Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- O životě
- Anonymní
- 08.09.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o hračku nebo zalepit rozbité koleno, bylo na palici. Těšila jsem se na září jako na spasení. Měla jsem přesný plán: děti odvedu do školky, v klidu si vypiju teplou kávu a konečně nahodím vražedné pracovní tempo. Domácnost bude svítit čistotou a já budu všechno stíhat s přehledem.
Jenže realita mi facku zasadila hned první dva dny.
Když za dětmi zaklaply dveře a v bytě rozhostilo absolutní ticho, místo návalu energie přišel kolaps. Sedím u počítače, zírám do monitoru a nedokážu napsat ani souvislý e-mail. Místo toho, abych byla efektivní, se ploužím po bytě, přendávám věci z místa na místo a hodiny utíkají. S hrůzou zjišťuji, že mám horší výkonnost, než když jsem vytvářela tabulky jednou rukou a druhou míchala omáčku k obědu za neustálého křiku z dětského pokoje.
Když byly děti doma, jela jsem na adrenalin. Stres me bičoval k výkonům. Teď z té neustálé tenze najednou všechno spadlo a moje tělo i mysl přešly do úsporného režimu. Mám chuť jen zalézt pod deku, vypnout telefon a nedělat vůbec nic a nebo ho nechat zapnutý a jen scrollovat.
Jenže tenhle stav si nemůžu dovolit. Pokud se co nejdříve nevzpamatuju a nenahodím zpátky systém, v práci si toho hlemýždího tempa brzy všimnou. Šéf nebude zvědavý na to, že jsem vyhořelá z prázdnin. Místo zaslouženého klidu tak prožívám nový druh stresu – výčitky z vlastní neschopnosti a strach, že selžu.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 454
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1119
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 1385
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 439
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 390
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1022
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1850
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2106
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1039
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1079
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
