Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel

Tobiášek byl velmi uplakané miminko, měl problémy s jídlem i přibíráním a s přibývajícím věkem se začal chovat čím dál zvláštněji.

Pak přišla diagnóza – porucha autistického spektra. A bohužel ne v lehké formě. Dozvěděli jsme se to kolem synových dvou let a manžel se strašně změnil. Pravda ale je, že jiný byl už od Tobíkova narození. Dávala jsem mu za vinu, že takhle si naše dítě „nepředstavoval“. Pořád jsme se hádali, já bývala hysterická a on odcházel uklidňovat se do hospody.

Když jsme pak měli diagnózu černé na bílém, trávil mimo domov stále víc času. Ve chvíli, kdy jsem ho nejvíc potřebovala, nezvládala jsem péči o malého ani všechny ty emoce kolem, byl pryč.

Naštěstí mi pomohla moje maminka a dodnes jsem jí za to neskutečně vděčná. Díky ní jsem celé těžké období zvládla. Dokonce jsem se znovu vdala a mám ještě zdravou holčičku.

Píšu to s odstupem času. Bohužel jsem se od té doby setkala s mnoha případy, kdy otec od rodiny odešel právě ve chvíli, kdy ho žena nejvíc potřebovala. Děti se speciálními potřebami jsou nesmírně náročné, ale zároveň dokážou člověka i hodně obohatit.
Tobík nikdy nebude jako mladší dcerka Eliška, ale i tak je to můj velký učitel. Naučil mě být silnější a sebevědomější ženou.

Strašně mě ale mrzí, že se na něj Tonda úplně vykašlal. Našel si novou ženu, má s ní další dvě děti a na Tobíka posílá docela dost peněz, za což jsem samozřejmě ráda. Jenže jak se říká, lásku penězi nenahradíte.

On syna úplně vymazal ze svého života. Nechce ho vídat ani s námi být v kontaktu. Neskutečně mě zklamal. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že ne každý takovou situaci zvládne. My ženy jsme v tomhle možná opravdu silnější.