KOJENÍ – MISERIUM I MYSTERIUM

O životě

Chápu, že jsou ženy, které se nerozkojí, i kdyby se prolévaly litry kojícími čaji a laktační poradkyně by si u nich v ložnici postavily teepee. Ovšem jsem přesvědčena o tom, že u mě o tom, jestli budu spadat do kategorie kojící či nekojící, měli v prvním případě lví podíl lékaři a sestry na šestinedělí. Jejich často zmatené, nebo dokonce často si protiřečící rady a doporučení ve mně vyvolávaly chaos a zmatek. A co si budeme povídat, ty laktaci rozhodně neprospívají.

KAPITOLA I: PRVOROZENÝ aneb Není rada jako rada

Porodila jsem v 17.10. Na šestinedělí jsem byla převezena kolem 19:00. Měli jsme štěstí, protože na třílůžkovém pokoji zatím nepobývala žádná jiná novorodička. Malého jsme s manželem obdivovali asi hodinu. Poté na mě pomalu, ale jistě začalo doléhat vyčerpání. Po odchodu chotě, mi bylo sděleno, že si mám tedy odpočinout a malého mi přivezou ráno. Když jsem se zeptala na kojení, sestra mi odpověděla, že malý zatím žije z výživy, kterou dostával přes pupeční šňůru a ta mu v bříšku vydrží minimálně 24 hodin. A ráno za mnou pošlou specializovanou sestru na kojení a ta mi vše vysvětlí.

PRVNÍ SADA RAD

Ráno mi kolem 6:00 přivezli můj malý poklad. Když jsem se jí mezi dveřmi zeptala, kdy mám očekávat specializovanou sestru na kojení, jejíž návštěva mně byla přislíbena minulého večera, viděla jsem v sestřiných očích nefalšované zděšení. Vyběhla ze dveří jak namydlený blesk a ještě na chodbě jsem zaslechla: „Té včerejší ještě nikdo neukázal kojení. Dnes má vizitu doktor K…, kdyby se prořekla, víš, jaký by z toho byl prů…?“

Asi za dvě minuty za mnou do pokoje přiběhla jiná sestra, která se na mě a malého doslova vrhla a jala se mi ukazovat nejvhodnější polohu při kojení tzv. pololežmo. Proti poloze jsem nic nenamítala, avšak při demonstraci nastala jistá potíž, jež mi znemožnila plně se soustředit na dokonalé zvládnutí výše zmíněné pozice. Ta bezprostřední blízkost mezi laktační poradkyní, která k mému úžasu smrděla jak týden nevysypaný popelník v IV. cenové, a čerstvou šestinedělkou, nebyla zrovna nejpříjemnější. Žaludek se mi zvedl obstojně.

Sestra neoplývala trpělivostí (a nejspíš ani časem) něco podrobně vysvětlovat. Místo toho se mnou neustále lomcovala a u toho opakovala: „Nemanipulujte prsem, ale dítětem.“ Musím podotknout, že jsem děkovala Bohu, že mi novorozeně při tomto manévrování, neupadlo.

Při následné vizitě bylo sestrou Vajglovou, jak jsem si ji soukromě pojmenovala, všem sděleno se širokým úsměvem na tváři: „Prvorodičce ukázána technika kojení pololežmo.“ Člověk s citlivějším sluchem mohl zaslechnout, jak jí při hlášení spadl kámen ze srdce.
Mudr. K… směrem ke mně jen mezi zuby procedil: „Dobrý, tak kojte každé 3 hodiny. Před a po každém nakojení dítě svlečte, zvažte na váze a rozdíl si zapište.“

DRUHÁ SADA RAD

Poučení jsem si vzala k srdci. Po vizitě jsem svůj uzlíček štěstí svlékla, zvážila, oblékla a začala s pokusem o krmení, u kterého malý usnul.

Asi zhruba za půl hodiny přišla laktační poradkyně (jiná než Vajglová) s tím, že mi jde ukázat některé techniky kojení. Poprosila jsem ji, jestli by nemohla přijít později, že malý právě spokojeně spinká.

Toto přání nebylo vyslyšeno a rozespalé dítě vzápětí skončilo v mém náručí. Sestra usoudila, že mám dost velká, tedy i vhodná prsa na polohu fotbalista. Kluk se očividně ještě pořádně neprobral, a tudíž o přisátí nejevil pražádný zájem. Sestřička asi po minutě marného pokusu (jak jinak, když dítě ještě dřímalo) konstatovala, že s kojením bude dozajista problém (údajně zapříčiněný malými ústy dítěte), a proto mi ukázala nejvhodnější pozici pro tyto případy tzv. na koalu. Avšak ani u té drobek nespolupracoval a u kojení stále usínal.

Dostala jsem tedy teoretickou přednášku o mlezivu, jež je pro dítě nezbytná potrava, než nastoupí samotné kojení. A též jsem se dozvěděla, jak zaručeně poznám, že dítě saje – prý bych měla slyšet „lupkání“ za jeho ušima.

Uf, takže jsem čítala ve svém repertoáru suma sumárum tři polohy, ale ani jednu jsem neuměla řádně aplikovat.

INTERMEZZO aneb Odpověď hledej na konci svého ramene, tedy spíše prstu.

Během spánku synka jsem se spojila s dobrým rádcem strýčkem Googlem a ještě jednou jsem se na Youtube na doporučené polohy podívala v instruktážních videích. Malého jsem nechala dospat a hned po jeho probuzení jsem trénovala, trénovala, trénovala. Našli jsme si správnou polohu. Dokonce jsem i identifikovala něco jako lupnutí za ouškama. Dodržovala jsem doporučené tříhodinové rozstupy i v noci. Poctivě jsem před i po každém nakojení svlékala, vážila, zase oblékala a zapisovala rozdíly. Přibíral cca 1 až 3 g na jedno nakojení a Google říkal, že pro začátek je to v pořádku, tak jsem se nestresovala. Malý spinkal, a když se vzbudil, tak papal. Byla jsem na sebe i drobečka patřičně hrdá.

TŘETÍ SADA RAD

Nicméně z mé iluze mě vytrhla ranní vizita. Tu vykonával jiný lékař (a očividně vstával levou nohou) než předešlý den. Doktor usoudil, že přibrat jen 10 g za den je na novorozence strašně málo. Nechápala jsem, vždyť se všude psalo, že novorozenec může dokonce po narození první den i zhubnout. To jsem chtěla dodat, ale bohužel po mé první větě, kde jsem sdělila, že dodržuji doporučené tříhodinové intervaly, jsem se už k té druhé námitce nedostala. Totiž celé osazenstvo vizity (naštěstí čítající menší počet hlav než včerejšího dne) na mne vrhlo pohled, jakým se nejspíše ve středověku inkvizitoři dívali na ženy usvědčené z čarodějnictví. Vyslechla jsem si přednášku, že se matka „musí řídit dítětem a ne hodinkami“ a ať okamžitě vyfasuji odsávačku, on píše příkrmy a sestry mi musí ukázat tzv. techniku krmení přes injekční stříkačku.

Asi za dvě hodiny po vizitě jsem seděla na posteli s nemocniční erární ruční odsávačkou a pokoušela se vytlačit ty vzácné kapky bílé tekutiny a s instrukcí, že až se malý vzbudí, tak nakojit, a když nebude mít na jeden zátah vypito 40 ml, tak mám přijít na sesternu a dítě se dokrmí umělým mlékem.

ČTVRTÁ SADA RAD

V pozdní odpoledne téhož dne mě přišla zkontrolovat zase jiná lékařka. Na první zdání velmi distingovaná dáma. Ve chvíli jejího příchodu jsem skončila s odsáváním a na nočním stolku jsem vyjímalo těžce, ale poctivě vymačkaných zhruba 8 ml mého mateřského mléka.

Najednou se z této na první pohled jemné paní stala doslova šamanka, za kterou by se nemusel stydět leckterý matriarchát. Ihned se začala rozplývat nad „mým výkonem“ a vedla oslavné řeči typu „jak vzácná tekutina“ a „zde je zakleto mateřství“. Poté vzala lahvičku do obou rukou, obrátila se směrem k oknu a začala dle mého názoru vzývat nějakou dávno zapomenutou matku rodu. Chvílemi jsem si připadala, že mě nenápadně přemístili lidově řečeno na šaškec.

Po tomto podivuhodném zážitku à la National Geographic zapomenuté civilizace mě doktorka vyzvala, ať se okamžitě, okamžitě, ale okamžitě odeberu za sestrami a ať mně tu vzácnou kapalinu přelijí do stříkačky a malý až se vzbudí, tak ať ihned, ihned, ihned to výjimečné mlíčko dostane.

Já „nakupnuta“ těmi výše zmíněným motivačních řečmi přímo letěla na sesternu. Ani si nepřejte vidět, jaká ledová sprcha mě polila, když jsem vítězoslavně ukazovala sestřičce mých 8 ml mléka a ona mě pohledem spařila a řekla: „Nejmenší injekční stříkačky máme až od 12 ml, tak běžte a odstříkejte ještě 4 ml.“

PÁTÁ SADA RAD

Návštěva u naší pediatričky proběhla do 48 hodin po propuštění z porodnice. První prohlídku jsem absolvovala v doprovodu s manželem.

Dětská lékařka si vyžádala očkovací průkaz a vyzvala nás, abychom malého svlékli a položili na váhu. Sestřička pohotově nahlásila, že od propuštění z porodnice se váha malého zvýšila o 50 g. Lékařka konstatovala, že je to hodně málo a dle jejich tabulek by měl přibrat alespoň 60 až 70 g. (Zpětně jsem to vyhodnotila, že tabulky získala nejspíše od Komory veterinárních lékařů, kteří jí dodali přehled ideálních váhových přírůstků pro slony.)

V každém případě se mě jala vyptávat, jak své dítě krmím. Pohotově a bezelstně jsem jí vyklopila „trojboj“, co mi poradili na šestinedělí v nemocnici: tedy nakojit, odsát a poté ještě dokrmit umělým mlékem. Zřetelně jsem viděla, jak se doktorka téměř orosila a rázným hlasem řekla: „To se nedivím, že přibírá tak málo, když mu dáváte prakticky tři jídla za sebou.“ Nechápala jsem. Sestra pohotově přispěchala s CD, kde se na obalu vyjímala spokojená kojící matka s baculatým děťátkem. A dodala: „Na to se podívejte a inspirujte se.“ CD jsem vzala a jen jsem šokovaně špitla: „Fajn.“ Manžel (který byl samozřejmě s celým předešlým martyriem zvaným kojení seznámen) si při odchodu z ordinace významně oddechl a procedil mezi zuby: „Já na to nervy nemám.“ A zamířil směrem k nejbližší lékárně. Tam zakoupil velké balení počáteční mléčné kojenecké výživy.

Je pravda, že jsem ještě nějakou dobu odolávala a nechtěla se tak lehce vzdát. Když choť zaslechl mírně skřípavý zvuk manuální odsávačky, jen kroutil hlavou, ale raději nic nekomentoval a držel se hesla: Nedráždi hada bosou nohou.

Tak jsem to vydržela další tři dny, kdy jsem jen kojila, odsávala a dokrmovala přes injekční stříkačku a poté též kapitulovala. A světe, div se, žádný Armageddon se nekonal. Nebeská klenba se nezhroutila a ani ze země nevyšlehly pekelné ohně.

Dítě se na plné krmení náhradní výživou kojenců přes flaštičku přeorientovalo bez potíží a zdálo se i klidnější. Snad to bylo i tím, že já jsem se cítila vyrovnanější. Rovnice spokojená matka rovná se spokojené dítě měla u mě absolutní platnost. Postupem času jsem i ocenila výhody umělého mléka. Tatínek si nyní vyzkoušel kompletní péči o novorozence – vedle přebalování, koupání, oblékání, procházek i krmení (občas i noční). Já si zase občas mohla odskočit s kamarádkami ven a nestresovat se, že mi v nejlepším bude volat hlídání, že malý řve hlady. A upřímně jsem si mohla sníst i vypít, na co jsem měla chuť a náladu. Díky UM jsem si splnila i svůj pubertální sen – úspěšně absolvovat kurz Průvodce cestovního ruchu.

Musím též podotknout, že ani na nemocnost nekojení vliv nemělo. Syn během 3,5 let prodělal jen 3× rýmu, 2× jednodenní virózu. Antibiotika zatím nikdy neužíval.

Nevýhoda zde ovšem je: když jsem začala pravidelně kupovat UM, tak jsem se cíleně začala pídit po výhodných cenách (přece jen matka na mateřské a rodičáku má jen omezené finanční toky). Nejlépe mi z toho vyšel jeden specializovaný e-shop. Registrovala jsem se a pravidelně z něj nakupovala. Nedávno jsem nahlédla na svůj účet v e-shopu. Když jsem sečetla veškeré výdaje, zjistila jsem, že by se z částky zaplatila hezká dovolená all inclusive na jednom z ostrovů uprostřed Středozemního moře.

KAPITOLA II: DRUHOROZENÝ aneb Vlastní sada rad

Podruhé jsem zase chtěla rodit ve stejné porodnici. Zejména proto, že se mi docela zamlouval jejich přístup při prvním porodu. Pravda k šestinedělí jsem nebyla zcela bez výhrad. Nicméně jsem se snažila poučit z předchozích poznatků a eliminovat stresové okamžiky. Pro tento případ jsem si sestavila svůj plán zahrnující následující body:

a/ Nenechat se rozhodit protichůdnými radami.
b/ Používat svůj selský rozum.
c/ Nehroutit se, když se kojení nerozjede – není to konec světa.

Když se narodil druhý syn ve 4:00 ráno akutním císařem, nepobyla jsem si na JIP (z důvodů její vytíženosti) příliš dlouho. Už prakticky v 10:00 dopoledne jsem si „užívala“ na šestinedělí a svého druhorozeného drobečka jsem si hýčkala u sebe.

Krátce po přijetí na šestinedělí mě přišla poučit laktační sestra a s velmi nešťastným výrazem ve tváři (z fleku by mohla hrát v Letních shakespearovských slavnostech) mi sdělila, že po císařském řezu se bude velmi složitě rozjíždět tolik žádaná laktace a že to nevidí moc nadějně.

Jen jsem pokývala hlavou a myslela si své, respektive jsem aktivovala svůj program, tajný kód ignorace. Hned jak odešla, jsem si malého vzala k sobě do postele, přitiskla si ho k prsu a prakticky celé tři dny a noci jsem ho u něj měla. Kojení jsem přerušovala jen při návštěvách, když jsem potřebovala na záchod, sprchy či se najíst.

Synka jsem vážila první dva dny ráno, odpoledne a večer. Další dny jen ráno a večer. Když jsme opouštěla porodnici, mé mléčné žlázy pracovaly na 100 %, jak řekla laktační „úplná stříkačka“. Syn při propuštění z porodnice vážil o 40 g víc než při narození.

Budu upřímná. Kojení samo o sobě pro mne mělo hlubší význam. Fascinovalo mě, že mé tělo pracuje, jak má, a to i v případě, že jsem spadala do věkové kategorii 30+. Nikdo a nic nenahradí pocit, když se podíváte na své plně kojené miminko a víte, že roste a vyvíjí se díky vám. Tyto pocity byly samozřejmě znásobené a zintenzivněné díky tomu, že jsem byla skrznaskrz nasáklá prolaktinem a oxytocinem.

RESUMÉ

Dnes už na své laktační neúspěchy i úspěchy vzpomínám s úsměvem. Obě děti jsou teď ve věku 2,5 a 3,5 let a miluji je úplně stejně a vnitřně cítím, že i ony mne. Období kojení či nekojení nehraje v našem rodinném soužití žádnou roli, byla to jen životní etapa, jež u prvního dříve, u druhého později, pominula. Láska se sáním mateřského mléka nepřenáší.

Váš příspěvek
Anna85
Zasloužilá kecalka 564 příspěvků 12.05.19 04:49

Hezky denicek :potlesk:
Mela jsem u prvniho podobny problem s tim, ze kazdy mi tam radil neco jineho a ja jako prvorodicka jsem nevedela co driv aplikovat.
Doufam, ze ted u druheho zachovam chladnou hlavu jako ty :palec:

Mallorka
Závislačka 3159 příspěvků 12.05.19 08:56

Já nevím, ale za vámi chodil pořád někdo a snažil se s vámi kojit, to mi pripada fajn. Mně bylo dáno doporučení a až potom, kdyby to nešlo, by se mě zrejme začali věnovat. Jinak s tou nemocnosti. Můj syn kojeny byl. První rýmu měl s nastupem do školky ve 3.5 letech. Pak párkrát nemocný byl, ale drží se. To uvidíte, až začne navštěvovat kolektiv.

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 10:00

Anna85: Díky. Věřím, že to u druhého to dopadne přesně tak, jak má. Držím palce, ať se vše odvíjí dle Tvých představ.

Mallorka: Ale mně nevadilo, že za mnou někdo chodil a snažil se. Mně dostával ten přístup, že každý přispěchal se svou radou a pomocí, která často odporovala té předešlé.
K té nemocnosti: Obě své děti do kolektivu samozřejmě beru. Neznám důvod, proč by 2,5 letý a 3,5 letý neměl chodit mezi děti a čekat až do nástupu školky. :) V každém případě mám srovnání - nekojený vs kojený a vážně nevidím rozdíl v jejich chorobách. Zastávám názor, že genetika je v tomto případě důležitější než laktace.

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 698 příspěvků 4 inzeráty 12.05.19 10:52

Čtivě a vtipně napsaný deníček :potlesk:, i když věřím, že Ti tehdy do smíchu nebylo. Osobně považuji za úspěch už jen to, že v té porodnici někdo chodil a kojení se věnoval… U nás se věnují jen prvorodičkám, a i to velmi pochybně, když jsem tam byla podruhé a chtěla radu, protože mne přisáti bolelo, jedna sestra mě ujistila, že když jsem už jednou kojila, půjde to i podruhé, druhá mi rovnou oznámila, že na mne nemá čas… :?

Příspěvek upraven 12.05.19 v 10:57

Helmahelma
Povídálka 44 příspěvků 12.05.19 11:51
Nemocnice Most

Jsem rada, ze jsem rodila v Moste, protoze tam jsou profesionalove!!!prvni syn byl tak nenazrany, ze se dozadoval kojeni uz na porodnim sale. Tomu to slo samo. Presto prisla naprosto uzasna sestra, ktera na nas mela cas. Chodila pravidelne, vse vysvetlovala, uklidnovala (mleko se mi udelalo az 5.den) syn byl prisaty nonstop prsa do krve ja zoufala. Nevzdavali jsme to (prikrm mu byl dan asi 2×). Odchazela jsem naprosto spokojena, vse super. O 10let pozdeji po nocnim porodu opet ta sama sestricka, i kdyz se ptala na prvniho a ja byla zkusena, opet mi trpelive vse vysvetlovala(opakovala) koukala na techniku syna. Behem pobytu prisla nekolikrat se preptat zda je vse v poradku a poradila s odmitanim druheho prsa. Po navratu domu jsem dostala zanet a retenci, kojeni se zastavilo a ja mela paniku. Doktorla jen tekla ze nemam byt ve stresu, rada nad zlato. Zavolala jsem na sestinedeli, dopravila se tam na domluvenou schuzku a jina sestra me strasne povzbudila, dodala odvahu. Ujistila ze muzu kdykoliv prijit, prevazit atd. Moc mi to pomohlo. Syn je linejsi takze jsem jiz nikdy nekojila plne, ale tak ze 70%. po 3m kdy byl syn silnejsi jsem zacala kojit jeste intenzivneji. Hlavne to nevzdavat, jde to i s dokrmem. Zatim stale kojim. Prikladala jsem kdykoliv si rekl, i co hodinu. Prezit se to da a s vekem se to upravilo. Hodne stesti vsem.

Tichopredbouri
Ukecaná baba ;) 1020 příspěvků 12.05.19 11:52

Hezký deníček :mrgreen: Mám s radami z porodnice a vůbec laktačních poradkyň stejné zkušenosti. Jsou něco jako pojišťováci - každý má zaručeně nejlepší tipy a hrozí se nad radami těch druhých :mrgreen:.

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 11:54

PenelopeW: Díky. Ano, na to, že se rodičkám plně věnovali je velké plus. Celkově se mi přístup mé porodnice líbil - porodní i šestinedělí. Proto jsem si je vybrala i podruhé. :) Jenom ty rozporuplné rady byly na mně moc. I když s odstupem času se na to dívám s humorem. Ale v druhém případě už jsem se chovala v kojení jako „svéhlavička“. A už jsem neměla nic moc co vytknout. :)

I když si nejsem jistá, jestli v tom prvním případě to nebyla té péče záměrná, protože při propouštění jsem dostala dotazník s hlavičkou EU, kde jsem měla zhodnotila přístup porodnice/šestinedělí a poměrně dost otázek se točil kolem přístupu ke kojení. :)

Je mi líto, že jsi na svém šestinedělí zažila takové „odkopnutí“ od laktační. Ale určitě jste to s miminkem zvládli na jedničku i bez její rady. :mavam:

Příspěvek upraven 12.05.19 v 12:01

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 12:10

Helmahelma: Radost číst, že v Mostě je taková ochotná laktační.

Tichopredbouri: Díky. S přirovnáním k pojišťovákům jsi mě pobavila. :lol: To sedí. :)

FialováMíša
Nováček 5 příspěvků 5 inzerátů 12.05.19 12:13

Pěkně napsáno. Díky za ten konec, něco takového by měli připsat do každého článku o kojení. Nedařilo se nám kojení rozjet a pod vlivem hormonů jsem brečela, že mě malý nebude mít rád, jelikož všude píšou, že kojení posiluje vazbu mezi matkou a dítětem. :lol: Nakonec to nedopadlo, po třech měsících jsem to vzdala, a malý mě rád má. :mrgreen:

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 12:40

FialováMíša: Děkuju. Je fakt, že ty hormony hodně zkreslují realitu, ale naštěstí po jejich odeznění se zpátky vrací zdravý rozum. (Pokud ho teda žena měla už před tím. :) )

Láska mezi mámou a dítětem se rodí úplně někde jinde než v ňadrech. To by bylo až moc snadné. :)

panikockova
Závislačka 3531 příspěvků 12.05.19 12:50

Hezký a vtipný :D :potlesk:

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 13:15

panikockova: Děkuji za pochvalu. :mavam:

Daenerys91
Kecalka 465 příspěvků 6 inzerátů 12.05.19 14:28

Perfektně napsáno, pecka :palec: je mi líto tvojí zkušenosti. U mě naštěstí šlo kojení skoro samo a žádnou pomoc jsem na začátku nepotřebovala. Akorát dcerka se po příjezdu domů hůře přisávala, jednu chvíli jsem myslela, že buď si zavolám nějakou laktační poradkyni nebo dám UM… k tomu ale nedošlo a po šestinedělí se z malé stal „profi savec“ :D

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 15:37

Daenerys91: Díky. A gratuluji k Tvému profi savci. Ten terminus technicus mě rozesmál. :D Je fajn vědět, že na světě jsou i miminka, které kojení dávají na první dobrou. Věřím, že je jich většina.

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 698 příspěvků 4 inzeráty 12.05.19 15:59

@tininas Podobný dotazník jsem v nemocnici vyplňovala jen jednou kdysi dávno na chirurgii, možná by stálo za to „dotazníky spokojenosti“ ve zdravotnictví zavést plošně :lol:.

Shodou náhod jsem psala deníček na podobné téma. Vcelku mi u všech soutěžních deníčků přijde zajímavé, že až na Jadalu, která jediná splnila zadání a napsala opravdu příhodu o kojení, jsou všechny (včetně toho mého :mrgreen: ) zatím o tom, jak se kojení nedařilo. Skoro bych si (nejen) v rámci soutěže přečetla i nějaký optimistický na téma, jak to šlo od začátku a co veselého se autorce přihodilo :oops: :). Přijde mi obecně hrozně líto, kolik znám kolem sebe ženských, které s laktací nějakým způsobem bojovaly, a hlavně kolik z nich se kvůli tomu trápilo :(.

stinga
Kelišová 6414 příspěvků 2 inzeráty 12.05.19 17:35

@Mallorka no mně zas hned při čtení deníčku napadlo, že autorka měla problém s kojením proto, že jí každý radil něco úplně jiného, a ona nakonec nevěděla, koho poslechnout
přesně to si pamatuji z šestinedělí i já, každý říkal něco jiného, jedna donesla kloboučky, druhá křičela, jen kloboučky ne, každá ukazovala jiný úchop dítěte, jedna, že přikládat po třech hodinách, druhá podle dítěte - naprosté zmatení, tak mně taky vystresovaly, v porodnici jsem odsávala mléko a předávala sestrám, protože jsem ho měla pro 10 dětí, ale tím, že jsem nevěděla, čí rada je vlastně ta dobrá, tak mi plné kojení vydrželo jen 3 týdny, pak tři měsíce s dokrmem a odsáváním a pak byl konec - ale zas jsem to konečně byla optimistická já a spokojené dítě

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 18:28

PenelopeW: S tím dotazníkem to není špatný nápad. :) :D :lol:

Na Tvůj deníček se těším. A ten slohový útvar bych zas tak neprožívala, jsme na eMiminu, ne u maturity. :)
Osobně si myslím, že těch negativních zkušeností je popsáno víc, protože člověk si je víc pamatuje. Třeba u druhorozeného jsme s kojením problémy neměla žádné a deníček to není. :)

Všeobecně se dle mého názoru dělá s kojení věda. V dnešní době, kdy není život novorozence závislý na kojení a UM jsou na tak vysoké úrovni, tak bych rozhodně kojení nehrotila. Určitě by pak ubylo těch „nešťastných“ příběhů s kojením.

Živě si vybavuji, že když jsem porodila, tak jsem si říkala, nejhorší je za mnou. A pak nastal výše popsaný kolotoč rad, které se vzájemně velmi vylučovaly. :)

Příspěvek upraven 12.05.19 v 18:28

Prigionia
Kecalka 188 příspěvků 2 inzeráty 12.05.19 19:02

Se tu s denickama s kojenim roztrhl pytel :think: nějak nechápu, proč se z toho kojení dělá takový problém a taková věda :nevim: kdyby spíš ženský věřili, že tělo ví, co dělá, myslím, že by tolik ženských problémy s kojenim hlavně na začátku nemělo… Mně jako prvododicce taky v porodnici sestra řekla, že poloha, ve které kojím (nevím, jak se jmenuje, ale řekla bych že je to poloha nejčastější, kdy máte mimčo na ruce) jepro malé mimca nevhodná, že se dobře neprisajou, ale ja ji neposlechla, protože mi tahle poloha vyhovovala nejvíc a nikoli ten jejich fotbalista nebo co to bylo za polohu :lol: nedelejte z toho takovou vědu 8)

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 19:18

Prigionia: Kdybys deníček přečetla do konce, nebo se aspoň podívala na konec deníčku před tím, než začneš psát do komentářů, tak bys zjistila, že cituji: Deníček vznikl v rámci soutěže Vyhrajte balíček dárků za příhodu o kojení.

Tak a záhada množství deníčku na téma kojení odhalena. :)

Když si přečteš můj druhý komentář k PenelopaW, tak zjistíš, že máme na kojení úplně stejný názor. :)

Příspěvek upraven 12.05.19 v 19:24

Mallorka
Závislačka 3159 příspěvků 12.05.19 20:37

@stinga tři týdny po porodu jste plně kojila a až potom vám to nešlo, ale může za to zmatek v porodnici? To je nesmysl. Za ty tri doma jste snad už měla svoji techniku.

Mallorka
Závislačka 3159 příspěvků 12.05.19 20:44

@tininas tak to nemyslím. Já jen, že syn taky nebýval vubec nemocny, než nastoupil do skolky a to jsme chodili do krouzku a hodně mezi. To s kojením/nekojenim nemá, co dělat. Doktorka mi řekla, ze v dnešní době kojeni už 100% nechrání.

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 12.05.19 21:07

Mallorka: Mysli si co chceš, hádat se nebudu. :) Mám to z první ruky - dva kluci: jeden nekojený, druhý kojený, nemoci mají jak přes kopírák a díkybohu žádné závažné. Jsem šťastná, že doposud nemusel ani jeden brát antibiotika.

A kluci dokonce chodí i mezi školkové děti. :)

V každém případě je super, že se Tvé dítě zatím ve školce drží a také žádnou závažnou chorobu neschytalo.

Příspěvek upraven 12.05.19 v 21:15

stinga
Kelišová 6414 příspěvků 2 inzeráty 12.05.19 23:32

@Mallorka ne, já jsem v porodnici odsávala mléko odsavačkou a dávala ho sestrám pro jiné novorozence, protože jsem ho měla moc
původně jsem měla v úmyslu kojit tak normálně - dítě na rukou, jedna sestra mně vysvětlila, že je to špatně, po několika radách, dělejte to tak, ne to je nesmysl, tak v žádném případě, za tři hodiny, ne to je nesmysl, přikládejte dle dítěte, jsem byla tak zblblá, že jsem nad tím začala přemýšlet a už to nešlo přirozeně, narvali mi kloboučky a polohu na fotbalistu, připravila jsem si polštář pro dítě, nandala kloboučky, vzala dítě, spadly kloboučky, nandala kloboučky, dítě řvalo jako tur, vzala dítě, položila na polštář, spadly kloboučky, pak konečně úspěch, vzteklé rudé dítě vzalo klobouček a sálo, nervy, nervy, nervy - po těch třech týdnech dítě řvalo, jakmile uvidělo levý prs, není mi dodnes jasné, jak to poznalo a proč pravý bralo v pohodě, no a pomalu a jistě to šlo do kopru, ty tři měsíce jsem prochodila po bytě s odsávačkou, mléka bylo míň a míň, a když jsem chtěla proskočit i s dítětem zavřeným oknem, donesla má matka UM a ejhle, vše bylo v pohodě

  • zpětně to beru, jako když se někdo pána s plnovousem zeptal, jestli když spí, má plnovous pod duchnou nebo na ní - pán o tom začal přemýšlet a nemohl už nikdy usnout, protože nevěděl, co má s tím plnovousem dělat, prostě ty sestry mně rozhodily a znejistěly a věc, která má být téměř automatická, se stala problémem
Veerr
Zasloužilá kecalka 917 příspěvků 13.05.19 08:48

Super deníček :lol: bavil mě a vzpomínám na sebe. Malý taky není kojeny, ale proto, ze se v něm UM neudrzelo pro reflux. A já to vzdala po necelých 6ti týdnech, kdy nepribiral, nespal a pořad brecel. Po přechodu na zahustene UM se stal pro nás doslova zázrak v podobě spokojeneho miminka :lol:
A je pravda, ze z toho sesterského komanda jsem byla taky akorát víc ve stresu než v pohode :think: jsem zvědavá, pokud bude druhé dítě, jestli to budu v té porodnici taky brat už trochu s nadhledem :)

Příspěvek upraven 13.05.19 v 08:52

Mallorka
Závislačka 3159 příspěvků 13.05.19 09:37

@stinga kojila jsem obě děti asi po 2 měsících jen z pravého prsa, levé obě nechtěli ani za nic. Nevím, proč. Odstavili se po 9. měsíci

Bobinka007
Kecalka 139 příspěvků 12 inzerátů 13.05.19 09:47

Moc hezky napsané. Myslím si, že ohledně kojení a péče o novorozence by se měli na daném pracovišti shodnout a ne každý vykládat něco jiného. Na šestinedělí jsem u prvního zažívala podobné utrpení, ale s klidným svědomím jsem je poslala do p… A syn přibíral tak kilo až kilo a půl za měsíc. Kojila jsem neustále. No a u dcery jsem jim řekla, že to moc dobře znám a že jsme přestala kojit ani ne před rokem a nechci jejich rady a dcera taky přibírá tak kilo za měsíc.

tininas
Ukecaná baba ;) 1869 příspěvků 14.05.19 21:56

Veerr: Díky. Je skvělé, že jste to s malým zvládli a našli jste alternativu v podobě zahuštěného UM. Jsem si jistá, že podruhé už to „sesterské komando“ (přiléhavé pojmenování :) ) budeš zvládat s patřičným odstupem a nadhledem. :)

Bobinka007: Také děkuji za uznání. Jsi fakt dobrá, že sis na šestinedělí udělala pořádek. Upřímně Ti závidím. Asi to 007 nebudeš mít v názvu jen tak. :D

Resumé: :) Děkuji všem za přečtení a též kliknutí na :srdce:. Velmi mě to potěšilo. Též děkuji za vesměs milé komentáře. Jsem moc ráda, že se tolik žen/maminek podělilo o své zážitky. Tak ještě jednou dámy velké DĚKUJI a Vám i Vašim dětem (ať nekojeným či kojeným :) ) hlavně to zdraví. :mavam:

Vložit nový komentář