Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela

Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným tlakem je mnohem tenčí, než jsem si myslela.

Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela Zdroj: Canva

Děti v pubertě jsou někdy opravdu specifické. Mám inteligentní dceru, která se doteď velmi dobře učila, ale nyní v deváté třídě najednou přišly problémy a jedna pětka za druhou. Zrovna v devítce, kdy už na výsledku opravdu záleží! Chtěla bych, aby šla na gymnázium, ale takhle? To vypadá spíš, že má smůlu a půjde… no nevím kam.

Dneska ráno jsem se rozhodla, že s ní musím ještě před školou vážně promluvit. Ještě má podle mě čas se nad sebou zamyslet a zabrat.

Nastoupila jsem na ni a promlouvala jsem jí do duše. Ano, i jsem křičela, přiznávám. Byla v tom veškerá moje frustrace a strach o její budoucnost. Manžel stál za mnou. Nic neříkal, jen tam stál jako moje opora.

Jenže Nikola najednou začala protáčet oči. V tu chvíli mě napadlo jen to, že je zase drzá a ignoruje mě. Manžel ale vyrazil a chytil ji v poslední chvíli.

Dcera nám ze stresu omdlela.

Snažili jsme se s ní zatřást, ale probrala se, až když jsme jí dali nohy nahoru. V první chvíli jsem si myslela, že simuluje, ale asi ne. Byla bílá jako stěna, třásla se a na čele měla studený pot. Nechala jsem ji dnes pro jistotu ze školy doma, sedím v kuchyni a hlavou mi víří tisíc myšlenek.

Je tohle vůbec možné? Ze stresu omdlít?

Vždyť jsem po ní chtěla jen to, co vím, že v ní je. Vždycky měla navíc. Ale evidentně není cesta, abych šla cestou tlaku a ranních kázání. Zlepšit se musí, o tom žádná, ale dneska ráno mi došlo, jak strašný balvan zklamání a očekávání na svých ramenou vlastně nese. Teď tu sedím, dívám se na zavřené dveře jejího pokoje a vůbec nevím, co s tou situací dělat.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
89
18.10.26 20:39

Omdlela kvůli vašemu vysokému očekávání a lajnovaní její vlastní budoucnosti, měla byste se stydět, co jí třeba pomoct v učení když jste tak inteligentní? Nebo nejste a nechcete aby vaše dcera byla jako vy? Chudák dítě fakt, třeba má nějaké problémy ve škole ale raději se vám ani nesvěří

  • načítám...
  • Zmínit
106
20.10.26 13:01

Určitě může omdlít z nervů. Je to obranný mechanismus. Měla byste být podporující a motivovat ji pozitivně a ne negativně. To nikam nevede…
Zařvat na dítě se občas holt povede, ale nesmí to být pravidlo, aby se cítila takhle permanentně v presu. Oni jim toho už tak dost nakládají ve škole a je na ně tlak i co se týče porovnávání se s ostatními.
Vezměte jí někam do nákupáku, kde si koupíte třeba nějakou kosmetiku a zajdete na jídlo nebo „kafe“ - prostě to, co dělají dospělí. Aby se cítila jako že jste si rovny. Beru takhle občas svoji dceru a je to vždycky fajn. Popovídáme si, zasmějeme se a trochu se tím i rozmazlíme… 8)

  • načítám...
  • Zmínit