Když porod nebolí

Tento zápisek patří hlavně těm, které se chystají rodit. Je o mé cestě k bezbolestnému porodu a o tom, že není špatně změnit pohled na věc. Je to dlouhé, ale snad také pro některou budoucí mámu přínosné.

*

Porod jsem znala z televize. (Je až s podivem, kolik žánrově různorodých filmů či seriálů si nějakou tu porodní příhodu střihlo.) Pár poznatků přišlo taky z vyprávění, od generace, která rodila v osmdesátých letech. A tak stejně jako jsem díky těmto informačním kanálům získala hrubou představu o tom, jak se šlechtí planá jabloň, vaří omamné látky či létá do kosmu, udělala jsem si kdysi obrázek i o tom, jak bude jednou asi vypadat můj porod.

Jak jsem si představovala zázrak zrození


Nastávající matce, jejíž druhé jméno by mohlo znít „Ta, která morduje pohledem“, zničehonic praská voda. Nastávajícího otce se zmocňuje panika a ukládá rodičce, aby v sobě potomka za každou cenu udržela. Sedají do auta, nastávající matce pod zadkem šustí igelit chránící potahy sedaček. Cesta do porodnice připomíná instruktážní jízdu školy smyku. Červená světla semaforů olizují karoserii, nastávající otec tříská klakson hlava nehlava. Nastávající matka kleje a spílá manželovi za noc před devíti měsíci.

Střih
Nastávající matce se na uvítanou dostává lazebnického servisu. Následuje procedura, před níž simulanti prchají s nejbližším maršovým batalionem do zákopů.

Střih
Nastávající matka nervózně vyčkává, než její rodidla dosáhnou požadovaného stupně připravenosti. V případě slabého výkonu se uchyluje za lékařského dozoru k dopingu.

Střih
Konečně se rodí! Nastávající matka pokládá nohy do příslušných opěrek. Zvuky, které se linou ze sálu, dávají tušit, že do areálu porodnice pronikl jelen v říji na nepromazané drezíně. Do toho je slyšet nastávající otec, jenž neúnavně skanduje „dýchej“, a hlas lékaře, který nabádá střídavě k tlačení, resp. k jeho ukončení. Kapky potu, které nastávající matce stékají po skráních, padají v rytmu psího dýchání k zemi.

Nastávající matka přes všechno úsilí tlačí špatně. K lůžku se přitočí korpulentní „sestři“ a nad jejím břichem provede dvojitý backflip.

(ná)Střih
Dítě je na světě. Šťastná matka se vyčerpáním boří do lůžka. Kolem je krev a taky možná stolice. Dítě je kluzké a slizké. Taky je divně barevné. Mezitím, co je dítě zbavováno různých sekretů, lékař štupuje matčin klín.

Střih Čisté a voňavé dítě v sněhově bílé zavinovačce putuje konečně k mámě. Všechno dopadlo dobře.

Porod mezi delfíny


Nadešel čas, kdy se mě téma mateřství začalo týkat. A tak zatímco mé vědomosti z oblasti vesmírných letů zamrzly na obrázcích Sputniku opouštějícího Bajkonur, v dosavadní šíři vědění v oblasti porodnické mi začalo být těsno. Rodit před patnácti lety, bylo by to jiné. Teď stačilo pozdvihnout internetová stavidla informací a otevřel se mi svět, kde rodit lze i v moři mezi delfíny.

Zjistila jsem, že podoba porodu, kterou jsem dosud měla za normu, normou být nemusí. A tak jsem se seznámila s porody orgasmickými, hypnoporody a jinými formami porodu, jejichž principem není dostat živé dítě z matčina lůna, nýbrž matku do stavu, v němž bude schopna živé dítě porodit.

Pořád to ale nebylo ono. Snad to bylo nešťastně volenými slovy, snad jednoduše mou povahou.

Z některých stránek jsem zkrátka měla pocit (který pak neprávem polknul i to neutrální či dobré na podobně laděných webech), že jejich obsah vytvářejí bosorky s květy ve vlasech vzývající sílu ženské vagíny, v jejichž podání už porod nebyl jen přirozeným procesem v těle nastávající matky, ale rovnou zážitkovým poukazem, jehož scénář by v milé nadsázce vypadal přibližně takto:

Nastávající matce, jejíž druhé jméno by mohlo znít Ta, která osedlala svého vnitřního draka, praská voda. Nastávající otec se chápe kadidelnice s éterickými oleji a vykuřuje negativní energie. Místnost se plní vonnými silicemi a reprodukovanými zvuky tichomořské fauny. Sojová svíčka z ekologického zemědělství osvětluje seznam afirmací vyrytých do březové kůry.

Střih
Nastávající matka vzdává hold kněžce novoluní za noc před devíti měsíci. Čekání na porod tráví zpěvem afirmací a orientálními tanci k sobě vábí kontrakce. Mezi jednotlivými tanečními čísly se oddává masáži čarovnou králičí pacičkou. Úlevu jí přináší rovněž vizualizace kosmických vibrací.

Střih
Tichomořští papuchalkové jsou náhle přehlušeni hlasitým periodickým óm, které dává tušit, že dítě už je na cestě, nebo zde rozbil svůj tábor štáb indického pornografického průmyslu. Nastávající matka zaujímá polohu velekněžky a během závěrečné ultrasmyslné kontrakce za mocného vizualizování porodí.

Střih
Dítě je u mámy. Část placenty je vylisována a založena do rodinné kroniky, zbytek je rituálně zakopán pod jinan dvoulaločný, ale postačí i pěkná česká babyka.

Normální porod a sedánek s pánví


A tak jsem se jala shánět informace dál, až jsem objevila doporučení Světové zdravotnické organizace pro péči v průběhu normálního porodu. A to už ono bylo.

Publikace má 44 stran včetně použité literatury, což je tak akorát na to, aby se text nemusel omezovat na sporý výčet toho, co se má a co ne, a současně i tak akorát na to, aby se dal jednoduše učíst. Navíc je v češtině a dostupný online.

Po krátkém úvodu, který mimo jiné obsahuje definici takového porodu, který je považován za normální, následuje ta obsáhlejší část, rozdělená do kapitol podle jednotlivých porodních dob. V nich jsou nejen popsány, ale také zhodnoceny praktiky, které se týkají dané porodní doby (klystýry, tišení bolesti, poloha a možnost pohybu, monitorování dítěte, infuze, protržení vaku blan atd.), přičemž zjednodušeně řečeno jde o zařazení těchto praktik mezi prospěšné, škodlivé, ne vždy vhodně používané a praktiky, jejichž prospěšnost není pro nedostatek důkazů možné jednoznačně stanovit.

A tím se započala má cesta k bezbolestnému porodu.

Nasycena informacemi, které jsem nejen dosud neznala, ale které byly dokonce mnohdy v přímém rozporu s tím, co jsem o porodním procesu znala, rozhodla jsem se pro informační šláftruňk v podobě předporodního kurzu.

Zvolila jsem si přednášející z řad Unie porodních asistentek a společně s mužem, jenž chtěl být mému porodu přítomen, jsem si poslední týdny těhotenství zpestřila seancemi s Ivanou a několika dalšími páry, při sledování panenky chou chou klestící si cestu maketou lidské pánve, při povídání o zvyklostech českého porodnictví, při praktické ukázce roztodivných úlevových poloh (aneb kdy se vám poštěstí sednout si na porodní bábu) nebo třeba při nácviku kojení malých látkových Číňanů. (Ne, vážně, upřímné díky za takový kurz a za takové přednášející, a to i přestože jsem v některých ohledech s lektorkou stejný názor nesdílela.)

Po poslední lekci jsem věděla, že jsem připravená. A to není málo, u procesu, který vás čeká úplně prvně, který je celospolečensky vnímán jako nirvána masochistů a u kterého jde o sakra hodně.

Jak nakonec vypadal můj porod


Můj porod byl normální. Přestože mi na poradně v den termínu už domlouvali příští návštěvu na poradně indukční, tedy té, po které už se vyvolává, dítě se ohlásilo samo 40+6. Můj porod byl také ve srovnání s dobou, jakou rodily mé známé a kamarádky, dlouhý.

Přesto byl, až na několik okamžiků, ke kterým se ještě vrátím, zcela bezbolestný. Během porodu nebylo nutné mi jakkoli pomáhat. Dítě mělo Apgar 10-10-10 a i další dny prospívalo bez problémů. Já jsem na tom byla po fyzické i psychické stránce snad ještě lépe než před porodem. Pověstné nutkání připsat porod na černou listinu věcí, které už v životě nechci dělat, se nedostavilo, a to ani během porodu, ani po něm.

Co mi pomohlo k bezbolestnému porodu


Dalo by se namítnout, že mi prostě jen hormony paměť od bolesti vyplenily. Snad bych tomu i sama věřila, nebýt několika momentů, o nichž vím, že bolely. V tom prvním jsem zrovna měla kontrakci a do toho se začal můj choť vehementně domáhat papírové utěrky z rozbitého podavače. V tu chvíli se dosud pouhý intenzivní pohyb uvnitř těla změnil na tlakovou vlnu po výbuchu nagasakského Fat Mana.

Těmi dalšími pak byly kontrakce na lůžku při elektronickém monitorování, kdy jsem se snažila napodobit uhranutí kobrou, jelikož každým pohybem jsem riskovala to, že se kvůli chybějícímu zápisu bude monitorovat déle, a vnitřní vyšetření, na která jsem citlivá i běžně, natož když se opakují každé dvě hodiny (tuto poslední bolest cítím i nyní, když o ni píšu).

Zjednoduším-li to, každé vyšinutí z módu „nerušit, rodím“ znamenalo okamžitý nástup bolesti, která zmizela, jakmile jsem se znovu přepnula zpět.

Odstřihnutí okolního dění

Stav, ve kterém jsem bolest necítila a v němž kontrakce byly jen intenzivními pochody v mém těle, by se dal popsat jako vypnutí pozornosti vůči okolnímu světu.

Mám (v některých případech až hloupou) potřebu s okolím vycházet a ohlížet se na to, jak moje chování působí na druhé. Kdybych to byla ten den já, stále bych se starala o to, zda se můj choť nenudí, posílala bych ho, ať se třeba jde projít, že to zvládnu, sestřičkám bych se omlouvala za hlasitost (nejspíš bych ze slušnosti rovnou potřebu být nahlas potlačila), snažila bych se usmívat, přestože bych zrovna neměla chuť, a tak dále.

Ten den jsem veškerý okolní svět vytěsnila a vnímala jen sebe a dítě. Prostě jsem byla. A nechávala jsem tělo, ať si dělá, co chce, v jakémsi zvláštním bezčasí. (To, že porod trval tak dlouho, mi došlo, až když bylo dítě na světě.)

Sběr informací

Ty mi pomohly v mnoha ohledech. Díky nim jsem vůbec zjistila, že rození není televizní drama, ani jarmark pilulek, injekcí a kapaček, ale ani vesmírné chvění, které si vyžaduje pouze přízeň bohyně leopardů a trocha vanilky.

Díky nim jsem pochopila, kdy a v čem je dobré si nechat pomoct a v čem spoléhat sama na sebe. A v neposlední řadě mě zbavily pochybností a strachu (o něm níž) a daly mi pocit jistoty a připravenosti.

Strach z neznámého

Díky tomu, že jsem nešla k porodu s tím, co jsem vypaběrkovala z televize a lidové moudrosti, jsem strach z toho, co mě čeká, neměla. Věděla jsem, co se mi chystá v těle odehrát, a přestože to byly věci dosud neprožité, věděla jsem, že se jich není třeba obávat. Věděla jsem také, jaké procedury či nabídky procedur mě čekají v porodnici a jaké z nich v případě normálně probíhajícího porodu chtít a jaké ne a proč.

Strach z bolesti

Strach z bolesti jsem částečně díky šťastným okolnostem a částečně díky svým zabijáckým premenstruačním syndromům neměla. Přišla-li někdy řeč na její porody, moje maminka (díky jí za to z celého srdce) se vždy vyjadřovala v tom smyslu, že jsem ke strachu neměla důvod. Druhým a záložním štítem v boji se strachem z bolesti mi pak byly mé periodické křeče kvality extra strong, po nichž jsem věděla, že mě jen tak něco nerozhází.

Cítit se dobře, rodit dobře

Jak už jsem jednou napsala, zjistila jsem, že u porodu (nízkorizikového) by nemělo být cílem dostat živé dítě z matky, nýbrž matku do stavu, v němž bude schopna živé dítě porodit. A tak jsem do svého porodu šla s tím, že když se ženě umožní, aby se cítila se dobře (ať už jde o blaho fyzické, či to psychické, rozuměj pocit bezpečí, podpora, klid atd.), neznamená to, že by se její pohodlí nadřazovalo zdraví dítěte, ale to, že jí bude umožněno dobře rodit. A proto je ku prospěchu všech ji v jejích potřebách při rození podpořit.

Dělej to správně

Poslední věc, která mi pomohla k bezbolestnému porodu, bylo vědomí, že neexistuje nic jako správné porodní chování. Věděla jsem, že nemá smysl dělat něco, co mi není vlastní, přestože to někdo doporučuje. A tak jsem vynechala vše, o čem jsem nebyla přesvědčena, že mi pomůže, nesnažila jsem se lovit v paměti, jak že se to mělo dýchat a která poloha je ta nejlepší, a nechala jsem sebe (a tou dobou ještě dítě ve mně) dělat to, co mi v tu chvíli zrovna vyhovovalo a bylo příjemné.

A proto ani v tomto zápisku záměrně nezmiňuji, jak konkrétně jsem rodila já. Každá jsme jiná, každé vyhovuje něco jiného a každá také něčemu jinému věříme. A tak zatímco mně by nepomohla ani dvojitá dávka homeopatik, ani nejjemnější vonný olej, nemluvě o afirmacích, vizualizacích a jiných -acích (mimochodem té vizualizaci jsem na okamžik dala šanci, ale skutečně to konkrétně mně nic nepřineslo), někomu jinému by neseděly dlouhé hodiny ve sprše, dávání pré hlasivkám, když ještě není dovoleno tlačit, nebo finiš na kolenou.

Když to shrnu, k bezbolestnému porodu mi vlastně nejvíc pomohlo to, co jsem dělala před ním. Tím, že jsem se o porodu chtěla dozvědět víc a utříbila si v hlavě, co je pro mě možné a žádoucí, mi v důsledku pomohlo k tomu, že porod probíhal normálně a že na konci všeho bylo nejen zdravé a spokojené dítě, ale i já sama.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
654
28.1.17 00:43

Tak to je gól :pankac: :pankac: :pankac: Dlouho jsem nečetla nic tak šmrncovního, přímého, vtipného, pravdivého :palec: první deníček který komentuju, první který mi vzbudil dítě protože se tu teď řehtám jak ty koně z reklamy na auto co ne a ne zaparkovat. Můžu se zeptat autorko, co je tvým zaměstnáním, čistě ze zvědavosti?

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
28.1.17 01:49

Skvele napsano! Ja si teda kousla do jazyka. Pac mlade jecelo od pulnoci a teprve pred pulhodkou uslo a predstava, ze ho vzbudim… :roll: 8o
Na druhou stranu-mela jsi stesti. Ja byla obe tehotenstvi poucena, presvedcena, odhodlana a na porod se tesici. Co si budeme nalhavat, predstavy vzaly za sve. diky komplikacim prvni ditko venku diky planovanemu cisari, druhe ditko venku akutnim cisarem za minutu 12.

  • Nahlásit
  • Zmínit
695
28.1.17 02:31

Perfektní deníček. Takhle bych se chtěla umět vyjadřovat :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17307
28.1.17 06:11

Moc pekne napsano. Take jsem mela z TV zazity prubeh, ktery v uvodu popisujes. Pak jsem byla prekvapena, ze se zadne smyky nekonaly a ze casu na dojezd bylo dost. A souhlasim se zaverem, nejvice mne pomohlo to, co jsem delala pred samotnym porodem. A pak tedy taky poradna davka stesti, ze neprisly zadne komplikace.

  • Nahlásit
  • Zmínit
793
28.1.17 08:17

Výborně napsano. Já si představovala porod jako scénu z filmu Kdopak to mluví, Kirstie řve, že chce nějaké drogy, a do dveří vchází John Travolta se slovy: „Volal někdo vymitace ďábla?“ :D To v Betlémě je zápis monitoru z porodu?

Příspěvek upraven 28.01.17 v 08:20

  • Nahlásit
  • Zmínit
875
28.1.17 08:19

Super a jsem ráda, že mi to potvrzuje některé zkušenosti z mého prvního porodu:) I mě nejvíc pomohla doporučení WHO a diskuze s dulou. A ty asi tak tři okamžiky, kdy věci běžely samospádem, byly skutečně v podstatě bezbolestné (vyvolávaný porod - měla jsem možnost okusit hned několik lékařských zásahů:/). Nejužitečnější věta z přípravy pro mě byla: „bolest berte jako vlnu, přichází a odchází“. Nevím, jestli se to počítá jako vizualizace:) Ale vzít kontrakci jako přicházející vlnu, uvítat, prodýchat a rozdýchat bylo fajn :) Pak to vlastně o bolesti vůbec nebylo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4564
28.1.17 08:45

Deníček je opravdu velmi dobře a vtipně napsaný, na mě tentokrát místy trochu přešroubovaný (maršový batalion, nagasagský Fat Man,..), ale obsahově hezky pojatý, tak myslím, že super. Zasmála jsem se. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16572
28.1.17 09:00

Moc hezky napsane. :)
To projizdeni krizovatky na cervenou a tachometr nad 200 jako z filmu jsem zazila, ale diky bohu, nic ostatniho z popisu :D
Dcerka se opravdu malem narodila v aute, nebo na recepci v porodnici, nakonec jsme ale stihli dobehnout na porodni sal.

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.1.17 10:25

Boží, boží, boží. Nikomu necpeš svůj názor, jen píšeš, co bylo právě pro tebe nejlepší. Je to čtivé, nevtíravé, vtipné :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
781
28.1.17 12:00

Deníčky nekomentuju, ale tenhle musím. Fakt perfektně, čtivě a vtipně napsané!

  • Nahlásit
  • Zmínit
Myssicka
28.1.17 12:41

:potlesk: Skvele napsano, fakt jsem se zasmala

  • Nahlásit
3542
28.1.17 13:23

Tak já se přiznám: nejprve jsem četla vše, potom jsem sem tam vynechala slovo, pak část věty, pak celou. Potom celý odstavec, zkusila to s dalším, ale bohužel to nejde…
Alespoň tedy gratuluji k miminku a zážitku podle Tvých představ.

  • Nahlásit
  • Zmínit
734
28.1.17 18:16

Asi jako muj porod…ktery sme prožily ja a ma dcera a někde v dálce muž a personál… :D hezky denicek :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5639
28.1.17 19:23

Pridavam se k ostatnim. Dlouhe denicky vetsinou ani nedoctu.Ale tvuj jsem si specialne nechala na relax do vany. :lol:
Kazdopadne me take napadlo, ze bych chtela se umet vyjadrovat a psat, jako ty.
Je to vtipne, ma to spad a neni to nudne…
Dekuju za hezke pocteni :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
28.1.17 20:07

@mau-mau souhlas,bez tohoto tlaceni na pilu by to bylo mnohem lepsi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Bellaria
28.1.17 20:09

Dobrá práce autorko :D :potlesk: :kytka: skvěle napsané, dobře a vtipně se to četlo :D Je vidět, že vám slovní zásoba nechybí :lol:
Opravdu super :palec: :D

  • Upravit
28.1.17 20:25

Děkuji za bezva deníček, svěží, vtipný a povzbudivý :palec: Jak tu někdo psal, normálně deníčky nekomentuji, protože mám většinou výhrady, ale tady jsem se opravdu upřímně zasmála i něco dozvěděla :mavam:

Příspěvek upraven 28.01.17 v 20:26

  • Nahlásit
  • Zmínit
476
28.1.17 21:58

Máš stejný přístup k věci jako ja a svuj porod jsem pojala obdobne. Kromě toho, že jsem jim zakázala pravidelne vnitřní kontroly a muj celý porod od první kontrakce trval jen 6,5 hodiny, takže te bolesti bylo nakonec ještě méně než u tvého. Možná to bylo i tim že jim tam fungoval podavač na ubrousky :mrgreen: :mrgreen: Jinak vyborne napsáno. Bravo! :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1827
29.1.17 09:17

Taky jsem se připravovala na bezbolestný porod, ale pak mě stejně semlelo nemocniční prostředí. Nejlepší bylo vypnout, jak píšeš, ale když ono pořád někdo vyrušoval. Nejvíc se mi vrylo do paměti, jak mi PA říká, ať kontrakci prodýchávám a nejsem v křeči. Jenomže mi zrovna přišla dát pásy na monitor a tím mě tak vykolejila, že jsem zapomněla dýchat. Příště jedině s vlastní PA a do porodnice až na finále, člověk si ušetří spoustu nervů a zbytečných procedur.. Díky za hezký, čtivý, vtipný a poučný deníček :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4819
30.1.17 15:08

Díky všem za reakce. Jsem ráda, že i přestože jsem se tentokráte s počtem znaků utrhla ze řetězu, někdo dočetl. :) Ještě jednou díky!

@Terulli kancelářská krysa :)
@zuzika82 přesně tak :)
@mau-mau to jedno je upravená citace ze Švejka :)

Příspěvek upraven 30.01.17 v 15:08

  • Nahlásit
  • Zmínit
507
31.1.17 10:23

Tak toto je první deníček, ke kterému se vyjadřuji. Hodně jsem se pobavila.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6.2.17 17:46

Hezká inspirace :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit