Ledvinový deníček aneb Cesta za normálním životem 3

Stav mých ledvin se během necelého roku zhoršil natolik, že jsem se musela připravovat na dialýzu a zároveň jsem s lékařem začala mluvit už konkrétně na téma transplantace ledviny. Ale tak, jak zkomplikoval život na celém světě covid, mně zkomplikovala život jedna běžná operace a nakonec vše bylo jinak, než jsem plánovala. Třetí díl deníčku je tady, přeju příjemné počtení.

Ledvinový deníček aneb Cesta za normálním životem 3

Podle hodnot z krve ledviny fungovaly asi na 10 %. Byla jsem šíleně unavená a každý den jsem zažívala pocit, jako když chodíte celý den po horách. V září jsem běhala po doktorech a výsledkem bylo plánované odstranění dělohy. Pro někoho je to nepředstavitelné, že vdaná bezdětná pětatřicítka si cestu k vlastním dětem uzavře, ale já měla jasno už dlouho před tím a manžel taky. Před gynekologickou operací jsem navštívila chirurga, který našívá břišní katetry. Při peritoneální dialýze má člověk trvale zavedenou hadičku v břiše a několikrát denně si sám mění dialyzační roztoky, nebo dostane domů tzv. cycler, ke kterému se připojí přes noc. Výhodou tohoto způsobu je, že pacient není moc omezený ve svém denním režimu, snáze se cestuje a nemusí být ani omezena jeho práce.

Do nemocnice jsem nastupovala začátkem října. Kvůli covidu mi operaci málem odložili, ale naštěstí jsem dostala výjimku jako “subakutní” případ. Strach jsem neměla, lékaři tvrdili, že se jedná o běžný zákrok, po kterém jde člověk za týden domů. Po operaci jsem si poležela přes noc na JIP a více než bolest v operační ráně mě trápil vzduch v břiše po laparoskopické operaci. Třetí den mi však stoupla teplota a cítila jsem se hrozně malátně. Nakonec jsem musela znovu na sál, protože jsem vnitřně krvácela, CRP nad 200 a počínající sepse organismu. Bylo mi už tak zle, že jsem se těšila, až mě zase uspí a nebudu nic cítit. Po operaci mě kapala silná antibiotika 3× denně a jak jsem nic nejedla, bylo mně zle od žaludku (blitíčko a průjem included, což v momentě, kdy máte močový katetr a dren v břiše, není zrovna příjemná záležitost). A jako bonus kreatinin 600, takže doktoři uvažovali, že mě rovnou začnou dialyzovat. Zasáhl primář nefrolog a zatím poručil speciální výživu do kapačky 24/7. Znovu jsem absolvovala sono břicha, protože jsem cítila stálou nevolnost. Tam mě vezli na sedačce a připadala jsem si strašně, mastné vlasy, bledozelený obličej a jako bonus nádobka od drenu v klíně. Pro jistotu mi ještě urolog naordinoval cystoskopii. Pamatuju si na vyděšený výraz sanitáře, když jsem potřetí během týdne vjela do prostoru operačních sálů…

Den za dnem jsem se začala zotavovat a po týdnu od reoperace mě konečně pustili domů s taškou léků. Těšila jsem se, že doma si pořádně odpočnu, doženu jídlo a bude mně líp. Ale nebylo. Nastoupil divný pocit a postupně sílil. Těžko se to popisuje, podivný neklid, malátnost a slabost, absolutní nechuť k jídlu a jako bonus se přidalo svědění celého těla. Nebylo těžké odhadnout příčinu. Selhání ledvin, teď už definitivně, tělo to prostě vzdalo. Po týdnu doma jsem skončila opět v nemocnici na pohotovosti, kde potvrdili to, co jsem si myslela. Odvezli mě na internu a následující den jsem si sanitou udělala výlet do krajské fakultní nemocnice pro permanentní katetr. To je hadička, která se zavede do krční tepny přes hrudník, kde ústí 2 koncovky, které se připojují k dialyzačnímu přístroji. Na konci října jsem absolvovala svoji první hemodialýzu.

Protože moje tělo bylo zesláblé a v podstatě otrávené odpadními látkami, první 3 týdny dialýz jsem stále bojovala s žaludkem na vodě a nechutí k jídlu. Snědla jsem sotva půl rohlíku k snídani a pak se klapka zavřela a nedostala jsem do sebe ani sousto. Byla jsem zesláblá, na střídačku jsem spala nebo se dávila nad kýblem. Zhubla jsem 5 kilo. Jako bonus mi vypadalo tak 90 % vlasů. Psychicky jsem byla na dně, protože jsem neviděla světlo na konci tunelu. Nedokázala jsem si představit, že mi ještě někdy v životě bude dobře.

Zlom nastal ze dne na den. Jak mávnutím kouzelného proutku se vrátila chuť k jídlu. Během dalšího týdne jsem cítila s každou snězenou porcí narůstající sílu a energii. Pamatuju si tu euforii, když jsem zvládla poprvé dojít nakoupit. Za další dva týdny se ze mě stal nový člověk. Tolik energie jsem neměla poslední dva roky a mohla jsem se alespoň na částečný úvazek vrátit do práce.

Na dialýzu chodím 3× týdně na 4 hodiny. Není to samozřejmě vždy zalité sluncem. Jsou dny, kdy to snáším hůře, bolí mě hlava, jsem unavená, slabá. Musela jsem změnit dietu, teď naopak musím jíst hodně bílkovin a spoustu oblíbených potravin nemůžu kvůli fosforu a draslíku. Největší omezení je v pitném režimu, kdy kvůli zadržování vody v těle můžu maximálně 1,5 l tekutin denně. Pocit žízně je teď permanentní. Ale většinu dní se cítím dobře a téměř zdravě. Práce mi pomáhá udržovat se psychicky v kondici. A hlavně mám před sebou konečně to světlo na konci tunelu. Čeká mě transplantace.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1256
17.6.21 17:00

Posílám mnoho sil a stetsi a držím palce k plánované transplantaci :hug: :srdce: mám syna vrozene s jednou ledvinou a tohle je pro mě zlý sen, ze by se mu s ni něco mělo stát.

  • Zmínit
  • Nahlásit
20972
18.6.21 19:45

Přeji Ti, abys byla už pořád ´relativně´ v pořádku. Drž se. :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
yse
981
19.6.21 22:52

Jsi silna a drzim pesti at ti po transplantaci zacne novy zivot-zaslouzis si ho :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4128
20.6.21 19:41

Přeji mnoho sil a zároveň píši, že to jsou nejlepší deníčky za poslední dobu. Jsi skvělá!

  • Zmínit
  • Nahlásit
24173
20.6.21 20:59

Ano, jsou to nejsilnější deníčky poslední doby, moc krásně napsané, inteligentně a bez patosu píšeš o hodně závažných stavech, jsi moc silná a moc a moc ti přeji rychlou transplantaci a hodně zdraví a psychické síly :srdce: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
LvE
358
21.6.21 14:28

Dobrý den,
krásný deníček. Pěkně napsaný.
Držím velmi pěsti, jste silný člověk, tohle zažít. :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4128
21.6.21 21:46

Mohu se ještě zeptat, z jakého důvodu jste si nechala nebo vám museli odebrat delohu?

  • Zmínit
  • Nahlásit
4
23.6.21 13:41

Dobrý den, držím Vám pěsti. Sama jsem 15,5 roku po transplantaci ledviny a ta změna z dialýzy po tx je jako probuzení se ze zlého snu. Jen by mně zajímalo, pokud by Vám to tedy nevadilo, proč Vám museli odebrat dělohu? Při dialýze se otěhotnět nesmí, ale po transplantaci je to většinou v pořádku. Já sama jsem otěhotněla 6 let po tx a mám teď desetiletou dceru, navíc znám více žen, které po tx měly i více než 1 dítě. A na závěr, pokud ještě nejste ve FB skupině Transplantace Jater, Ledvin, Srdce…(podle jména jsem Vás tam nenašla), možná by se Vám mohlo hodit se k nám přidat, často se tam řeší různá témata okolo dialýzy, transplantace a podobně. Ale každopádně ještě jednou přeji ať už je Vám konečně lépe :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
104
25.6.21 16:29

Děkuji za pozitivní ohlasy, jsem ráda, že se vám moje texty líbí.
@Mallorka napíšu SZ
@cepice též napíšu SZ ohledně hysterektomie
Jinak samozřejmě vím o možnostech otěhotnění po Tx, ale já děti nechtěla ani jako zdravá, natož jako nemocná. A FB nemám, takže do skupiny se přidat nemohu.

  • Zmínit
  • Nahlásit
382
2.7.21 22:41

Deníčky jsou opravdu pěkně napsané - obsáhle, ale svižně a čtivě. Budu se těšit na ten čtvrtý o úspěšné transplantaci, jistě to bude brzy :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit