Má cesta na dno, zpět nahoru a ještě výš - 2. část

Pokračování prvního deníčku, ve kterém jsem zůstala na syna sama po jeho prvních narozeninách.

Můj minulý deníček skončil tím, že se ke mně nastěhoval kamarád jako spolubydlící a odstěhoval se otec mého dítěte. Žádný soud neproběhl, pouze jsme se domluvili na tom, že syna může vídat kdykoliv bude chtít a na jak dlouho bude chtít, ale nebude ho nikam odvážet a bude nám dávat slušné peníze.

Náš vztah se po rozchodu časem uklidnil a až na pár scén, které mi udělal, to bylo klidné období. Bohužel brzy přestal byl spolehlivý, co se peněz týkalo, ale nemůžu říct, že by se na nás úplně vykašlal. Kvůli synovi jsem všechno zlé hodila za hlavu a chovala jsem se k němu slušně - chtěla jsem, aby měli hezký vztah. On sám bohužel přestával mít o syna zájem - často nepřijel ani jednou za měsíc, protože se mu to zrovna nehodilo a ani nezavolal, aby se zeptal, jak se malý má.

Spolubydlící byl má záchrana. Nebyla jsem díky němu na vše sama - pomáhal mi s malým, s domácností i finančně. Taky mi dělal společnost - po večerech jsme se dívali na filmy, povídali si nebo hráli hry. Stali se z nás velmi dobří přátelé. Snažila jsem se najít si nového přítele, ale nebylo to vůbec jednoduché. Okruh přátel byl vyčerpaný a s dítětem jsem ještě navíc hledala rodinný typ. Nezbylo mi nic jiného než hledat na seznamkách.

Pár blbců se tam našlo, to ano, ale nepřišlo mi to zase tak strašné, jak některé popisují. Většina mužů prostě jen nesplňovala mé představy. Pravda, po roce neúspěšného seznamování přes internet jsem si říkala, jestli bych neměla slevit ze svých požadavků, ale pak jsem si řekla, že jsem ještě mladá a že tomu dám ještě čas. Obklopila jsem se kamarády a našla jsem si milence, aby mi nebylo smutno a abych nebyla při výběru partnera ovlivněná splašenými hormony. Toho pravého jsem našla až za tři roky. Za tu dobu jsem ale poznala i pár dobrých mužů, se kterými se přátelím dodnes.

Seznamka je pro mnoho lidí jediným možným způsobem, jak se seznámit. Hodně známých mi říkalo, že tam toho pravého nenajdu, protože tam jsou samí chudáci, ale já si myslím, že najít toho pravého není na seznamce o nic těžší než v běžném životě. Spíš naopak, protože na seznamce je možné poznat lidi i z druhého konce republiky. Prostě to chce jen nezoufat po prvních třech měsících a počkat si.

Můj další a poslední deníček bude o tom, jak jsem se dostala ještě výš. :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
6860
29.6.17 04:26

Strasne kratke. Mela jsi spojit vsechny tri deniky dohromady. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
29.6.17 08:32

:think: Kde je to dno? Nějak jsi o něm asi zapomněla napsat… nicméně je fajn, že se ti daří dobře :kytka:

Příspěvek upraven 29.06.17 v 08:32

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
29.6.17 09:27

@Aotearoa První deníček byl delší a poslední bude taky delší. Tohle bylo tříleté hluché období. A ano, deníček je asi nudný, protože to období bylo taky nudné ale to k životu taky patří a vynechat to by byla chyba, protože život není jen nahoru a dolů ale je tam právě i hodně míst kdy jakoby se nic nedělo, ale nemyslím si, že by to bylo špatně.

  • Nahlásit
29.6.17 20:23

Co timto dennickem chtel autor rict svetu?

Příspěvek upraven 29.06.17 v 20:23

  • Nahlásit
  • Zmínit
442
29.6.17 21:24

@Tiger-lily tak asi treba v prvnim denicku nee :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit