Krušné začátky kojení

Ne vždy jde vše tak, jak si naplánujeme, a proto bych se s vámi ráda podělila o moje nelehké začátky s kojením, které budou povědomé každé mamince :)

*

Jako by to byla včera. V noci, v den manželových narozeniny, jsem nám porodila prvního syna. Byla jsem tak hrdá, šťastná a cítila jsem se strašně statečně, hollywůdská hvězda byla proti mně absolutní nula. Porod se mnou krásně zamával, já byla šťastná maminka, která se nemohla dočkat rána, kdy mi Šimonka měli donést. Celou noc jsem nespala a zážitky v hlavě promítala, říkala jsem si, že teď už mě nic nepřekvapí, to nejhorší jsem přeci zvládla. Zkušené matky si teď jistě pomyslí, jaký omyl jsem ze sebe vyplodila. Ach ano, je to tak…

Ráno, když mi malého syna přinesli, nemohla jsem se na něj vynadívat, byl tak nádherný, maličký, zranitelný, cítila jsem se jako jeho největší ochránkyně. A tak jsem na něj koukala a koukala, minuty ubíhaly, a sestřičky mi oznámily, že teď už se budu starat jen já. Najednou mě popadla úzkost. „Jak jen já??? Co s ním mám dělat?“ Byla jsem v absolutním lese. Tak jsme zkusili kojení. Ta krásná chvíle, kdy se miminko přivine a dojde k jedinečnému propojení… „Auu, to nejde, to bolí, on nepije, mlíko neteče!“

Začátky mého šílenství právě začaly. „Střídejte polohy, to pomáhá!“ „Jaké polohy, ono jich je víc? Vždyť já nevím, jak držet to dítě, ne tak střídat polohy u kojení.“ No byl to boj, kdo s koho. Já nebo Šimon. Já, rozkousané bradavky, žádné mlíko, nebo Sunar? Hrůza, najednou minuty byly nekonečné, dítě řvalo hlady, já co chvíli klepala na sesternu a boj s kojením v hlavě pomalu ale jistě vzdávala. Manžel lítal do porodnice s Purelanem, pak zase s kloboučky, odsávačkou, ale nic se nezdálo být úplně namístě.

V ten samý večer mě dorazila má spoluležící maminka. Porodila ve stejný den jako já své třetí miminko. Holka to byla mladší o dva roky, ale vše jí krásně šlo, péče o dítě, manipulace, KOJENÍ. Koukala jsem jí pod ruce, abych vše nastudovala. Dodnes si vzpomínám, jak její prsa rostly před očima, měla mlíka na rozdávání, její Víteček u sání mlaskal blahem, kdeždo Šimon jen hystericky brečel. Vzhledem k tomu, že mně se laktace nechtěla rozjet, tak jsem popravdě ani nevěděla, jak prsa fungují, myslela jsem si, že kojení je na principu upouštění kapiček mlíčka, které musí miminko ulovit. Omyl! Podívám se na kolegyni, ta si mačká prsy do úlevy a mlíko jí stříká silným proudem na protější stěnu, která byla v mých očích v tu chvíli v dálce snad 5 metrů (ano, přeháním ráda)! Byla jsem na dně, s myšlenkou, že tohle prostě nikdy nezvládnu.

Střih. Dnes je Šimonkovi 14 měsíců a já můžu hrdě říct, že jsem toho taky dosáhla, i já stříkám mlíko proudem na protější stěnu! Bolest zmizela, polohy střídat hravě umíme, umím kojit dokonce v leže na zádech, žádné kloboučky a mastičky, no prostě oba se synem tyto chvíle TAK moc milujeme.

Tímto deníčkem bych chtěla říct všem maminkám, ať kojení nevzdávají, nikdy není nic zadarmo. Začátky bývají pekelně těžké, ale věřím, že když se člověk nevzdá, úspěch se dostaví. A když to náhodou nevyjde a mlíčko není, tak tady jsou naštěstí vychytávky v podobě UM, za které není důvod se stydět, ba naopak, díky nim mají naše miminka plná bříška a maminky můžou usínat s pocitem, že pro kojení udělaly maximum.

Kojení je dar, užívejte si jej každý den a každou chvíli. A navíc je to moment, kdy vás a vaše děťátko opravdu nikdo nerozdělí! <3

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
729
18.5.19 11:54

Ano ano, přesně jako bych to psala já, já jen porodila dcerku dva dny před parnerovými narozeninami :mrgreen:.

Kojení je tak přirozená věc, která ale není samozřejmá. Taky jsem velmi ráda, že už kojím 8 měsíců a na ten začátek už raději ani nevzpomínám.

  • Nahlásit
  • Zmínit
454
18.5.19 13:00

Škoda, že ty deníčky o kojení nejsou ani trochu originální :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.5.19 19:23

Super, že to dobře dopadlo, ale překvapuje mě, že jste si o kojení před porodem nic nenastudovala. Děti zatím nemám, ale i já vím, že např. existuje několik poloh během kojení a když nejde jedna, může jít bez problémů druhá. A že mléko od začátku nestříká každému proudem, to je taky snad jasné… Jak jsem psala, děti nemám, takže možná melu úplně z cesty, ale pokud bych byla těhotná a plánovala po narození dítě kojit, určitě bych si nastudovala aspoň základy. Pročetla nějaké články, zkoukla fotky, případně i videa. Přijde mi to jako základ.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1406
18.5.19 20:29

Taky jsem ráda, že to dobře dopadlo. Možná, že kdybych sama v porodnici měla na pokoji zkušenou maminku, která by mi poradila nebo mne uklidnila, popř. nějakou stejně nervózní prvorodičku, se kterou bychom se vzájemně mohly utěšovat :), tak bych nakonec tak vyřízená nebyla. Co Ti nakonec pomohlo? Kromě toho, že se to prostě „oběhalo“ :).

Moc se mi líbí ta poslední věta :palec:.

No a co se originality týče… neřekla bych, že je deníček neoriginální, čistě už jen proto, že byl napsán v průběhu dní, kdy soutěž běžela a kdy ostatní deníčky nebyly zveřejňovány, takže je nešlo „obšlehnout“ ;). Spíš jako většina ostatních poukazuje na to, že kojení není taková samozřejmost, jak by se mohlo zdát, ať už jsou důvody jakékoli. Protože jinak bychom všechny psaly jen veselé a vtipné historky, popř. příběhy typu „přišla jsem do porodnice a mléko ze mne stříkalo proudem ještě před porodem, takže, aby nezůstalo nevyužito, jsem ho začala prodávat na internetu“ ;).

Příspěvek upraven 18.05.19 v 20:29

  • Nahlásit
  • Zmínit
345
21.5.19 06:47

Jak jste prosím podpořily laktaci? Na začátku jsem odstříkávala čím dál více, ale pak, když se mi mléko změnilo, tak to šlo rapidně dolů.
Mám miminko v inkubátoru, takže to bylo hodně o tom, že jsem dost brečela, nespala a posléze zaspávala k odstříkání :,( :,(
Hned druhý den po císaři jsem se na to vrhla a hned měla mlíčko, teď jsem z toho nešťastná. Mám jen 20 ml z obou na jedno odstříkání, maličký potřebuje čím dál více. Sice to zmrazili a stále dostává to první - žluté mlíko, ale potřebuji to zase dohnat abych ho mohla kojit. Maličký dobře papá a přibývá každý den na váze a podle toho jak mu to mlíko navyšují a doby papání se snižují bude určitě velký jedlík, tak se bojím abych splnila jeho potřeby. :?
Zatím beru homeopatika, trošku pomohly (asi týden) a objednala jsem si nějaký sirup na podporu laktace, tak uvidím.

  • Nahlásit
  • Zmínit