Kterak mě páté dítě vyvedlo z omylu

Na své páťátko jsem se od začátku těšila. Možná muselo přijít, aby mě vyvedlo z mého omylu, že zvládnu vše dokonale a s nadhledem.

*

Moje sociální kontakty jsou na nule, po večerech si stihnu přečíst maximálně pár desítek stran z knihy a občas kouknu na nějaký text v angličtině či ruštině. Roste mi zadek (břicho taky a těhotná opravdu nejsem) a vlasy si stahuji do culíku. Doma nemám dokonale uklizeno, dnes vlastně nemám vůbec uklizeno, a to je první den roku 2018.

Znamená to snad, že to takto bude pořád? Co se to se mnou děje, že nejsem schopná systematicky pracovat a činnosti, které mi kdysi trvaly dvacet minut, mi zaberou celé dopoledne? Inu, mám doma batole, které spolehlivě zničí vše, o co jsem se celé dopoledne snažila. Večer zase vidím nevýsledky své činnosti za celé odpoledne a jdu si ze všeho buď lehnout a nebo číst.

Naše páté dítě bylo od narození dost náročné. Mělo jakýsi svůj zvrácený biorytmus a běda bylo rodičům, pokud se někde zdrželi a domů se vrátili o hodinu později, to byl cirkus. Náš drobeček dokázal ryčet, dokud nedostal přesně to, co očekával. Nikdy bych nevěřila, že si s dítětem nemůžu dělat, co chci. Jeho starší sourozenci usnuli kdekoli. Když jsme se třeba u někoho zdrželi, tak jsem je prostě jen pak potichoučku přenesla z auta do postýlek a všechno bylo v klidu a pohodě. Nechápala jsem kamarádku, která pospíchala s miminkem domů, aby bylo včas v postýlce. „Jaký sis to udělala, takový to máš,“ říkala jsem si a užívala si svoje pohodové a každé situaci přizpůsobivé děti.

No a pak se narodil náš nejmladší a já upalovala na pátou hodinu domů, aby byl včas ve vaničce a úderem jeho doby v posteli u zdroje potravy. A to jsem ještě netušila, že ta větší sranda teprve přijde. Náš brouček měl ohrádku, abych si mohla odskočit třeba do koupelny. Moc v oblibě ji neměl, ale furt lepší pět minut řevu v ohrádce, než aby se mu něco stalo. Jenže náš kaskadér z té ohrádky začal těsně po roce vyskakovat. Ohrádka tedy začala představovat spíš riziko než bezpečí. Jemu bylo totiž jedno, jestli skočí ven rovnou po hlavě, hlavně že je venku. No a od té doby začal každý den nekončící kolotoč, který trval do doby nedávné a v jistém smyslu a s malými obměnami trvá dosud.

Ráno v šest hodin malej startuje z postele a od Božího rána překypuje, na rozdíl ode mě, energií a je velmi činorodý. Upaluje do chodby, kde se pohrabe ve vyhaslých kamnech. Běžím za ním a zametám na zemi popel, zatímco on mě klepe zezadu polínkem se slovy „na, tady“. Ale já jsem si chtěla nejdřív opláchnou obličej studenou vodou, abych se trochu vzpamatovala. Že si kávu v klidu nevypiju, s tím už jsem se smířila dávno. Malej mě předbíhá do koupelny a šteluje tu pračku, tam sušičku, pouští sprchu - mám opláchlej nejen obličej, ale komplet všechno i strop a podlahu… likviduji spoušť v koupelně a batole pokračuje v činnosti o místnost dál…

Mezitím musím vzbudit děti, udělat snídani a svačiny, neustále je popohánět, mezitím malej asi stokrát cvakne vypínačem, blik, blik, blik, blik, pak leze na linku, aby zkontroloval, jestli už se vaří v konvici voda, tak honem ho sundat, aby se neopařil. Ještě stihne zašantročit klíče, které hledám, když děti už sedí v autě a můžeme jet do školy.

Naučila jsem se vařit rychlá jídla, protože pro zachování zdravého rozumu je nejlepší trávit s naším dítětem čas venku. Jdeme prostě ven, vrátíme se v jedenáct a já v půldvanácté servíruji oběd. Většinou. Na hřišti lítá z koníka na klouzačku, pak na kolotoč, klouzačku, šup na pejska, rychle na kolotoč, zpátky na koníka… hlavně nikde nesedět dýl jak deset vteřin.

Když je ovšem hnusné počasí, nebo jsou děti nemocné, propadám beznaději. Včera mi vítězoslavně nesl vyšroubovanou žárovku, protože mě tuhle viděl, jak jsem ji měnila. Ráno jsem si zalívala čaj a dítě v trapu, vylítnu na dvůr a on se hrnul ze dřevníku v každé ruce poleno. Do toho volá máma, jestli nevím, kam dal babičce zuby (odvážila jsem se s ním na návštěvu). Ještě tam stihl rozbít babičce brýle, zapnout sporák, rozlít psovi vodu…

Hele ono to vypadá, že ho nehlídám, ale skutečnost je taková, že jsem nikdy žádné dítě nemusela hlídat a nahánět tolik, jako to naše nejmladší. A stejně stihne nadělat nejvíc škody. Budu muset končit, protože slyším, že se pustil do odstrojování stromečku. A já ho chci odstrojovat až za týden. On je prostě vždycky o krok napřed, někdy i o několik kroků. Přeji krásný a úspěšný a požehnaný rok 2018.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4.1.18 06:21

Děkuju za deníček, je moc pěkný.

Za nejcennější na něm považuju tu sebereflexi, která tu mnoha uživatelkám chybí: že totiž přece když SE to dělá správně, tak všechno jde - naučit dítě tomu nebo onomu, zavést režim, naučit rychlému usínání atd… Dokud to rodič nezažije, tak neví, že s některými dětmi některé věci prostě nejdou.

Moc držím palec na to, abyste ve zdraví přežili, Tobě pevné nervy, a ať z páťátka vyroste samostatný, zvídavý, tvořivý člověk, ke kterému už má našlápnuto… :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 07:04

Mě z omylu vyvedla už čtvrtá, díky bohu o něco mírněji než vaše zlatíčko.. a naštěstí nemáme kamna ani polena :lol:
přeju moc moc pevné nervy, hodně zdraví všem a krásný další rok ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
623
4.1.18 07:19

Nás vyvedlo z omylu naše třetí dítě. Asi to tak mělo být, abych pochopila, že hodné a způsobné holčičky nemám díky důsledné výchově, ale prostě jsou takové povahově. Náš syn je také pořád o krok napřed a stále něco vymýšlí, někam leze, něco zkoumá, je dost hlučný…, dokáže se hrozně naštvat, ale zároveň umí překypovat láskou. Vše, co dělá, dělá s plným nasazením. Přesto si troufneme i na to čtvrté dítko a doufáme, že bude klidnější ;).
Přeji pevné nervy a krásný rok 2018!

  • Nahlásit
  • Zmínit
Nikola63
4.1.18 07:38

Spletla jsem si deníček :lol: :lol: :lol:

Příspěvek upraven 04.01.18 v 07:41

  • Upravit
1078
4.1.18 08:03

Krasny. ja mam takove prvni :) navic nespavce, co by mimino bojkot kocaru i nositka, uzili jsme si a uzivame. venku jsme casto, presro at uz je jarooo a muzem byt zas porad. asi skoncime u jednoho. mam dost :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 08:28

Nam se takový narodil jako druhý. Beru to pozitivně. Když totiž po večerech brecim do polštáře, ze treti asi nikdy nebude, tak mi vždy po chvíli dojde, ze by se taky mohl narodit dalsi takový. Nebo třeba rovnou dva :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
666
4.1.18 08:52

Skvělý deníček! Jám mám už dva větší kluky a teď dvouletou dceru! Je velmi podobná s těma rošťárnama. Usíná naštěstí kdekoli, režim dodržovat nemusíme, ale co dokáže vymyslet je neuvěřitelný. Kluci byli oproti ní zlatí a to jsem si myslela, že jsou nároční. Mamka se mě směje a říká: To máš za to! Kdybys nebyla jako malá tak roztomilá, tak se nedožiješ dospělosti. Dcera je vztekloun po mně a rychlá po příteli. Někam ji postavím a okamžitě je v trapu. Ztratila se nám třeba na výstavišti jak byl teď v Brně Sportlife, hledali jsme ji 20 min, já už jsem byla hysterická, až nás zastavil pořadatel, že ji mají v zákulisí. Ona se tam výborně bavila, vůbec jsme jí nechyběli.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 08:53

Smekam pred kazdou co ma dobrovolne a chtene vic jak dve deti. nedokazu to pochopit.mame dve a uuuplne mi to staci.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 08:55

@Tichošlápek ja uz treti mit nemuzu. nezvladla bych to nervove :lol:. A to jsem tri vzdycky chtela. Manzel rikal ze jak ukazu dalsi pozitivni test bali igelitky a prcha :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 09:18

Hezký deníček :) Asi “pomsta” za to původní myšlení že jaký si to uděláš… :mrgreen: Já mám takové dítě první a je to mazec a přesně takové řeči ostatních opravdu nesnáším :mrgreen: Šťastný rok 2018.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 09:32

:lol: :lol:, stejné „zvíře“ byl náš prvorozený, a to se každý divil proč nemáme hned další. Počkali jsme si na druhého „borce“ 6 let. Do 9. měsíce se jevil jako klidné dítě. No teď mu bude 14 měsíců a je to stejný mazec.
Pevné nervy :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
4.1.18 09:39

:kytka: Tobě taky krásný nový rok. Mne z omylu vyvedlo už první dítě a ty další v tom pokračovaly :mrgreen:, takže se v deníčku docela vidím. Co na to říct? Vydrž! Bude líp! Nebo to aspoň začneš víc ignorovat. :hug:

Příspěvek upraven 04.01.18 v 11:03

  • Nahlásit
  • Zmínit
3886
4.1.18 09:49

Ja mam jen jedno, ve 2 letech uz uplne pohodove, muze jit spat v 8 nebo v 11, je to jedno… Z postylky zatim nevyleze. Ale rict, ze za to muze vychova, bych si netroufla. Porad rikam, 80% dela povaha, 20% vychova…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1304
4.1.18 10:12

Po nedavnem shlednuti casosberneho serialu pi. trestikove o rodine strnadovych, tvych casto zoufalych prispevcich tady v diskuzich, nasledne dnesni denicek, skutecne nechapu, proc si to zeny delate, ze si tolik deti udelati nechate :D…tolik obeti na ukor sebe sama, ted mam na mysli hlavne tu pani strnadovou, ale myslim, ze ty k ni tez nemas daleko…nezbyva nez ti poprat, prezij to pokud mozni ve zdravi :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8100
4.1.18 10:13

Kolik je dalším dětem?

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
4.1.18 10:26

Díky za deníček, jednou jsem tu zakládala diskuzi, že mám nadměrně živé a akční dítko, co neposedí a že jsme ko a sesypalo se na mě hejno zasloužilých matek, že mám nevychované dítě a některé mi psaly i at počítám s diagnozou určitých typů, že to není normální, pre jejich děti spaly, hrály si v klidu, nemusely za nima běhat a ve všem poslechly, nikdy se nevztekaly dětičky apod..a že je to výchovou, tak díky! já mám 2 a půl letou a podobného typu jako ty své 5. dítě a zápřah, smekám, že máš další 4, mě by odvezli :D

  • Nahlásit
8056
4.1.18 10:33

Mám to doma 2×. Starší dcera (3,5) se při hodně velké trpělivosti ukočírovat docela nechá, mladší dcera (2) je dráče, hádě a andílek v jedné podobè ;)
Vždycky jsem ráda, že v „bordelu všého druhu“ nejsem sama :D Super denicek.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11682
4.1.18 10:40

Já mám takové první dítě - hyperaktivní od té doby, co začala lézt, od 10 měsíců chodila - vše strhává, chytá, dává do pusy, lomcuje s nečím, tluče do skleněných dveří, leze do kočičího záchodu, jí stelivo, granule, vylévá vodu, kouše mýdlo - a ještě je vzteklá, leží na zemi, kope nohama, křičí, piští, mezitím je zlatá a šibalská, směje se, dělá srandičky - celý den za ní běhám, večer pracuji do práce, ale doma neudělám nic
druhé dítě už nechci

  • Nahlásit
  • Zmínit
678
4.1.18 10:49

:lol: :lol: Supr denicek, pobavil :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
787
4.1.18 10:52

Diky za tenhle denicek! Mame doma to same v sedmimesicni verzi. Je to nase prvni dite a par lidi si neodpusti komentare ve stylu jak blbe ho vychovavame :roll: je to zivel, ktery v podstate neustale rve. Na navsteve neusnul nikdy, vlastne jen jednou kdyz jsem si sla lehnout s nim. Prendat ve spanku se mi ho nikdo nepodarilo ani o centimetr, natoz z auta. Venku kdyz usne v kocarku nemuzu zajet ani do obchodu, protoze se okamzite vzbudi. O rezim jsme se snazili, cely si to predelal 8o v noci se budi po hodine, kdyz je dobry den tak po dvou.

Zdravim maminky takto narocnych deti, kdo takove nema opravdu nikdy neporozumi te kazdodenni bitve :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1165
4.1.18 11:11

Taky se pridavam s diky za tu sebereflexi. Mam dvě temperamentní děti, veeeelmi tvrdohlave a druhé nesmírně akční. Kdo nema, nepochopi, ty kecy chytrych matek nekdy opravdu stoji za to. Dokonalost sama. :poblion:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 11:24

Také děkuji za deníček. Doma mám jen jedno dítě, ale raubíře podobného ražení… :lol:
Do jeho 6 měs. jsem měla opravdovou pohodu (což jsem schopna plně docenit až nyní ;) ) - doma uklizeno, navařeno, stihla jsem si číst… prostě téměř bezúdržbové dítě :palec:. Jj, ten start s ním byl opravdu pro prvorodiče více než milosrdný ;)., V tu dobu jsem pořád chtěla, aby byl větší a větší… Tak mám, co jsem si přála :jazyk:
Jako Tvůj syn je i ten náš pořádný živel - nikde „neposedí“ ani 5 vteřin, vyleze a vleze z/do všeho, z ohrádky vyskakuje rovněž hlavou napřed. Přes přisunutou židli si vleze na jídelní stůl, linku - tatam jsou doby, kdy jsem si říkala, jak máme chytře vyřešené umístění trouby a mikrovlnky… :roll:
Ve svém okolí mám jen maminky s holčičkami… :lol: Ne, že by vůbec nezlobily, ale oproti našemu čertovi jsou statické :mrgreen: :mrgreen: Říkám si, že bude aspoň pohybově nadaný :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 11:35

@robinka Jj, kdo „vyhrál v loterii“ klidné dítě nikdy pořádně nepochopí… Taky mě někdy lehce iritují poznámky kamarádek, že by se z mého syna asi zbláznily… No bodejť, já už mám taky někdy namále… :lol: Občas tiše závidím ty klidné holčičky, které vnímám jen opticky :mrgreen:
Holt náš malý má hlas jako zvon a nebojí se ho použít nikde ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
12169
4.1.18 11:57

Holky, díky všem za milé komentáře. Ještě jsem si dnes nesedla (co bych si taky měla sedat, že jo?), tak pokud se mi večer poštěstí, pokusím se poodpovídat a napsat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 12:42

Mám takový péra 2, k tomu uřvaný a uvztekaný. Manžel by třetí chtěl, já ani omylem, s nimi bych nestihla obstarat miminku ani základní potřeby. Resp. miminko bych chtěla, ale zažít znova to, co s nimi, to bych nezvládla. Už teď nemám žádnou trpělivost, navíc jsem začala chodit do práce, takže si užívám „normálního“ života. Vždy si říkám, tohle si pamatuj, kdyby tě náhodou popadla touha na dalšího drobka. Jak říkám, ti naši jsou nevychovatelní. Milujeme je moc, jsou šikovní, zdraví, když jsou na hlídání, stýská se nám, jakmile se ale vrátí tom, v minutě opět něco vyvedou :). Jsem moc ráda za deníček, který ukazuje, že na některé typy důsledná výchova prostě neplatí, rozhodně se nejde řídit heslem, jaký si to uděláš, takový to máš, atd. Přeji hodně sil a obdivuji 5 dětí, pro mě naprosto nepředstavitelné.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4503
4.1.18 12:45

Tak mě vyvedlo už mé druhé dítě, a do dalšího fakt neeeeeee. Stačí když jsem vyhazovala varnou konvici, do které narval buchtu a vařil polévku, nebo manželovy do akvária se skalárama narval plyšáky až po okraj, nebo potiskal zdi v chodbě barevnými razítky, atd. atd. atd. další dítě jsem dávno vzdala, neměla bych na něj sílu. Jo a jsou mu 4 brzo 5 let no pomalinku se to lepší :hug: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11618
4.1.18 12:55

Jo klučina bude „trest“ za předešlé roky rouhání. Já měla takový živel už první. Ale neustále jsem se divila jak můžou matky děti tak rozmazlit, že jim dělají hysterické scény na všech možných místech. No a narodila se nám druhá :zed: Když jsem čekala třetí, tak jsem zpytovala svědomí, v čem jsem se ještě rouhala. Zatím vypadá na dítě za odměnu. Tak uvidíme :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
120
4.1.18 12:57

Přesně to samé mám doma akorát v růžových oblečcích a souhlasím s názorem, že kdo takové dítě nemá nepochopí a ani nerozumí. Je to moje čtvrté a poslední :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 13:00

Děkuji za deníček! Úplně se v tom vidím. Mám stejnou raubirku doma, 20 měsíců. Jako malá byla neodlozitelna, nyní je destruktivní… Taky celý den jen chodím a likvidují škody. Jelikož mám jen ji, občas zvládnu udělat i něco navíc.
Když se mě někdo zeptá na druhé, zatmí se mi před očima a mám chuť mu dát mezi oči… :-D
Momentálně u nás jsou v kurzu pastelky… Ale na papír je to nuda, takže máme prokreslené úplně vše… Ale úplně - zdi, nábytek, dveře, myčku, dlaždice,… Třeba moje perfekcionistická máti z toho má osypky, ale mě to neva - můžu si alespoň dojít na záchod relativně v klidu… :-D Však se to umyje, premaluje…nic u toho nerozbije a nezabije se, takže vlastně oukej :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
11614
4.1.18 13:27

:potlesk: :potlesk: :potlesk: takovou mam 3,5letou dceru :roll: ted mam jeste 4mesicni dceru a u ni zatim vypada, ze je to pravy opak :jazyk: klidas, neplace, spokojena, v noci spi (!), takze rikam, ze buh vi, ze u prvni prestrelil, tam mi seslal tohodle andilka a vazne uvazuji o tretim :jazyk: ale kdyby to melo byt dite jako je prvni, tak si to asi hodim :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 13:32

Mě naštěstí vyvedlo z omylu již první. U druhého už jsem věděla do čeho jdu (aspoň jsem si to myslela :lol: ) No a na třetí už se nechystám, nejsem sebevrah. Máme to stejně s tím spaním, vlastně i s tím ostatním, akorát mám výhodu, že jsme v paneláku a nemá kam zdrhnout :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
sao
1603
4.1.18 13:59

Mě vyvedlo z omylu už první dítě :lol: Ne, jako u nás byl a je každý jiný, někoho jsem musela taky pořád takhle hlídat, jiný mi každý večer řval, dalšího jsem zase musela na kojení budit… Jeden o prořezávání zubů nevěděl, další měl s každým zubem 40 horečky… Jeden se naučil na záchod hned, další mi 2 roky několikrát denně ukakával do trenek :lol: Pozdější návrat domů a tím pádem narušení nějakého biorytmu u nás vadilo snad všem dětem.
Co se mění (k lepšímu), je můj příštup k tomuhle. S prvním jsem řešila každý prd, se čtvrtým neřeším nic, protože ať chce nebo nechce, stejně se musí účastnit všeho s námi bez ohledu na svůj biorytmus, a na rozšroubované a vykuchané všechny věci, které se mu dostanou do ruček, už jsem si zvykla a vždycky říkám - hlavně, když chvíli neřve :lol: Měli jsme (s najmladším) období, kdy byl schopen mi prořvat a promrčet celé dny v kuse, furt nervní, furt otravný, furt uřvaný, visel na mě nonstop. Řval před usnutím že je unavený, řval po probuzení že je nedospaný, řval prostě pořád. Tohle, jestli si dobře pamatuju, mi vůbec nikdo ze starších dětí nedělal. A přesto musím říct, že to všechno „snáším“ rozhodně lépe než s prvním dítětem :jazyk: Už mě asi nepřekvapí nic. A pokud ano, stejně se nedá nic dělat. Musím každé ráno ven poklidit a obstarat zvířata, ať mě pak doma čeká cokoliv. Musím se se staršími dětmi učit (mám je ještě k tomu v domácí škole), ať si malý vyvádí jak chce. Musím uvařit, vyprat atd… však každá (a především vícenásobná) maminka ví, co všechno se musí… Takže ono to nejmladší dítko, ať už je jakékoliv, má prostě stejně vždycky smůlu :lol: Alespoň takhle to chodí u nás. A tak jak jsem chtěla prvního všechno hned odnaučit a těšila se až vyroste a bude to s ním lepší, a já už nevím co všechno… tak nejmladšímu všechno odpouštím a i to jeho řvaní a vztekání si spíš naopak užívám… prostě jsem schopná si užívat cokoliv, a úplně nejradši bych byla, kdyby zůstal pořád takhle mrňavý :-D I s tím řvaním, vztekáním, ničením a děláním nepořádku… Škoda že to všechno tak rychle uteče…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2394
4.1.18 14:23

Moc hezky napsané, díky a posílám podporu :mrgreen: :kytka:

já měla totéž – u prvního

mělo to dvě výhody,
1. šílený lítač byl první, takže mě to nějak nepřekvapilo a naopak další děti příjemně překvapily…žasla jsem že si např sednou na nočník… 8o…nebo k hračce, ten první si do 3 let nesedl, nezastavil se
/ dnes je z něj naprosto klidnej, občas až línej mládenec a je fajn, je kutil, pořád něco vyrábí, staví…a už fakt neběhá jak šílenec, naopak… /
2.
byla jsem mladší…je jasný že s věkem přesně tohle jde zvládat hůře a hůře

mít to jako nejmladší…takže přesně chápu vyčerpání a pocit tunelu
musíte to nějak vydržet, přežít, až dozraje tak se zklidní, nebojte se poprosit o pomoc i okolí

  • Nahlásit
  • Zmínit
2394
4.1.18 14:28

@eva valoi

:mrgreen:

pfff, přece si nebude matka od akčního batolete jen tak zbůhdarma přes den sedat, nebo mít doma uklizeno
pche!

znám, pamatuji, a dnes se mi po tom dokonce občas zasteskne, což bych opravdu nevěřila, bylo to občas k zbláznění…fakt nonstop ve střehu, venku nechodil, pouze utíkal, na schody vletěl…on normálně nechodil, jen běhal, nesedl si ani k jídlu…takže mě zocelil jak nikdo 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 14:30

Tak to máte fakt štěstí, že se Vám to stalo až u pátého dítěte. Já mám takovýho prvniho a kdyby se druhý nestalo „omylem,“ tak se nestane nikdy po zkušenostech s tímhle. Já se vždycky směju tem, co maji přesně takový kecy jako jste Vy měla u lidi, jak jste psala na zacatku a říkám si, že na každého dojde. A taky že jo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2394
4.1.18 14:38

@bordeaux-zuzka

ano :mrgreen:

je fakt že u známých na návštěvě, když jim náš mladej šplhal někam na lustr mi užasnutě řekli…"proč mu neřekneš " tytyty! nenene! sedni si!!! "…měli totiž jako první maximálně hodnou a klidnou holčičku

jejich druhé dítě pak bylo dost akční, takže se mi pak rychle omluvili a pochopili… :)

mmch, jako mimino stejně miloval režim, bejt doma přesně na čas, do postele a krmit se na čas…bylo to dobře zvladatelné naprosto načasované mimino a pak nezvladatelné hyperakční batole

vyrostl z toho, ve 3 letech si najednou sedl ke kostkám, zklidnil se a dnes je klidnej…ojoj, až až
a směje se když mu vypravuju jakej byl a nechce se mu tomu věřit… 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 14:54

Děkuji, moc hezky napsané, já měla první takové dítě, dcera přelézala dětskou postýlku a nebyl jí ani rok, lezla a padala ze židlí dřív než začala chodit… s věkem se trošku vyklidnila, nebo spíš dostala rozum, energie jí zůstala, pořád po něčem leze, ale je mrštná a nepadá, když jdeme po ulici ona běhá neustále okolo, ale už neničí nábytek, nestrhává na sebe závěsy a tak podobně, ve školce je prý andílek… takže třeba se ten tvůj s věkem taky srovná

druhé bylo do roka a půl za odměnu, pak se začal vztekat a do ted ho to nepreslo :zed:

mít 5 dětí to by pro mě byla velká logistická a plánovací výzva a fakt obdivuji každého kdo je schopen to zvládnout… :) mě stačí 2 a občas do školky něco zapomenu donést, nebo, že máme někam jít…

  • Nahlásit
  • Zmínit
25637
4.1.18 15:01

Tak trochu moje třetí, syn, všechno na čas, co by kojenec, bylo to na budku, jinak byl hodný, ae režim mu nebylo možné vnutit a zůstalo mu to, že má svoje rituály, jinak sme vháji, druhorozená dcera zase všechno proječela a trochu jí to zůstalo dosud. První dcera byla za odměnu :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 15:07

Moc hezký a úplně rozumím..mám doma něco podobného, ale u prvorozeného..Takže jsem si vyslechla, že vše dělám samozřejmě špatně a já podléhala skepsi, jak jsem neschopná matka..Pořád jsem nechápala, co všichni mají na tom, že je mateřská pohoda..Starší se sám nezabavil, resp. zabavil pouze sebe- nebo okolí destrukčně, nespal, nejedl a nejí doteď, na návštěvách ječel, venku zas byl každou chvilku nějkaý úraz(doma teda taky), knížky ani hry ho do asi 2 let nebavily..Pak se narodil druhorozený a ten je prostě odměnovka, zatím vlastně v roce a půl ještě nic nezničil, hraje si sám, v kočárku většinou spí nebo způsobně sedí a pozoruje okolí, sní, co mu dám..Mít ho jako první dítě, mám pocit, jak jsem si to hezky nastavila a asi taky rozdávám všemožné rady..Jinak scéna se stromečkem pobavila, staršímu byly mu necelé 2, kdy přišel 26.prosince z námi s krabicí ozdob se slovy „stačí strom“..

  • Nahlásit
  • Zmínit
2394
4.1.18 15:32

@Duckula první hodné není nikdy za odměnu 8)
první hodné je návnada

  • Nahlásit
  • Zmínit
5989
4.1.18 15:46

Mě vyvedla z omylu moje první dcera. Narodila se, když jsem chodila na vysokou, byla jsem mladá a plná ideálů, přestože jsem neměla mladšího sourozence ani žádné malé dítě v blízkém okolí, přesně jsem věděla, jak to s dětmi chodí a co mě čeká. No věděla jsem velký nic. Narodilo se mi neklidné, nespavé, neustále řvoucí (ne plačící, ale řvoucí) dítě, které spalo 3× denně 30 minut po hodinovém uspávání doprovázené neuvěřitelným křikem. Brzy se přetáčela, seděla, lezla i chodila. Brzy začala mluvit a chápat a brzy se jí narodila sestřička. Ale všechno jsem zvládla, i tu školu jsem si nakonec při dětech dodělala. Hodně mě to naučilo a děkuji všem tam nahoře, že jsem se vší pokoře naučila už u prvního dítěte :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12735
4.1.18 16:02

Přečetla jsem jedním dechem! Děkuji, že jste si našla čas na deníček opravdu ze života. Připomnělo mi to rozhovor, který jsem dělala s @Hejhulka25, taky maminkou pěti dítek. Nepotkaly jste se tu už? :)

Monika

  • Nahlásit
  • Zmínit
4920
4.1.18 16:11

Ja jsem teda denicek cetla s hruzou v ocich. Prvni dceru mam za odmenu, pd 4 mesicu spi celou noc, jede absolutne podle rezimu, je samostatna. Proste az na obcasny zachvaty vzteku super dite. A ted za mesic se ma narodit druha. Ja tak nejak predpokladam, ze bude takova jako ta prvni. Denicek me vylecil z naivity. :lol: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4303
4.1.18 16:29

Mně otevřelo oči ‚už‘ druhé dítě. Starší dcera od narození hodná, klidná, spokojená holčička. Nikdy extra nebrečela, budila se po 3 hodinách, od 10 měsíců spí celou noc. Takové dítě pro začátečníky. Nechápala jsem, proč švagrové synovec, o 9 měsíců mladší, tolik řve, proč ho uspává na rukách nebo doma v kočáru. Přesně jsem taky pronášela věty ‚Jak si ho naučila, tak ho má‘. Loni v dubnu se nám narodila mladší dcera. A já jsem se musela v duchu švagrové omluvit a sobě dát před zrcadlem pár facek. To naše sataně od narození jenom řve, nespokojená, neklidná, nespící. Samozřejmě uspáváme, na míči nebo v náručí. Vydrží spát hodinu, když je dobrý den. Dnes dopoledne 30 minut, po obědě 45 ( je jí 8 měsíců). Jinak řve, řve, řve, celý den. Občas se už dokonce třeba i na hodinu zabaví, to slavím. Večery a noci ani nekomentuji, neustále se budí, neumí usnout. A já upřímně nevím, co s ní :nevim: Snad z toho vyroste, stále doufám, už celých skoro 8,5 měsíce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4303
4.1.18 16:33

@vertunka Já jsem byla také takhle ‚naivní‘. Předpokládala jsem, že mladší dítě bude klidné, hodné a spokojené, jako to starší. Pak ta realita byla trošku drsná. Protože hned po narození se ukázalo, že mladší dítě je přesným opakem staršího. Bohužel :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 17:04

ještěřice

Já mám také 5 dětí. První tři byly klidní, spát chodily po večerníčku, ráno sice vstávaly brzo, ale přes den si hezky hrály, pomáhaly mi vařit…

Ty nejmladší dvě, jsou na zabití. A máma mi říká, že mám konečně normální děti. Neposlouchaj, vztekají se, s jídlem zlobí, vše ničí. Když dostanou přes ručičku, tak se slzičkama v očích, to jdou rozbít znovu. Náš čtyřleťák, vše rozkouše…je jak buldok, princezna trhá knížky. Už jim hračky schovávám…až k nim dozrají, ale bojim se, že nedozrají nikdy. Jsou od sebe jen pár měsíců, takže v lotrovinách jsou si oporou. :zed: :zed: :zed: :zed: :zed: :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
4.1.18 18:14

Smekám před Tebou! Skvěle napsaný denicek. Ale nevím jestli jsem ho měla číst. Snažíme se o první a Tvoje zkušenost na mě působí přímo antikoncepcne. :zed: jinak z reci chytrých matek je mi zle i když vlastní děti nemám. Trochu naivně jsem si myslela, že ženy matky spolu drží, ale jak se kolem sebe rozhlížím jsou zakernejsi než ostatní lidé :,(

  • Nahlásit
12160
4.1.18 18:37

@eva valoi děkuji za krásné a vtipné počteníčko :palec: :potlesk: :potlesk:.
Po dlouhé době jsem zašla na deníčky a ten Tvůj přečetla jedním dechem u hrnku kakaa.
I Tobě a Tvé rodině přeji mnoho krásného do dalšího roku a speciálně Tobě přeji víc odpočinku :hug:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25637
4.1.18 19:25
  • Nahlásit
  • Zmínit
4.1.18 19:31

To vypadá, že popisujete moje dítě, ale u mě to bylo první a tak jsem žila dost dlouho v domění, že jsou takový všichni děti :lol: :lol: no a zatím to vypadá, že naše druhé bude ještě větší čert než to první :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele