Když mateřská láska nestačí III

Sbohem moje holčičko...

Když mateřská láska nestačí III Sbohem moje holčičko... Zdroj: Shutterstock

3.6.2021
Jedeme na utz do Hradce kvůli nosní kůstce, ale věříme, že je vše OK, když výsledky krve všechny známé syndromy vyvrátily. Nosní kůstka přítomna, jupí… Akorát nám pan doktor na závěr říká, že se mu zdá méně plodové vody. Trochu nás tím zaskočí… na naše dotazy nám odpovídá, že za hodinu jí může být více, že její množství se mění. Více nám řeknou na velkém utz ve 20. týdnu, na který nás objednají na 1. 7. 2021.
15. 6. 2021
Jdu na další kontrolu ke svému doktorovi, konečně jsem trochu přibrala, holt stres si vybral svou daň. Bříško mám malé a hodně nízko, podle pana doktora je vše v pořádku, jenom se prý miminko tlačí dolů. Přičetl to tomu, že naše třináctiměsíční holčička ještě nechodí.
18. – 30. 6. 2021
Jsem hodně unavená, strašně často chodím čůrat, necítím žádné pohyby mimíska (snad je to, tím že mám placentu vpředu, jak mi říkal můj doktor), bříško neroste a je hodně nízko… divný pocit sílí… teď už vím, že maminka pozná, že něco není tak, jak má být.
1.7.2021
Dnes nás čeká velký utz, jsem ve 20. týdnu. Manžel navrhuje, že jsme již dlouho nikde nebyli, tak bychom se mohli stavit do Futura v HK, dát si něco dobrého, něco si koupit… co máme malou jsme více méně pořád doma a to i díky covidu.
Nechce se mi, tohle těhotenství strašně nerada chodím po doktorech, asi nějaká předtucha, že mi řeknou něco špatného… Paní doktorka hned, jak se zahledí na monitor, se mě ptá, zda jsem byla na odběru plodové vody. Odpovím, že ne a víc nad tím nepřemýšlím. Dcera má špatnou náladu, tak i s manželem odchází, aby nerušili paní doktorku. Trvá to už nějak moc dlouho a paní doktorka celou dobu mlčí. Necítím se dobře, nechci se ptát. Tlukoucí srdíčko jsem viděla, ale zbytku nerozumím. Po třiceti minutách si mohu utřít břicho a paní doktorka řekne: „Miminko má jednu velkou vadu, nemá ledviny.“ Cože?! Jak nemá ledviny? křičí moje srdce. Ptám se, co to znamená (ano, samozřejmě zní to absurdně, ale milující máma by pro své dítě, i ještě nenarozené, udělala cokoliv na světě, jen aby bylo v pořádku). Dostávám odpověď, která mě zlomí… miminko v důsledku chybějících ledvin nemá kolem sebe žádnou plodovou vodu, což má za následek, že se miminku nevyvinou plíce. Miminko se buď narodí mrtvé nebo umře do 48 hodin na hypoplazii plic. Pokládám další absurdní otázku (člověk ví, že existuje „jediná“ odpověď, ale nedokáže ji v ten moment přijmout, natož vyslovit nahlas): „Dá se s tím něco dělat?“ Bohužel je to indikace k ukončení těhotenství rezonuje v mých uších odpověď, kterou nechce slyšet žádná budoucí maminka… Rozbrečím se, ne nejsem tak silná, jak si myslím. Poprosím paní doktorku, aby zavolala manžela… Není tam, tak mi podává telefon, abych mu zavolala… brečím a říkám přijď, je to hodně špatné… uklidňuje mě. Paní doktorka nám vše znovu zopakuje. Manžel s malou jdou ven, jen mu říkám, ať to zavolá mojí mámě… já čekám na papíry. Do pěti minut mi vibruje telefon… máma…nemám sílu to vzít, chudák, těšila se na malou stejně jako my všichni… Vypsání papírů trvá nekonečně dlouho… Potom mi paní doktorka vše vysvětluje. Jelikož se blíží červencové svátky, mají všichni dovolenou a je problém něco zařídit… máme si v 7 ráno zavolat do FN HK na genetiku, oni nám řeknou, v kolik máme dorazit. Potom mi řekne: „Je mi to moc líto, ale máte zdravou dceru a i Vy jste zdravá, určitě se Vám brzy narodí další miminko.“ Odpovídám* „Bohužel už je to mé třetí těhotenství.“*
Nikdy mi nebylo hůř… Jak se to mohlo stát? Proč právě nám? Proč se na to nepřišlo dřív? Hlavou mi běží spousta otázek bez odpovědi.
2.7. 2021
V noci nespím, pořád mi v uších zní: „Miminko má jednu vážnou vadu, nemá ledviny.“ Proč, proč, proč…
V 7 ráno volám na genetiku, paní byla velice nepříjemná. Nejlépe, abychom dorazili hned. To nepůjde, máme to 70 km. A zdali jsem už rozhodnutá o konci… Rozhodnutá? Copak to jde? Čekáme v prázdné čekárně, žaludek sevřený… Sestra, po hlase poznám, že jsme spolu hovořili po telefonu, chce všechny moje papíry a ptá se mě, kam půjdu na ukončení. „Nikdo mi nic neřekl.“ Víc ze sebe nedostanu. Pak si nás bere genetička, strašně příjemná a hodná. Vše nám s manželem vysvětlí a také to, že jeden utz nestačí, potřebuje ještě jeden nezávislý posudek. Zařizuje nám ho hned, abychom to dnes všechno stihli vyřídit. Nová naděje… manžel vedle mě pookřál. Taková vada prý většinou vzniká zcela náhodně, pár dní po početí. Zase v tom hrají roli chromozomy, to slovo nesnáším. Ptáme se, proč se na to nepřišlo tím krevním testem, který jsme si nechali udělat. Prý odhalí 90 % těchto chromozomálních aberací, což nám hraje do karet, přesto tak vnitřně cítím, že o svoji holčičku přijdu.
Pan doktor na utz byl velice příjemný, bohužel ani jemu se ledviny nepodařilo najít. Naděje zhasla. Ptám se, jak časté to je. Prý tak jednou do roka (a to jsme ve FN v HK), na internetu psali jedno miminko ze čtyř tisíc.
Odcházíme zpět na genetiku. Potvrzeno. Vývojová vada neslučitelná se životem. Ptám se, co mě čeká. Příjem v porodnici, kde dostanu vyvolávací tabletky a svoji holčičku budu muset porodit. Jak dlouho to trvá? Většinou 2 až 3 dny, potom mě pustí domů druhý den. Už se neptám, mám pocit, že to nezvládnu. Mám si ještě vybrat porodnici. Prosím, aby to mohlo být u nich, větší město větší anonymita. Prý to není obvyklé, ale vyšli mi vstříc. Ve středu ve 13:00 mám nástup, dřív nemají místo je víkend a po něm ještě dva svátky… Jedeme domů, jsme unavení a smutní.
3. – 6. 7. 2021 Špatně spím, hodně googlím, chci se co nejvíc připravit na to, co mě čeká. Čtu příběhy žen, které zažily něco podobného… Zjišťuji, že nás není málo. Na druhou stranu dostávám strach, i když všude píšou, že to probíhá téměř bezbolestně.
Doma se snažím manželovi vše připravit, nejsme zvyklý být jeden bez druhého, rovněž budu pryč poprvé i od své 14měsíční dcery.
7. 7. 2021
Den příjmu, den na který se nedá připravit… Paní v kartotéce velice nepříjemná… chce se mi utéct pryč… „Máte malé děcko, to jste si to druhé pořídila nějak brzo.“ Co na to říct… empatie nulová. Zmůžu se jen na to, že jsme to tak plánovali.
Na oddělení už jsou o poznání milejší, moc se mnou nemluví, je to těžké asi i pro ně… Mám pokoj jen pro sebe, jsem ráda. O půl čtvrté přichází doktor, který mi vše vysvětluje. Dnes mi zavedou dilatační tyčinky, které mají připravit porodní cesty. Jelikož jsem rodila před 14měsíci, nemuselo by to trvat moc dlouho. Ale nikdo mi nic neslibuje. Zítra o půl 8 mi dají první vyvolávací tabletku.
Neutíká to, v noci špatně spím, ale tabletku jsem odmítla.
8. 7. 2021
Ještě před týdnem jsme byli šťastní, než se nám jedním verdiktem otočil život o 180 stupňů. Ráno mi vyndají dilatační tyčinky s tím, že udělaly kus práce a zavedou mi vyvolávací tabletku. Dojdu na pokoj a sestřička mi donese snídani. Mám sníst jen trošku, je to kvůli případné revizi v narkóze. Nesním ani půlku, protože mě rozklepe zimnice (díky načteným radám nejsem překvapená) a začne mě pobolívat podbřišek jako při menstruaci. Okolo 9 přestává zimnici i bolesti. Volám manželovi, jak to zvládá. Po obědě by za mnou měl přijet, nechci být sama. V 10 začínám mít slabé bolesti, které postupně sílí. Jsou stejné jako při narození dcery, už vím, že se to blíží… mám průjem (což je také dost časté po těchto tabletkách) o půl 11 už chodím po pokoji a kroutím se…volám porodní asistentku. Shání pana doktora… zatím jen 2 cm. Zavedou mi další tabletku a čípky proti bolesti. Musím 20 minut ležet, aby tabletka zapůsobila. Hrozně to bolí, chce se mi brečet. Proč tohle musí člověk prožívat, když ví, že na konci neuslyší dětský pláč…
V 11:05 volám porodní asistentku, že se bolesti nedají vydržet, aby mi přinesla něco na bolest. Nález už prý vypadá nadějně, brzy bude po všem… Musím na záchod, není nic horšího, než mít porodní bolesti a průjem zároveň… Motá se mi hlava… Omlouvám se porodní asistence, že to se mnou musí prožívat… dostávám „trochu“ něčeho na bolest… Bojím se ale, aby nezbrzdili porod, chci to mít co nejdřív za sebou… Kolem půl 12 bolesti ustupují a porod se zastavuje… Okamžitě dostávám do kapačky oxytocin, aby se to zase rozběhlo, jinak bych tam mohla ležet ještě dlouho Bolesti sílí, vím, že to tak má být… musím být silná… již jsem otevřená… čekáme na kontrakce…2 zatlačení a cítím úlevu… „Jste šikulka, je to za Vámi,“ slyším jako ve snu… ve zlém snu, kdy pořád nevěříte, že se to stalo právě Vám… „Chtěla bych ji vidět,“ vyhrknu ze sebe. Je krásná, maličká, usmívá se… Nos a rty má po mně. Za chvilku mi ji přinesou v malé zavinovačce, abych si ji mohla pochovat. Pohladím ji na rozloučenou. Není mi dobře, hned mě odváží na sál. Do toho telefon, volá manžel, kdy může přijet… „Mám to za sebou.“ Cítím tu úlevu, že u toho nebude, chápu ho. Má přijet ve čtyři. Čeká mě revize kvůli silnému krvácení v průběhu porodu, potom si 2 hodiny poležím na JIP a pak už to bude vše za mnou, aspoň po fyzické stránce.
I po revizi krvácím, dostávám ještě kapačku. Konečně na pokoji s manželem. Nabízí nám, že nám holčičku přinesou, abychom se mohli rozloučit. Jsem slabá, unavená a posílám manžela, aby se na ní šel podívat sám. Podruhé už bych to nezvládla, byla tak krásná, maličká a nevinná… Na druhou stranu vím, že odešla s úsměvem na rtech… Ten úsměv si už budu navždy pamatovat…
Miluji tě, hrozně mi chybíš… ale vím, že už ti je lépe než v mém bříšku…

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
205
13.9.21 17:02

Tak to je moc smutné, přeji hodně sil.. :hug: Jen mi přijde zvláštní a je strašné, že na to nepřišli už při 1. screeningu - asi více řešili to podezření na DS a zbytek ultrazvuku už vynechali nebo udělali zběžně.. Nám všechny orgány děťátka zjišťovali a přeměřovali na prvním i druhém screeningu, byli jsme na doporučení mého gynekologa v Profemě u MUDr. Frísové ( je to sice placené, ale první UTZ proplácí z velké části pojišťovna).
Je trpělivá a velmi profesionální, občas trošičku brblá, když je děťátko špatně natočené, a musí se budit třeba dřepy, ale vyšetření trvá cca hodinu, vše hned popisuje, vysvětluje, dá komplexní několikastránkovou zprávu( pošle emailem), takže lze vše ověřit, zda je to v pořádku.. Když miminko nespolupracuje, tak opakuje vyšetření, dokud se jí nepodaří zjistit výsledek, jednou jsme tam byli hodinu a půl.. Je špičkou v oboru, jak jsem zjistila až expost.. Je mi jasné, že Praha je ještě o 100km dál než Pardubice, ale nejen kvůli obavám z lékařů a jejich přístupu je dobré znát i ty lepší další možnosti..A genetické vyšetření jako páru jste si nechali udělat?

Příspěvek upraven 13.09.21 v 17:32

  • Zmínit
  • Nahlásit
25
13.9.21 22:25

@Floriska
Děkuji za podporu. Bohužel 1.screening byl odfláknutý, dokonce jsem podala stížnost na přístup pana doktora a výsledek presne podle očekávání pan doktor nepochybil a já jsem byla hystericka, že mi řekl, že to bude asi DS a podle toho tak s námi jednal…nesnažil se najít ani nosní kůstku, vše trvalo 15 minut..vyšetření na genetice nás teprve čeká, jsou to teprve 2 měsíce…ale můj gyndař si myslí, že na nic nepřijdou, jedno dítě zdravé již máme…nám o peníze nejde, však jsme si nechali dělat Prenascan a doufali, že vyloučí vše špatné…hold hvězdy nám nebyly nakloněny bohužel…příště určitě chci jít na prvotr.scr. k někomu, kdo má požadovaný certifikát, tento pan doktor ho neměl…nechápu, krajská nemocnice…

  • Zmínit
  • Nahlásit
205
13.9.21 23:21

@Empare To je hrozný. :,( To bylo první, co mě napadlo, po přečtení tohoto Tvého deníčku, že se asi nedíval pořádně dál, když už měl podezření na DS. :,( Chtěla jsem se zeptat, zda jste to řešili dál, že pan doktor přehlédl chybějící ledviny u holčičky, ale přišlo mi, že je moc brzy v Tvém smutku se na to ptát..
Tvůj deníček může pomoci mnoha dalším maminkám, aby věděly, že ani Prenascan sám o sobě není dokonalý ( třeba mě by také nenapadlo, že něco takovéhleho nezachytí). :(
U screeningů jsem si zpětně říkala, že jsme měli štěstí na doporučení, když jsem slyšela a četla, jak někde 1. a 2. screening trvají krátce a občas se „odbývají“.. :-( :-( A to jsem se ještě ptala pana gynekologa, proč bych neměla jít někam do nemocnice A on nám řekl, že za co jiného bychom chtěli platit než za pořádné vyšetření děťátka..Jsem pražská náplava, takže bych šla na utz do vyhlášené pražské nemocnice-porodnice, kde jsem byla na začátku těhotenství, jen kvůli malinkému podezření pana gynekologa na dvojčata v 6. týdnu, ta byla obratem druhý den v nemocnici vyloučena.
Rozhodně doporučuju přečíst si recenze na lékaře na příští vyšetření, pročíst si třeba i jejich odborné zaměření ( přes google scholar) klidně se vydat až do Phy, spojit to třeba s výletem do ZOO, aby ten den bavil i dcerku..
A uvidíte pak, jak ta genetika, loni se hodně probíralo SMA a někteří ti chlapečkové měli zdravé starší sourozence, takže jejich rodiče ani nenapadlo jít na genetiku..
Držím palce, ať genetika dopadne dobře, a vybere si vás nějaké hodné a dokonalé děťátko. :hug: A teď mějte hlavně všichni hodně sil na sebe vzájemně..

  • Zmínit
  • Nahlásit
25
14.9.21 09:39

@Floriska
Uvidime, co se dozvíme, snad nic hrozného. Pro nás je Praha 3,5 hodiny tam a 3,5 zpět a vzhledem k mým nevolnostem byly i ty Pardubice hraniční a stavěli jsme skoro u každého patníku…nejvíc mě vrtá hlavou, že utz v 16. týdnu mi dělali v Sanusu v HK, který má dobré recenze, dokonce nám ho dělal sám primář a zdálo se mu malí plodovky, no nevím proč se nepodíval na ty ledviny…když člověk jede takovou dálku tak očekává víc než 10 minut možná ani ne…čímž nechci říkat že je to jeho vina…každopádně o 4 týdny později opět v sanusu nám byli sděleno že se na to driv přijít nedalo…po přečtení všeho možného vím, že ledviny být maličké už jsou v 12tt, tudíž když jsem byla ve 14tt na screeningu měly by tam být vidět, chápu asi maličké ale v 16 to jsem četla že totální chybeni plodovky už musí být zcela patrné…vím že nikdo za nic nemůže ale čím dřív to má člověk za sebou tím lépe…doufám že další těhotenství bude v pořádku

  • Zmínit
  • Nahlásit
80
15.9.21 09:33

Moc smutné, takovou bolest by neměl nikdo zažít. Přeji vám mnoho sil

  • Zmínit
  • Nahlásit
621
16.9.21 09:20

To je zvláštní tedy. Taky jsem chodila na screening do sanusu v HK, ja teda měla Paní doktorku, ale už v tom prvnim ve 13tt kontrolovala ledviny.. :think: moc mě to mrzí, držte se :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
25
16.9.21 09:48

@BarušKAhap
Paní mudr. Kubečkovou? Ta nám dělala až ten druhý screening a řekla nám, že dřív se na to přijít nedalo :,(

  • Zmínit
  • Nahlásit
17.9.21 18:06

Je to smutné čtení a připomnělo mi to co jsem si prožila s dcerou. V 15 týdnů krvácení. Od 10. týdnů ji hlídali v Motole na genetice. Prognózy byli příšerné doma jsem už jedno dítě postižené měla. Nevěděla jsem co dělat nakonec ks ve 24. týdnů podepsala papír že pokud bude dítě postižené že těhotenství nechám ukončit. Bylo to to nejhorší rozhodnutí bez podpory partnera. Ani jednou senou do Motola nejel moc prý daleko. Jediné co udělal když jsem krvácela že mě vzal do nomocnice v Českých Budějovicích.
Když jsem byla na posledním a rozhodném vyšetření lékař mi řekl že dítě je v pořádku… Já pak šla po nemocnici a brečela jsem štěstím. Sice jsem pak dostala korespondenční lístek kde porodnice měla zaškrtnout zda plod umřel nebo žije.
U nás to dopadlo v podstatě dobře dcera je nakonec tedy postižená, ale je na tom lépe než její starší bratr. A prognózy jsou na naší straně.

  • Zmínit
  • Nahlásit
25
17.9.21 19:33

@MichaEla.Borůvka
Máš můj velký obdiv. Přeji Ti hodně sil a ať se Vám daří vše špatné dal prekonavat.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8
21.9.21 07:39

Ženy jsou a musí být tak silné! Je mi líto tvé ztráty a přeji do budoucna ať už je vše v pořádku.
A děkuji za sdílení zkušenosti. Aktuálně v nižším týdnu prožívá něco podobného moje sestra a láme mi to srdce. Ale je lépe, vědět že se i tohle děje a jak to vlastně probíhá.
Přeji do budoucna už vše dobré :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit