Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem

Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si kamarády, naučí se něco nového a my rodiče budeme mít dobrý pocit, že jejich volný čas netráví výhradně před obrazovkou.

Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem Zdroj: Canva

Teď, po několika týdnech školního roku, už vím, že jsem měla zůstat u toho dobrého pocitu.

Protože kroužky začínají v 16:00. A dítě končí ve škole v 15:00.
Což je přesně hodina. Na papíře.

V reálném životě do ní musíte vměstnat vyzvednutí dítěte, svačinu, převlečení, přesun, případnou toaletu, ztracenou láhev a minimálně jednu větu:

„Mami, já dneska nechci.“

Dnes je pondělí a první kroužek začíná v 16:00.
V 15:02 stojím před školou a čekám.
V 15:05 pořád čekám.
V 15:07 přichází dítě s naprostým klidem člověka, který nikam nemusí. „Ahoj, mami.“ „Ahoj. Pojď.“ „Kam?“
V tu chvíli už vím, že to bude dlouhé odpoledne. „Na fotbal.“ „Aha.“
Nasedáme do auta.
V 15:12 si vzpomene, že potřebuje svačinu.
Samozřejmě.
Svačinu má v tašce.
Jenže taška je vzadu pod druhou taškou, bundou, mikinou a něčím, co tam rozhodně včera nebylo.
V 15:17 vyrážíme.
V 15:21 se ozve: „Mami, já mám žízeň.“
Láhev je samozřejmě v tašce.
Taška je vzadu.
Znovu.
V 15:45 přijíždíme.
Máme ještě patnáct minut.
To je výborné.
Přesně tolik času potřebujeme na to, aby se převlékl.
V 15:48 dítě zjišťuje, že si zapomnělo boty v autě.
V 15:49 se vracíme k autu.
V 15:50 ji nacházíme.
V 15:52 jsme zpátky.
V 15:53 se dítě převléká.
V 15:56 se mě ptá, jestli budu čekat.
Samozřejmě že budu čekat.
Co jiného bych dělala?
V 16:00 začíná fotbal.
A tím by moje práce mohla skončit.
Jenže nekončí.

Protože mezitím musím vyzvednout druhé dítě. Druhé dítě má samozřejmě jiný program na jiné adrese.

Už mě chápete?

Kdybych obě děti chodily na jeden kroužek na stejném místě, asi by to bylo příliš jednoduché. Jenže tohle prostě pochopí jen lidi, co mají dvě děti a každé je zcela odlišné. Jediné, za mě ideální řešení, by bylo, kdyby součástí kroužků byl také někdo, kdo dítě vyzvedne, odveze, převlékne, najde mu láhev, vzpomene si na pomůcky a večer ještě zjistí, kde má být druhý den.

Říkalo by se mu „rodič“ a podle mě by si zasloužil vlastní kroužek. Třeba jógu.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
XLe
221
24.9.26 09:35

Je zvláštní že tahle napíše člověk dvou dětí. Chápu u prvního, tak nějak s tim nepočítá. Ale u druhého už ví do čeho jde. Samozřejmě je to jiné o to druhé, musi se rozdělit. Taky je každé dítko jinak samostatné. Třeba plánovat předem. Ale věci jako zapomenutá lahev, boty, ukol na další den… s tím už by měl umět počítat. Co teprve lidi s dětmi třemi nebo taky čtyřmi.
Je potřeba to brát jako výzvu. Teď nás potřebuje ale v 10-11 již většinu vyřeší sam. Tedy ono světlo na konci tunelu krásně svítí. Hlavně se nezbláznit. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Smarenka
1
24.9.26 14:07

Já jsem sama chodila do školky a ze školky, v první třídě jsem měla už klíč na krku a kdyby tenkrát byly nějaké kroužky, chodila bych asi sama.😄 😄 😄

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2988
25.9.26 20:44

Krutá realita rodičovství. My máme obrovskou výhodu v tom, že mezi školou a domovem máme dům dětí a mládeže, takže kroužky cítíme tam. Hodně rodičů využívá kroužky při škole, které jsou pro nás ale hodně drahé. Doporučuji, pokud to jde, podělit se o organizaci s druhým rodičem, aby se z toho jeden nezbláznil. Co nejvíc odpovědnosti přenést i na děti, třeba ty svačiny a pití. A pevné nervy.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář