Když se stýská

Čím déle jsem tady, tím víc mi chybí mé původní místo. Rok předtím, než jsem otěhotněla, se moji rodiče odstěhovali z Prahy na Vysočinu, do krásné malebné vesničky, okolo jen lesy a příroda. Moc ráda jsem za nimi jezdila. Mně zůstal náš domek, těšila jsem se, jak si ho zvelebím k obrazu svému, jak tady budeme s přítelem šťastní, že zde budeme mít rodinu, byla jsem šťastná.

V únoru následujícího roku jsem otěhotněla, vše vypadalo tak idylicky. Těhotenství bylo plánované, rodina ho přijala s nadšením (tedy má rodina), u přítele to komentoval jeho otec jen slovy: „Hm, co se dá dělat“, jeho matka byla šťastná, ale jak sem brzo pochopila, jen naoko.

Když jsem byla ve třetím měsíci, tak mě při návratu z práce čekalo velmi nemilé překvapení. Téměř všechny přítelovi věci byly pryč, klíče od domu měl můj bratr a nikde žádné vysvětlení. Byl to šok, sesypala sem se jako domeček z karet. Druhý den pro mě přijel táta, v práci mi dali volno (tímto děkuji mému skvělému panu šéfovi) a já jela na Vysočinu, to jsem ještě nevěděla, že tam nakonec zůstanu. Po pár děsných rozhovorech a zákeřných krocích ze strany bývalého přítele, jsem skončila na rizikovém těhotenství, nervy jsem měla v kýblu. Tak si mě a mé bříško vzali rodiče k sobě.

Časem bylo jasné, že z rodičovské sama domek neutáhnu a můj milovaný rodný dům se musel prodat. Dodnes mi to trhá srdce, bylo to místo, kde jsem vyrostla, kde jsem prožila své první lásky, kde jsem měla kamarády, kde jsem dospěla a také otěhotněla, tolik jsem ten dům milovala a chtěla z něj udělat domov pro své dítě. Osud tomu však nepřál. Když sem se po roce odvážila jet se na dům podívat, netušila jsem, co to se mnou udělá. Měli jsme před domem vzrostlé krásné smrky, které tam byly, tak dlouho co my. Při pohledu na pařezy, které po nich zůstaly, na neskutečný nepořádek na naší krásné zahradě (byla to mámina chlouba) a díru v balkóně, se mi spustily slzy a nešly zastavit, tak mě to píchlo u srdce.

Od té doby už jsem neměla odvahu se tam podívat, jen když projíždím přes milovanou vesničku (cestou k babičkám), tak je mi tak ouzko. Byl to přeci můj DOMOV. Tady jsem už druhým rokem, máme se se synem dobře, hlavně díky mým rodičům. Pořád se mi ale stýská, necítím se tady stále doma.

Teď mi otěhotněla má dlouholetá kamarádka a já bych tolik chtěla být s ní, vždy jsme si přály, aby se naše děti spolu přátelily. Už jsem přemýšlela, že bych se po rodičovské vrátila zpět. Ale to mi zase budou chybět rodiče a brácha a malému prarodiče a strejda. Tak vůbec nevím, jak s tím vším nakonec naložím. Tady je to klidné místo, bez možnosti, že potkám lidi, kteří nám tolik ublížili. Ale zase tam spoustu lidí znám, máme tam většinu rodiny a VZPOMÍNKY, známá a milovaná místa. Nikdy jsem se necítila víc doma než tam, kde jsem vyrostla.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
miska09
2717
3.2.12 07:58

Ahojky :-) moc me mrzi to, co prozivas. Uplne ti rozumim. Ja jsem se taky odstěhovala za manželem do jiného kraje a je mi moooc smutno. Nějaké kamarády tu už mám, navíc me dost zaměstnává mala, ale neni to prostě ono… Moc van držím palce, ať jste se synem stastni. Nenzapomen na to,že šťastna máma znamena i šťastný syn. A tveho bývalého nechápu, tak se může zachovat jen srab… Ale minulost je pryc, uživejte každého dne… :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.2.12 09:05

Taky znam odluku mimo domov,ziju v zahranici a vim,ze to proste hrozne boli,ale uz mam svoji rodinu a musim jit dal…Nejhorsi na to je,jak se zachoval Tvuj pritel :cert:
Urcite to zaboli videt ten domek a zahradu zdevastovany,rozumim Ti,ale co nadelas,ted uz jsi s dvouletym synkem a jak jsem pochopila i stastna A ten pravy pokud jeste neprisel,se brzy objevi toho bych se nebala.Urcite se jednou zase vratis ke syvm kamaradkam a treba s nekym kdo Ti pomuze jiny domek opravit a kde budete stastny :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :palec: :palec: :palec:

  • Upravit
Haku
21911
3.2.12 09:41

Tveho expritele nechapu :nevim: . Vysvetlil ti to aspon? No, v kazdem pripade tobe i tvemu synovi preji jen to nejlepsi a hlavne at si tam zvyknes a naucis se to tam milovat jako dovov ;) . Ja ziji uz 10 let v zahranici, moje rodina mi chybi,ale vidame se casto a tak mi to ani neprijde a hlavne ja jsem tu zapustila sve koreny a citim, ze tohle je muj opravdovy domov a miluji to tady :srdce: . Preji ti at to tak taky jednoho dne citis :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mrs. S
3.2.12 18:57

Ahoj, chápu jak moc se ti stýská. Moje matka prodala taky barák v kterém jsem vyrostla, který postavili prarodiče a praprarodiče. Taky jsem ši myslela že tam vychovám své děti nebo že tam aspoň budeme chodit na návštěvu. Teď s přítelem bydlíme v podnájmu, čekáme miminko a nejvíc mě mrzí že mu hned od začátku nedám teplý milující domov, že to je jen podnájem. Bydlíme sice pořád ve stejném městě ale na náš starý dům se nedokážu jít podívat :-( . Je to trochu něco jiného než se odstěhovat někam jinam a mít možnost domů aspoň jezdit na návštěvy. Jinak to jak se hloupě tvůj přítel zachoval, to nedokážu pochopit. Určitě ti za to nestál a někde tě čeká mnohem lepší chlap ;-)

Příspěvek upraven 03.02.12 v 18:59

  • Upravit
Alefka
143
4.2.12 09:50

Děkuji za milé zprávičky :kytka: Od bývalého jsem se vysvětlení nedočkala, zaujal k nám velmi negativní postoj, vůbec s námi nekomunikuje. Jsme se synem šťastní, máme kde bydlet, máme kousek babičku. Sice se občas zasteskne, ale také ve skrytu duše vím, že časem se to zlepší a že si tady vybudujeme domov :srdce:

Příspěvek upraven 04.02.12 v 09:51

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář