmení.

Podotýkám, že jsme za pomoci poradkyně zkoušeli všechny možné i nemožné polohy, ale prostě nevypije ode mne nic. Potom co si prohlédla to, že odsávačce musím též pomáhat mačkáním prsou, protože samo to do ní teče, jen když jsou vážně plná, usoudila, že jsem vážně divná a se slovy že „taková prsa za celou svou kariéru neviděla,“ odkráčela. No ono taky moje prsa normálně vidět nejsou, myslím, že jsem původně měla být kluk, ale někde ve vývoji mi opomněla narůst pánská výbava, a i ta dámská drobet zaostává. A tak jsem začala ze stresu ztrácet mléko, no co už, nasadila jsem umělé mléko a rozhodla se, že nějak bylo, nějak bude. Přestala jsem být hysterická a zvonek v mozku, který bimbal věty musíš, neděláš dost pro své dítě a koj, koj jsem rozbila. Řekla jsem dost.

Vím, že mateřské mléko je úžasné a nejlepší, ale psychika matky je důležitější. A tak jsem s klidem dala na noc umělé. Přes den odsávala. A najednou jsem umělé zase nedávala. A tak takhle fungujeme už 3 měsíce. Při spurtu na pár dní přidám na noc umělé, přidám jedno odsávání mimo krmení a navýším. Přestala jsem tedy už přikládat k prsu, nemá to žádný efekt. Ale co už, tenhle režim je vyhovující, vypracovala jsem to natolik, že je do půl hodiny hotovo se vším všudy. :-D Jsem už taková, že se nechávám hodně ovlivnit okolím, úplně nejjednodušší by pro mne bylo dát jen UM, ale…

Nicméně je ubíjející to, jak moc nám dnes kojení ovlivňuje život. Ano, je to správné, ale když to někde nejde, tak to nejde. Kdo nám dává právo soudit jiné. A kdo vůbec nám dává právo lézt do soukromí jiným. Pro mě je kojeni intimní věc. A proto je pro mě nepochopitelné, jak může někdo přijít a ptát se „Kojíš?“ Nejhorší je to, že se na tento dotaz ptají lidé, které třeba často nevidíte, jdete s kočárkem, kouknou na miminko, pochválí ho a ozve se „A kojíš?“ V případě mojí kojící kamarádky, která má kojeni jako koníček u obou dětí, pak získáte hodinový slovní průjem o kojeni. V mém případě zase informace, které vás vlastně nezajímají. Jde tedy nejspíš jen o řečnickou otázku, která ale může hodně ublížit.

Váš příspěvek
PenelopaW
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 4 inzeráty 13.05.19 20:59

Budu se opakovat: Při četbě většiny deníčků si říkám, že tentokrát se jako společný jmenovatel ukazuje, že i když „je kojení ta nejpřirozenější věc na světě“, tak má kupa maminek špatné zkušenosti… :( Marně si lámu hlavu, jestli mezi nejbližšími kamarádkami mám nějakou, která hned v porodnici přiložila, zakřičela Heuréka a odešla domů plně kojící. Asi ne… Ta bilance mne lehce děsí :).

Jinak otázka: „Kojíš?“ mně osobně nevadí, ale možná proto, že já se nakonec rozkojila a své psychotické šestinedělí překlenula. Respektuji ovšem, že je to pro někoho intimní věc, a v tomhle kontextu mi přijde humorné, že tuhle otázku často kladou muži - tátové, co jsou přítomni péči o dítě od samotného počátku, a protože vše prožívali s partnerkou (anebo byli „němými“ svědky jejích laktačních úspěchů a neúspěchů), přijde jim to jako běžné konverzační téma :). Můj muž mne jednou zkontaktoval na manželku kolegy z práce, která s kojením taky bojovala, zřejmě to hoši řešili u oběda a ten můj začal sdílet naši rodinnou zkušenost. A prý, že se o nás chlapi mezi sebou nebaví :mrgreen:.

Btw: Přemýšlím, kde se bere ten tlak, pod kterým maminky jsou, že je kojení pro nás tak důležité. Mně samotné nikdo neříkal: „Koj, jinak zhyň!“ ale taky jsem vše kolem svých prsou hrozně prožívala. Možná to jen byl nějaký vnitřní blok, že jsem nechtěla přejít na UM, ale zpětně mne kromě ekonomické stránky a crcání se s přípravou lahviček nenapadá jiný důvod… Budu nad tím ještě přemýšlet ;).

Příspěvek upraven 13.05.19 v 21:12

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 4 inzeráty 13.05.19 21:14

P. S.: Svoji „malou“ ženskou výbavu nepomlouvej, máš ji i přes ty peripetie plně funkční a to je super ;) :palec:.
P. P.S.: A taky gratuluji ke dvěma zdravým dítkům, i přes problémy, které jsi v těhotenství byla. Jsem ráda za příběhy s dobrými konci :kytka:.

finduska
Neúnavná pisatelka 16830 příspěvků 1 inzerát 13.05.19 21:36

@PenelopaW myslim, že už mám od tebe komentář i v těhotenske deníčku vid :think: děkuji :srdce:

Jinak kojeni ono je to vše se vším, když vezmes jen emimino :think: lidi jsou tu různí, každý bojuje za to své ať je to nošení dětí, choditka, prikrmy a treba to kojení. To posledni jmenované je už několik let hodně propirane at jde o kojeni versus UM či kojeni na veřejnosti. Každý jsme nějaký, ale někde jsme se navzájem přestali respektovat a začali az vnucovat to své. Takže jsou tlaky ze sociálních sítí díky tomuto. (Viz ted propirana aféra v bance, myslím, ze 80 procent lidí to ví z fb).

Další je ten přístup v nemocnicích, přijdou a jsou schopni utrhnout ti prso, když tam dite nechas spat dele jak tři hodiny hrozí se jak si hrozná, když naopak pláče po 2hodinach- zakazou ti to. nutí te dokola vážit a vážit a kdyz nenakojis po 20h od porodu davku, hrozí se a hysterci ze to nepůjde křičí maminko musíte a musíte i kdyby vám nehty bolesti slezly :roll:.(někde ne všude) naopak zase někde maji krásný přístup a mohou to pomoct vic nez cokoliv jiného. A úplně neposlední v řadě je třeba v mém případě rodina. :lol: furt dotazy a dotazy a dotazy :lol:

Příspěvek upraven 13.05.19 v 21:36

Jahudka82
Závislačka 2776 příspěvků 6 inzerátů 13.05.19 21:40

Normalne na otazky, zda kojis, odpovidej ze jo - vzdyt dite od tebe mlicko dostava a je jedno jak, do toho je ostatnim kulovy a v porodnici by si te taky urcite zaradili do kojici kolonky, aby si vylepšili „baby friendly“ statistiku :lol: ;) Klobouk dolu, tyhle odsavaci maratóny bych ja teda nedala, mne to nikdy moc neslo a vzdy si vzpomenu na jednu noc v porodnici, kdy jsme el. odsavacky vyfasly vsechny tri maminy a nas pokoj tu noc pripominal spis kravin :mrgreen: Ja odsavala pouze v případě nouze jako napr. dite spici uz 5,6 hodin a totalne nevzbuditelne a prsa tesne pred explozi, bolava a nalita, tak aby se prckovi lip pilo, bo by ho ten proud, co by ze me po prisati zacal tryskat s intenzitou cerstveho ropneho vrtu, nejspis splachl jako vlna tsunami nebo min. slusne osprchoval :lol: A na to mi manualni pumpicka stacila, ale ta spotreba prsnich vlozek, to je taky neco :roll:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 4 inzeráty 13.05.19 23:44

@Jahudka82 Tak s tím kravínem jsi mne pobavila :D. Elektrické odsávačky závidím, nám půjčovali jen manuální. Takže když vedle mne na posteli celou noc pumpovala paní, přišlo mi to jak v té povídce od E. A. Poea s tepajícím srdcem :). Po prvním porodu jsem si dala předsevzetí, že koupím elektrickou odsávačku a věnuju ji do porodnice. Pak mi ovšem řekli, jak to mají s přijímáním darů, a ze záměru sešlo. A tak to pekelné tikání budou poslouchat další a další generace žen…

A ještě ke kravínu: Náš nejmladší hrozně žere a když sestřenice po kontrole u pediatra slyšela o jeho přírůstkách, ptala se, čím ho to krmím. Kontrovala jsem otázkou, čím to krmí mě? Kdyby mi do sluchátek pouštěli oblíbenou hudbu, bylo by to přesně jak ve Slunce, seno : D.

Asi jsem poslední informovaná, ale aféru s kojením v bance neznám…

Příspěvek upraven 13.05.19 v 23:54

tulipán
Závislačka 4274 příspěvků 14.05.19 00:40

@PenelopaW Ja zas nemam ve svem okoli nikoho, komu by to uz od porodnice neslo. Samozrejme problemy byly, ale typu ragady, zatvrdliny atd. Nikdy nedostatek mleka. Az na jednu, ale ta sama pak zpetne rikala, ze uz v porodnici zacala s hubnutim a velmi si snizila kaloricky prijem, takze tam se pricina nizsi tvorby mleka odhalila. Ale i tak kojila, ale dite mene pribiralo.

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 4 inzeráty 14.05.19 04:00

@tulipán Tak to jsem ráda! :) Asi (určitě) záleží na tom, jak ta dotyčná celou situaci prožívá. I ragády dovedou hrozně potrápit, natož v kombinaci třeba se záněty (měla známá). U prvního dítěte bych se asi hroutila i z toho, že nepřibírá jak má :-/. U mně kojení šlo, u všech dětí mne pouštěly z porodnice rozkojenou a laktaci jsem udržela, takže v tomhle ohledu má moje story šťastný konec :), ale v šestinedělí jsem byla úplně mimo, hlavně z kojení a doprovodné spánkové deprivace. Valem díky tomu šťastnému konci se už teď sama sobě dokážu za některé ze situací zasmát, ale když jsem to prožívala, tak jsem byla téměř nonstop na opačném pólu nálad. Proto chápu, že to je pro dost ženských citlivé téma, mají vše kolem kojení spojené s osobními prožitky.

Příspěvek upraven 14.05.19 v 04:10

jezz1e
Zasloužilá kecalka 703 příspěvků 14.05.19 09:54

@tulipán V mem blizkem okoli je to 2:2. Jedna uplne v pohode, druha mela mlekarnu, ze se ji dite naopak dusilo a hledali polohy, aby mleko tolik neteklo. Treti se rozkojila az v prubehu dost pekelneho sestinedeli, dite furt plakalo hlady… A ctvrta podobne jako autorka asi tri mesice kombinova kojeni a UM a pak to vzdala. V jednom prsu nemela mleko vubec, v druhem trochu. Rozhodne se nesnazila hubnout nebo tak neco.

Bobinka007
Kecalka 139 příspěvků 12 inzerátů 14.05.19 13:20

Kojení je krásná věc, ale nic se nemá dělat na sílu. Já jsem kojila syna do roka + příkrmy a prodělal snad všechny nemoci co mohl - 6., 7., 8. nemoc, průjem a zánět nosohltanu :(. Dceru teď taky plně kojím a jsem zvědavá co všechno chytne. Hlavně si myslím, že tímto že budu dítě kojit nezajistím to, aby nechytlo žádnou nemoc. Spíš to funguje tak, že pokud je matka nemocná, tak by to dítě nemělo chytit jelikož mu předá protilátky, ale třeba chřipkových kmenů je tolik, že ho to neochrání před tím aby neonemocnělo chřipkou. :P

finduska
Neúnavná pisatelka 16830 příspěvků 1 inzerát 14.05.19 14:31

@Bobinka007 take si myslim, ze kojeni na to nemá vliv, osmiletý syn vlastně ani nejak nemarodil za letosni školní rok ma zmeškane 3dny, pokaždé jed3n den za „boleni bříška“ :lol: vloni marodil s nestovicemi a jinak si nepamatuji nic. Jako šitý uz je dvakrát to zase jo :roll: :lol:

Vložit nový komentář