Kojit, či nekojit? Toť otázka!

Kojit, či nekojit? Toť otázka. Odpověď? Někdy jasná, někdy složitá. Příběh o tom, jak se máma dokáže obětovat pro dítě a jak vlastně dokáže cokoli, co si zamane.

Kojit, či nekojit? Toť otázka! Kojit, či nekojit? Toť otázka! Zdroj: Canva

Když jsem byla těhotná, nikdy, ani na malou chvíli, jsem si nepřipouštěla, že bych mohla mít problém s kojením. Proč taky, vždyť je to přece ta nejpřirozenější věc! Chyba lávky, to co přišlo, mě rychle vyvedlo z omylu :D

Malá se narodila a krásně se přisála “no paráda,” říkám si, na tom přece nic není! Jenže malá spala a spala a protože žloutenku neměla, nikoho nenapadlo, že by nepila. Byť přibírala méně, pustili nás domů, kde nastalo tak trošku peklíčko. Nejenže jsem byla vyklepaná, jak nedělní řízek, tak jsem byla vyřízená z toho, že malá nepřibírá.

To málo co vypila, okamžitě vyzvracela. Takže jsme se po 4 týdnech od porodu ocitly znova v nemocnici, diagnóza: reflux. Jasně, že mě tlačili do umělého mlíčka, ale u mě se objevilo něco, do té doby nevídaného, a to nezlomná vůle kojit. A tak jsem si vyžádala laktační. Měla jsem tehdy štěstí v neštěstí, protože paní Romanka K., byla člověk na svém místě a pomohla mi bojovat. Přišly jsme z nemocnice a nastal kolotoč.

Kojení a tedy i neustálé vstávání, kdy jsem musela připravit zahušťovací kašičku, nacpat ji do toho chudáka miminka, nakojit, přičemž každých 5 vteřin usla jako dřevorubec po směně, a jít rychle spát, načež jsem po hodině vstávala znova. Začala jsem věřit tomu, co jsem vždycky zatracovala a zobala homeopatika jako kuře zrní. Pomohlo to!

Radovala jsem se a tak jsem jako dárek dostala zánět mlékovodů. Zoufale jsem ležela ve 40stupňových horečkách a cítila, že mléko už zase ztrácím. Laktační už u mě byla jako doma :D
A i přesto, že jsem zánět dostala po 2 týdnech znova, a k tomu se mi několikrát udělal i mléčný puchýř, nakonec jsem kojila téměř 2 roky. Happy end? Ještě ne :D

Dcera se sama odstavila, když jsem byla ve druhém měsíci druhého těhotenství. Vše bylo v pohodě. Poslední měsíc se mi spustila laktace a laktační mi řekla, že je vše na dobré cestě. Byla jsem skvěle naladěná a když nastal den D, byla jsem připravená kojit. A kojila jsem. Malý ale po propuštění z nemocnice přestal přibírat (kde jen jsem to už slyšela :D ) a začal žloutnout a já už neměla ani kapku mléka. Verdikt na novorozeneckém oddělení byl jasný: „Přes noc musíte přibrat nebo si vás tady necháme.“

A tak opět nastoupila “moje” skvělá Romanka. Ukázala mi, co mám dělat a mně začal kolotoč č. 2 ( s dítětem navíc), level Impossible :D :D :D

Před každým kojením jsem si musela nachystat do lahvičky UM, mléko jsem téměř neměla. Navlíkla jsem si podprsenku a za ní jsem si zasunula lahvičku s připraveným mlékem, do kterého jsem ponořila hrubší konec zdravotnické cévky. Její druhý konec jsem si přilepila lepící páskou k prsu a bradavce a snažila se probudit a nakojit dítě. Kojení trvalo i hodinu, kdy jsem do něj narvala třeba jen 30ml. Pak jsem šla odstříkávat, abych zjistila, že mám v obou prstech 5 kapek mléka. Prý se ale počítá každá kapka :D :D.

Toto se opakovalo 8-9× za den. S malým jsme spali už jen nazí, aby se mi tvořilo mléko a taky to byl jediný způsob, jak ho trošku probrat :D Takto jsme, vyhoštění do obýváku na gauč, fungovali celé 3 měsíce. Dnes je malému skoro 15 měsíců a já plně kojím. A jsem na sebe opravdu pyšná. Měla jsem dny, kdy jsem to chtěla vzdát, byly dny, které jsem proplakala, dny kdy jsem usínala na stole nebo za chůze, ale zvládla jsem to.

Neumím si vysvětlit proč, prostě to pro mě bylo nevysvětlitelně důležité. Nejde ale o to kojit nebo nekojit. Nejsou maminky, které kojí lepšími, než ty, které nekojí. Jde o to, jak jsme my maminky silné a obětavé a měly bychom si uvědomit, že jsme schopné udělat cokoli, co si zamaneme, a to nejen pro děti, ale také samy pro sebe.

Protože spokojená máma = spokojené dítě :srdce: :srdce: :srdce:

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
271
20.6.22 16:33

Obdivuji te! U prvniho miminka jsem kojeni vzdala po ctvrt roce a par dnech. Uz jsem na to proste psychicky nemela. Kazdodenni boj, kdy se vse tocilo jen kolem kojeni, jsem uz nezvladala.

Nejprve me to strasne mrzelo a vycitala jsem si konec kojeni, ale syn tak krasne po UM pribiral a rostl, vypadal konecne spokojene, ze jsem si nakonec rikala, ze v nasem pripade jsem se mela na kojeni vykaslat drive.

V lete budu rodit podruhe. Strasne moc rada bych kojila. Ale pokud to nepujde, lamat pres koleno kojeni nebudu. Myslim, ze u syna jsme se trapili oba dva zbytecne.

Kazdopadne znovu opakuji, ze tvoji vuli obdivuji!

  • Zmínit
  • Nahlásit
409
26.6.22 07:04

Rozhodně nekojit, teď je to zase masírka na kojení jak v 50 letech.

  • Zmínit
  • Nahlásit
3671
6.7.22 00:20

@kašílek a tvuj nazor je z jake ery? osmdesatky? Jaka masirka? Kazdy, at si dela co chce, ne?
Kojeni priznivy vliv na zdravi deti prokazatelne ma. Do dvou let uz mi to osobne prijde trochu „uchylarna“, ale respektuju, ze kazdy ma tu hranici jinde.

  • Zmínit
  • Nahlásit
6835
12.7.22 00:21

Obdivuju tvoji vůli a odhodlání, seš fakt mega hustá. Já jsem rozhodně pro kojení, ale takhle to za každou cenu urvat, asi málo kterou maminku udělá spokojenou, nechápu, jak jsi to zvládla :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit