Letos na Vánoce nadělíme dětem hrob

„Jak se bude jmenovat?“ – „Ne já mu jméno nedám!“ – „Ale ono si to zaslouží, ono bude žít!“

*

A já blbá se zase nechám ukecat, vždyť stejně dávno jméno má… Vždyť jsem ho tolikrát oslovila. Prostě ta pomyslná kudla, co někde píchne, když jím uslyším oslovovat jakéhokoliv chlapečka, už je.

A pak se probouzím a čekám zprávy, je tak maličký, 740 gramů, ale je šikovný, nemá ventilaci, dýchá si s podporou a já jsem zase tak naivní a zase věřím, opakuji si slova lékaře, který mi při příjmu řekl : „A to prý do jednoho stromu blesk neudeří.“ Možná jinými slovy, ale tak… Takže zase, já husa, věřím, protože tentokrát je to vše jinak, tentokrát sice není donošený, ale taky ho nikdo přes půl hodiny nekřísil, aby mi nakonec oznámil, že mozek je v háji, je jen maličký, ale pláče. Spíš mňouká, sestřička mi říká, že nemá moc rád, když na něj sahají, ani ode mě se mu to nelíbí, asi se zlobí, že jsem ho vyhnala tak brzo.

Probuzení druhé, to do reality přichází brzy, když čekám na chodbě 5 minut předem na dobu, kdy se k nedonošeňátkům pravidelně chodí. Zrovna rychlou chůzí přichází i nějaká jiná žena. Asi nestíhá, říkám si, a normálně oplácím pozdrav. Když se ty dveře otevřou a oni jsou nad ním, s tím odporným balónem, kterým se rozdýchávají lidi. „Za kým jdete?“ slyším. Netuším, jestli to nebylo 3× roztřepaná, hlásím, že zrovna za ním… Přijďte si za 15 minut, běžte si na kafe. No… Jistě tohle je ta pravá chvíle, kdy mám chuť dát si kafe, k tomu možná rakvičku se šlehačkou.

Vracím se. S takovou hrůzou. Žije. Infekce, ventilace, bla, bla cosi něco, antibiotika, něco někde. Další den stav stojí, po vizitě se rovnou ptám, jestli umírá. Prý je to vážné, ale ne beznadějné. Jedu domů, omlouvám se, že jsem tě tam nechala bojovat samotného, ale já musela domů za sourozenci, jinak bych z toho 5. patra s balkonem odešla taky.

Doufám, věřím, výsledek další vizity? Antibiotika nezabrala, nasadí jiná. A pak ta zatracená noc, kdy se mě někdo na druhé straně telefonu ptá, jestli ho chci pokřtít. Ne, já ho nechci pokřtít, já ho chci, ku*va, vypiplat a vidět vyrůstat. Předávám manžela. Infekce byla fatální, už zase za něj žijí jen přístroje… Ráno se pojedeme rozloučit, teď nemůžu, já už nemůžu. Už to nejde… Znova ne. A ten maličký, jako by mi to chtěl ulehčit, to nezvládl ani s přístroji a zatímco jedeme, umírá. Dostávám miminko v zavinovačce, počtvrté… ale už podruhé nepláče. Nekouká, necuká ze spaní prstíky.

Tak se konečně dostáváme k nadpisu, k letošním Vánocům půlka našich dětí dostane kočárky, panenky, lego a ta druhá hrob, první urničku jsem uložit nechtěla, nechtěla jsem, aby můj chlapeček byl někde venku ve tmě a zimě sám. Ale už nebude sám… Už budou dva a já, ač nemůžu, budu muset zase ráno vstát, abych se postarala o to štěstí, které mi bylo dopřáno, nemám sílu z nich dál utírat doma prach.

Ráda bych napsala něco krásného, poetického, pozitivního, ale nějak mě nic nenapadá, jsem sobec, uznávám, měla bych být vděčná za to, co mám, ale zatím to nejde. Zatím vítězí má povaha, která chce vyhrát nad tím prokletým osudem a ještě si jedno miminko rozmazlit, ale to není možné a to je to, co zatím bolí snad nejvíc. „Nemysli na to, do něčeho se dej, ať se zaměstnáš,“ to je pěkný slyšet od někoho, koho po každém odkašlání a blbém pohybu nebolí přeřízlej pupek, komu se ironicky neobjevují najednou fleky od mlíka na triku (u dětí, co máme, ani kapka), kdo nemá chuť si sáhnout při každém pohybu střev na pupek a pohladit toho tvorečka, který tam není.

Už nemám chuť se utěšovat nebem, ne, prostě mého chlapečka zase vzali, rozpitvali a spálili na popel, ten pěkně do urny a s apartní černou igelitkou šup domů, já místo oblečení na cestu z porodnice opět vybírala, co mu dát do rakve.

Jako další bych měla po scénáristech Ordinace asi vyžadovat honorář, protože po mé první abrupci během mého šestinedělí proběhly 2 a když si zaplatím voyo a čučím o dva díly dopředu, tak to večer při abrupci vypnu s tím, že to nechci vidět, abych si to o půl páté ráno zopákla.

Omlouvám se za nádech ironie, omlouvám se těm, kterým přijdu hamižná, ale se mnou už to lepší nebude…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1040
25.11.18 00:06

:hug: :hug: :hug: Smutné čtení :( Tohle by se prostě dít nemělo, hodně sil do dalších dnů a moc držím palce, ať se Vám sen vyplní.

Příspěvek upraven 25.11.18 v 00:15

  • Nahlásit
  • Zmínit
40084
25.11.18 00:23

:,( :,( :,( upřímnou soustrast :hug: :hug: :hug: :hug: přeji už jen to dobré a hodně sil :hug:

Příspěvek upraven 25.11.18 v 00:57

  • Nahlásit
  • Zmínit
2220
25.11.18 03:14
:,( :,( :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
25.11.18 07:42

:,( soucítím s tebou, znám sama ten pocit :cert: Hamižná nejsi, jen jsi dostala od života pořádnou nakládačku :cert: (asi jako já) a jsi naštvaná na život. Je to normální, jedna z fází truchlení.
Někdo mi kdysi řekl, že děti umírají těm maminkám, které to unesou. Tenkrát jsem ho chtěla poslat někam… :cert:
Přeji hodně sil do dalšího života :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2830
25.11.18 07:44

:,( :,( Mám slzy v očích. Upřímnou soustrast, více nejde napsat. Je mi to hrozně moc líto.

  • Nahlásit
  • Zmínit
21183
25.11.18 08:30

Drsné, ale v tvé situaci pochopitelné. Tak snad už příští dárky budou jen kočárky a autíčka. Trochu hamižnosti snad nikoho nepobouří :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1143
25.11.18 08:42

Tohle je peklo. Sama znám, prožila jsem také. Jen jsem ještě neměla děti, vracela jsem se v obou případech do prázdného bytu. Nevzdali jsme to, povedlo se nám až do třetice a prcek je nám odměnou (i když v těhotenství měla také namále, ale zvládla to). Není nic horšího než vidět umírat vlastní dítě. Kdo nezažil, nedokáže si představit ty muka.
Z celého srdce ti přeju, ať se svého pokladu dočkáš. Nevzdávej to :srdce:

Příspěvek upraven 25.11.18 v 08:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.11.18 08:45

Tohle se stavat nema :,( preji ti do zivota uz jen vse dobre, jsi silna a verim ze vas sen se splni :srdce: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11234
25.11.18 08:58

Ahoj,

tvůj deníček mě velmi mrzí, mrzí mě co jsi musela zažívat a co si každodenně zažíváš :hug: Ráda bych ti napsala nějaká povzbudivá slova, ale vím, že v žalu jsou slova opravdu jen slova a málo kdy pohladí po duši a neumí zmírnit bolest… Říká se, že vše co se nám v životě stane nás má něčemu přiučit, něco nám dát, něčím nás obohatit a změnit :nevim: :kytka:

Velmi mě to mrzí. Přijmi, prosím, mou upřímnou soustrast :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1596
25.11.18 10:42

Věřím, že kvůli tomu, čím sis prošla, máš úplně jiný žebříček hodnot…A u svých dětí nebudeš řešit malichernosti a budete si užívat společných chvil více, než kdybys tyto otřesné zkušenosti neměla. Alespoň moje kamarádka, které zemřelo miminko, tvdí, že jí to paradoxně pomohlo v tom, že je dobrá matka a svých dětí a společných chvil si velmi váží…
Strašně moc mě to mrzí :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
25.11.18 12:19

:hug: :hug: :,( Přijmi moji upřímnou soustrast. Moc ti přeji, ať se ti přání ještě jedno miminko rozmazlovat :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
25.11.18 13:35

Ahoj,

Moc me to mrzi :-(

Ty jsi mela abrupci? Muzu se jeste zeptat, jak to probihalo? Z niceho nic, nebo pri kontrakcich? Me tim strasili v 2. tehotenstvi a kvuli tomu zvazuju, jestli treti ano, nebo ne …

  • Nahlásit
2192
25.11.18 14:03

Je mi vás moc líto a nejraději bych vás privinula do náruče :( Za svoje pocity se neomlouvejte, máte na ně plne pravo (většina z nás by měla stejne)..Ať je vám brzy lepe

  • Nahlásit
  • Zmínit
26710
25.11.18 14:12
:hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
4421
25.11.18 14:38

To je strasny, co musi jeden clovek, 1 rodina unest, vydrzet tolik trapeni, jeste takhle 2krat za sebou, je mi to moc lito, co vas potkalo… :hug: A to jsem byla spatna z potratu v 6.tt… ale tohle…ta nadeje a pak bum, je po vsem, to musi byt sileny, jeste takhle pred Vanocema… jesteze uz mate dve deti doma, co vas porad potrebujou a je to s nima snad snesitelnejsi… casem bude urcite, ted je to jeste moc zivy…a moc drzim palce, at to do tretice vseho vyjde!

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
25.11.18 18:06

:srdce: Moc bych chtěla napsat něco konejšivého… Ale nic mě nenapadá. Hodně sil pro všechny. Máte v nebi mocné ochránce … :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
740
25.11.18 18:13

Je mi to moc líto…život je občas strašně krutý s nespravedlivy. A ne každý příběh smí mít happyend :,( hodně sil! :srdce:

Příspěvek upraven 25.11.18 v 18:13

  • Nahlásit
  • Zmínit
1141
25.11.18 18:46

Ty vis, uz jsem to rikala nekolikrat, Tvuj pribeh me hluboce zasahl… :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3540
25.11.18 19:22

Je snadné říct, je mi to líto … tu drásavou bolest si nikdo nechce připustit ani vzdáleně. Přesto je (nejen zde) spousta uživatelek, které prošly podobnou trýzní.
Dámy, ať přijde zase den, kdy se budete umět usmát a ten úsměv si nebudete vyčítat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
25.11.18 20:37

Autorka..

Děkuji všem za reakce, holkám z naší skupinky o to víc(ony ví :hug:) .. :kytka:
Pro anonymní… Hledej Googluj, pokud ti s ní hrozili asi to mělo důvod (hádám placenta preavia?) moje první byla při kontrakcích, ale podle veliké ztráty krve jsem dlouho krvácela do břicha - nikdo si netroufl říct, zda 1.byla abrupce a nato tíseň plodu-kontrakce, či to byl porod a naopak ten vyvolal.. 2.případ.. Placenta nízko v těh. Kontroloval to víc dr., ale ne v por. cestách, při příjmu v porodních cestách byla, intenzita krvácení menší, kontrakce později, miminko se drželo dlouho uvnitř „v pohodě“, oproti 1.rychlovce..duvod neznám a neznají ani dr… Srážlivost krve mám v pořádku včetně trombofilních mutací… Jestli se rozhoduješ, tak podle toho čím ti hrozili, tak hledej informace a případně testy, odborníky…
Já ti radu nedám, kdybych ji měla, nemám ji 2×. Moje abrupce nikdo nepředvídal.. Přeji hodně štěstí. :kytka:

  • Nahlásit
5043
25.11.18 20:42

Na tohle nic napsat nejde, zadna slova neutesi, je mi do place… :,( posilam jen moc a moc sil a taky prani, aby se preci jen zadarilo a ve spravny okamzik miminko prislo a ty sis ho mohla pomazlit a vychovat :hug: :hug: :hug: prijmi mou uprimnou soustrast :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.11.18 22:29

I já od doby, kdy jsi podruhé přispěla do skupinky, na Tebe často myslím a ptám se, proč, když jednou je až moc. :,( buď silná pro své dětičky doma! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4011
25.11.18 23:33

Neumím si představit větší bolest a bezmoc. Kéž by se dalo opravdu předat/podělit se o kus své vnitřní síly, tolik bych si přála aspoň trochu ulevit.. :,( Upřímnou soustrast. :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
26.11.18 00:14

Dekuji. Hrozili mi kvuli problemum s jizvou po 1. cisari a velikou bolesti pred 2. porodem (cekala jsem v nemocnici do 37tt a hned sel druhy ven). Rikali mi, ze abrupce hrozi, pokud by se rozjely kontrakce nebo poslicky. Ty jsi kontrakce citila? Promin, ze se takhle ptam … Zvazuji, zda vubec jit do rizika se 3. ditetem. Zda muze nastat abrupce i bez kontrakci…

  • Nahlásit
Anonymní
26.11.18 00:18

Ale jestli to z tveho popisu chapu, tak prvni byla abrupce a pak az jsi citila kontrakce minimalne ve druhem pripade. Uff…

Moc me to mrzi. Preji, at se dockas tretiho mininka, opravdu me to moc mrzi. Ja prisla o 2 miminka v 1. trimestru, to se neda vubec srovnat, ale i tak to byla obrovska bolest a tohle si proste nedokazu predstavit. Preji Ti, aby byla s postupem casu bolest mensi.

  • Nahlásit
4840
26.11.18 02:04

Upřímnou soustrast..při čtení se mi koulely slzy, za Tvé děti, za mé děti a za všechny, kdo si tím musel projít.
Třeba se s nimi jednou setkáme a pochopíme, proč…
Drž se :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
307
26.11.18 08:57

Je mi to moc líto, upřímnou soustrast, :,( tento příběh mě opravdu zabolel na srdci. Drž se kvůli dětem, které jsou s tebou a potřebují tě. Držím palce v životě, nevzdávej se… :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5619
26.11.18 09:46

Pro anonymní, co řeší případné další těhotenství kvůli abrupci!! proboha nerouhej se!! Máš zdravé dvě děti, co potřebují mámu!! Prostě třetí oželit, nebo adoptovat, či náhradní matku!! Přece nechceš ohrozit svůj život, či nenarozené dítě!!!!! 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
1467
26.11.18 10:18

Ty, které píší, že by se tohle dít nemělo, zřejmě nechápou, že právě toto se dít musí. Příroda ví nejlépe…

  • Nahlásit
  • Zmínit
5375
26.11.18 10:30

Jezdí mi mráz po zádech už od první věty.
Je mi to moc líto. Přeji už jen štěstí. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Ibi
2882
26.11.18 12:22

ach jo, nevím co napsat :hug: :hug: :hug: Když jsem četla Tvůj první deníček o :andel: , byl to jeden z nejemotivnějších příběhů, které jsem četla, dodnes vzpomínám, jak jsem u něj brečela :,( I když už vím ze skupinky, nemůžu pořád věřit, že se tohle může někomu stát podruhé :,( Už když jsem četla nadpis deníčku, tušila jsem, kdo je autorem :hug: Přesto nemám slov, jen posílám obejmutí :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2349
26.11.18 12:38

Také přeji upřímnou soustrast. Moc nevím, co bych mohla napsat :,(. Při čtení jsem plakala, ale ty moje slzy jsou k ničemu. Přeji, ať se Ti přání splní a rozmazlíš si ještě jedno miminko :srdce:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2529
26.11.18 13:20

@Bandii to myslíš vážně??Příroda ví ho.vno,při abrubcích placenty jsou děti zdravé a bohužel umírají na udušení.Můj případ.Tak co je na tom jako v pořádku?

  • Nahlásit
  • Zmínit
2529
26.11.18 13:23

Omylem zmíněná uživatelka.

Příspěvek upraven 26.11.18 v 15:25

  • Nahlásit
  • Zmínit
269
26.11.18 13:37

Byli jste s manželem na genetickém vyšetření?

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
26.11.18 13:43

Koho Buh miluje,bere si nejdříve…Je mi lito tve ztraty,znam bezmoc ze ztraty milovne osoby u svého dítěte si to milionkrat horsi vubec nedokazu predstavit :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3521
26.11.18 13:49

Nejsi hamižná, je to hrozná síla, čiší z deníčku tvé emoce. Ještě nikdy jsem u deníčku nebrecela :,( na to se ani nedá co napsat, přeji vám hodně sil překonat čas než se rány otupi :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
926
26.11.18 14:03

Nezlobte se na mě, ale kecy, že příroda ví, co dělá nebo blbosti o Bohu, jsou fakt dost přitažený za vlasy :zed: Tohle nikomu nepomůže. Dítěti to život nevrátí a mamince to nijak nepomůže. Než něco napíšete, počítejte do 10 a přemýšlejte.
@autorka Moc mě to mrzí, už jsem ti to psala ve skupince. Nejsi vůbec ironická nebo hamižná. Bohužel chápu jak se cítíš. Přeju hodně sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2067
26.11.18 14:11

@Bandii souhlasim s tebou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1315
26.11.18 15:02

Ach jo lidi..podobné „chytré řeči“ typu, že příroda ví, co dělá, to snad nemyslíte vážně......tohle mamince fakt nepomůže.

@Autorce ještě tady posílám velké :hug: :hug: :hug: je mi to moc líto :,( drž se zuby nehty :srdce:

Příspěvek upraven 26.11.18 v 15:06

  • Nahlásit
  • Zmínit
1432
26.11.18 16:40

Ja doufam,ze to nevzdate a budete se snazit o miminko. Zaslouzite si ho Preji Vam ho a doufam ze dlouho dlouho nebude pohreb. Detatko je dar.Drzim.palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3619
26.11.18 16:48

Mám Tě ráda :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
578
26.11.18 18:08

@Veverka X soustrast se nepřeje!! :roll:

Autorko je mi to moc líto a posílám hodně hodně sil :kytka: což ostatně máš!

  • Nahlásit
  • Zmínit
578
26.11.18 18:12

@wewa trochu silná slova, že příroda ví ho.no :roll: ale diskuze na toto téma se nehodí pod tenro deníček takže víc radši nekomentuji…

  • Nahlásit
  • Zmínit
1141
26.11.18 19:11

@Bandii mas deti? Dokazes si predstavit, ze o ne tesne pred porodem nebo behem porodu prijdes? Ano, jsme mali pani a nikdo nemame zivot jisty, ale kdyz se stanes maminkou, ktera o miminko prijde, jsou ti tyhle reci opravdu na nic. Tvym poslednim prispevkem jsi to opravdu vsem natrela. Preji ti, abys nikdy nepoznala bolest, ktera uz nikdy ze srdce nezmizi. A jdi blit podobne prispevky k jinym denickum, ne mamince, ktere dvakrat zemrelo miminko.

Autorko, drz se.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6057
26.11.18 19:13

Tohle by se stávat nemělo. Upřímnou soustrast.

  • Nahlásit
  • Zmínit
510
26.11.18 19:48

To je tak krásně napsáno, až mě píchá u srdce. Tolik bolesti a trápení…neskutečně emotivní. Těžko utěšovat tím, že máš přece dvě živé a snad i zdravé děti, máš pro co žít, když ta bolest uvnitř je tak strašně silná. Přeji hodně sil, nejsi v tom trápení sama, bohužel i toto se děje. Ať už je jenom dobře :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1442
26.11.18 20:03

tvuj deníček vystihuje vsechno bez obalu.. Bolest a současně ta ironie, ktera napada spousty z nas co prisly o své děti.. Neumim to správně popsat, ale Tvoje slova jsou přesně ty co mi taky koluji v hlavě a bojim se je rict nahlas, ale je to tak .. Nesnasim vetu od okoli, že jsem silná, ale dovoluji si napsat, že Ty jsi, jsi neuvěřitelná osobnost!!! :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1467
26.11.18 20:12

@janny079 nepotřebuju nikomu nic natřít :roll: jen jsem reagovala na to, že příroda ví houno. Je to bezesporu smutná událost a věřím, že to je pro matku těžké, ale má to zkrátka své opodstatnění, byť se to zdá být kruté a nespravedlivé.

  • Nahlásit
  • Zmínit
414
26.11.18 20:42

@Bandii nemá to žádné opodstatnění… mícháte dvě věci dohromady. Pokud je miminko nemocné a nezvládne cestu ne svět, nebo by na světě mělo jen velké trápení, tak se nedá nic dělat. Je to strašlivá ztráta a bolest.. A když cestu na svět nezvládne zdravé dítě, nedá se to smáznout hláškou o přírodě nebo bohu. Nebuďte hloupá a odpusťte si komentáře, které sem vůbec nepatří. A autorce posílám :hug: , bohužel víme, že kdo to neprožije NETUŠÍ… drž se

  • Nahlásit
  • Zmínit