Když umře táta, je to peklo, když umře máma, tak ztratíš všechno

Potřebuji se vypsat a dostat radu nebo slyšet, co pomohlo vám a kdy to s odstupem času přestane tak bolet.

Když umře táta, je to peklo, když umře máma, tak ztratíš všechno

Mamka zemřela loni zjara. Měla rakovinu už v posledním stádiu. Ale přesto to přišlo velmi rychle a nečekaně. Celou pravdu, jak moc je to vážné, věděla jen ona a taťka. Já a bratr jsme tušili a naše babička (její maminka) nevěděla vůbec nic, protože už má své roky a nechtěli jsme ji trápit. Bylo to měsíc před onou smutnou událostí, kdy mi volala výsledky z posledního vyšetření po sérii chemoterapií a já doufala, že zabrala. Říkala mi, že něco se zmenšilo a že se to zastavilo, a v tu chvíli mi došlo, že jde už jen o léčbu udržovací – prodlužující život. Dostalo mě to, ale doufala jsem, že tu s námi bude třeba i dalších 5 let. Mám dvě děti 6 a 2 roky a moc jsem si přála, aby si dcera tuto úžasnou babičku pamatovala. Syn ji zbožňoval.

Začala jsem přemýšlet nad tím, jaký bude její konec a jak to zvládneme… v duchu se modlila za to, aby netrpěla, aby to bylo rychlé. Zní to krutě, ale mamka nikdy nechtěla být nikomu „na obtíž“. Nedovedla si představit, že bychom se o ni museli starat, což by nikdy nikomu nevadilo, ale byla vždy velmi samostatná a toto pomyšlení ji prostě ničilo. Přemýšlela jsem, co jí řeknu, až to přijde, a celkově jsem se smiřovala s touto situací.

Ten den jsem u mamky byla. Najednou se jí trochu přitížilo, ale nikoho by nenapadlo, že přichází konec. Říkala, že jí není dobře, že ji bolí pod žebry, trochu zvracela a já ji uklidňovala, že to má z toho kašle. Myslela jsem, že se svou chatrnou imunitou se po těch chemoterapiích nachladila. Najednou mi řekla: „Co si počneš, až tu nebudu? Babička už je taky stará a dlouho tu asi už nebude… budeš tu na vše sama… Jak to zvládneš?“ Chtělo se mi brečet, protože jsem věděla, jak to myslí, že už tu nebude ta ženská stránka rodiny. Řekla jsem jí, že to zvládnu, že tu je taťka, brácha a můj muž. Pak jsme si chvíli povídaly a když přišel taťka, musela jsem už domů za svou rodinou.

Byla jsem strašně nervózní a cítila jsem, že se něco děje, ale zároveň jsem se utěšovala, že to bude dobrý, protože druhý den ráno měla být převezena sanitkou do fakultní nemocnice ještě na dodatečná vyšetření, aby zjistili, proč ji bolí břicho a má ten kašel atd. Bohužel mi ale v noci ve 2 hodiny taťka volal, že zemřela.

Od té doby snad ani nedokážu popsat tu prázdnotu. Nikdy mi ještě nikdo neumřel a možná v tom hraje roli i to, že jsem doufala, že u toho konce s ní budu, ale nebyla. Jediné, co mě utěšuje, je fakt, že se dlouho netrápila a neskončila (jak se moc bála) v nemocnici na hadičkách a přístrojích pod sedativy. Zemřela doma a byl u ní můj otec. Za 4 měsíce to už bude rok a je to stále jako včera… Někdy, když děti něco vyvedou, ať už srandovního nebo vážného, se zapomenu, hledám mobil a chci jí zavolat a povykládat jí to. Opravdu to zahojí čas?

Další důvod, proč toto píšu, je, že mamča nechodila na pravidelné gynekologické kontroly, a to se jí bohužel stalo osudným. Opravdu rakovina děložního čípku nebolí! Až jak krvácíte mimo cyklus nebo když už krvácet nemáte, protože jste po menopauze… už je opravdu VELMI, VELMI pozdě. O to je to pro mě o moc těžší se s tím vyrovnat, protože vím, že se to nemuselo stát. A tak na to nekašlete, holky, je to jedna z velmi dobře léčitelných rakovin, pokud se zachytí včas. Ale tu bolest, když o vás vaši blízcí přijdou, vyléčit nejde :(

Děkuji za přečtení.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
8667
31.1.19 00:36

No ty jo, to je mi lito, neumim si predstavit ted o mamu prijit - mam podobne stare deti jak ty a hlavne malej je na babičku hodne fixovanej… jak to u vas vzalo hlavne to starsi, to dvouletý asi jeste nic moc nechápe…mozna se jenom zeptá, kde je babi nebo tak neco? Moje mami byla loni na konizaci cipku, taky nejaky nalez - prave pri gyn.prohlídce…delaji i nejake lepsi vysetreni za poplatek…skoda, ze to maminka podceňovala, bohuzel predrakovinovee zmeny na čípku muzou mit i mnohem mladší zeny… i v plodnem veku…kolik mamce bylo? Uprimnou soustrast, musi to byt pro tebe tezky… :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
27115
31.1.19 00:42

Letos to za pár dnů bude 10 let. Zvykla jsem si na to, můžu o ní normálně mluvit, ale už navždycky máš takový šrám, co se pořádně nezahojí. To je život. Jsi obklopena milující rodinou, to je moc dobrý základ, abyste to všichni nějak ustáli.

  • Zmínit
  • Nahlásit
3286
31.1.19 03:28

Tu bolest znám a trvalo dlouho, nez jsem to přijala. Vyrustala jsem jen s mamkou, nikdo jiny nebyl a v cerstvych 19 v maturitnim ročníku takovahle nečekaná rána. Zacalo to blbym nachlazenim a do mesice konec, nikdy se neprislo na příčinu, co ten stav zpusobilo. Je to 11 let, mam maleho syna, manzela a spoustu krasnych vzpominek, ale chybet mi bude porad. Tehdy jsem byla sice uz papirove dospela, ale uvnitr vlastne porad dítě. Drz se :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
595
31.1.19 05:30

Úplně přesně vím, o čem mluvis. Taky jsem tady musela napsat denicek, ale ještě není zveřejněn. Mě to postihlo nečekaně 7.12.2018 :,( :,( :,( :,( :,( , byla to trombóza, maminka sama do poslední chvíle nic nevěděla a my už vůbec ne :,( :( :,( :,( :,( :,( :( . Bolí to a byla jsem jako blázen. A nekdy jeste jsem, mamince bylo 46 :,( . U vas je to alespoň tak, ze už víte, ze ji je fajn, nic ji neboli, ale u me je to tak, ze nevím nic…protože nemocná nebyla :,( , tím ale nechci říct, ze je to lepší u vas, bolí to vždy, at je člověk nemocný nebo ne.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.19 06:29

Ono i bez toho tatinka je to tezke. Sice ten nas rozhodne nebyl vystrizeny z pohadky a vlastne s nami ani od mych 12 let nezil a mov se o nas nezajimal…, ale i pres to, to po 3 letech od smrti stale boli. Hodne boli. Tak bych touzila ho obejmout, alespon jednou. Nemel moc peknou smrt (i kdyz, ktera je pekna ze jo), zemrel v nemocnici na pristrojich a o to je to pro me tezsi. Dnes by slavil 50 narozeniny a akorat to na me diky tomuto clanku zase padlo :,( …Jdu neco delat, at na to nemyslim. :zed:

  • Nahlásit
2335
31.1.19 06:33

Bolet to nepřestane nikdy…člověk se jen po case otupí :( celý zivot ji budeš nosit v sobe, budes se k ni v duchu obracet a az budes stat pred nějakým rozhodnutím, porad se budeš ptát, co by ti asi maminka poradila..co by na to maminka řekla…clovek si tyto zvnitrnene vztahy pripomina navzdy. Je mi moc lito vasi ztraty, at uz vas nikdy nic takoveho nepotka :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.19 07:05

Mne matka psychicky tyrala. Dnes by to bylo na trestni oznameni, tenkrat kdyz jsem prosila o pomoc policii, socialku, tak jsem se dozvedela „vzdyt je to vase matka, to se nemuzete shodnout?“
Mockrat jsem ji chtela odstrihnout, vzdy jsem se vratila. Pomahala jsem ji do konce, manzel mne za to odsuzoval, protoze vedel jaka je a nepomohl mi. Zemrela pred 9 lety, taky v dusledku zanedbane nemoci. Priznam se, ze se mi ulevilo.

  • Nahlásit
31.1.19 07:07

Ty jo, to je jako bys psala o mně. Taky mi zemřela maminka, taky na rakovinu děložního čípku, taky nám rodiče nic neříkali ( vlastně říkali jenom ty dobré zprávy, takže my si se sestrou dlouho myslely, že se uzdravuje) a taky zemřela pro nás velmi nečekaně :,( . Akorát mně v té době bylo 17 a sestra je ještě o něco mladší. Je to už víc jak deset let, člověk si tak nějak zvyne, ale jsou chvíle, kdy mě to zase převálcuje. Třeba po narození prvního dítěte :,( .

  • Zmínit
  • Nahlásit
1
31.1.19 07:21

Mě zemřela maminka před měsícem..po dlouhé nemoci,přesto nečekaně.. Funguju jen díky manželovi a dvouletému synovi.. Bolí to strašně moc, byla úžasná, statečná, hrozně hodná, vždy usměvavá..byla mojí nejlepší kamarádkou..a vlastně mým největším fanouškem.. Život už nikdy nebude jako dřív..vždy mi bude chybět.. A nejvíc mě bolí, že neuvidí pokroky svého vnoučka..byla by mu úžasnou babičkou..

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.19 07:41

:hug:
Ja prisla pred 3 mesici o tatinka, zemrel mi v naruci. Chapu tvou bolest a sama vim, ze neni nic, co to zlepsi. Naopak mi prijde, ze je to jeste tezsi a tezsi s kazdym dnem.
Drz se

  • Nahlásit
3397
31.1.19 08:42

To je hrozne zakladatelko, je mi to moc lito, co vas potkalo :hug:

Nedavno jsem zahledla v tv nejakou reportaz o tom, ze pravidelne na prevenci na gyndu chodi asi jenom 55% zenskych, co by chodit mely. To fakt nechapu, kdyz tady ta moznost je a jeste je proplacena od pojistoven :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1733
31.1.19 08:49

Mně maminka umřela tragicky před třemi roky. Byla jsem na ní hodně fixovaná, žila jsem svůj život jen pro ni. Po všem, co se pak dělo a bylo toho víc dramatického než „dobrého“, už vím, že smrtí život nekončí, tedy ta duše žije dál. Nikoho o tom nepřesvědčuji, ale pár věcmi se mi to i potvrdilo v pozemském životě.

Každopádně ani tohle vědomí nepomohlo úplně přijmout, že už ji tu nemám. Nejvíce pomohlo smíření se, odpuštění všeho (třeba jen drobností, které jsme si udělaly) a radost z času a chvil, které jsem s ní mohla strávit. Pokud to potřebuješ vybreč se, vyvztekej, vypovídej svému okolí..pokud brečet nejde, tak si to nevyčítej, taky jsem chvíli byla paralyzovaná a nešlo to.

Dnes už to nebolí, chybí mi přítomnost její bytosti, ale v sobě mám mír, protože vím, že se to tak stát mělo, že vše má svůj smysl.
Přeji Ti hodně sil.

  • Zmínit
  • Nahlásit
7203
31.1.19 08:52

:hug: mě maminka taky umřela na rakovinu. Je to,, už,, 5 let a bolí to pořád. Někdy víc, někdy míň, ale bolí :( upřímnou soustrast

Příspěvek upraven 31.01.19 v 08:53

  • Zmínit
  • Nahlásit
595
31.1.19 09:17

@blackh taky mi umřela před měsícem a něco a hodně na ni myslím a jsem stále takové citlivá :,( . Taky me nejvíce bolí, ze ted chceme miminko a maminka už se toho nedočká :,( :,( :,( :,( . Pokud vám to nevadí, napište mi prosím do zprávy, jake jste mela pocity, jaké mate ted…pripadam si jako blázen :zed:

  • Zmínit
  • Nahlásit
18297
31.1.19 09:20

Je mi to moc lito :,(
Mozna by pomohla knizka Moje milá smrti - Hurdová Veronika. Cetla jsem na ni chvalu :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.19 09:57

Ahojky, já to mám opačné, maminka je deset let v domově v těžkém stádiu alzheimeru podobné nemoce, pro mě zemřela už dávno, nevnímá, nemluví, nehýbe se, nevyslovne utrpení vidět ji tak… Naposledy úplně v pořádku si ji pamatuju když mi bylo šestnáct… Tatínek zemřel loni, šlo to s ním nečekaně rychle z kopce a i tak byl konec nečekaný. Chybí mi a lituju všeho, co se nestihlo říct, za každé nestihnute obejmutí… Také jsem mohla být víc s ním, možná by tu pak ještě byl… Teď jsem sama, krom sveho muze, dcery a jeho rodiny. Z té mojí nežije nikdo. Drž se, zakladatelkou, vše preboli…

  • Nahlásit
2624
31.1.19 10:37

Je mi to líto. Moje maminka taky nechodila na kontroly, začla krvácet a rakovina děložního čípku ve stádiu B2. Neoperovatelna. Takže chemoterapie a ozařování. Už je 8 let po léčbě a mezitím ještě rakovina prsu. Bojuje, ale po léčbě má velké následky. Ale žije, bude ji 75 a já se strašně bojím až tu nebude. Máme krásný vztah a ona je výjimečný člověk. Napadá mě, že konec vlastně může být kdykoliv, za prvé už ten věk a následky léčby.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.1.19 10:58

Moc mě to mrzí. Chtěla bych ti napsat - bud ráda, že jsi dostala mámu, se kterou jsi měla krásný vztah, která milovala tebe, tvou rodinu a tvé děti. Že jsi měla mámu, která tu byla pro tebe, sdílela s tebou radosti i starosti. A ty s ní :kytka: Že jsi měla mámu, která myslela i na tebe, tvé potřeby a nejen na sebe. Mámu, která pro tebe měla vlídná slova, ne jen obvyklé výčitky, manipulace a vydírání. Mámu, která brala mateřství jako obohacení a dar.
Moje matka je živá a jistě dlouho bude. Já mám však už dlouhá desetiletí pocit, jako bych ji neměla. A moc, moc mi chybělo a chybí, že pro nás dvě nikdy neplatilo to, co jsem napsala v prvním odstavci.
Uchovej si na ni krásné vzpomínky :srdce: A pokud věříš na posmrtný „život“, věř, že se jednou zase shledáte :kytka:
Prosím o anonym, z pochopitelných důvodů.

  • Nahlásit
2069
31.1.19 11:07

@sticky ahoj a co tě přesvědčilo, že smrtí život nekončí? Mně to tak připadá přirozené, jak by jinak mohla fungovat intuice? Ta asi nejvíc přesvědčila mě :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
6
31.1.19 11:41

Bolet to nepřestane nikdy, jen časem ta bolest není rak nesnesitelna a zničující.
Letos to bude 9 let, co mamka odešla. Odešla náhle ze dne na den. Jeden den s ni mluvíš a další den ji najdeš doma mrtvou.
Když odejde táta…ano je to peklo, ale když odejde máma, tak najednou přijdeš o OCHRANNÁ KŘÍDLA. :(

  • Zmínit
  • Nahlásit
6185
31.1.19 12:11

Bolet to nepřestane jen čas tovtrichu otupí. Mě maminka umřela náhle na infarkt a už je to letos 10 let a pořád jsem se s tím nesmířila. Mě děti nepoznala oni nepoznali úžasnou babičku (tchyně tomu moc nepomáhá nebaví se s námi ani dětmi 3 roky) když se mi něco povede nebo bych potřebovala poradit pořád mám tendenci vzít telefon a volat ji. Nikdy se s tím nesmířím, ale nic s tím nenadelame. To je život :,( :,( :,(

  • Zmínit
  • Nahlásit
1733
31.1.19 12:25

@Petullka82
Ahoj Peťo, nejvíc mě „hmotně“ přesvědčilo, že mi dávala ve snu informace o některých lidech, které ale „měly být utajeny“ a odehrály se ještě předtím, než jsem byla. Tak jsem se těch lidí zeptala a oni na mě koukali jako na ducha, většinou. :mrgreen: Pak souhlasili, že to tak bylo. A pak se naštvali, že to vím. :mrgreen:

Ano, intuice taky funguje v propojení. Ale někdy jsme moc zaměření na tělo a potřebujeme vidět hmatatelný důkaz. :mrgreen:

Příspěvek upraven 31.01.19 v 12:35

  • Zmínit
  • Nahlásit
134
31.1.19 12:28

Uz to bude navzdy bolet ale po case to bude trosku tupejsi ta bolest.. umrela mi takto babicka i deda a byli spise jako moji rodice a syn babicku miloval. Vzdycky si rikam co by asi na nej ted rekla jak je sikovnej a dcerku uz nezila tak jak by se ji libila. No hruza :(

  • Zmínit
  • Nahlásit
756
31.1.19 13:17

Moje mama letos oslavi kulatych 70let. Mela me pozde a ja vidim,jak na vnoucata uz nema energii, ten elan,co ma moje druha o temer generaci mladsi tchyne,ji proste chybi. A jak by se chtela o vnoucata starat, ale uz to proste nejde. Taky se bojim, ze az umre,tak to nedam.

Z denicku se mi hrnuly slzy do oci. Moje mama chodi na preventivky k prakticke mudr, na gyndu taky uz nechodi, asi 30let. Na stesti ma kosti,svalovy tonus a, srdce jako o 20let mladsi zeny,pry diky me :mrgreen:

Nikdy to nepreboli,max trosku otupi. Drzim pesti.

  • Zmínit
  • Nahlásit
8056
31.1.19 15:48

Když se mluví o smrti, vždycky si vybavím babičku a dědečka (rodiče od mámy). Prožila jsem s nimi většinu prázdnin do svých 14 let.
Děda byl hodně vzdělaný, psal si s celým světem. Měl rakovinu a bojoval s ní 3 roky. Umřel, když mi bylo 17. Den před tím jsme u nich byli na návštěvě. Přišel za mámou a dál jí napsané dopisy pro všechny se kterými si po celém světě v esperantu psal a k tomu nadepsané obálky s adresami. A říkal přiložíte už jenom parte. Je to už skoro 24 let a pořád mám slzy v očích i když to jenom píšu. Babička umřela před 4 lety. Tam to bylo jiné, ta už měla svůj čas (88let) a bolelo to mnohem míň.

Řekla bych že nejhorší je smířit se se smrtí zbytečnou a předčasnou.

:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Zmínit
  • Nahlásit
7298
31.1.19 16:33

Vsechny tady v komentarich jsme to zazily. Clovek je bez mamy tak nejak sam a trpi vecne nenaplnenou laskou.

  • Zmínit
  • Nahlásit
31.1.19 17:20

Chápu co prožíváš.Já teda maminku ještě mám,ale ve 14 mi umřel táta,v 17 babička kterou jsem měla moc ráda, ve 24 teta ve svých 47 letech na rakovinu a bylo to hodně těžké protože to nikdo nečekal.Její vlastní táta ( můj dědeček) ji přežil.No a loni v Dubnu v mých 28 letech mi umřel na rakovinu i dědeček.Chybí nám všichni,ale s jejich nemocí ( rakovinou) to pro ně bylo vysvobození.Babička i teta zemřeli doma u mé maminky která se o babičku (její maminku) i tetu ( svou sestru) do poslední chvíle starala.A vím jak už pak ke konci trpěli.I dědeček,ale ten bohužel zemřel v nemocnici.Je to koloběh života někdo zemře,někdo se narodí.Ani my tu nebudeme věčně.Nezbývá než se smířit a opravdu čas vše zahojí.Držte se :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
551
31.1.19 18:52

Milá zakladatelko. Sdílím tvůj zármutek. Odešel mi také velmi blízký člověk. Ta obrovská prázdnota, která po něm zůstala je hrozná. S tou krutou realitou nezbývá než se naučit žít. Nemysli na její smrt, ale vzpomínej na maminku za života. Na to hezké co jste spolu zažili. Já si s dotyčnou osobou vykládám. Zní to ulítle, já vím. Ale byl se mnou denně. A dám za to krk, že je tu se mnou jeho energie. Přece smrtí to nekončí… Mnoho sil pro tebe i tvoje blízké :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
31.1.19 19:27

Je mi strasne moc lito, ze jsi prisla o maminku :hug: uz to jsou ctyri roky, co mi umrel tatinek. V zari me odvedl k oltari a v rijnu umrel. Vnucek se uz nedockal. S mamkou bohuzel nemam moc hezky vztah, nezajimam ja a ani me dve dcery, jedna trileta, druha 14ti denni. Tatkova smrt bolela strasne moc :srdce: ted uz na nej vzpominam s usmevem. Cas opravdu lecos zahoji a to si na tatku vzpomenu nekolikrat denne.

  • Zmínit
  • Nahlásit
315
31.1.19 21:14

Já teda nepřišla o mámu, ale o dědu a později o babičku, co se o mě starali ani ne od pěti let. U dědy jsem to nešla hodně těžce, bylo mi 17, nikdo mi neřekl jak na tom doopravdy je špatně a bylo mu pouhých 56, což pro mě bylo strašne že odešel takhle moc brzy, on byl ten co se mě vždycky zastal ať se dělo co se dělo. Babička mi umřela ani ne před rokem a v posledních chvílích jsem se už jen modlila ať konec přijde co nejdřív ať se už nemusí dal trápit, po pravdě si myslím že ji zabila představa že by byla na někom odkazana když přišla o nohu a myslela si že mi bude na obtíž, přitom za to všechno co udělala ona pro mě bych se o ní ráda postarala aby tu mohla být s námi a dočkat se pravnoucete které se nedaří a těšila se až konečně přijde, plánovala kde co nakoupí atd. Byla milionova. Mě hodně pomáhá na to opravdu nemyslet a říkat si že takhle ji je líp jak v ty nemocnici když už nedokázala ani vnímat okolní svět, že to pro ni bylo prostě lepší. A když se o ní s někým bavím, vždycky jenom srandovní příhody, aby nikdo nebrecel a všichni se jenom smáli. Protože takových s ní máme nespočet.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1111
1.2.19 23:44

@Jahudka82 Ahoj bylo ji 57 let. Syna to vzalo hodně v tu danou chvíli, když jsem mu to řekla, pobrečel si. Pár týdnů byl „jiný“. Hrál si.. sranda,pohoda.. a najednou velmi zvážněl a řekl.. to je škoda, že babička umřela, jakoby mu ji něco najednou připomnělo. Ale ty děti to docela rychle vstřebají a pomáhá mu chodit na hřbitov. Byl i na pohřbu a viděl ji. Hodně mu to pomohlo, ale asi to není pro každé dítě. To moje je takové, že vše potřebuje vidět, vědět zažít, aby to lépe pochopil :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1111
1.2.19 23:48

@Mala.ještěrka neumím si představit, že by to přišlo takto brzy jako tobě.. Jsem velmi vděčná, že tu se mnou byla, když se mi narodilo první dítě. Moc mi pomohla ve všem, bez ní bych to snad ani nezvládla.. U druhého dítěte jsem už věděla co a jak a bohužel si malou užila jen 4měsíce :( Moc mě mrzí, že ti umřela tak brzy :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1111
1.2.19 23:51

@blackh :hug: To je mi moc líto. Umřela, když dceři byly 4měsíce. Taky mě mrzí, že ji nevidí.. na vnučku se moc těšila. Musíme si říkat, že to vše vidí a usmívají se :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1111
2.2.19 00:02

@reny14 Jsem ráda, že u vás to dopadlo dobře. Sice píšeš, že má maminka následky.. Přeju ji hodně zdraví a ať je lépe a užívejte si svůj společný čas :hug: Když mi volala a řekla, že už to je pozdě a že ani chemo to nezachrání a já se rozbrečela, řekla klidně.. budu tu tak dlouho, jak tu mám být. Mám pocit, že to byla pravda. Pomohla mi ve všem tak strašně moc a zemřela v době, když jsem se postavila na nohy a měla pocit, že vše zvládám.. Asi na tom něco bude. Ať jste spolu co nejdéle :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1111
2.2.19 00:06

Moc moc vám všem děkuji za vaše zprávy a za vše povzbudivá i konejšivá slova. Jsem ráda, že jsem se z toho zde mohla aspoň trochu vypsat. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2.2.19 16:46

Je mi to moc líto. Pokud se k tomu ještě chceš vracet, doporučuju knížku Marie Svatošové Neboj se vrátit domů - je to o hospicích a paní je věřící, každopádně je to takové nadějeplné nebo jak to říct…

  • Zmínit
  • Nahlásit
20
12.2.19 23:07

@blackh máme to úplně stejně…plánovala jsem synovo první narozeniny a představou babiček a ona nebude, vůbec si to nedovedu představit…nevím co bez ní budu dělat…ten prcek a muž mě drží nad vodou.

  • Zmínit
  • Nahlásit