Když miminko nepřichází 1

Snažení

V momentě, kdy se žena rozhodne, že chce otěhotnět, tak do toho jde s tím, že se to povede skoro na první dobrou (nebo alespoň u mě tomu tak bylo), život a osud má ale vždy poslední slovo a jen sám život vám určí, zda je vám souzeno mít miminko ihned, jak si řeknete a usmyslíte, nebo zda k tomu cíli musíte projít přes různé nástrahy a překážky...

Jak už jsem dříve psala deníček o snažení, myslela jsem, že se mi to povede brzy po dopsání toho deníčku, že se vše upraví, já se uklidním a otěhotním, ale bohužel… od té doby uplynuly tři měsíce a co je nejhorší? Psala jsem to s vědomím, že prostě chci otěhotnět, a za tři dny mi umřela maminka :-(. Život se mi najednou otočil o milion směrů, najednou jsem měla jiný pohled na svět a na to otěhotnět…opravdu každý den je výjimečný a ojedinělý a nikdy nevíme, co nám následující dny připraví.

Začnu tedy od začátku. Minulý rok na konci května jsem vysadila HA, s manželem jsme to nijak neřešili, prostě buď se to povede, nebo nepovede, ale nějaké extra snažení. Navíc jsem si nebyla úplně jistá, zda to tak chci, z jedné strany jsem prostě chtěla, ale stále tam byly určité obavy, sice takové marné, ale byly! Vše bylo v pořádku a já se cítila o dost lépe, než když jsem HA užívala.

Ke konci září mi nedorazila menses, tak jsem myslela, že se zadařilo, manžel byl celý bez sebe, byl více nervozní než jsem byla já. Test negativní, ale nějak jsem to neřešila, říkala jsem si, že ho prostě zkusím ještě později. Samozřejmě jsem měla všechny těhotenské příznaky a bylo mi zle, dokonce jsem byla taková pomalejší a dávala na sebe více pozor. Testy byly negativní i nadále, a tak jsem se ke konci října objednala k doktorce. Ta mi řekla, že jde o rozhozené hormony z důsledku HA a dala mi vyvolávací injekci. Menses dorazila, ale byla strašně bolavá, bylo mi zle a byla jsem ráda, když odešla.

Snažili jsme se tedy dál, bylo to už docela vyhrocené snažení, hlavně v mé hlavě, protože jsem prostě chtěla a musela a ono to nešlo, od toho září, kdy se mi zpozdila menstruace a myslela jsem si, že jsem těhotná, se ve mě něco zlomilo a byla jsem prostě, jak smyslů zbavená, začala jsem být podrážděná a nesvá, že nám to nejde. Ještě jak jsem psala na začátku prosince deníček, tak jsem doufala, že se to povede a brzy otěhotním, jenomže za tři dny od dopsání deníčku mi náhle umřela maminka na trombózu. Bylo to šílené, měla jsem prázdno v hlavě, v srdci, prostě jsem byla úplně mimo, nedokázala jsem se soustředit, brala prášky na uklidnění, na spaní, prostě jsem byla úplně mimo realitu, nemohla jsem spát, ale přes den jsem byla unavená, byla jsem náladová, protivná, nejhorší byly noci, prostě jsem nespala, chodila jsem spát dost pozdě, většinou až k ránu, žila jsem a nežila. Měla jsem pocity viny, strachu, prostě všechno najednou, na miminko nebylo ani pomyšlení, bylo to opravdu náročné období. Tatínek se pár dní po pohřbu zhroutil, takže jsem měla ještě další stresy a starosti.

Naštěstí je to nyní lepší, neberu už měsíc prášky na spaní a ani na nervy a cítím se lépe. Samozřejmě tím stresem a vším okolo jsem musela na konci ledna na vyvolávací injekci a hned po ní mi paní doktorka předepsala duphaston na úpravu cyklu, konečně jsem viděla naději, že je všechno tak, jak má být, a začala jsem se cítit lépe, dokonce mi při menses po vyvolání nebylo tolik špatně jako předtím a už jsem to prostě viděla na lepší dny. Menses mi krásně po duphastonu dorazila za 28 dní a byla v pohodě, do toho jsem užívala i kapky gynex. Další rána přišla v noci, kdy mě začalo šíleně bolet v podbřišku, nemohla jsem moc chodit, stát a ani sedět, bolelo to dost. Raději jsme tedy jeli na pohotovost, kde byla „velice příjemná“ paní doktorka! Měla jsem ještě menses, do toho jsem měla bolesti, ale už ne tolik velké, protože jsem si vzala prášek od bolesti, paní doktorka mě vyšetřovala docela bolestivě a vůbec na mě nemluvila, neřekla ani slovo, pouze se pak zeptala, zda jsem někdy měla zánět, tak jsem řekla, že neměla a byl klid.

Pak mi řekla, že mám zánět na pravém vejcovodu, že levý je v pořádku a ten pravý vejcovod je prý neprůchodný tím zánětem, ale že si mám zajít ke své doktorce a ta ať zhodnotí, zda je to na atb nebo ne. Prý, že jestli ten zánět je staršího data, tak ať to neřeším a pokud bude nový, tak ať mi dá atb. Pak mi ještě řekla, že mi musí říct, že mám nadváhu a že pokud nezhubnu tak 15 kg, tak že nemám šanci otěhotnět ani při IVF, protože přirozeně určitě neotěhotním z důvodu, že mám neprůchozí vejcovod a že když mě ta bolest přešla, tak by mě přešla tak či tak, takže bych vydržela odpoledne ke své doktorce. No zůstala jsem sedět jak opařená a zmohla se jen na přikývnutí hlavou, později mě napadlo tolik věcí, které bych jí řekla a stále se mi honí v hlavě, že napíšu stížnost pěkně od plic primáři toho oddělení, aby věděl, jak se tam lékaři chovají k pacientovi.

Ano, mám nadváhu, ale snažím se jíst zdravě a mít nějaký pohyb, bohužel jsem takto hodně přibrala při užívání HA, ale nechci se vymlouvat jen na HA, ale prostě se opravdu snažím a myslím si, že nejsem jediná holka, která má nahoře 15 kg navíc a snaží se o miminko. Samozřejmě si vážím toho, že mi to řekla a je to i její práce, takže to z jedné strany chápu, ale zároveň jde o princip, jakým tónem mi to řekla a sdělila. Určitě to mohla říct trošku slušněji a opatrněji, samozřejmě vím, že je lékařka a má toho hodně a naše každodenní starosti zná z paměti, ale pro obyčejného člověka, který se dozví takovou diagnozu, snaží se o miminko, je přecitlivělý a přišel před pár měsíci o maminku je to prostě bolestivé. Taky jsem probrečela celé dopoledne, byla jsem unavená a bylo mi zle, odpočítávala jsem hodiny k mé doktorce.

Když jsem se konečně dočkala, tak mě doktorka vzala ihned, co přišla. Vzala mi krev, nasadila atb a jak doktorka, tak i sestra kroutily hlavou, že co to je za přístup a jak si může dovolit říct takovou diagnozu z obyčejného ultrazvuku, utěšila mě a říkala, že by atb měla zabrat a objednala mě na kontrolu. Šla jsem tam za dva dny a zlepšení žádné, což se docela dalo čekat, ale zase se to ani nehoršilo, takže to bylo fajn, teda alespoň z této strany a poslala mě na konzultaci a lepší ultrazvuk do nemocnice.

V nemocnici jsem měla nervy na pochodu a ještě mi sestra řekla, že tam mám kontakt na maminku, jako nejbližší osobu, takže jsem začala bulet jako želva. Sestřičce jsem všechno řekla, tak mě utěšila a byla moc hodná. Pak jsem se dostala k milému panu doktorovi, byla tam i ta hodná sestřička, která mě přijala na recepci. Doktor mi řekl, že to prozatím není na operaci a že to není ani extra zlé, že viděl daleko horší a vážnější případy, které byly akutní a musely ihned na zákrok. Řekl mi, že až mi skončí menses, tak se mám k němu objednat a domluvíme se, a že i kdybych přišla o ten jeden vejcovod, tak že mám stále ten levý a ten je zcela v pořádku, takže nevidí problém, proč bych nemohla mít přirozeně miminko, a kdyby to náhodou nešlo, tak k IVF potřebuji jen dělohu a tu mám a mít budu, ale že to už bych musela mít sakra zánět a všechno možné okolo. Odcházela jsem s úsměvem, doktor mi podal ruku a já ho div nepolíbila a sestřičku taky, oba dva byli opravdu moc hodní a konečně jsem se dozvěděla více a věděla jsem trošku co a jak.

Během týdne, než mělo dojít na poslední kontrolu u doktorky po užívání atb, jsem se nějak smiřovala s tím, že prostě o ten vejcovod přijdu, začala jsem se dívat na internet na různé diskuze a ptát se, dokonce jsem našla asi čtyři holky, se kterými jsem si psala, co prožily něco podobného, přišly taky o jeden vejcovod a některým už se povedlo i otěhotnět a některé to zatím neřeší a nechtějí ještě miminko. Byla jsem tak ráda, že jsem narazila na někoho, kdo s tím má zkušenost, a začala jsem to brát normálně, říkala jsem si, že prostě buď, a nebo, a že i kdybych přišla o ten vejcovod, tak se nic neděje a jedeme dál, že jsou na tom lidé hůř a že se mi třeba vše upraví a budu zase fungovat normálně, jako ty čtyři měsíce po vysazení HA, kdy všechno fungovalo, jak mělo.

Mimochodem mi doktor řekl, že ten zánět je tam delší dobu, a proto mi ucpal celý ten vejcovod, protože se obalil do kuličky a slepil se, ale že ne vždy to jde vidět, proto jsem začala mít nepravidelný cyklus a problémy s tím vším okolo. Opravdu se mi ulevilo, protože jsem ty první dny měla pocit, že jsem úplně k ničemu, odepsaná a že je konec snažení tak rychle za mnou. Najednou jsem začala chápat, jak je IVF úžasná věc, co všechno tam doktoři dovedou udělat, aby měla žena u sebe vytoužené miminko, dříve jsem to brala jako ostudu a jako ponížení, že by mi to nešlo, a byla bych odepsaná, ale teď se na to dívám jinak a byla jsem pěkně blbá. Věkem a vším okolo se názory lidí mění. Opravdu obdivuji ty ženy, které podstupují IVF a jsou tolik statečné a odhodlané, a i když se to třeba nepovede, tak že mají stále optimismus na duši a bojují dál, musí to být velký stres a nápor na psychiku, ale výsledek pak stojí za to.

Dnes jsem byla na kontrole a doktorka mi řekla, že výsledky krve jsou v normě a atb zabrala, dokonce se i ten útvar zmenšil, ale stále tam je, takže zmizel akorát zánět, ale slepenec tam je, takže mě odeslala po menses do nemocnice za tím doktorem ke konzultaci a říkala, že si myslí, že mě pošle na ten zákrok, aby věděli co a jak, buď to prý vyčistí nebo odeberou, a pokud odeberou, tak že se nic neděje, protože ten levý vypadá moc dobře, takže šance by byla tak či tak. Takže do konce měsíce musím čekat, zda menses dorazí nebo ne, zda se zase neprojeví nepravidelný cyklus a pak se tedy uvidí co a jak. Snad mi to dobře dopadne, nikdy jsem v nemocnici nebyla, bude to moje premiéra, takže snad to bude OK. Snažím se být v pohodě a klidu, ale opravdu je toho za poslední tři měsíce mnoho…

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
P4ja
Echt Kelišová 9458 příspěvků 19.03.19 15:10

No, myslím, že je u většiny žen zádrhel hned v té první větě, kterou jsi napsala: V momentě, kdy se žena rozhodne, že chce otěhotnět, tak do toho jde s tím, že se to povede skoro na první dobrou.

Nevím, proč se z početí dělá hon a hned snažení a hned po vysazení HA už některé málem kupují výbavičku. Už jenom to, že to většina nazve snažení, taky o něčem vypovídá. Proč nebýt chvilku jen tak a užívat si přítomný okamžik a sex s vědomím, že se nemusím chránit ??? Pak by nemusely vznikat podobné deníčky ani diskuze.

Jinak chápu, že jsou ženy, které mají diagnozu a stížené možnosti a musí pojít ledasčím. Ale to není případ, kdy se po první MS po vysazení ženy hroutí.

Jinak samozřejmě přeji,abys to vše zvládla :kytka: . Jen jsem se zamyslela,když to tady tak čtu.

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 19.03.19 15:13

@P4ja samozřejmě máš pravdu, ale každá jsme jiná povaha, máme jiné emoce, atd…byly to prostě momentální pocity, teď se na to dívám taky úplně jinak, šlo jen o prvotní pocit :?

pristelepe
Kecalka 142 příspěvků 19.03.19 17:36

Další hon za těhotnstvím.
Abys měla pohodu, tak jsi zobala HA. Asi roky. Potom chceš, aby tělo začalo zázračně pracovat a šílíš po těhotenství. To, že ti lékařka řekla, že máš 15 kg zhubnout asi neznamená, že máš 15 kg nadváhou. Tu máš větší. Musíš zhubnout těch 15 kg, aby tělo začalo dobře fungovat. U hubnutí platí jediné - příjem musí být menší než výdej. Přestaň se soustředit na těhotenství a makej na sobě. Je jaro, takže začni běhat, jezdit na kole a neříkej, jak se snažíš a jak je to těžké. Pak přijde i to těhotenství. A když ne, tak budeš mít alespoň dobrou fyzičku na to, až přijde, i kdyby to mělo být třeba po IVF. Sledovat se a prožívat ten těhotenským chtíč jako ty ,je totiž cesta do záhuby. Místo psaní deníčků o tom, jak to nejde, raději dři, ať jsi fit. :srdce:

Příspěvek upraven 19.03.19 v 17:37

P4ja
Echt Kelišová 9458 příspěvků 19.03.19 17:48

@Toma18 Jasný, ale je to u většiny stejné. Abychom byly dokonalé, tak zobeme HA, protože je to přece bez práce a hlavně starostí a cyklus, resp.to co z něho zbylo máme pod kontrolou. Žádné počítání MS, když přide dovolená, tak platíčko sem platíčko tam. Životní styl taky moc neřešíme.

Pak se slavnostně rozhodneme, že začneme pracovat na miminku. Vysadíme prášky a všem div neříkáme, že si skleničku nedáme protože co kdyby náhodou. Jakmile přijde MS, tak jsme neštvané na celý svět a proklínáme svoje tělo, po kterém najednou chceme, aby fungovalo a to hned. Najednou se začneme pídit po bylinkách , cvičení, protože ta váha je děsná. Atd. atd.. A do toho proklínáme všechny, kteří nás soucitně nepoplácávají po ramenou , ale nastavují zrcadlo.

Jako hluboce smekám nad ženami, které mají opravdu dlouholeté patáie s otěhotněním a zvládly to a nebo to zvládají s nadhledem. Jinak je pro mě tohle snažilkovské období spíš výsledkem konzumní společnosti a netrpělivosti.

hadraplanka
Kecalka 483 příspěvků 19.03.19 17:59
Klid

Mám epilepsii, homozygotní MTHFR mutaci a fyzičku osmdesátileté báby. HA jsem před prvním pokusem nebrala pět let. I tak to trvalo rok a půl, než se zadařilo. Maminky je mi moc líto, ale jeden vaječník se zvládnout dá. Netlač na pilu, nenervuj se. Já vím, je to klišé, ale když se hroutíš už teď, tak v těhotenství si to rovnou můžeš jít hodit.

Uživatel je onlinebonnefille
Kecalka 301 příspěvků 19.03.19 19:48

Vím, že to zní otřepaně, ale naděje opravdu umírá poslední :kytka: Prožila sis toho hodně, takže se možná tělo potřebuje dostat z psychického vypětí, aby nabralo sílu na fyzické vypětí, kterým je těhotenství. Tak se tě pokusím snad trochu uklidnit :wink: Nám dávali doktoři jen tříprocentní šanci na přirozené otěhotnění. Snažili jsme se skoro dva roky, a protože jsme věřící, IVF nepřipadalo do úvahy. V momentě, kdy jsme se začali bavit o adopci, přišel malý zázrak a nám se zadařilo. To k tomu snažení. Teď k vejcovodu, sestra prodělala mimoděložní těhotenství a museli ji odebrat jeden vejcovod. I když už měli dvě děti, moc si přáli velkou rodinu a ejhle, i s jedním vejcovodem otěhotněla ještě dvakrát. No a k nadváze, mám asi 30kg navrch a na otěhotnění to podle doktora nemělo vliv, důležitá je celková tělesná kondice. O diety už se nesnažím, po nich to bylo ještě horší. Všichni mě znají takto, zdraví mi taky zatím slouží. Kdybych si měla tipnout, tak bych řekla, že jsi byla v Uherském Hradišti, protože tam je na oddělení doktorka expertka na urážky silnějších snažilek či maminek. Jestli můžu poradit, nám hodně pomohlo, když jsme se s manželem začali bavit, co bude, když se nám to nikdy nepovede. Prostě jsme si nalili čistého vína a hned se nám ulevilo. Už to pro nás přestalo být tabu. To jen taková rada… Přeji hodně sil a trpělivosti a taky štěstí na doktory ;) Hlavně to nevzdávej :mavam:

Uživatel je onlinebonnefille
Kecalka 301 příspěvků 19.03.19 20:00

A ještě dodám k těm super empatickým ženským, které tu reagovaly a nezapomněly si do tebe rýpnout: holky, běžte si raději dát čokoládu a trochu zklidněte hormony. Když už někdo napíše deníček a vypoví své trápení, nechce nic víc než trochu porozumění a né soudy od vás, zajisté dokonalých dam, které napíšou tvrdý příspěvek, byť možná myšlený upřímně a myslí si, jak jen ony mají pravdu :roll:

mado
Kelišová 5274 příspěvků 19.03.19 20:00

Ta lékařka na pohotovosti ale měla pravdu, zánět jsi měla a nadváhu máš taky, tak na co si chceš stěžovat, že nebyla celá sluníčková a nepovidala ti, co chceš ty slyšet, třeba jen proto, aby od tebe měla pokoj.
Ona zhodnotila situaci a navrhla ti řešení. Co chceš jako víc, že obézní holky mají problémy otěhotnět i se dvěma funkčními vejcovody, je prostě fakt. Ty jsi limitovaná tím jedním a nadváhou. Tak na sobě mákni, jsi mladá, zdravá.
Přestaň fňukat, pokud chceš být máma, musíš být silná a vyrovnaná. Život s dítětem přináší spousty problémů a na nějaké hroucení se z nich není prostor.

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 19.03.19 20:42

@mado jak jsem již psala v denicku, beru, že to doktorka myslela dobře, abych se probrala, ale mohla to říct trošku citliveji. Ono by me to všechno tolik nebralo, ale před třemi měsíci mi umřela maminka, byla mlada a bylo to náhle, prostě šok, takže to fnukani okolo všeho je snad na místě. Ale to bohužel pozná člověk, který si projde smrtí maminky…jednou si vzpomenes, az te vykoleji i maličkost a budeš taky fnukat :palec:

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 19.03.19 20:42

@bonnefille jste úžasná, moc děkuji :srdce:

mado
Kelišová 5274 příspěvků 19.03.19 21:01

@Toma18 jak víš, že jsem si tím neprošla. Bylo mi 24 let, byla jsem v sedmém měsíci těhotenství a mamka byla můj poslední žijící blízký příbuzný.
Smutek a beznaděj strašná, nikdy nekončící, ale v žádném případě jsem své smutky nepřenášela na celý okolní svět. On totiž za to nikdo nemůže. Propadat zoufalství jsem mohla doma za dveřmi, ale nikdy jsem to nedávala okázale najevo okolnímu světu a nevynucovala si nějaké speciální zacházení, už jsem prostě přestala být dítětem, ke kterému smí být okolí schovivavé a snažila jsem se stát dospěle jednající a uvažující právě pro svůj další život a hlavně pro své dítě.

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 19.03.19 21:25

@mado já to nikomu nevnucuji, denicek je veřejný, ale není povinný! Tudíž, kdo chce, tak cte, kdo nechce, tak jde dál. A k tomu je zde fórum emimino, aby sem lidé psali své pocity, samozřejmě to nepíší za účelem, aby me zde lidé litovali, spíše jsem chtěla rady, tipy, nebo podobné zkušenosti, jen tak pro uklidnění. Někdo se rad uzavře do sebe a nemá potřebu to ventilovat ven, někdo zase ano a dělá mu to dobře, že to ze sebe dostane. Každý máme jiné povahy, jiné emoce. Snažím se být silná, určitě nejsem jediná s takovými problémy a určitě jsou na světě horší, ale prostě to prozivam a zatím dítě nemám, takže sama jako dítě svým způsobem být mohu…tímto bych to uzavřela. Moc děkuji za recenzi, za váš názor a přeji hezký večer.

Norae
Ukecaná baba ;) 1913 příspěvků 19.03.19 21:37

Za ta leta snazeni se o dite, jsem uz prisla na jedno - to, zda nekdo otehotni, je uplna nahoda. Je jedno, jestli je nekdo hubenej, obezni, normalni, je zdravej, nemocnej, je vegan, zere co chce, ji zdrave, kouri, pije, bere HA 10 let nebo ji nebral nikdy. Pokud by byla pravda, ze v pohode otehotni jen ty zeny, co nikdy nebraly HA, nepiji, nekouri, nemaji nadvahu a ji zdrave, nemely by deti fetacky a alkoholicky. Mam nekolik kamaradek, co otehotnely do tri cyklu po vysazeni HA. Mam kamaradku, co si zazila dve ZT behem jednoho roku (tri celkove). Mam znamou, ktera vazi asi 120 kg a ma tri deti, ani nevi jak. Mam kamaradku, ktera je vegetarianka a jeji dite zemrelo dva tydny po porodu. Mam sestrenici, co ma prvni dite po Clostilu, pak ji rekli, ze kvuli PCO a endometrioze dalsi dite mit prirozene nikdy nebude, a je tehotna, prirozene. Otehotnet a porodit dite je na jedne strane zazrak, na druhou stranu to dokaze kazda druha blbka, co by nikdy deti mit nemela a dite pohodi mezi popelnice.

Opravdu si dneska jeste nekdo mysli, ze se to da ovlivnit tim, ze nekdo zhubne 15 kg?

Nemluve uz vubec o tom, ze za to v mnoha, MNOHA pripadech muze chlap!

Autorce denicku drzim pesti. Hod se do pohody, ne kvuli tomu, ze by snad platilo „nemysli na to a otehotnis“, ale proto, ze ti z toho brzy hrabne a bude to mit vliv na tvuj celkovy zivot.

Bubla_Bučková
Kelišová 6628 příspěvků 19.03.19 21:44

@Norae naprostý souhlas :palec:

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 19.03.19 21:45

@Norae moc děkuji, krásně napsáno :srdce:

KarotkaGreen
Kecalka 233 příspěvků 20.03.19 10:25

Přidám se ke tvým fanynkám. Jsem snažilka už nějakou dobu, jedno vymodlené dítko už mám. Druhé nějak nejde. Mám nadváhu a spousta holek v okolí je daleko širší v bocích než já - mají spoustu detiček. Navíc po dětech se nevrací do formy a i s dalšími kily to jde. Samozřejmě, nikdo netvrdí, že otěhotněly hned, ale šlo to.

Držím ti pěsti.

Celia
Kecalka 319 příspěvků 20.03.19 10:50

Souhlasím s holkama výše. Fakt mi přijde šílený, cpát se x let antikoncepcí a pak čekat že hned na povel tělo počne potomka. Tělo neni stroj, to je prostě realita. Moc se mi líbí jak o tom mluví gynekoložka Máslová. Tělo je prostě po těch letech kdy sice vajíčko splyne se spermii, ale nikdy se díky atk neuhnízdí, zmatené. Někdo takhle třeba i každý měsíc a to x let.. Na youtube má o tom velice zajímavou přednášku. Kamarádka brala antiko od 16 do 35. A problémy má nyní po vysazení šílený. Nepravidelný cyklus, pak zase masivní krvácení, záněty vejcovodu, cysty…pořád se její organismus po těch letech pravidelného braní svinstev z toho srovnává. Mudra jí řekla, a taky docela tvrdě, že dokud si nedá tělo dohromady nemá ani cenu chodit na ivf. A ještě dodala, ať se nediví, když si tolik let huntovala tělo hormonama. Je mi jasný že je to pro tebe těžký, ale sebelítost je cesta do pekel. Hlavu vzhůru a začni na sobě makat :kytka:

P4ja
Echt Kelišová 9458 příspěvků 20.03.19 11:18

@bonnefille a já ještě dodám, že můj příspěvek nebyl psán proto, abych si do zakladatelky rypla a ani ukázala, jak jsem dokonalá, jak se mně snažíš podsunout. Už jen tím že jsem ho schválně psala ve formě my. Protože dokonalá nejsem a nikdy nebudu. ;)

Ale vždycky když čtu podobné věci, tak ve mě všechno křičí, protože mám pocit, že trapime samy sebe a vlastní tělo. Proto to možná vyznělo tak, jak vyznělo. Ale je to můj pocit a názor . Přijde mně, že se často necháme vmanipulovat do toho, že musíme být dokonalé a vše zvládnout hned a na jedničku. HA bereme proto, abysme měly pohodlí. A co si budeme povídat, partner taky. A když se rozhodneme mít dítě, tak k tomu okamžitě přistoupíme, možná na základě očekávání okolí, partnera, jako k úkolu a tak že se to hned povede, a hned se dobrovolně nazýváme snazilkami a sex potom podřizujeme ovulaci a ne tomu, že si chceme užívat se svým partnerem. Přitom početí je spíš dílem náhody. Protože kdyby to bylo snažení, tak přece ten kdo se snaží, tak většinou uspěje líp než ten, kdo na to kašle, ne? :nevim:
No a ve chvíli, kdy se objeví první zádrhel a nebo první MS, tak padáme níž a níž. A pokud se k tomu přidají i další věci, tak to potom nedáváme. A sebemenší narážka nebo poznámka nás rozhodí.

Jinak jsem stejně jako zakladatelka, měla pozitivní doktorku, která vypisovala zadanku na IVF, ještě před tím než jsem vůbec vysadila prášky, protože jsem byla stará a partner ještě víc. :roll: A moje druhá prababička, které jsem mohla říct všechno a vždycky mně říkala, ať nezblázním, že miminko přijde, a že je to dar, který nemusíme dostat. Ta zemřela ve chvíli, kdy jsem v ruce držela pozitivní test, a kdy jsem plánovala, že jí to jako jediné řeknu dřív než ve 12 TT. :,( No, a když jsem nevěděla, co dřív, tak jsem si vzpomněla na větu, kterou se se mnou loučila při posledním telefonátu. Že žádný strom neroste do nebe a že, někdo musí umřít, aby se mohl narodit někdo jiný. :?

Takže zakladatelce a všem, co čekají na miminko, přeju, aby se to brzy povedlo a brzy měly svoje štěstí u sebe :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.19 11:48

Je mi líto, že to zakladatelce nejde, ale je to přesně jak píšou holky. Léta zobeme HA, pak chceme aby tělo fungovalo na příkaz hned jak vysadíme. Já vysadila HA před třemi lety, dokonce předtím, než jsem vůbec potkala manžela. Když jsme se seznámili, ten byl nadšenej, že jsem snad jedna z mála holek co vysadila HA v rozumnou dobu, a že se mi tělo dá dohromady než budeme plánovat rodinu. Nic jsem do sebe necpala, používali jsme jen kondomy. Jsme oba sportovci, snažíme se mít nějakou životosprávu, pohyb, necpeme do sebe sračky. Rozhodně nekuřáci a pijeme opravdu jen na návštěvách o víkendech, když někde jsme. A letos na silvestra jsme si řekli, že by to teda šlo, že odhodíme kondomy a necháme se překvapit.. žádný snažení, žádný chci dítě teď. A v lednu jsem držela pozitivní těhotenskej test.
Neřikám, že to tak je vždycky, ale být zakladatelkou, tak bych se teď posnažila zapracovat na fyzičce a postavě, možná i životosprávě a ono i to tělo potřebuje čas se vyrovnat s hormony a zase se nastartovat. A tu dobrou kondici budeš v těhotenství, při porodu i potom opravud potřebovat. Někdo tvrdí, že se tělo dá dohromady po vysazení za 3 měsíce, někdo půl roku. Moje zkušenost je, že jsem začala mít pravidelný cyklus po vysazení cca po roce, možná ještě o dva tři měsíce později..
Neřikám, že každýmu se takhle hned zadaří jako nám, jsem za to nesmírně vděčná, na druhou stranu se domnívám, že na tom taky máme s manželem svůj podíl.
Takže zakladatelko, přestaň se upínat tolik na otěhotnění, ale začni dělat něco pro sebe, aby tělo bylo na těhotenství vůbec připraveno.. Osobně bych vynechala všechny podpory, prášky, kapky a kdoví co. Nejlíp se tělo srovná samo, jen potřebuje čas (a teď nemluvím o nějakých zdravotních komplikacích, ale o zdravém člověku po vysazení HA, kdy tělo se prostě potřebuje vzpamatovat).

P4ja
Echt Kelišová 9458 příspěvků 20.03.19 11:55

@Celia No bacha. Taky tě ukamenují. :) Ale jinak souhlasím.Jenže nejhorší to je v tom, že žádná nevíme, jak tělo na to vysazení zareaguje :? . Někdo má to štěstí, že se probudí a během chvilky otěhotní a u někoho to přinese takové problémy, jako tvojí kamarádce.

Abych nestrašila, tak přidám svůj příklad. Psala jsem to do deníčku. Já jsem se taky děsila toho, jak to po vysazení dopadne. Taky jsem brala dloouho. A hodně dlouho to byl spíš stereotyp než že bych HA potřebovala. Ale ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že s přítelem budu chtít dítě a hodiny se ozývaly, jsem udělala inventuru. Absolvovala jsem absolvovala mobilizaci kostrče. Potom překopala jídelníček a začala se hýbat, abych zhubnula. Naučila se hormonální jogu. A teprve za rok a něco jsem HA vysadila, i když se strachem, že si vyžeru to braní prášků a zakládání rodiny v pozdějším věku . A početí přišlo během tří cyklů. Nvm, jestli by to tak bylo i bez toho kolečka před vysazením, ale já sama jsem měla pocit, že jsem pro to něco udělala. :nevim:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.19 12:11

@P4ja Podle mě je to dobou… Když něco chceme, tak to prostě chceme a to prostě hned… Jenže, otěhotnět není jako pořídit si televizi… Bohužel…
@Norae Čím déle se snažíme, tím více se mi potvrzuje, co píšeš… je jedno jestli lidé kouří, chlastají… Nechápu, ale je to tak… jsme mladí, nepijeme téměř vůbec, nekouříme, stravujeme se zdravě a stejně se nedaří… vyzkoušeno mám kde co… a pak se někdo s příšerným živ. stylem rozhodne mít dítě a obratem objeví //, tak to prostě je…

P4ja
Echt Kelišová 9458 příspěvků 20.03.19 12:18

Anonymní, taky si myslím, že je to hodně dobou, a že nás k tomu tlačí okolí atd. DAjí se koupit vitamíny na podporu početí atd.

A s tím snažením bohužel je to pravda no. Někdo nemá miminko roky a někdo se jen otře o trenky a je to.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.19 12:19

Anonymní tulipánek - věř, že máte sakra štěstí a buď neskonale vděčná… Já HA taky nebrala nějak dramaticky dlouho, ale nějaký čas to byl, to ne že ne… Ale! Neberu už dva roky, už rok a půl jím kys. listovou, cvičím, běhám, stravujeme se zdravě (vůbec nejíme smažené atp.), nikdy jsem nekouřila, nikdy jsem se neopila (mám k tomu odpor z jistých důvodů), chlapovi nechutná ani pivo ani víno, navíc každý třetí týden má službu v práci a to nesmí pít, on je můj první, jsme spolu dlouho a myslím si, že máme krásný vztah, upřímně, nevím, co více bych mohla udělat a co udělat lépe, aby se nám konečně zadařilo… známá má parnera 35 let, chlastá, hulí, nejí zeleninu, ona jí celý den jen sladké, fakt oproti mě hrozný živ. styl. a dvakrát napoprvé… takže já spíš si myslím, že je to velká shoda náhod, otěhotnět :-) ANONYMNÍ K.D.

P4ja
Echt Kelišová 9458 příspěvků 20.03.19 13:11

Anonymní K.D. a nemohla by být chyba u partnera ?? :( Už jste to nějak víc řešili?? Přece jen už to nějaká doba je :(

Astyna88
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 20.03.19 13:13

Nevim,co chce autorka jineho slyset. Od doktoru radu dostala. Dnes je moda je neposlouchat, hledat na googlu a utvrzovat se v tom,ze ja jsem v tom jedina. Ja jsem brala taky ha,ale jen teda 7 let,dve deti pocate hned s muzem,ktery mel 15% spermii pohyblivych a oplodneni schopnych. Ja cysty vel mandrinky. Prvni teh prislo v nejvyssi cas.

Rad jsi dostala dost, je treba se na sobe pracovat. Ona i ta nadvaha + teh je zahul sam o sobe,kdyz uz do toho pak vlitnes. :mavam:

Ps: muj manzel je hubeny dlouhan a taky ho nebavi porad poslouchat, ze je vyzle a mel by pribrat. Tak to zacal urcitym lidem vracet,aby vedeli jake to je :lol:

Astyna88
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 20.03.19 13:33

Ono to zase takova nahoda otehotnet neni. At uz lide kouri,fetuji,zobou…vzdy musi mit funkcni reprodukcni organy. My si taky vyslechli diagnozu jako neplodnost,tezke poceti,ale pak take rady a pomoc, coz jsme poslechli a vysledky mame. Tak se necerti, zamysli se a makej. Doktor neni psycholog. :mavam:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.19 14:42

@P4ja teď to je rok, takže manžel je na spermio objednaný, tak bdueme moudřejší, já mám utz i horm.profil v pořádku… a znám více lidí, kterým na nci nepřišli a prostě se jim nedaří… viz např. http://www.smoothcooking.cz/…-zivota.html
@Astyna88 ano, doktor není psycholog, ale věř, že za ten rok mám vyzkoušeno, co lze vyzkoušet… většina věcí se říká min. 3 měsíce, takže to je taky o to komplikovanější a já vážně nevím, co více bych mohla udělat… žijeme nadprůměrně zdravě, mám za sebou i fáze, kdy jsem to vůbec neřešila a byla naprosto klidná a říkala si, že mimi přijde, až bude čas, stejně tak mám za sebou fáze, kdy jsem na to byla upnutá, ale vím, že ta psychika je taky ošemetná, jsou holky, co se začnou snažit a straaaašně to hrotí hned první cyklus a otěhotní…
kdo nezažije, nepochopí… já ještě nedávno taky razila heslo, že každý má na něčem svůj podíl, ale když vidím, kdo vše děti rodí jak na běžícím páse a vidím, co pro to dělám já a výsledek nikde, tak v tomhle tedy fakt spravedlnost není… bohužel, většina těch, co se jim povedlo hned, si div nemyslí, že my, co se nám nedaří, si za to můžeme nějak sami, což „bolí“ o to víc… už tak je to náročné, když něco tak přirozeného a normálního prostě nejde a člověk neví proč… buďte vděčné, vy kdo jste to měly jinak… a to nemluvím o tlaku a nepochopení okolí… snažení zdar! :-D

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 15:10

@KarotkaGreen děkuji za názor :) :srdce:

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 15:10

@Celia moc, moc děkuji za názor :srdce:

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 15:11

@P4ja krásně napsané, moc děkuji :srdce:

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 15:12

Všem moc děkuji, máte pravdu a je to dost povzbuzující, co pisete :* . Děkuji moc všem za názory a recenze, vazim si toho :srdce:

Celia
Kecalka 319 příspěvků 20.03.19 15:18

Anonymní, tomu bych rozuměla, ale zrovna v případě autorky tohoto deníčku jde o víc faktorů, které mohou hrát roli a které může ovlivnit. A sebelítost nikam neposouvá. Třeba kamarádka která je na tom podobně, to bere už to naprosto s nadhledem. A to si taky vytrpěla svý. Nehnípe se v tom stylem proč zrovná já, nevrhá vraždené pohledy na těhotné, nezávidí. Děti si užívá u ségry a bere to tak, že věci jsou jak mají být. Dokonce se jí do ivf nechce a zvažuje kdyžtak časem adopci, prý je svět přelidněný a dětí co potřebujou rodinu mraky. A má pravdu.
Ale chápu jak bolestné to asi je. Každý holt máme něco jiného, někdo zdraví, někdo krásu…znáš to. Tak hodně štěstí :kytka:

Celia
Kecalka 319 příspěvků 20.03.19 15:22

@Toma18 držim moc palce! :* :kytka:

Marchew
Povídálka 14 příspěvků 20.03.19 17:36

Ty komentáře těch, co se zázračně „připravili“ a „pomohli tomu“, mě fakt fascinují. V naprosté většině případů nemá životospráva vliv, i když to píšou všechny možné lifestylové časopisy a portály pro ženy. U ženy může mít nadváha vliv na hladinu androgenů a blokaci ovulace, a pak maximálně na pohodlí v těhotenství (a minimálně zvýšené riziko potratů) a případně rozvoj těhotenské cukrovky, u chlapů může pohodlnější způsob života mít za následek nižší hladinu testosteronu a kouření a nadměrný alkohol trochu může zhoršit kvalitu spermií, ale takový vliv, jak uvádějí autoři různých článků, a hlavně výrobci všemožných preparátů, to fakt nemá. Varikokélu nebo infekci běháním nezaženou. Takže ty poněkud patronizující řeči o tom, kdo tomu jak vyšel vstříc, nejsou úplně racionální. Je to o náhodě a spousta naprosto zdravých a fit lidí má problémy.

I ten vliv HA se podle mě přeceňuje. Pokud se nasadí v době, kdy reprodukční systém není dozrálý, tak tu nepravidelnost a chybovost jen odsune na dobu vysazení, ale spoustě žen (včetně mě) po vysazení cyklus naskočil okamžitě jako hodinky. Spíš mně připadá horší vliv na nálady, prožívání, čich atd., plus pak najednou plná palba cykličnosti může být taky záhul.

Lidi přemýšlejí extrémně iracionálně a hledají příčinný vztah i tam, kde není (co jim zaručeně „pomohlo“). Prostě vyšlo vám to hned, holt jste měli štěstí, nevyšlo, holt jste pořád ještě statisticky v rámci normálnosti nebo možná máte nějaký skutečný zdravotní problém, který nevyplavíte ani litry zeleného ječmene popíjeného ve stoji na hlavě za úplňku. Ono i to slavné „nemyšlení na to“ je extrémně iracionální, protože lidi si pamatují jen případy, kdy to za daného stavu vyšlo, a ignorují případy (a že jich je většina), kdy ne.

@Norae – díky!

Především bych se celkově hodila do pohody, klidně i za pomoci profesionála, jinak se z toho všeho (nedejbože v případě neúspěchů další léčby a třeba několikaletého čekání) zhroutíš, jestli už teď reaguješ tak přecitlivěle. Držím palce.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.19 17:53

S tou váhou bych nesouhlasila. Měla jsem gynekologa (mimochodem bývalý primář nemocnice) a když jsem s ním chtěla řešit rozhozený cyklus po roce nebraní HA, tak mě řekl nejdříve zhubnout a pak to budeme řešit. V mých 32let :zed: . Našla jsem si doktorku na reprodukci a ta mi vysvětlila, že to s váhou vůbec nesouvisí. Takže jsme nejdříve upravily cyklus a pak jsme začali kontrolovat ovulaci. Díky ní a clostybegytu mám chlapečka a teď čekáme druhé miminko v mých 36letech. A pro rýpalky: tahle doktorka taky nemaže med kolem pusy a říká šance na rovinu :mavam: Prosím anonym

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.19 17:53

@Marchew diky za tva slova! @Celia taky! Ano,me uz dr taky referovala o CAR,ale na to se necitim,resp. na IVF zatim vubec,vsak mi neni ani 30 a treba mam v zivote opravdu jine poslani… Mam praci,kde se mohu seberealizovat,venovat ji veskery cas,naplnuje me, k tomu vyresene bydleni a super manzela, rak proste treba uz jsem si to v zivote vse vybrala, i to je mozne… Me dost lidi radilo se smirit i s tou nejhorsi variantou… A je to dobra rada… Taky se snazim nezavidet tehulkam,co me porad boli a mrzi je to,jak si nekteri mysli nevim co a jsou hroooozne „chytri“ a uplne mi vadi,ze nevidim u tech, co maji to stesti, tu vdecnost,jen samou nespokojenost…

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 17:58

@Marchew moc děkuji, skvělý příspěvek :*

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 17:59

Anonymům také moc děkuji, jen nelze odpovědět jednotlivě, také máte krásné názory :relaxed:

Marchew
Povídálka 14 příspěvků 20.03.19 18:09

Anonymní 1: Upřímně moc nechápu, co teda tvrdíš. Jestli to souvisí, nebo nesouvisí. Anovulace může souviset s nadváhou, resp. inzulinovou rezistencí, ale není to tak, že by nadváha nutně vedla k anovulaci. Je to strašně komplexní metabolický jev a hlavně je to takové kolečko, kdy všechno ovlivňuje všechno. Tzn. jsou ženy s nadváhou, které kvůli té nadváze / inzulinové rezistenci a s tím související vyšší hladině androgenů neovulují, a stejně tak i při vyšší váze můžou být hormony v pořádku nebo může ovulace haprovat i při nižší váze z jiných důvodů.
Je sprosté odpálkovat ženu jen proto, že má nadváhu, ale zase je nesmysl se tvářit, že to spolu nesouvisí. Absence ovulace se pak řeší právě tím clostilbegytem apod.

Anonymní 2: naprosto chápu a posílám <3. My se v tom taky plácáme několik let, radši nepočítat kolik, už máme za sebou i několik IVF, a paradoxně to teď snáším líp než po těch prvních nepovedených IVF. Mám super chlapa, hodně nás to posílilo a holt budu doufat, že to někdy vyjde.

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 18:13

@Marchew a ten clostil…opravdu ve většině případů spustí ovulaci?

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 18:14

@Marchew a přesně tak, je sprosté říct ženě to, co mi řekla, prostě ženu takhle odsoudit, jak kdyby byla nějaký odpad. Ale samozřejmě si musí i žena sáhnout do svědomí a říct si, zda na tom něco je nebo není.

Marchew
Povídálka 14 příspěvků 20.03.19 18:20

@Toma18 No spustí. On ji vyvolá v tom daném cyklu, když haprují vlastní hormony, prostě ten hormon dodáš uměle. Tzn. používá se v cyklech s folikulometrií a plánovaným stykem, příp. inseminací. Že by to nějak nakopl do budoucna, to asi ne.
Na někoho nefunguje nebo způsobuje cysty, pak se používají jiné podobné léky (Femara apod.).
A hlavně je to dost dryják, tj. někteří doktoři ho doporučují max. 6× za život.

Marchew
Povídálka 14 příspěvků 20.03.19 18:27

@Toma18 @Toma18 A ještě (přiznám se, že jsem nečtla všechny deníčky důkladně) – odpíchla bych se od sledování ovulace, jestli ji vůbec máš, nebo ne. To víš? Ať už pozorováním nebo podle folikulometrie. Hormonální profil doktor dělal?
Protože jestli ovu nemáš, tam může mít smysl se snažit zhubnout, a tím cyklus nastartovat, protože by tam byla pravděpodobnost, že ji blokují hormony související s tou nadváhou / inz. rezistencí.
Pokud ji máš, tak asi CAR, až se na to budete cítit, a podrobnější vyšetření. Taky to není tak, že by člověk vlezl do CAR a hned fasoval injekce na IVF, všechno má svůj čas a ty dobré, kterým nejde jen o prachy, se samozřejmě snaží začínat co nejmíň invazivně.

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 18:51

@Marchew doktorka mi říkala, že se folikuly tvoří, ale nesledovala jsem, zda ovulaci mám nebo ne :roll: . Navíc teď tím zánětem se mi to všechno rozhodlo :roll:

Celia
Kecalka 319 příspěvků 20.03.19 18:53

@Marchew no mě zase fascinují dámy, co jsou chytřejší než všichni odborníci a doktoři dohromady :lol: :) :D :D

Martina 94
Ukecaná baba ;) 1319 příspěvků 20.03.19 19:05

@Norae s tvým názorem souhlasím :thumbsup: je to snad nejlepší komentář tady.. Jedna bývalá kolegyně z práce nadváha určitě taky, fetacka, chlastá je jí. 27 a ma 3 deti já nedělám ani jedno a snažíme se antikoncepci jsem nebrala 3 roky před snažením…

Uživatel je onlinebonnefille
Kecalka 301 příspěvků 20.03.19 19:51

@P4ja Nikoho nekamenuji, jen jsem chtěla být autorce po těch „upřímných“ komentářích mírnou oporou. Máte svým způsobem pravdu, ale jde to napsat citlivěji a takovým způsobem, aby se nad tím autorka zamyslela a né, aby ji to přivedlo do ještě větší deprese. :roll: Nicméně asi teď trochu naštvu i ostatní komentující, protože musím ještě podotknout, že já jsem měla úžasného doktora. Věděl, že i přes svou nadváhu, jsem poměrně aktivní a sportu se nevyhýbám, takže mi radil, že pokud mám dobrou kondici a tělo je na mou nadváhu roky zvyklé, nemám se najednou snažit shodit spoustu kil a držet přísné diety, protože tím to tělo spíš zmatu. Jo a musím naprosto souhlasit s @Norae. Mám kolegyni sportovkyni, které se otěhotnět nikdy nepodařilo, prostě se nezjistilo, kde mohla být chyba, už je ve věku, kdy už to ani nezkouší. A naopak máme přes ulici sousedy sociály, kde holka feťačka a alkoholička byla od svých šestnácti už čtyřikrát těhotná :zed: (všechny děti ji mimochodem sociálka vzala). Takže jo, otěhotnění je svým způsobem zázrak a ty se přece dějí, když lidi hodně věří ;)

Toma18
Kecalka 434 příspěvků 20.03.19 20:06

@bonnefille krásné :srdce:

P4ja
Echt Kelišová 9458 příspěvků 20.03.19 21:18

@bonnefille Ale já ji nechtěla shodit. Jen jsem se zamyslela, jak to většina z nás má. A kam nás to zbytečně dovádí. A ano píšu na rovinu.

Jinak ano. I moje prababičky vždycky říkaly, že dítě je dar, a že si ho máme vážit. Jen to někteří už dávno zapomněli a berou ho jako vybavení domácnosti a co hůř někdy i přítěž. :,(

Ale vzpomněla jsem si na mamku, jak vyprávěla, že u nich v ulici žila holka, která nikdy nenechala nit suchou na těch, které se musely vdávat. I mamce to prý vypálila, že ona je ta poslední a jediná, která se vdávat nemusí a nikdy se k tomu nesníží. No, a babička to tenkrát okomentovala dnešními slovy řečeno, že karma je zdarma. A skutečně se tak stalo. :( Paní se vdala s velkou slávou a odjeli na svatební cestu, aby počali tam. Jenže nepocali ani tam, ani za rok, za 5 a co vím, tak nikdy.. Chyba údajně byla na její straně. :( Paní se po pár letech odstěhovala, protože nesnesla pohled na všechny ty podle jejich slov zoufalky, které se musely vdát a měly děti.

Příspěvek upraven 20.03.19 v 21:29

_0812_
Zasloužilá kecalka 705 příspěvků 20.03.19 22:26

@Toma18 ahoj, z té doktorky si nic nedělej. Někteří lékaři jsou prostě… No ne moc citlivý. My se první dcery dočkali po dvou letech. A to jsem antikoncepci nebrala od svých osmnácti let. Po roce a něco jsem podstoupila laparo kvůli zprůchodnění vejcovodů s tím, že to půjde hned. Ani náhodou, otěhotněla jsem po osmi měsících od toho zákroku. A když jsem v noci v 6. týdnu jela na pohotovost, protože jsem krvácela, tak mi to pardon hova.do řekl, že jestli se mi to povedlo přirozeně (co na tom, že jsem odpověděla, že ano, ale až po dvou letech) a přijdu o to, tak o nic nejde a ať to zkusím znovu a že stejně je předpoklad, že do 12. týdne skoro čtvrtina těhotných potratí. Nezmohla jsem se na slovo a klepala se jak ratlík strachem, že o mimčo přijdu a hned brzy ráno letěla ke své doktorce, která mě ujistila, že je vše v pořádku a byl to jen uvolněný hematom a nasadila utrogestan. Ani po porodu jsem nezačala brát žádnou antikoncepci, dceři byly loni 4 roky a zatím zas nic a to se už pár měsíců opravdu snažíme. Už jsem zase byla u lékaře. Doporučil Inofolic, protože neví, jestli mám ovulaci a za dva měsíce jdu na kontrolu, jestli se tvoří folikuly. To čekání na ms, na tu kontrolu, na pozitivní ovulační test je hrozný. Takže beru Inofolic, listovku, denně ovulační testy a snažíme se. Taky jsem si prostě řekla, že tenhle měsíc to musí vyjít… Ale přikaž to tomu tělu… Moc držím palečky, ať se ti co nejdříve zadaří a ráda si pak od tebe přečtu nějaký těhotenský deníček :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »