Kouzelné Vánoce mého dětství

...Vánoce mého dětství. O tom, jak naše maminka (asi za pomoci kouzel jinak si nedovedu vysvětlit, jak by to zvládla) :) s naším tatínkem pro nás, tři děti, připravovali ty nejkouzelnější Vánoce na světě! :)

Mám dva sourozence. Bráchu a ségru. Jsme narozený po roce. Já, jakožto první, ještě před prvním jarním dnem (začátkem 80. let), brácha je květňátko, narozené rok po mně a sestra se narodila v horkém létě další rok po bratrovi. Tři roky - tři děti… Prý to tak naši chtěli. :-) Byli jsme tlupa!

Nevím, do kdy jsem věřila na Ježíška. Ačkoliv si z dětství pamatuji opravdu VELMI mnoho (více než většina lidí - mé vzpomínky sahají až do doby, kdy ještě moje sestra nebyla na světě!), kdy jsem přestala věřit, že Ježíšek nosí dárky, si nepamatuji. Ani přibližně. Mohu si jen domyslet, že to bylo někdy v době, kdy většina dětí přichází na to, že to s tím Ježíškem nebude asi až tak záhadné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Mé vzpomínky na Vánoce, tehdy v oněch pro spoustu dospělých prázdných 80. letech, jsou ale KOUZELNÉ doposud! Ten čarokrásný čas nastával již pár dní před tím, než přišel Mikuláš.

V tyto dny jsem byla nervózní dětským tajemným stresem z onoho „svatého muže“, který k nám chodíval a za básničku nám podával obrovitánské ponožky (které štrikovala moje maminka), které jsme pod tíhou nadílky nemohli kolikrát ani unést.

Někdy si přivedl čerty. Ti klečeli na zemi, chrastili řetězy a dělali „bububububu“. Moc jsem se jich nebála. Bývala jsem fascinována tím pánem v bílém hábitu, se zakroucenou berlou a hlubokým hlasem. Míval bílé rukavice. To mi přišlo TAK vznešené. Bylo jasné, že čerti ho poslouchají, a tak jsem, jakožto hodné dítko (o své hodnosti jen malinko pochybující), nemusela mít strach a cítila jsem se panem Mikulášem chráněná.

Básničku jsem ale vždy odříkávala s pocitem knedlíku v krku. Po mně recitoval brácha, o kterého jsem se bála, byl (a stále vlastně je) pěkný raubíř, a tak jsem si nebyla jistá, zda i jeho Mikuláš může před čerty ochránit, když tak zlobí! A ségra byla malinká, ta jen vyvaleně koukala.

Když Mikuláš přišel s čerty, pod maskami byli „kluci a holky“ z vesnice. Někdy se ale stalo, že Mikuláš přišel sám a povídal, že: „Čerti čekají dole, a když tu bude nějaké zlobivé dítko, hned je zavolá.“

Mohlo mi být něco kolem 6 let, když 5. prosince večer mamka odešla ven hledat Mikuláše, jestli ho někde potká - aby na nás nezapomněl. Mikuláš se poté zjevil sám, bez čertů. Zůstala jsem, jako každý rok, fascinovaně zírat na toho Mikuláše, bráška stojíc vedle mne.

A v tom…!!! TEN MIKULÁŠ MÁ NÁUŠNICE JAKO MÁ NAŠE MAMKA!!! Všechno se mi najednou pospojovalo v hlavě a mně to došlo! Tak to tedy je! :-) Měla jsem radost, že jsem to prohlédla. Chtěla jsem to pošeptat bráchovi, ale mamka, převlečená za Mikuláše zahartusila: „Co je šeptem, to je čertem.“

Zahřměla to tak, že jsem na chvíli byla ochotná uvěřit tomu, že prostě pan Mikuláš jen nosí stejný náušnice jako maminka, která, chudák, běhá po návsi a hledá ho netušíc, že on už je u nás. :-)

5. prosinec byl vždy tak sváteční večer. A po něm jsme už den za dnem čekali na Ježíška! Peněz moc nebylo, a tak jsme se všichni tři pravidelně dělili o čokoládový adventní kalendář. Každý třetí den jsme si stoupli na židle, otevřeli „tlamičky“ a mamka nám každému dala jednu pidičokoládičku - vždy za tři dny zpětně. :-)

Nepřišlo nám vůbec divné, že máme jen jeden kalendář. Banány, které nám někdy Mikuláš nadělil, nám mamka také dělila. Vždy ovoce rozkrojila na třetiny a my potom křičeli: „On má větší půlku, on má větší půlku.“

Na Štědrý den jsme drželi půst, abychom viděli zlaté prasátko. No, já ho nikdy neviděla! Vždy mne to moc mrzelo, protože jsem poctivě trpěla hlady. Všechny děti jsme se strašně moc, moc, moc těšily na večer. Až přijde konečně TEN JEŽÍŠEK!

Bydleli jsme na vesnici - kousek od krajského města, školka byla pár metrů od našeho domova. Do onoho „velkoměsta“ jsme se jako děti podívaly opravdu málokdy. Na Štědrý večer jsme ale vždy odjížděli s tatínkem na procházku po městě. Naši nás oblíkli, nandali nám čepice, rukavice, sněhule a šlo se. Mamka ale musela vařit, a tak s náma nechodila. :-(

Táta si něco zapomněl doma!* „Počkejte tu, musím se pro něco vrátit, za chvíli jsem tady.“*

Jééé, to byly dlouhé minuty na zahradě, po tmě, samy…

„Tak, už jsem tu,“ zavolal táta a vyrazili jsme našim modrým embéčkem směr město. Klidné, tiché, vylidněné město, za okny světla stromků.

„Aha - tady už Ježíšek byl,“ představovala jsem si vždy.

Táta nás prováděl křížemkrážem městem. Uf, už kolikrát bolely nožičky, chtěli jsme už domů, na večeři, ke stromečku, rozbalovat dárky. Ale kdepak, táta chodil a chodil. Co na tom, že jsme náměstí obešli už několikrát a všechny vánočně nazdobené výlohy jsme už prozkoumali.

Když jsme se, celí zmrzlí, vrátili domů, na sporáku se smažily řízky, vonělo to tam purpurou (táta dodnes „ten smrad“ nesnáší), :-) na stole bylo prostřeno slavnostním jídelním servisem. Je to tady! Štědrej večer nastal! Do obýváku je zavřeno - Ježíšek tam má asi dost práce.

Večeři naši schválně natahovali, co to šlo! :-) Po večeři nesmí chybět dezert v podobě vánočního kompotu - vrchol večeře. :-) Všechno možné i nemožné kompotované, i čerstvé ovoce je smícháno v jedné obrovské míse.

„No ták, táto, jez… Ty to jíš schválně dlouho.“

„Neslyšeli jste už zvoneček?“

„Kdepak, to se vám něco zdálo.“

My, děti, jsme napnuté k prasknutí. Už bychom TOLIK chtěly ke stromečku. Snad na nás ten Ježíšek nezapomněl!

„Mami, tak se jdi podívat!“

Maminka se konečně zvedá od prázdné misky od kompotu a jde se podívat do obýváku. Minuty se táhnou… Najednou všichni mlčíme, i brácha! Natahujeme uši, abychom nepřeslechli zvonění! „Cinkilinki, cinkicinky!“ Zvoní!!!

Jdeme do obýváku! Ooohhh! Ježíšek tu byl! Obrovitánský, nazdobený strom, na němž hoří svíčky a prskají prskavky. To je vůně! A těch balíčků! Ani uřvaný, upovídaný bráška nemá slov! Ježíšek přinesl krásný strom! Je to poprvé, co letos vidíme stromeček. U nás ho totiž nosí Ježíšek! A je to NÁDHERA. Krása, tajemnost, světlo svící. Je to něco, co „se zjevilo“ u nás v obýváku! Je to opravdový vánoční zázrak…

Když odcházíme z domu, táta se vrací pro „něco, co zapomněl“. To běží do sklepa, nese nahoru mamce dvoumetrový smrk (nechápu tu obsesi mít velký stromek), :-) taky to tátovi vydrželo doposud. :-) Přidělává mamce strom do stojánku a utíká za náma.

Mamce začíná totální kolotoč. Ano - ta pravá štědrovečerní pohodička. :D Není dnes schopna mi říci, jak to dělala. V jakém pořadí a jak to vše zvládla. Každopádně - než nás táta protáhne několikrát skrze město, ona vyndá ozdoby, nazdobí strom, schová bedny od ozdob, zabalí dárky, dá je pod stromeček, obalí řízky, připraví stůl, obleče se, nalíčí se, a začne smažit kapří řízky.

Je to neuvěřitelný maraton. Na konci večera musí být totálně vyřízená, unavená, ospalá. Je to maraton, který bych chtěla pro naši malou, letos narozenou, princeznu také absolvovat v následujících létech. Chtěla bych, aby byla taky tak unešená z toho svítícího stromečku, když ho uvidí poprvé. :-) Letos ještě ne - je maličká… Možná už příští rok. :-) Nebo ten další už určitě!

Děkuju mamce a tátovi za to, že nám dokázali roky připravovat takové Vánoce. Bylo to tak silné, že dodnes cítím ten pocit, když vidím rozsvícený stromeček, jako tehdy, když jsem vešla do obývacího pokoje. Vůně jehličí mne pokaždé vrací do dětství. Jsem zase malá holka. A chci aby takovýto čarovný a tajemný pocit z Vánoc zažívala i naše malá. Vždyť kdy jsou Vánoce hezčí, než-li v dětství, čase zázraků a kouzel? :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
10.12.16 00:31

Nádherné :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 00:33

No to je úžasné. :palec: :palec: :palec: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
669
10.12.16 01:37

Jakoby si mi to psala z duše :hug: úplně jsem se vrátila o třicet(spíš 35 :lol: ) let zpátky

  • Nahlásit
  • Zmínit
13400
10.12.16 04:46

@Petrušačka Pekne :mrgreen: nasi si maraton trochu rozlozili - stromecek nam totiz Jezisek nosil uz v noci na 24., takze jsem se rano budila plna ocekavani. Tata brzy vstal, strom nasvitil a nechal otevreno do obyvaku tak, aby se svetylka odrazely ve dverich :mrgreen: pamatuju si, jak jsem sice uvidela ten odraz, ale stejne jsem cela nedockava bezela, abych se na tu nadheru mohla podivat zblizka. A i u nas byla a do dnes je mega-borovice, pomalu pres pul mistnosti :lol:
Ke snidani se podavala mamina uzasna vanocka a pak se taky drzel pust. No a po veceri jsem odesla na Jeziska cekat k babicce (bydlela ve stejnem dome, kde mela dva samostatne pokoje, takovy pidibyt). Sestry o 9 a 12 let starsi uz urcite na Jeziska v tu dobu neverily, tak pomohly mame umyt nadobi a nachystat darky. A to uz pribehl tata, ze Jeziska asi videl, tak se mam jit podivat. Mezi tim uz horely prskavy, hraly koledy, zvonil zvonecek a ja zas zirala a zirala :mrgreen: jako bylo to fajn, tedy dokud se segry neodtrhly a pozdeji neumrela babicka. A i ja mam letosnatko, teprv trimesicni, tak to zatim jen nevericne kouka na svetylka - ja totiz zdobim strom uz behem adventu, jelikoz jsme s muzem pres svatky vzdy byli na stridacku u bou rodin, tak abychom si ho v tom vanocnim case taky uzili. Letos poprve budem doma jako rodina a na pristi rok uz musime zavest upravenou detskou verzi se stromkem az na stedry den :srdce:

Příspěvek upraven 10.12.16 v 04:48

  • Nahlásit
  • Zmínit
291
10.12.16 06:35

Krásně jsi to napsala. A měla jsi krásné dětství :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1473
10.12.16 06:46

Moc krasny!! U nas to bylo podobne :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 07:36

Hezký, u nás to bylo podobné. Odpoledne jsme jezdili s babi a dědou do lesa a naši měli čas chystat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1035
10.12.16 08:05

Úžasné :andel: tak strašně krásně se to četl tvůj deníček :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
10.12.16 08:41

:srdce: :srdce: no teda, to me fakt dojalo! Ja moc peknych Vanoc nezazila a o to usilovneji je ted pripravuju sve rodine. Prestoze je muz jineho vyznani, tradici Vanoc se mnou proziva, protoze vi, jak jsou pro me dulezite…hlavne pro deti. Ja ti moc dekuju za tento mily a kouzelny denicek a vesele Vanoce :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
10.12.16 08:57

My jsme na stedry den rano u pohadek zdobili stromek s tatkou :-) :srdce:. Moc rada na to vzpominam. myslim ze si pockas dyl nez to vase mala oceni.nasi dceri jsou dva a jeste porad nebudu delat ty krasne kouzelne vanoce co nam delala nase maminka. jeste porad z toho nema rozum a je ji to fuk :-)

  • Upravit
10.12.16 09:13

Krása…úplně jsem měla slzy v očích ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1296
10.12.16 09:45

To byl krásný deníček :srdce: uplne na me dychla ta atmosféra…take jsme s bráchou meli cele dětství nadherne Vanoce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 09:58

I naši rodiče nám připravovali takové Vánoce! Jen stromeček nám Ježíšek nosil v noci 23.-24.12. ;)
A teď se snažíme takové Vánoce dát sestřiným dětem. ;)
Na Vánoce v dětství vzpomínám strašně moc ráda. Bylo to kouzelné, úžasné…

A popro, taky jsem nikdy neviděla zlaté prasátko a taky mě to štvalo, protože jsem nejedla celý den a přišlo mi to nefér, protože sestřenka s bratránkem ho viděli každej rok! (A to bratránek podváděl a občas něco snědl :( ) teta je totiž vždycky nějak nalákala do prvního patra a strýc pod schodama dělal na stěně nebo stropě zrcátkem prasátka. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
708
10.12.16 11:31

Ja moc neplacu, ale ted jsem se neubranila.. :oops: krasne, mela jsem husi kuzi..u nas to bylo stejne, hlavne to jak tata dlouho vecerel a pak jeste sedel na zachode :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
2312
10.12.16 13:03

Krásné :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
10.12.16 13:05

Krasne napsané. Tvoje maminka s tatínkem ti předali Vánoce tak, jak se patři. Ne o velkých darech, co vlastne ani nepotřebujeme. Ale o tom mit se navzájem, vážit si drobnosti, jez dělají domov, rodinu, Vánoce tim čim jsou :srdce:
Je mi lito dnesni uspechane doby, kdy nam vůně mandarinek a jehličí nesymbolizuje nadcházející nádherný cas, kdy jsou na sebe Lide prece jen maličko hodnejsi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
603
10.12.16 13:25

Děkuju za krásný deníček :) Takhle nějak bych to chtěla vytvořit pro naši malou, letos ji čekají první vánoce. Akorát stromeček budeme zdobit společně, máme velký průchozí obývák, takže bych ho nedokázala zdobit natajnačku. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 13:37

Mně jen tak něco nedojme… Ale z tohoto deníčku jsem fakt v háji. :potlesk: Na chvíli jsem zase mohla být tou malou holčičkou, co věří na zázraky a vše kouzelné okolo Vánoc… Přesně takto to probíhalo i u nás. A taky jsme tři sourozenci. Naše maminky jsou prostě čarodějky? :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
10.12.16 15:27

Krásný deníček! Také vzpomínám na to tajemno, které se ten den vždy neslo. To čekání! U nás v obýváku bylo celý den zavřeno, zatažené závěsy. Naši ho zdobily v noci z 23. na 24. My našim holkám zdobily stromeček také v noci z 23. na 24. a pak jsme ho daly do ložnice, kam holky většinou nechodí a poctivě jsme zamykaly. Po večeři jsem šla s holkama vyhlížet Ježíška do pokoje a potom jsme nazdobený stromeček přenesly. Musel být menší, aby prošel dveřmi. Je to úplně jiný pocit, když se ten stromeček vidí až večer, rozsvícený ve tmě. A jak tu někdo psal, že to pro dvouleté dítě nedělá, že z toho nemá rozum, tak to bych neřekla. Už v roce ty děti vnímají světýlka a tu atmosféru. Letos jsme se přestěhovali do domu, tak ještě nejsme rozhodnuti, zda stromeček budeme zdobit už s holkama (6 a 9 let) nebo ještě samy a i stromeček bude překvapení. Když jsem se jich ptala, zda si chtějí ozdobit stromeček samy nebo aby jim ho přinesl Ježíšek, tak ta mladší povídá, že nemáme ozdoby ;), tak ať ho raději přinese Ježíšek. ;)

  • Nahlásit
10.12.16 16:35

Normalne mi z toho sly slzy do oci… nadhera!!! Tohle byl uplne kouzelny denicek :potlesk: :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
26842
10.12.16 17:40

Hodne me to vratilo zpatky :kytka: Krasne napsane :srdce: :srdce: :srdce: :kytka:

Jj zeny dokazi hodne :D :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 18:49

Jak už psali holky přede mnou, i u nás to tak podobně probíhalo i já jsem v té době měla dva sourozence. ( teď už mám 4). A nám přinesl stromeček Ježíšek 23 v noci. Jinak krásně napsané.

  • Nahlásit
  • Zmínit
400
10.12.16 20:00

Nádherně napsané :srdce: Já Vánoce miluji :-) Když jsme byly se sestrou malé, tak nám naši připravovali krásné Vánoce. A já se to teď společně s manželem všechno snažím předat našim holčičkám. S dětmi jsou Vánoce nejkrásnější, ikdyž je to občas fuška, aby to vsechno klaplo :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
28853
10.12.16 20:25

Budu hnidopich, tady jsou všichni plni sentimentalismu a vzpominek, ale kdyby někdo dnes do diskuze napsal, ze tri děti maji jen jeden adventní kalendář a ovoce se dělí na třetiny, tak se objeví spoustu příspěvků, ze je špatně flakat tri děti po roku, kdyz k tomu nejsou podmínky :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 20:30

Dojemné a moc krásně napsané. Úplně mĕ zaplavila Vánoční atmosféra. Ta opravdová. Tohle už dnes zažije málokdo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 21:44

Děkuji :-) Jsem ráda, že se moje vyprávění líbí :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.12.16 21:45

@Jana206 …ehm - byl začátek 80. let… adventní kalendář byla vzácnost z Tuzexu a banány byly na příděl… :think: FAKT byla jiná doba! :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2328
10.12.16 23:04

:srdce: :srdce: moc pěkné, krásné Vánoce :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2973
10.12.16 23:44

Krásně dojemné vyprávění :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2973
10.12.16 23:48

@Jana206 Ty nebudeš „Husakovo dite“, viď… jinak bys věděla, jak vzacne nektere veci byly. Ze nejlepsi darek mohly byt i platkove zvykacky…

  • Nahlásit
  • Zmínit
Leni35
11.12.16 01:19

Moc pekne napsane. My jsme byli tri segry narozene ve stejny mesic presne po roce, byli jsme jak trojcata, nechapu mamku, jak to zvladala, take na zacatku 80 let :-D
takze si zive predstavuji tu atmosferu.

  • Upravit
791
11.12.16 08:51

Krásný denicek! Mně se s dětmi vybavují vzpomínky na dětství, Vánoce a čekání na Ježíška… Akorát my zdobili stromek společně a tak to děláme i s dětmi. Ten jejich úžas v očích je největší odměna. I když si bohužel myslím, že pro nás to byl větší zázrak, v dnešní uspěchané době jsou deti všemi akcemi a zážitky prehlceny. Ale i tak se straaasne těším!

  • Nahlásit
  • Zmínit
9268
11.12.16 21:37

Krásně napsané. Taky jsem to tak v dětství měla. Dodnes na to vzpomínám a snažím se, aby to krásné těšení moje děti zažívaly taky. Jen mého tatínka si před 5 lety vzali andělé. Umřel nám na Štěpána v náručí doma. Ale do poslední chviličky byl šťastný a my s ním.

Příspěvek upraven 11.12.16 v 21:38

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
12.12.16 10:34

Krásný deníček :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.12.16 12:33

Úžasně napsané, také jsem si vzpomněla na dětská léta. Mám dokonce taťku s úplně stejnou posedlostí velkými stromky. A to ted mají v novém domě obývák otevřený až do krovu, nějakých 4-5m, tam se teprv vejde ta správná jedle :lol:
Dětem je 3,5 takže letos to jsou druhé vánoce, které jim připravujeme a oni pořádně vnímají. Také vidí stromek poprvé až 24.večer a loni to bylo naprosto úžasné, jak byli nadšení.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13652
12.12.16 21:27

Nádhera :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
30
14.12.16 22:04

Nadherne, uplne sem se vratila do sveho detstvi a presne takove se snazim pripravovat i svym trem detem, aby to kouzlo vanoc a ze darky nosi jezisek vydrzelo co nejdele :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
10299
16.12.16 12:20
:srdce: :srdce: :srdce: :palec:
  • Nahlásit
  • Zmínit
16.12.16 16:45

Krásně napsané, mám slzy v očích, protože my to se sestrou taky tak měly. Tu vůni a vnitřní teplo mám dodnes vrytou. Mívali jsme krásné Vánoce, postupem času to ztrácelo kouzlo, protože už člověk pomáhal a vnímal tu nervozitu a spěch. Teď děláme takové Vánoce pro naše kluky, jsou to zběsilci, takže nad stromečkem neoněmní :lol:, ale dobrý, jsou ještě malý. Akorát nám nosí stromeček ježíšek už na Štědrý den ráno, dárky až večer, máme spojený obývák, jídelnu a kuchyň, nazdobený strom by nebyl kam dát a jak ho přenést. Už se moc těším, jen přežít ten poslední týden, nestíhám vůbec nic :lol: :cert:

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.12.16 16:51

@Jana206
když už, tak sentimentu…taky jsem hnidopich…za komunistů nebyl k dostání ani toaleťák, na tož ovoce a sladkosti typu adventní kalendář-a to jsem v té době byla malá, ale člověk zná z vyprávění…Ona skromnost neuškodí a autorka na to i tak vzpomíná s láskou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1288
17.12.16 23:08

Měli jsme to stejně a máme dodnes. I my, jako děti i mé děti vidí stromeček poprvé až po štědrovečerní večeři, když jdou pro dárky. To je jedna z mála věcí, kterou bych nikdy neporušila, připravit je o tu radost. Kolikrát mají z rozsvíceného stromečku větší radost, než z dárků.
Podle mě bych je tím, že stromek nazdobím už den dopředu, připravila o tu radost a atmosféru štědrého večera. Stromeček má podle mě nosit Ježíšek zároveň s dárky. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele