Kontaktní matky, kterým to nejde

Úvaha nad mým (ne)kontaktním rodičovským putováním aneb když se peče chleba v troubě a dítko není doma.

*

Dlouhé předporodní čekání je potřeba vyplnit. Alespoň tedy s tím prvním, vysněným. Hrdě cvičím předporodní supění, čtu stěžejní literaturu Koncept kontinua a Setkání ženy s vlastním stínem, projíždím Nevýchovu, pozitivně se ladím a čekám. Vím, že se stanu lesanou, biomatkou, ale zároveň budu „ta rozumná“, prostě ta, co bude poslouchat instinkt. Haha.

Porod mám krásný, všechno nacvičené, všechno v harmonii, bez komplikací. Narodí se zdravý, krásný chlapeček. Vítej, poklade! Odměnou je třídenní porodnický pláč, neklidné a krátké spaní, problematické kojení. Nevadí, hormony fungují, přejde to, až se naladíme na stejnou notu. Nu, ladíme (a ladíme už více jak rok).

Kdo nemá uplakané miminko, nemůže porozumět. Náš pupík pláče v jednom kuse. Co na tom, že maminka nosí v šátku, kojí na požádání, dětskou postýlku ani nesestavila. Hormony vyprchávají a začíná každodenní boj. Boj, který jsem tedy opravdu nečekala. Boj? Proboha, ten nekontaktní termín.

Zvládla jsem kojení, ač se mi bradavka do ukončení kojení nikdy nevyhojí a cuká mi v oku, jen vytahuju tričko. Boj o vyplížení se v noci na záchod. Naše dítko nikdo nehlídá, ač máme skvělé babičky i dědečky, všichni před rozvášněným lvem ustupují. Bojujeme spolu a já vím (mám načteno přeci!), že se musím smířit, že nemám bojovat.

Brouček roste. Přicházejí nové a nové (úplně klasické) útrapy, bolesti bříška, spaní po 20 minutách, nespaní v noci, noční děsy, celodenní špatné nálady, odpor k jídlu, totální odmítání tekutin, nesnášenlivost cizích lidí. „To se zlomí,“ říkají všichni. Nejdřív po šestinedělí, pak po třech měsících, po půl roce, v roce. Haha.

Rok a půl. Vyplakaná duše, stokrát naladěný restart, Bachovy esence, setkávání s pozitivně naladěnými lidmi. Navštěvujeme Montessori kroužek, sleduji stránky kontaktního rodičovství. Pointu chápu (tedy nejspíš, protože ve vypjatých diskuzích se na tom ani spřízněné duše nedokáží shodnout), ale tolik zoufalých volání o pomoc mě zaskakuje. Dítě mě bije, dítě mě kouše, sedím a čekám na své dítě hodinu na schodech, než se rozhodne jít ven, další a další… Vysvětluji, jsem trpělivá, stokrát prosím, stokrát nabízím alternativu. Přemýšlím, jak to napasovat na svou horkou hlavu. Nenapasuji.

Už vím, že nejsem kontaktní rodič. Své dítko nebiji, ale občas křičím. Neumím se ovládnout. Slovo NE od sebe slýchávám často a i když si to uvědomuji, v situaci nezvládnu zareagovat jinak. Těžko se ovládám a přitom to chci po svém dítěti. Úsměvné, smutné.

Obdivuji maminky, které zvládají v duchu kontaktního rodičovství vychovat své děti. Obávám se jen, že jich není moc, ač čísla statistik mohutně stoupají. Obávám se, že je jich příliš mnoho tápajících a plácajících se v tom, jako já. Pletu se?

Jedno se prostě stále a dokola učím - brát věci, tak jak přicházejí. Vím, že mám skvělé dítě, které se sice nesměje na lidi, ale zato se pomazlí, když má splín. Ráno už nepláče a řekne „maminko“. Maminko řekne ještě stokrát za den, že by to už člověk raději neslyšel, ale večer, když usínáme, vím, že mám zase možnost probudit se a poučit se z chyb, které jsem ten den udělala.

Narodil se, aby mě něco naučil. Narodil se, aby rozbořil můj stereotyp a naučil mě fungovat jinak. Snažím se poslouchat ho. Někdy úspěšně, někdy se zatměním, někdy holt neslyším. A čekám až někdo vymyslí termin pro „kontaktní mámy, kterým to nejde“…

Jde vám to, maminky?

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1184
14.3.18 11:36

Děkuji děkuji a ještě jednou děkuji za krásný deníček :) se dvěmi dětmi, starším tří a půl letým umazleným ďáblíkem se kontaktní rodičovstvý praktikuje čím dál tím hůř. Taky se snažím ale poslední dobou mám pocit že jen křičím a kolikrát nevím jak z toho ven. Horká hlava je prostě kolikrát rychlejší než sebeovládání. Ale každý den máme příležitost zkoušet to znovu a znovu a jednou se to snad s těmi našimi prcky naučíme :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2606
14.3.18 11:38

Upřímně, přestaň číst. Stresuješ akorát sebe i to dítě. Jak můžeš hodinu (i když je to nadnesené) čekat na schodech, až se dítě usmyslí, že půjde ven??? Zrovna dneska ráno mladší prudil a nechtěl se oblíkat a jít vyvenčit psa a do školky… Dostal minutu a pak jsem ho začala oblíkat, starší musí do školy a já do práce…

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.3.18 11:52

Me teda tyto nevychovne principy prijdou nerealne - casto se setkam s tim, ze kdyz se zeptam co tedy mam delat, kdyz se mi rok a pul stare dite hystericky vzteka na hristi ze se chce hodinu mydlit v blate a venku jsou dva stupne nad nulou, tito lide mi vetsinou odpovi neco nekonkretniho, mam kolikrat pocit, ze to sami nevi. Cetla jsem par clanku z Nevychovy a jsou to vsechno jen hezke teorie, ta pani co je vymysli sama deti ani nema, zajimalo by me jak ona sama by resila vypjaty konflikt - nevyspana, ve stresu, ve spechu, do toho treba kolemjdouci maji blby kecy.. Clovek neni stroj, myslim ze mame pravo nekdy proste bouchnout a dat diteti najevo, ze vsechno ma svoje hranice. Ano, ja se moc rada s ditetem na vsem domluvim a budu respektovat jeho nazor, potreby a pocity, ale zas musi ono pochopit, ze svet se netoci jen kolem nej a ze i lidi kolem, vcetne rodicu, maji sve potreby a ze holt jsou veci, ktere se delat musi (napr. to chozeni do prace, vypravit se na autobus apod.) :nevim: Kdyz si k tomu pridas, ze kazde dite je uplne jine, tezko se to da napasovat do jednoho vzorce a prohlasit ho za nejlepsi pro vsechny :nevim: Takze ja radim to, co delaly matky v dobach kdy nebyly zadne chytre knihy ani internet - proste se ridit svou intuice a podle situace, svoje dite znas nejlip ty :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
14.3.18 11:54

Nejlépe funguje přirozenost a rozum. Může být napsáno tisíc chytrých knih a stejně nefungují univerzálně. Dítko má vaše geny, tak bude fungovat něco, co fungukje na vás nebo na tatínka.
Na odchod ven nečekám, není čas. Z 95% funguje motivace, v 5% je prostě řev… mám dvě dcery 4 a 2,5 ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3544
14.3.18 11:55

Tak tak, dítě nemá stát na trůnu, není na to připravené. Jeho pocit bezpečí pramení z nastavených mantinelů od maminky a tatínka…

  • Nahlásit
  • Zmínit
39
14.3.18 12:03

Co to je kontaktní rodičovství?…Ehm, rodičovství= jste rodič. Kontaktní= jste v blízkém kontaktu s dítětem. Je potřeba o tom číst xxx knih, aby to člověk dělal správně? Myslím, že Vám to akorát zamotá hlavu, potlačí intuici a ve finále začne hodně frustrovat, protože to jaksi nejste vy. Nemyslím si, že tomu nějak rozumím, ale píšu jen to, jak to cítím. Dobré je být sám sebou, zároveň i to sám sebou nějak kultivovat- přemýšlet o sobě, kde mám rezervy, co bych mohla zlepšit, v čem si naopak odpustit a prostě to už nechat tak, jak to je.. Hodně mi přijde důležité učit se jednat dialogicky- poslouchat druhé, umět říct to, co chci říct a brát druhé vážně a brát vážně sebe- tedy třeba se nesnažit se nesmyslě ohýbat do nějakých konceptů, které jsou se mnou třba v úplném rozporu..Nevím, no, také ty knihy čtu, ale snažím se vždycky zhodnotit, co z toho mi sedí, co ne a brát je spíš jako podněty k zamyšlení a jako inspiraci.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29386
14.3.18 12:05

No možná to chce nečíst všechny možné i nemožné moderní příručky a přepnout se na intuici a vlastní selský rozum…
Já naprosto netuším, co je to být kontaktní rodič, jak má takové rodičovství vypadat nebo jak nemá vypadat, jedu podle toho, jak se mi to zdá normální a reálné, podle svých pocitů a podle toho, jak vidím, že na to reaguje dítě… prostě se chovám jako matka… jsou věci, které jako matka nebo rodič prostě umím rozhodnout lépe než dítě, v situacích, kdy je to potřeba, přebírám vedení… neseděla bych hodinu na schodech, když se dítě nechce pohnout a jít… nenechala bych dítě, aby mě bilo a kousalo… i matky mají ruce, kterými ty dětské v takovém případě mohou vzít a nedovolit jim to dělat… pořád se držím toho, že batole nemá zdaleka tolik rozumu a zkušeností, aby mohlo rozhodovat samo a aby se dělo všechno podle jeho chuti… od toho má zkušeného rodiče, který mu stanoví hranice jeho světa… tak to funguje u všech mláďat na světě, tak to příroda zařídila a tak nepřemýšlím nad tím, že by to nemělo být správné… myslím, že ani není naším údělem přizpůsobit celý náš život jen dítěti, občas se i dítě musí přizpůsobit rodiči… aby se naučilo, že v životě se opravdu nebude točit všechno jen kolem něho… všichni jsme jen součástí toho obrovského soukolí… a malá kolečka musí ujít ještě hodně velký kus cesty, než se z nich stanou velká kola, která budou hýbat světem…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1091
14.3.18 12:11

Já bych taky řekla že tyhle rádoby chytré knihy a směry jsou někdy akorát ke škodě. Řídit se hlavou, jednou jsem rodič, tak rozhoduju já o tom co bude nebo ne - samozřejmě s rozumem - nejsem despota (můj otec byl, vím o čem to je).
Výborný článek je teď v Mamince - na děti platí laskavá hrubost - rozhovor s pedagogem Markem Hermanem - a já s ním fakt souhlasím.
Nehodlám ze syna vychovat spratka, který nám všem bude skákat po hlavě, my se ho budeme v každé maličkosti doprošovat a jednou nás nedej bože bude ještě ve stáří mlátit.
Nebude to lehké, ale my to nějak dáme. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1091
14.3.18 12:12

@Regina Hero přesně tak :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
441
14.3.18 12:20

Nemám ráda to, co se skrývá za moderním termínem kontaktní rodičovství - přijde mi to překroucené. Každé rodičovství je kontaktní, jinak je to jen „množení se“. Ale nemusím k tomu nutně s dítětem spát v posteli, mít ho na sobě neustále přivázané, podvolit se každému jeho vrtochu a tak dále a tak dále… Takže já se třeba považuji za kontaktního rodiče a myslím, že mi to jde :mrgreen: (děti 4, 2, 7 měsíců)

  • Nahlásit
  • Zmínit
39
14.3.18 12:42

A

Příspěvek upraven 14.03.18 v 12:49

  • Nahlásit
  • Zmínit
805
14.3.18 13:54

Ahoj, já myslím, že toho máš plnou hlavu :) Podle mě se dítě určitě nerodí proto, aby tě - nás - něco učilo, aby něco rozbořilo… Ano, učíme se, ano, boří spoustu věcí… mění náš svět, nás… ale nerodí se kvůli tomu. Stejně tak neexistuje škatulka, co je, a co není jaké rodičovství, co udělá kdejaký přístup s kdekým… Já bych doporučila nečíst nic, řídit se především citem, snažit se být velmi trpělivá a co nejvíc mateřská, snažit se vidět ty situace nejen svýma očima, ale i očima toho prcka, který je minimálně do 2,5 let stále ještě zvířátko, které v sobě z našeho světa nemá skoro nic, jen se to učí… vymáhá si potřeby, to ano, ale je to bezelstné zvířátko. Doporučila bych udělat pro dítě, co můžeš, ale hranice, co kdo může, má každý jinde… každému je v různých situacích různě, všichni jsme úplně jiní, i ty děti. Z toho, co píšeš, mi zní, že z tebe možná moc necítí tebe? Některé děti jsou opravdu velmi dráždivé, na svůj věk nedozrálé… a spousta toho udělat pro jejich pozvednutí a uspokojení prostě nelze. Nejsi jediná, kdo má apriori nespokojený dítě, zdaleka vůbec to nemusí být o tom, že ti něco nejde…

  • Nahlásit
  • Zmínit
4920
14.3.18 14:05

@Regina Hero perfektni komentar. Citim to uplne stejne :potlesk: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
258
14.3.18 14:32

Diky za komentare vsem.
Trosku (pro me) skoda, ze pisi povetsinou ti, kteri kontaktnimu rodicovsrvi nefandi, principy neznaji a nebo zamenuji za volnou vychovu.
Vesmes jste se shodli nad „necti a mysli za sebe“, s cimz souhlasim z casti, protoze kdyz je clovek na rizikovym 7 mesicu s nohama vzhuru, pak ten cas nad knihami nepovazuje za promrhany. A obe zminovane knihy povazuji za nesmirne inspirativni. Narozenim ditete se mi cetba smrskla na ty zminovane facebookove utrzky :lol:.
Myslenky KR jsou mi blizke, ale abychom se pochopily, prave ony zminovane sceny, kousani, biti a ruzne jine projevy kontaktne neresim, diskuze u nas take moc nepada na urodnou pudu. Jen me mrzi, ze kolikrat vyletim jak certik z krabicky v situaci, nad kterou bych mohla mavnout rukou.

@Emno Z tebe mozna neciti tebe… moc zajimava myslenka! Akorat asi prave nechci, aby citil, protoze mam pocit, ze pak by poznal tu ustavicne cepujici direktivni matku, ktera resi jen utrenej nos, najedeny dite, uklizeny pokoj, stara se, aby bylo naklizeno, navareno… :roll:

Je na mne spoousta prace :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3000
14.3.18 14:40

Super denicek… sepsany s nadhledem i pokorou… hodne jsem se v nem nasla… tedy sve obdobi, s prvnim ditkem ;)

K postoji jak popisuje @Regina Hero jsem musela „dozrat“… a musim rict, ze ho povazuju za spravnou cestu pro sebe a sve deti…

  • Nahlásit
  • Zmínit
805
14.3.18 14:59

@nelamh Kontaktní rodičovství nejde uspěšně praktikovat, pokud ty taková nejsi. To dítě to samozřejmě celý cejtí, absolutně bez diskuze. Možná by byl víc v klidu, kdyby se vyznal v tom, co spolu žijete. Jestliže cítí, že jsi nervní v kontaktnim rodičovství, bude pravděpodobně nervní taky už jen z toho… než kdybys občas zakřičela, vyhranila se.. a pak zas přišlo ticho a klid a láska. Pro děti e to čitelný, žijou v přítomnosti a uměj velmi jednoduše přijmout bugr, když ten bugr ihned pomine a je zas klid. Jestli máš zájem, můžeme to rozvinout, tady nebo v SZ.
Já nerada ty růný druhy mateřství, ale pokud bych něco měla zastávat, určitě jsem tento typ. Ani nemám děti ve školce z asi podobných důvodů… neplánujeme ani školu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
29386
14.3.18 15:16

@nelamh Akorat asi prave nechci, aby citil, protoze mam pocit, ze pak by poznal tu ustavicne cepujici direktivni matku, ktera resi jen utrenej nos, najedeny dite, uklizeny pokoj, stara se, aby bylo naklizeno, navareno…

Ono se to nějak vylučuje? Nedirektivní matka neřeší utřený nos, najezené dítě, uklizený pokoj? Není nic mezi tím? Zkus se na to podívat spíš tak, že nic se nesmí přehánět, že nejsou jen extrémy, že mezi tím vším je spousta prostoru, který si holt každá matka musí tak nějak přizpůsobit sobě a svému dítěti… že všechno se nedá jen tak zaškatulkovat a říct, že když to neděláš tak, tak jsi špatná, že se to musí jen tak nebo tak, jinak je to blbě…
K tomu čtení - tak dobře, čtení knih o výchově, rodičovství a podobných věcech samo o sobě není špatné, jen to zkus nebrat jako dogma, vem si z toho něco, co půjde a nesnaž se dodržovat všechno… všichni, i děti, jsme osobnosti, každý jsme trochu jiný, nikdo a nic není totožné… něco nám sedne, něco ne… toho bych se držela, to, co je fajn a vyhovuje mi, to přijmu, co je pro mě neproveditelné, tím se prostě nebudu zatěžovat… to je jako s kreslením… někdo zvládá levou zadní namalovat obraz a druhému dělá problém namalovat dům a zvířátka…

Příspěvek upraven 14.03.18 v 15:16

  • Nahlásit
  • Zmínit
258
14.3.18 15:30

@Emno ;) tak takovy nazor nesdilim, verim, ze na sobe dokazu zapracovat. Nechci se vzdat pohledu na vychovu jen proto, ze jsem byla vychovavana tezce jinak a ten model ve mne zustal. Verim, ze to prekonam. V SZ rada, jen se predem omlouvam za cetnost odpovedi, nebyvam tu stale.

@Regina Hero rozhodne nevylucuje, neberte to tak striktne, je to v nadsazce. Chtela jsem tim rict, ze me „prave ja“ je vypruzene z toho, ze nic nejde podle zabehnuteho systemu, ze ubyla pohodicka. Chtelo by, aby dite jedlo, spalo, hralo si samo, netvorilo chaos a poslouchalo dobre myslene rady. A jak vsichni vime, tak to proste nefunguje :-D nejradsi by stale jecelo bud zticha, nech to mamu dodelat, jez a spi. Misto toho polknu a zkousim to jinak ;)
Jinak s Vasim nazorem souhlasim a tesim se, az budu schopna vypustit zbytecnosti a necham veci lepe plynout. Asi je k tomu potreba dalsi dite, pak na podobne serepeticky nezbyva cas :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
805
14.3.18 15:42

@nelamh Nevím, zda si rozumíme. Nepíšu, že nelze praktikovat, ale že nelze praktikovat úspěšně. Sama píšeš, že na sobě můžeš zapracovat - a to je ono, musíš nejdřív ty v tom být, pak to můžeš dávat i dítěti. Aniž ty bys byla taková, nepředáš to. A asi to sama tušíš, když píšeš, že na sobě musíš zamakat atd. Samozřejmě se nevzdávej, ba naopak, ale cestě je jinde, než to jen dělat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.3.18 15:47

Moc hezký deníček. Mám 2 naprosto netabulkové divoké a vzpurné děti. V záchvatu zoufalství jsem si koupila Nevýchovu. Jaké přišlo záhy zklamání, že na nás nefunguje a to ani z odstupem několika let na starší dítě. Další knihy či rady už neposlouchám, protože prostě nefungují. A to fakt z obou stran. Zjistila jsem, že jsem hodně vzteklá a výbušná díky všmožným vylomeninám a fakt nebezpečným ptákovinám, co kluci dokáží vymyslet. Jsou divocí a neskutečně ukecaní. Když přijde večerní únava, přidají se povinnosti v domácnosti, případně přemýšlím, co a jak v práci, nedejbože chci čas pro sebe, je vymalováno. Ale já jsem se smířila s tím, že nebudu potlačovat samu sebe. Zvýším hlas, případně zařvu. Dusit v sobě vztek nemá smysl, pak vylítnu o to víc kvůli úplný maličkosti…Takže máme takový schizofrenní vztah - všichni se vyječíme, vyřveme a pak se přijdeme obejmou a opusinkovat. Jestli to je správně nebo ne, to ukáže čas. Až budou kluci velcí a začnou vzpomínat, jaký u nás býval cirkus :lol:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.3.18 16:06

Pisatelko deníčku neřeš pojmy, jsi skvělá máma, děláš pro své dítko maximum… Já jsem zjistila, že jsem kontaktní rodič, byla jsem již před dvaceti lety s první dcerou, kterou jsem kojila kdykoli, spala s ní, nosila jí, nebila, nebuzerovala, netrestala… A to tenkrát žádný takový pojem neexistoval. Mateřský instinkt a srdce ti napoví jak zacházet se svým dítětem možná lépe než chytré knihy.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
14.3.18 17:08

Mě se líbil článek v Tématu Spratek český, radím přečíst. O tom, že máme rozmazlené děti, protože je často stavíme na piedestal, si můžeme samy :think: donutilo se mě to zamyslet. Já tyhle nevýchovné principy neaplikuji, nemám na to povahu ani čas, a už vůbec ne trpělivost :lol:

pěkný deníček, já mám nekontaktního prvního syna. Mazlení? Společné spaní? Nošení? katastrofa…já chci své místo, mámo :roll: Až ten druhý je jiný, vymazlený, na nošení, ideální medvídek :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
14.3.18 17:10

Tohle je zase něco na mě, jak se doprošovat? Já opět a zase musím říct, ne tohle neznám, máme. nejaka pravidla. Tohle jsou pro mě ty rozmazlené děti…nechceš jíst, nedostaneš…chce bezdůvodně brecet? tak jdi do pokoje, až tě to prejde, přijď…nevím no, na roce a půl by tyhle scény na veřejnosti byt neměli…aspoň ne každý den…

  • Nahlásit
  • Zmínit
734
14.3.18 17:29

Skveleeeeeeeeeeeeeeeee u nas je to stejne a kdyz je mi nejhur kouknu na ni a rikam si vždyt ona je celá já tak co se divím. Někdy je to šok a někdy osvobozující…Nechceš zajít na kafe? :D :D :D :D :D :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
Marie432875
14.3.18 18:00

Tak tohle je deníček, který považuji za velmi výjimečný svým obsahem. Krasne a upřímné vyznání, ze ne vse se da naplánovat. Ja jsem za svoji materskou kariéru vypozorovala jednu věc - a to, ze deti sakra dobre poznají, kdy to máma mysli upřímně a je to v souladu s jejím přesvědčením, nebo to dělá jen proto ze,,se to musi; někdo to tak řekl, atd”. Podle me vubec nevadí, ze občas kricim, jsem naštvaná, dětem odseknu. Nejsem Naomi Aldort ;) myslim, že je mnohem lepší, kdyz dítě pozná maminku i s negativními vlastnostmi, nez jen jako zenovou bytost bez špetky negace. Protoze jsme lidé, s chybami a nedostatky. :hug:

  • Nahlásit
11710
14.3.18 18:10

Kontaktní rodičovství funguje, když to jde z tebe, přirozeně.
Ty se nutíš. A tvůj syn to cítí. Zklidní se až ty se smíříš sama se sebou.
A kontaktní rodičovství není to, že si od dítěte necháš kálet na hlavu. Je to o nastavení mantinelů, které se dodržují. V tomhle věku má mít dítě má výběr max ze dvou možností. Čekat hodinu na schodech? Ne. Ale dát na výběr jít po svých nebo jet v kočárku. Příliš velká volnost nedává dětem pocit bezpečí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
236
14.3.18 18:55

Děkuji za moc hezký deníček. Také jsem přečetla spoustu výchovných knih, sleduju webináře Nevýchovy a výsledek? Depka, že jsem špatná máma. Že nejsem schopná se s 13měs dcerou „domluvit“ aby seděla v autosedačce. Že občas vybuchnu vzteky, kříčím, jsem unavená a chtěla bych být sama. Že mě stresuje, jak emotivně jsou v Nevýchově líčeny některé situace (jak moc dětem ty situace ubližují). Že se výchovné směry neshodnou chválit/nechválit, spát/nespat ve společné posteli, atd. Jak je často ten konkrétní výchovný směr prezentován jako ten jediný správný (samozřejmě za „správné“ peníze). Takže se taky pomalu učím, jak si z přečteného brát jen to, co považuju za rozumné a pro mou rodinu vyhovující, ale není to lehké…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2194
14.3.18 18:59

Mam tri deti, na kazde plati jiny pristup. Prijde mi to, nebo Nevychova apod. smery vice ci mene zrejme vyvolavaji v rodicich pocit, ze to nedelaji spravne, ale kdyz to budou delat tak a tak, tak ze to bude pohodovy? Prijde mi to jako cileny zamer probudit v nejistych rodicich pocit viny :nevim: A to se mi vubec nelibi. Dite znaji jeho rodice nejlepe a to zadny smer ani trend nemuzu poprit :think: Dejte na sebe..

  • Nahlásit
  • Zmínit
258
14.3.18 19:19

@miskakr Benesov,uaaa… nejdal jsem s nasim „milovnikem cestovani“ dojela do Krumlova :lol: jinak na kavu bych fakt moc rada.
@Netopirek @Emno dekuji,mate asi shodny nazor a je na nem hodne pravdy. Ale vim, ze nechci vychovavat tim, co ve mne je. Tak hledam pro nas vsechny nejakou smysluplnou cestu ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
734
14.3.18 20:05

@nelamh a to viš, ze mam v budejkach kamosku a ve lhenicich neteř? Prcek starej?

  • Nahlásit
  • Zmínit
734
14.3.18 20:24

@Netopirek je to fakt, deti nejsou hloupe a poznají co je fráze z netu a co jde z nás. a podle toho to taky funguje. a taky záleží jestli fakt spěchá nebo mas hlad nebo :lol: PMS Alespoň ja v tom vidim rozdil

Příspěvek upraven 14.03.18 v 20:25

  • Nahlásit
  • Zmínit
2606
14.3.18 20:46

Nedávno jsem četla článek nějakého psychologa, který se právě pozastavil nad tím, jak dnešní rodič chce dělat všechno jinak, dokonale, kontaktne, byt s dítětem kamarád, až to skončí nejistý uzlikem nervů v podobě rodiče, který se nedokáže řídit vlastním já a zpovykanym deckem, které cítí nejistotu toho vůdce a neví, co si s tou svobodou má pocit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1057
14.3.18 20:57

@Kočičí duše to je uzasnej komentar. Tak tak :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
14.3.18 20:58

@Regina Hero :potlesk: moc pekne napsano

Příspěvek upraven 14.03.18 v 21:08

  • Nahlásit
  • Zmínit
805
14.3.18 21:24

@nelamh Možná to kontaktní rodičovství chybí spíš tobě : ) Dle toho, co píšeš, je toho hodně, co by bylo třeba rozklíčovat. Zaznělo tady toho spousta… vesměs kloužeš po povrchu představ, který ti ale nejdou žít. Tam je ta překážka především. Realita je jiná než představy, pak svý vlastní nenaplnění, funkce ega, ztotožňování s knihami, zažitý schémata úklid, čistota atd. Motiv je srozumitelnej, pochopitelnej (nelibost, jak jste to doma měli vy). Jestli chceš, tak to víc rozveď. Napiš, co pro to děláš ty, aby to fungovalo, jak se v kontaktnim rodičovství cejtíš ty. Jak si představuješ výsledek kontaktního rodičovství? - je to dítě, co nebrečí, co je spokojené? Jak si vlastně představuješ dítě? (asi vše, co jsi zmínila, tím myslím řevy, spánek 20 min, vzdor, nekonečné domouvání, vysvětlování, zuby, břicho, plížení se z ložnice - to jsem zrovna udělala : ) celodenní úmorné nošení…a spousta dalšího… jsme zažili taky, většinou vše u každého dítěte… ale přijde mi to, že to prostě k dětem patří… takové jsou prostě malinké děti, některé pohodovější, některé méně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1379
14.3.18 21:47

Vložit rozhodování do rukou dětí už vyzkoušel v 80. letech minulého století jistý pan Pol Pot. Nedopadlo to úplně ideálně. Podle mě děti potřebují poznat hranice a tomu je přirozeně naučí jejich rodiče. Pro mě tento trend ne-výchovy nebude :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
359
14.3.18 21:48

Děkuji za moc pěkný deníček! Obvykle nepřispívám, ale tady musím :-). Myslím, že všecko děláš dobře, snažíš se a to je to hlavní! přidala bych svou vlastní zkušenost. S prvním dítětem to byl boj…dcera byla extrémně dráždivé dítě, prvních několik měsíců celé noci prořvala, nešlo ji uklidnit, chovala jsem, přikládala, skákala na balónu, jezdila s kočárkem po bytě a nic se nedělo, malá řvala dál. Poprvé mi celou noc spala až někdy ve čtyřech letech :lol:. Ano, celé ty roky jsem se pořádně nevyspala. Spaly jsme spolu v posteli, zkoušela jsem ji přes den nosit - nechtěla, vztekala se. Jakmile začala chodit, bylo jí všude plno, byla neuhlídatelná. Venku dělala pořád scény. Nemohla jsem s ní jít ani do obchodu - bylo to takové to dítě, co se začne vztekat, leží na zemi a celý obchod nevěřicně sleduje neschopnou matku, která neumí uklidnit své dítě :P. Pořád jsem se snažila o tohleto kontaktní rodičovství a moje pocity byly vesměs stejné jako ty tvoje. Cítila jsem se neúspěšná a tajně jsem záviděla těm matkám, co vodily klidné usměvavé děťátko za ruku a každý problém s ním v klidu vyřešily. Pro mě tohle bylo scifi a nechápala jsem, jak to ty ženské dělají.
Kontaktní rodičovství jsem pochopila až s druhým dítětem. Tohle totiž není o schopnostech matky jako takové, ale o tom, jak je matka na dítě napojená. S druhým dítětem všecko přišlo samo. Ani jsem se nemusela snažit. Syn se chtěl nosit, spíme spolu v posteli, kojení odsýpá. Když syn začne plakat, okamžitě jej dovedu uklidnit - to s dcerou nehrozilo. Prostě každé dítě je jiné, každý rodič je jiný a byť miluju obě své děti úplně stejně, se synem jde všecko tak nějak samo, kdežto s dcerkou „bojujeme“ doteď…a můžu dělat psí kusy, prostě jsme každá jiná a já to beru tak, jak to je. Také se samozřejmě pořád snažím, praktikujeme montessori, což nám mimochodem hodně pomohlo, ale ty třecí plochy tam jsou stále a vždycky budou. Neberu to jako prohru, ale jak ty říkáš, děti jsou tady, aby nás něco naučily…takže naladit se s dcerkou na stejnou vlnu beru jako celoživotní úkol :P

Jo a ještě bych doplnila…moudrý se ptá a hledá cesty, (takže sama za sebe si myslím, že je dobře, že zkoušíš různé cesty a přístupy), blbec ví všechno :jazyk:

Příspěvek upraven 14.03.18 v 21:58

  • Nahlásit
  • Zmínit
1332
14.3.18 22:27

Já jsem před žádným těhotenstvím nečetla žádné knihy, zadne příručky a poučky, prostě jsem si zcela naivně myslela, že dítě porodim, dovezu domů, soupnout do postýlky, budu kojit cca rok, vozit v kočárku a až začnou příkrmy, tak bude bastit všechno a já budu moc utnout to kojeni. Dítě bude ukázkové spát, přes den mi to bylo jedno a pak bude spát klasika celou noc. Haha vtip století, celá moje trapná myšlenka o takovém dítěti. Dcera spala od narození cca 3× 20 minut, kočárek měla ráda tak první mesic, pak hysterie, takže jsem začala nosit v satku, příkrmy nikdy pořádně nejedla a dodnes je nejedlik a už jsou jí 4 a spát v postýlce, to určitě, když se i v noci budila max po dvou hodinách. Takže já se leda snažím určovat mantinely, nechci z děti spratky, přes den zvýším hlas a opravdu si nemohou dělat, co chtějí, ale mám je oba v posteli a miluju to. Rodila bych se spíš tím, jak cítím, že je to ok. Když třeba na dceru zbytečně zakricim, protože jsem vstala zadkem napřed a vytočí mě nějaká úplná blbost, tak se jí klidně omluvim a vysvětlím ji, proč jsem zakřičela nebo zvýšila hlas. A celkem to funguje. Záchod knihy a poslouchej a vnímej dítě ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.3.18 23:46

@b22 souhlasím, mám to stejně. A přitom ho zbožňuji a mazlím a jsem tu pro něj :srdce: ale jsou věci, které nesnesu. Ječíš, pze po tobě něco chci nebo není po tvém? Ok, ale ječ si v pokojíčku a přijď až budeš v klidu. Pak o tom mluvíme… Ale vysvětlovat něco prckovi, co chytnul zrovna nerva, je prostě nad mé síly. Můžu ho rozmazlovat, ale zároveň ho musím vychovávat. Nejsem jeho kamarádka, jsem jeho maminka :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
725
15.3.18 07:21

Jako bys psala o mně před lety. První mazlík, nejedlík, nespací mládě, pokud nespal (2 x denně 20-30 minut nebo v jedoucím kočáře) - řval, plakal, nošení a nic nepomáhalo. Po celém uřvaném dnu jsem ho předávala večer chlapovi a odcházela se uklidnit z doslechu.
Sebekriticky přiznávám, že jsem byla nervní prvorodička, co si představovala, že mládě nakojí, nakrmí, přebalí a mládě bude aspoň spinkat nebo ležet v postýlce a vykládat si se mnou :mrgreen: Realita mě opravdu zaskočila. Do půl roku jsem jela jak robot. Pak mi tak nějak secvaklo a já si všimla, že se drobek skoro nesměje - byl moje zrcadlo. Až potom sem hodila za hlavu jeho celodenní řevy, při přebalování a řevu mu zpívala, co mi slina na jazyk přinesla a světe div se, mládě přestávalo tolik plakat a začal i poslouchat. Jak byl starší, tak to jeho vztekání ještě získalo na kvalitě - zase mi secvaklo až později, že se vztekal, že se se mnou nemohl domluvit, že mu nerozumim. Jak se rozmluvil, bylo po největších problémech a vztekání šlo ukočírovat. Je z něho na svůj věk 9 spolehlivej kluk, co zná mantinely, je samostatnej a můžu se na něj spolehnout. Sice na sebe sem tam stále narážíme - cítím, že jsem na něj hodně přísná a protože nebyl nikdy mazel, tak ho doteď pomazlim míň, jak mladšího. Ten je od narození mazel, jako mimino bezúdržbovej a spací, doteď hodně dětskej 8let - prostě pravej opak staršího.
Každej jsme jinej a pro tebe je hlavní to chování tvého syna přežít ještě nějaký rok ve zdraví ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
693
15.3.18 07:35

Já tady teď napíšu úplně mimo všechny ostatní. Mně se zdá, že tvůj syn má problémy s trávením. Vím, o čem mluvím. Můj syn netoleroval jídlo do 20 měsíců a to byla denodenní mrzutost, naříkání a v noci neustále buzení s řevem. Peklo, se kterým mi nedokázal poradit žádný lékař. Nakonec jsem ho z toho dostala pomocí některých zásad GAPS diety a dítě spí celou noc a během 3 měsíců toleruje téměř vše, co mu dám. A je úplně k sežrání. No, to je ale můj názor :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
280
15.3.18 07:42

Já Vám rozumím. Taky jsem měla představy, které se od reality liší jak den a noc. Taky bych ráda přistupovala k mé dceři (7let) jen s láskyplným pochopením, klidem v duši, vždyť křik nic neřeší? Ale… jsem cholerik, dcera taky. V reálu je to souboj dvou osobností, ona zkouší kam až může zajít a vymezit hranice laskavým úsměvem zkrátka nejde. Tak se u nás křičí, sem tam padne i jedna přes zadek (nejhorší je, že většinou bez efektu - akorát je z toho zle mně). A výsledek? Moje dcera je svéhlavá, provokující, vzteklá, protivná, na zabití. A zároveň chytrá, laskavá, ztřeštěná, milující, šťastná a milovaná. Tak uvidíme co z ní vyroste :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
15.3.18 07:49

Nereálné představy jsou zdrojem našich depresí a frustrací. Tady to platí úplně přesně. Matko, chce to klid, nějak to dopadne, dítě je chudák zmatené, protože vůbec netuší nic o tom, že si jeho maminka přečetla nějakou chytristiku a chce ji doma praktikovat. Nejsi žádná kontaktní nebo nekontaktní matka, které to jde nebo nejde. Jsi matka svého dítěte, chovej se tak, jak je pro tebe přirozené. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17308
15.3.18 08:09

@nelamh Me by moc zajimalo, jak se takova nevychova napasuje na dve deti. Viz: „Dítě mě bije, dítě mě kouše, sedím a čekám na své dítě hodinu na schodech, než se rozhodne jít ven, další a další… Vysvětluji, jsem trpělivá, stokrát prosím, stokrát nabízím alternativu. Přemýšlím, jak to napasovat na svou horkou hlavu. Nenapasuji.“ To jedno trucuje na schodech a druhe na nej hodinu ceka oblecene? Případně jedno dítě je bito a kousano druhým aniž by rodič zasáhl? Nebo proč v případě dítěte by mel zasáhnout, ale v podobném chování vůči své osobě ne?

  • Nahlásit
  • Zmínit
32387
15.3.18 08:22

Vůbec nechápu o čem mluvíš…ale držím ti palce..každá matka si myslí a dělá pro dítě to nejlepší..jestli si myslíš že tahle cesta je to nejlepší, tak se jí drž..ostatně jen čas ukáže..

  • Nahlásit
  • Zmínit
2606
15.3.18 08:46

@kalie
Víš co je zajímavý, že tohle většinou přichází u druhých dětí. Říkám si, jestli to náhodou není tím, že matka nemá čas studovat v knížkách, koukat na každý prd dítěte, protože má dost starostí s tím prvním… :D

Ono to kolikrát přijde i u druhého, já si bila v prsou, že druhé dítě je jiné, poslouchá, na všem se s ním dá domluvit (ano, do prvního období vzdoru) - teď už se mi několikrát hodil o zem (což starší neudělal nikdy), při vztekání ztrácí vědomí…

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.3.18 12:10

Nejde, a teda ani se moc nesnazim. O když teda kompromisy delam casto. Pokud me to neohrozuje na zivote, nebo je to nebezpecne pro ne. Ale uz se mi stalo, ze mladsi sel ven v pyzamu, protoze se nechtel oblekat. Jen do te doby, nez vylezl do tech mrazu a od te doby je prvni obleceny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1208
15.3.18 12:55

Lhala bych, kdybych tvrdila, že vím, co je a o čem je KR. Neznam.
Taky mam dle zběžně proctenych reakcí pocit, že, ač většina rad vyzniva ve smyslu, kašli na teorii, řiď se selským rozumem', autorka deníčku tohle slyšet nechtěla a dál hledá cestu, jak se stát za všech okolností vyrovnaným rodičem. Tak jen napíšu svůj pohled na věc, na základě svych zkušeností.
Mam dve deti, samozřejmě naprosto úžasné, ale taky palicate (dva Berany) a nechat volbu na nich, samy by se ani nenajedly (nejedlici). Byla doba, kdy jsem byla zralá na psychiatra a setkání s chapavou a nikdy nezvysujici hlas maminkou byla rána přímo do :srdce:. Ja si pripadala neschopna (a tytez pocity přetrvávají dodnes), ona byla v mych ocich ucineny :andel:. Jak já chtela byt taky taková! Jenomze je v tom háček: ona je flegmatik a jeji dítě podedilo jeji temperament, ja cholerik a moje dite… hadejte! Proste jina startovni cara, jiný material. Pritom co se tyka kontaktnosti, ja se mohla rozkrajet (i kdyz jsou pro me veci jako spolecne spaní, kojeni, nošení přirozené), druha maminka si praci usnadnovala (Estvill, UM uz v porodnici, oddeleny pokoj). Pritom navenek pusobime opacne - ja perfekcionistka s nervy v kyblu, nervni, ona pohodarka z nevychovy. Zkratka mne s mymi detmi pro pokročilé nešlo nic samo… ale věřím v čas a ze se to jednou zúročí, i kdyz jsem si prošla tezkym obdobim hledání příčin a nasledku, sebeobvinovani. Hlavu vzhůru a hold nam nedokonalym a taky milujicim. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
258
15.3.18 13:22

Opravdu vsem velmi dekuji za postrehy a komentare. :kytka: Nad nekterymi budu jeste hodne premyslet…

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
15.3.18 17:55

Tak takle to mam taky. Na vic vyvarovat se chybam co semnou dělala, moje máma. A ze jich bylo. Na vic na každé dítě platí něco jiného, jsem zvedava jake bude to třetí. Tahle moderní výchova to je něco na mě, nechápu ji a ani nechci. Nikdy jsem nic nečetla a ani nebudu, mam dost rozumu na to jak dítě vychovávat a co si od nej nechat a nenechat líbit. @MyDestinka

  • Upravit