Když se život převrátí naruby 4. díl

Zdraví

Další pokračování mého deníku, jak to vše probíhalo dál...

Přečtěte si také předešlé díly

Ráno jsme vyrazili brzy. Se slzami v očích se loučím s mojí spící dcerkou, dávám jí pusu na tvář a bojím se, jestli ji ještě uvidím. Je 16.10. – den před jejími druhými narozeninami, nebudu s ní a opravdu mě to hodně bolí. V čekárně potkávám známé sestřičky ze stacionáře, uklidňují mě, jak to zvládnu. V ordinaci tedy zjišťuji, že se jedná o nádorové onemocnění a že musím absolvovat 2 až 3 cykly chemoterapie a poté transplantaci kostní dřeně. Otestují sestry, a pokud nebudou vhodné, bude se hledat v registru.

Na dotaz „Paní doktorko, zvládnu to?“ odpovídá jen „Dá se to zvládnout, já vám věřím.“ Popohání nás, že už na mě čekají, a už odcházím do 2. patra na JIP. Pohled na mě musí být šílený. Vytřeštěná, zkroušená. Manžel jde se mnou. Ujímá se mě moc milá sestřička. Drží mě za ruku a konejší, že bude dobře, že spolu vše zvládneme, ale musím být statečná. Má moc milý hlas a hodné oči. Víc nevidím, protože má roušku… jako všichni ostatní. Přichází moje nová paní doktorka. Je mladá a milá.

Dělají mi všechny možné odběry, výtěry a nakonec odběr dřeně z pánve, což pro mě bylo hodně bolestivé. Poté přichází s informací, že jsem měla výsledky hraniční, ale, že se nejedná o myelodysplastický syndrom, ale už o akutní myeloidní leukémii. V té chvíli to pro mě byl další šok, kdy jsem si řekla „Tak to už je opravdu konec.“ Zopakovala jsem ten děsivý název a rozplakala se, že mám přeci doma dvouletou holčičku, když jsem viděla, že i paní doktorce se zalily oči, byla jsem si jistá, že je to hodně zlé. No uznejte… když se nad vaším případem rozpláče lékař… Samozřejmě se omlouvala a ihned vysvětlovala, že má doma stejně malou dívenku a že to hormonálně nějak nedala.

Pak už jsem to slovo nevyslovila a dala „tomu“ pracovní název Bubák. Lékařka mi vysvětlila postup léčby, která mě čeká a dodala prvotní odvahu, že to zvládnu. Trochu mě uklidnila a já jí to tolik chtěla věřit, přitom ještě jsem ani nevstřebala tu informaci, že tam jsem, a co se děje.

Dle dalších výsledků, které postupně chodily, se ukázalo, že onemocnění je ve velké progresi a že tedy není čas na ochranu vaječníků, jak si zprvu mysleli. Ale já mám svou holčičku, pro kterou se musím uzdravit, a tak to ani neřeším, ať začnou s léčbou…
Ta spočívá v tom, že mi budou podávat 7 dní nepřetržitě chemoterapii. Následně potom, když se vybíjí bílé krvinky a budu náchylná k infekcím, mě budou přísně hlídat, až po dobu, než se zase vyhoupnou nahoru a ochrání mě. Čekali mě 2-3 cykly, z níž tento byl nejdelší. Na JIP jsem strávila dlouhých 34 dní. 34 dní, kdy jsem neviděla svou Barunku, volali jsme si po skypu, malovala jsem si omalovánky, hodně telefonovala, občas plakala.

V den 14 mi dělali kontrolní odběr kostní dřeně a výsledku jsem se hodně obávala, ale na štěstí zprávy byly příznivé… chemoterapie zabrala! První pozitivní nakopnutí, že bude dobře. Začínám věřit a říkám všem, že to zvládnu, pokud mi to půjde naproti a nebude mi házet klacky pod nohy. Stále je před námi otazník v podobě dárce… tolik věřím, že jedna ze sester bude shodná, ale zároveň ta obava, že nebude… a co když se ani v registru shodný nenajde? Představa děsivá… můj život vůbec není v mých rukách a já jen čekám, co se bude dít.

Mezitím jsem si prodělala dvě infekce. Ani nevím jaké, jakmile se začalo zvedat CRP, ihned mi byla nasazena antibiotika, doplňovat jsem potřebovala i destičky a krev. Každý den mi dělali odběry a čekalo se, až se mi opět začnou tvořit krvinky a aby se ke mně vracely už jen ty zdravé a ne leukemické. První vlaštovky se ukázaly kolem 20. dne, ale loudaly se. Hlavně že rostou! Buďte trpělivá a nemyslete na to, pak se jim nechce… to jsem slýchala stále, ale už jsem tolik chtěla domů. Každý den jsem čekala, o kolik poskočí.

Pak už jsem zjišťovala, kdy mě pustí domů. Pan primář dává naději, že na 60 % 16.11. To by bylo skvělé… taťka má narozeniny! Ostatní lékaři tak optimističtí nejsou. Nakonec to nevyšlo, měla jsem kriticky nízký draslík a nemohli mě pustit, to už jsem byla v takovém rozpoložení, že stačilo říct Barborka a už mi tekly slzy, jak se mi stýskalo. Toho dne, ale přišli s ohromnou zprávou… jedna ze sester je vhodná dárkyně. To mě opravdu nakoplo, plakala jsem štěstím a pociťovala vlnu vděku, že mám tak úžasné sestřičky, které neváhaly mi pomoci. Domů jsem šla 19.11. na deset dní, než mě čekal další cyklus. Tam už byl pobyt na týden, to samé ve třetím kole. Mezitím spousty kontrol, léků, diety a další opatření. Ale hlavně, že jsem byla doma.

I sestřička musela projít zdravotním kolečkem, zda může darovat, vše se ubíralo k transplantaci a pečlivě se plánovalo, aby to klaplo. Termín byl v únoru, poté přesunut na březen. Člověk se těšil, protože to byl ten nejdůležitější krok k uzdravení a zamezení návratu nemoci, ale zároveň i děsil, aby to vyšlo a tělo to zvládlo. Termín 5.3., nástup týden předtím. O tom už ale v dalším deníku…

Váš příspěvek
Zuzee87
Závislačka 4059 příspěvků 26.9.19 06:09

A já si pořád říkám jak já to teď (těhotná) číst nebudu a stejně vždycky kliknu, stejně jako na dobrém andělovi… Mno tak tady zas slzim jak želva :) doufám, že už je to všecko aspoň v rámci možností v pořádku a bubák je pryč… Moje dcerka má kousíček víc, každopádně ani nepředstavovat. Doufám, že v dalším už si přečtu krásný happy end!! Moc držím palce a HLAVNĚ ZDRAVÍ!!! :hug: :hug: :hug:

Uživatel je onlineVeru1987
Ukecaná baba ;) 2065 příspěvků 26.9.19 06:20

Deníčky většinou nekomentují. Přečetla jsem si teď všechny čtyři. Držím palce! Myslím na tebe! Ať je už vše v pořádku. Doufám že to vše dopadlo dobře.

Nadejeproni
Nováček 1 příspěvek 26.9.19 08:09
Bojuj

Kvůli vám sem si zde udělala, registraci:blush:mam4letou holčičku z rakovinou ve 4 stadium a chci vám jen říct bojujte, držte si pozitivní mysl ta je půl léčby taky bojujeme a nedáme se:heart:️

dendishek
Zasloužilá kecalka 752 příspěvků 26.9.19 08:15

Život Vás opravdu hodně zkouší :(
Jste moc silná žena, a jde vidět, že bojujete jako tygřice. Kvůli své malé holčičce.
Přeji mnoho mnoho síly a pozitivních výsledků :srdce:

Ibi
Závislačka 2656 příspěvků 26.9.19 10:57

Teda, máte naloženo opravdu hodně :( Ale je vidět, že jste silná žena a že to vše kvůli Barunce zvládnete :hug: Přeji hodně sil a hlavně už jen a jen zdravíčko :kytka:

A.N.D.R.E.J1978
Stálice 71 příspěvků 26.9.19 13:40

Jste velmi silná a statečná žena :kytka: a já držím palce, aby všechno to špatné bylo už za vámi a v budoucnu čekalo jen spousta zdraví, štěstí a lásky :srdce: :hug:

sabinka098
Zasloužilá kecalka 747 příspěvků 26.9.19 21:48

Přeji vám uzdravení :srdce:

ocean.mama
Kecalka 401 příspěvků 26.9.19 23:40

Preju hodne sil, mate muj obdiv, jste skvela. Zvladate to vyborne. Babicka mela stejny typ rakoviny jako vy, mizni uzliny. Nedejte se, drzim palce!

Kolarkaa
Kecalka 443 příspěvků 27.9.19 19:36

Nemam slov. Jste neuveritelne statecna a silna zena, z celeho srdce Vam preji ZDRAVI.. Opatrujte se :srdce:

Tiger-lily
Hvězda diskuse 35143 příspěvků 28.9.19 08:46

:hug: :hug: :hug: Držím palce… moc a moc, ať to zvládneš!!

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 1.10.19 13:10

Ahoj, přečetla jsem jedním dechem všechny čtyři díly deníčku a mám co dělat, abych udržela slzy. Doufám ve šťastný konec a posílám spoustu síly :kytka:

Moje švagrová s tou „mrchou“ bojovala na čtyřikrát, počtvrté bohužel prohrála. Taky měla Barunku…

Vložit nový komentář