Když se narodí nemocné miminko

My maminky musíme zvládnout uplně všechno....

*

Co se dělo předtím

Po škole jsem dostala celkem dobré pracovní místo, měla jsem čerstvě přítele a dostala jsem od rodičů garsonieru po babičce.
Přítel mi pomáhal celý byt dávat do kupy a vlastně od doby, co mi přišel pomoct, už nikdy z toho bytu neodešel a žili jsme spolu jako pár… Když nám to došlo, cca po půl roce jsme pustili jeho podnájem a žili spolu „oficiálně“.

Zhruba po roce jsme se rozhodli, že bychom šli do společné hypotéky a našli si větší byt. Byt jsme sehnali, garsonku prodali a vlastně tady žijeme štastně nadále… byli jsme šťastní a rozhodli se zase časem posunout o krok dál, tedy mít miminko.

Pavlínka

Byl rok 2013 a mně bylo 20 let, když se konečně zadařilo, já se dočkala a na testu našla dvě čárky. Byla jsem v šoku, šťastná a představovala si to jako ve filmu. Neměla jsem totiž srovnání, nikdo v okolí ani v rodině neměl malé děti. Možná kdybych věděla co mě čeká, tak bych tolik nespěchala, ale těžko říct… všechno bylo, tak jak má být - bylo mi hrozně zle a já zvracela zvracela a zvracela. Když pominuli ty tři hrozné měsíce, byl celkem klid a trápily mě občas normální těhotenské problémy jako bolesti zad, žáha, náladovost…

Přišel den D a po 8 dnech přenášení jsem porodila. Porod ani vypisovat nemusím, byl to takový běžný porod, který nebyl ničím výjimečným, proto ho přeskočím. Popíšu vám pro mě daleko zásadnější moment, který hrál v mém životě velkou roli… takže, po narození dcery mi bylo oznámeno, že dcerka je nejspíš nemocná, ale bližší informace mi sdělí až po vyšetření… samozřejmě, nikdo mi nic neřekl, dítě mi sebrali a já svou malou dcerku viděla až další den. Tehdy už mi bylo sděleno, že dceři museli propíchnout násilím konečník, protože tam měla jakoby „blanku“.

Dcera byla velice uplakaná a já z ní byla vyčerpaná, ale věřila jsem doktorům, že vědí co dělají… dokoři mi tvrdili, že dcera je zdravá, a ubývá na váze, jen protože nemám mléko a tak mě nakonec pustili domů. To co mě čekalo od této doby, bych nepřála nikomu. Po příchodu domů miminko stále plakalo a já si začala říkat, že instinkt matky zklamal a jsem neschopná ženská.
Po každé návštěvě u doktora jsem hlásila zácpy a že malá stále každý den pláče do bezvědomí. Byla jsem opravdu unavená a tak strasně mi bylo malé líto…

Po měsíci zjistili, že dcera má zúžené střeva a konečník… Na operaci jsme čekali půl roku a musela jsem dělat doma klystýry a rourkovat snad po každém jídle. To, že bylo všechno od hovínek, čert to vem, ale že měla malá prdelku do krve a bolelo to, to bylo utrpení… Dočkali jsme se operace, která dopadla výborně, ale ještě asi půl roku po operaci byly problémy, než se všechno spravilo. Teď mám doma zdravou 4,5 letou krásnou dceru, která naštěstí nemá následky a všechno zvládla…

Dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat, ale časem jsem nabrala sílu a potřebovala jsem najít zase odvahu, že jsem jako matka nezklamala… ta chvíle přišla po čtyřech letech. Tím jak Pavlínka rostla, dostávala jsem zase sílu, protože jsme spolu zvládly všechny špatné i dobré chvíle… určitě nás to hodně spojilo a když se dneska podívám, co jsme všechno dokázaly, vím, že jsem silná matka, která miluje nadevše a udělala všechno, i když to chtěla vzdát…

Zuzanka

Díky mojí Pavlínce, která je velice společenská, ale zase hodně osamocená, jsme se rozhodli, že bude mít Pavlínka sourozence.
Nikdy bych nevěřila, že bych mohla mít dvě děti, ale něco ve mě mi říkalo, že to tak má bý. Sice je to dlouhá doba a holky mezi sebou budou mít větší věkový rozdíl, ale věřím, že se budou milovat. :)

Zuzanka se povedla téměř hned a to na dovolené. Je to moje druhá vytoužená holčička stejně jako Pavlínka. Těhotenství probíhá, jako když žádné není, cítím se skvěle a mám jen pár kilo navíc… za dva měsíce bude tady s námi a už se celá rodina moc těšíme. Tentokrát mám v sobě pěkný pocit, že už bude všechno jak má, že si „užiju“ druhé miminko a Pavlínka bude tou nejlepší ségrou na světě. Na druhou stranu jsem vnitrně připravená na jakékoliv překážky. Víc si věřím, přeci jen jsem zase o pár let starší a zkušenější…

Na závěr vám holky všem přeji hlavně zdravá děťátka, protože to je nejdůležitější na světě, nebo aspoň pro mě je. Děťátko je největší dar v životě každé maminky a jak se říká, když je spokojená maminka je i miminko a naopak. Všem prvorodičkám posílám hodně sil a věřte víc svým instinktům než doktorům. Všechno co se stane vás posílí. :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
9865
14.1.18 05:33

Krásný deníček :srdce: hlavní je že vše dopadlo v pořádku a je holčina zdravá :srdce: :andel:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4565
14.1.18 07:18

Tedy nevím, kde jsi rodila, ale poprvé slyším o tom, že by se atrézie konečníku řešila takto „středověkou metodou“. 8o Navíc bez dalšího vyšetření, bez konzultace s vyšším pracovištěm. Chudinka, ta si musela vytrpět, a ty také. Tak nakonec je bez následků, což je skvělé! Tak snad to napodruhé vyjde na jedničku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
14.1.18 08:05

@mau-mau v Jablonci, diagnóza je aar s pisteli. Původně přemýšleli že ji pošlou do Prahy, ale když kádí tak prý není potřeba…

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
14.1.18 08:33

@Petruna21 :kytka: děkuji ti

  • Nahlásit
  • Zmínit
40
14.1.18 10:32

Pěkně napsáno :D Je super, že jste to s Pavlinkou zvládli. Přeji celé rodince už jen vše dobré :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
14.1.18 11:39

@marietx :jazyk: moc Vám děkuji, naštěstí to dobře dopadlo:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4920
14.1.18 13:56

Denicek moc hezky. Jsi opravdu silna zenska a maminka. :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
14.1.18 14:35

@vertunka děkuji, bylo to opravdu hodně náročné…

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
14.1.18 14:55

@mau-mau to teda obdivuji, jak na zakladate tak vagniho popisu dokazes jak stanovit diagnozu, tak uhodnout a jednim smahem odsoudit lecebny postup :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4565
14.1.18 18:23

@Pudloslava státnice z dětské chirurgie :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
14.1.18 18:43

@mau-mau takže je to zanedbání zejo? Psala jsem i stížnosti řediteli, ale kryjou se…jinak co si říkali mezi sebou nevim, papírech o porodu o tomto ani tuk…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
14.1.18 18:59

Jsi moc statečná, druhá dcerka bude za odměnu :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
14.1.18 19:05

@mau-mau jo tak tu statnici mam taky a takovehle soudy na zaklade udaju z denicku bych si teda vypoustet netroufla. Vzdyt vubec nevis, co se tam stalo, vis jen, co si autorka denicku pamatuje z toho, co ji v porodnici zrejme velmi zjednodusene rekli.

  • Nahlásit
  • Zmínit
18687
15.1.18 07:29

Preju, at uz je vsechno jenom dobre a holcicky zdrave

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.1.18 11:08

Jsem ráda i za Vás, že vám to tak dobře dopadlo :) Úplně vím, co jste si prožívala… Nas malý měl atrezii anu s pisteli do močového měchýře a ještě nějaké další přidružené vady, které stále řešíme :,( Ale je pravda, že taková situace, nas maminky jen posílí :srdce: I kdyz ja si na druhé zatím netroufnu, jednak máme pořád dost,,prace'' s tím našim prckem a druhak se bojím :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
15.1.18 12:53

@Terýskůj tak mi měli stěnou anu

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
15.1.18 13:00

@Terýskůj naše měla stenosu ani s pisteli. Takze brali ji kus střev a museli udělat úplně nový otvor na kakání. Samozřejmě v denícku je to popsáno ještě hodně stručně, určitě víte a znáte jaké to je…jak staré ditatko máte? Já měla práci s těmi střevy ještě minulý rok ve školce, kde učitelky měnili kalhotky i 5× denně a nadavali a hodně zle ji delala „zdravá strava“ kde byli samé luštěniny a prostě pro mě jídlo k „posrany“, např:snídaně vločky, oběd čočka a na to švestkový kompot. Je to hodně i o vyzrálosti dítěte, kdy musí ten svěrač ovládat samo a že je to těžší než u zdravých lidí, nakonec se s tím poprala a když si není jistá, jde si automaticky sednout na záchod, teď už jsou tyhle nehody max 1× za týden, takže Vám přeji hodně moc síly a soucítím s vámi, i když nevím jak moc jiné to máte, když tam je i ten měchýř…

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
15.1.18 13:02

@Lucake moc Vám děkuji za podporu, snad bude dobře:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
15.1.18 14:29

Přeji hodně štěstíčka, to nejhorší máte za sebou a ted si to určitě také užiješ:) take jsem u prvního syna měla komplikace, na štěstí vše dopadlo dobře. Hned po porodu byl na operaci se srdíčkem a už mu bude krásných 8 let a je v pořádku. Pak přišel bráška o necelé tři roky a v květnu se těší na sestřičku :) měj se krásně :kytka:

  • Upravit
b22
273
15.1.18 14:34

@jestericka34 :palec: věřím v to, také přeju hodně štěstí a zdraví :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.1.18 22:20

@b22 Malý má 28 měsíců, měl by jít od září do školky, ale kaka prakticky celý den a samozřejmě do plinky, takže u nás je to zatím nemyslitelne.. A takové ty rady jako banán na ridkou stolici, vůbec nezabírá.. Ani nijak nekomunikuje, takže jestli makat chce nebo nechce se dozvíme, až smrdí :lol: Jinak na fb je skupinka Vrozene chybějí, stenoza a astrezie, tak se můžete přidat, jestli tam teda již nejste :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
15.1.18 23:34

@Terýskůj to mě moc mrzí, co se s tím bude dělat? A ve školce s tím problém nemají? Jasný, banán je naprd, naopak ono je horší ty děti ještě ucpat…děkuji, na stránce nejsem, přidám se

  • Nahlásit
  • Zmínit
11275
16.1.18 15:24

To mě mrzí, čím jsi si musela ty i Pavlínka projít. Na druhou stranu jste měli velké štěstí, že se z toho dostala. Jsou maminky, které čekají zdravé miminko a po porodu se vše nenávratně změní a miminko zdravé není a nikdy nebude.

Přeji, aby Zuzanka byla zdravá a ty si mohla naplno užít bezproblémové mateřství. I když, ruku na srdce, bát se bojíme asi všechny stále :-)

:kytka: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
16.1.18 15:32

@chs.jasmin určitě jsem šťastná za to, že se všechno spravilo a jsem vděčná bohu, že to neměla následky na celý život, což u tohohle může být a nebo že jsou horší nemoci, ale zase ať se jedná o tohle nebo o banalitu, každé máme musí trhat srdce, že nemůže všechnu bolest vzít na sebe a musí přihlížet na děťátko jak se trápí. Milionkrát jsem si říkala, že můžu být ráda jak to dopadlo :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.1.18 17:21

@b22 Do školky malý nechodí, budou mu 3 až v září, ale právě se ho tam zatím nechystám ani dát, protože V brně by s tím určitě problém měli a dovážet ho nikam každý den nemůžu… A hlavne ma nejake pridruzene vady s kteryma ho stejne do skolky dat nemuzu…Teda zatim… S tím bananem jsem to právě myslela tak, že když má průjem a dám mu banán, tak se nic neděje, stejně jak když má zácpu a já mu dám nějaké přijímače ovoce, tak to vůbec nezabírá… A bylo mi receno, ze az s nami bude komunikovat, tak se s tim bude dat moct konecne neco delat, chodit na rehabilitace atd…

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
19.1.18 19:32

@Terýskůj to máte asi závažnější než my…já jsem se teda začala pak hádat s doktory aby udělali operaci dřív, než chtěli. Je fakt, že nám ty potraviny pomáhali…hodně jsem využila laktulosu a potraviny „stavící“ a „na ředění stolice“ celkem fungovalo. Moc Vám držím palce a přeji hodně sil, všechno určitě zvládnete:)

  • Nahlásit
  • Zmínit