Má zkušenost s potratem

Těhotenství

Tento článek jsem se rozhodla napsat pro všechny ženy, které se dozvěděly, že jejich těhotenství je zamlklé, a rozhodly se počkat na samovolný potrat.

My jsme se o zamlklém těhotenství dozvěděli na běžné kontrole v 11. týdnu těhotenství. Vše probíhalo úplně v pořádku. V 7 týdnu jsme měli krásné srdíčko a mě provázely typické ranní (celodenní) nevolnosti. Na kontrolu jsme jeli 10. září. Ráno probíhalo úplně stejně, bylo mi špatně, zvracela jsem. Nepředpokládala jsem, že se může něco takového stát…

Lékař mě vyšetřoval pomocí ultrazvuku a když jsem koukala na monitor přišlo mi zvláštní, že tam nic „netepe, nepulzuje“, tak jako tomu bylo na minulé kontrole. I mě jako úplnému laikovi to přišlo zvláštní. Lékař nic neříkal a dlouho kontroloval, hledal a pak to prostě přišlo jako rána. U miminka bohužel není srdíčko. Zhroutila jsem se už v křesle. Namísto krásné ultrazvukové fotečky, se kterou jsme se chtěli pyšně chlubit celému světu, jsme odcházeli s verdiktem „zamlklé těhotenství“ a z žádostí ještě o potvrzení této zprávy u dalšího lékaře. Ten to bohužel potvrdit.

Můj lékař mi doporučil, vzhledem k tomu, že jsem neměla žádné problémy, vyčkat na samovolný potrat, až si s tím příroda poradí sama. Upřímně, revize, operace, nemocnice, jsem se bála jak čert kříže. Dalších několik dní jsem strávila jen v slzách a ve studování internetových diskuzí a článků na toto téma. Oba lékaři mi řekli akorát to, že to bude trochu silnější menstruace (dopředu vám řeknu, že to rozhodně nebyla!). Upřímně jsem se ze všech těch informací dost vyděsila. Po pár dnech jsem začala špinit, ale nic víc.

V úterý 18. září jsem šla opět ke svému lékaři s dotazem, jak dlouho mám vlastně čekat. Dal mi žádanku do nemocnice, ať se tam na mě podívají a ať sami rozhodnou, ale on že doporučuje prostě čekat. Na utz se embryo zmenšilo z původních 2,5 cm na 1,3 cm, tedy o polovinu. Já to brala jako dobrou zprávu, lékař jenom jako „zprávu“. Do nemocnice jsem nešla a prostě jsem čekala a chodila do práce.

Do konce pracovního týdne jsem pila sporýšový čaj, svařené víno a dokonce jsem si udělala i horkou koupel (kterou teda ráda nemám). Zda něco z toho pomohlo nebo ne, nevím, ale v pátek už mě začalo bolet bříško. Všude to nazývají jako „kontrakce“. Přicházelo to ve vlnách přibližně po 20 minutách, úplně v pohodě, bolest, jako když vás pobolívá podbříško před menstruací.

V sobotu 22. září byl den „D“ a já ve 13. týdnu. Ráno jsem ještě zvládla fungovat a bolest přišla okolo 11. hodiny dopoledne, kdy mě začalo bolet bříško už o něco častěji, asi po 10 minutách. Pořád jsem ale spíš špinila, žádné velké krvácení. Ta bolest byla opět stejná, jako když vás bolí podbříško před nebo během menstruace. Pamatuji si, že asi okolo 13. hodiny jsem si šla lehnout a trochu to pomohlo. Vzala jsem si na bolest Panadol (od těhotenství jsem přestala polykat Ibalginy) a odpočívala jsem. Přibližně okolo 16. hodiny to začalo být bolestivější v častějších intervalech, asi po 5 minutách. Vždycky přišla taková výraznější bolest, kdy jsem šla do předklonu a snažila se jí přečkat. Za chvíli bolest polevila a všechno bylo chvíli zase v pořádku. Pořád jsem si říkala, že už to jako musí být, to nejhorší mě ale čekalo. Hodně jsem četla, že někomu pomáhala teplá voda a tak jsem šla do sprchy, nepomáhala mi.

Okolo 17. hodiny začalo to nejhorší. Silnější bolesti podobné menstruačním. Bolest byla jedna veliká, nemohla jsem stát, sedět, bylo mi špatně, že jsem myslela, že budu zvracet. Čekala jsem, že do vteřiny bolestí omdlím. Jediné, co mi nepatrně pomohlo, bylo lehnout si na bok, pokrčit trochu nohu a jakoby se kolíbat ze strany na stranu. I tak to byla nesnesitelná mdloby přinášející bolest. Asi po 30–45 minutách psychicky i fyzicky vyčerpaná jsem zavelela, že jedeme do nemocnice. Byla jsem svolná ke všemu, ať to ze mě prostě vyndají. A pak při cestě do nemocnice, dvě takové kontrakce a najednou ticho, klid, úleva, voda a krev. Podívala jsem se, vyteklo ze mě docela dost vody a nějaká krev a plůdek v podobě průhledné malé kuličky asi o velikosti menšího hroznového vína. A najednou bolest znatelně ustupovala.

Rozhodli jsme se do nemocnice nejet a vrátit se domů. Doma jsem šla hned do sprchy, přítel seděl na kraji vany celou dobu u mě. Bála jsem se velkého krvácení. Nakonec to tak hrozné nebylo. Krev tekla, ale rozhodně ne proudem. Seděla jsem ve sprše, nahřívala se a bylo mi mnohem lépe. Asi po půlhodině jsem vylezla a zalezla do postele a za půlhodiny na mě přišly opět silné kontrakce, kdy už jsem si říkala panebože co zase! Opět mi bylo špatně na omdlení. Šla jsem na toaletu a nic. Když jsem se utírala, nahmatala jsem jako by bouli, tak jsem to vytáhla. Vůbec to nebolelo, tím nejhorším už to zřejmě prošlo. Vytáhla jsem placentu, byla dost těžká, oválná a dlouhá asi 10 centimetrů. Usoudili jsme, že je celá, teda já, když jsem se na to podívala, měla jsem kousek k tomu se pozvracel, tak to zkoumal pouze přítel.

V tuhle chvíli mě zalila obrovská úleva, jakoby žádná bolest nikdy nebyla. Rozzářilo se sluníčko a bylo po všem. Asi hodinu ze mě šlo trochu více krve, ale jedna vložka stačila na půl hodiny určitě. V noci jsem si ji měnila už asi jen třikrát.

Přesně v 11 dopoledne to začalo a ve 20 hodin večer bylo konečně po všem. Z toho opravdu nejhorší to bylo po 17. hodině, kdy to byla jedna velká dlouhotrvající kontrakce.

Hned jak vyšla i placenta, udělala jsem si kontryhelový čaj a začala jsem s užíváním Floradixu, což je sirup s vysokým obsahem železa. Vzhledem k tomu, že během potratu a po něm se dost krvácí, je určitě dobré ho pár dní/týdnů užívat. Seženete ho normálně v lékárně.

Po potratu jsem krvácela asi šest dní, krvácení se postupně snižovalo. Celou neděli jsem proležela, v pondělí a v úterý jsem si v práci vzala volno a odpočívala jsem. Byla jsem hodně unavená a vyčerpaná. Během těchto dní mě ještě občas zabolelo bříško, když se ještě něco klubalo ven, ale to už byly jen kousky sliznice.

Ve středu 3. října jsem šla na kontrolní ultrazvuk ke svému gynekologovi, který situaci zhodnotil tak, že se děloha krásně vyčistila sama. Během šestinedělí mi doporučil sexuální půst a další těhotenství doporučil za 3 měsíce.

A jaké jsou moje rady?

Čekejte, čekejte, čekejte
Je mi úplně jasné, že po přečtení všech takových zkušeností máte strach. Já ho taky měla a velký. Ale, pokud vám „nic“ není a psychicky to zvládnete, tak počkejte. Dejte tělu šanci, aby si poradilo, a že ono přesně ví, co má dělat. Jen potřebuje trochu času. Na revizi můžete jít vždycky. Samozřejmě tohle platí v případě, že nemáme nějaký problém, ale tuto možnost určitě proberte se svým lékařem.

Čas darem
Dostanete tak i čas darem si to v hlavě všechno utřídit, vstřebat to, pochopit. A i když to bude dlouho hrozně moc bolet, nakonec zjistíte, že je dobře, že to příroda zastavila vlastně ještě včas.

Nebuďte sama!
Pokud se rozhodnete pro samovolný potrat a až to přijde, rozhodně nebuďte doma sama! Z vlastní zkušenosti vím, že to dost bolí a opravdu jsem se bála, že omdlím. Může se stát cokoliv a rozhodně je dobré, aby byl někdo s vámi nablízku a v případě potřeby pomohl.

Hlídejte se! Teplota a krev!
Během potratu doma se určitě hlídejte. Měřte si teplotu. Já jsem si ji měřila během potratu i po něm a pak ještě asi dva dny. Jakmile budete mít vysokou teplotu a nebude klesat, okamžitě nemocnice! Já jsem celou dobu neměla ani zvýšenou teplotu. To samé platí pro krvácení. Jakmile před nebo i po potratu budete rapidně krvácet, raději jeďte do nemocnice. Co je to rapidně? Hodně se uvádí více jak pět vložek za hodinu.

My ženy jsme silné
Nebojte se bolesti. Když přišlo to nejhorší, bylo to jako jedna velká dlouhá menstruační bolest. I já jsem to už ke konci vzdala a jela do nemocnice s tím, ať udělají cokoliv. Ale věřte jednomu, jakmile bude bolest silná, vydržte, protože už jste téměř u konce. Najděte si jakoukoliv polohu, která vám bude alespoň maličko příjemná, i když to bude problém. Věřte tomu, že jste mnohem silnější než si myslíte.

Do nemocnice s rozumem
Pokud budete prostě cítit, že už nemůžete, že je nějaký problém, cokoliv. Nebojte se a jeďte do nemocnice. Stát se může cokoliv.

Na konci bude sluníčko a vy byste neměnila
Jakmile bude po všem, veškerá bolest odejde jako mávnutím kouzelného proutku. Zalije vás sluníčko a dokonce dostanete hlad. Když se na to z odstupem času dívám já, tak i přes tu příšernou bolest bych to rozhodně neudělala jinak.

Bylinky a minerály
Po potratu dopřejte tělu hlavně odpočinek. Určitě je dobré udělat si kontryhelový čaj a pít ho denně alespoň jeden až dva šálky. Skvěle posiluje dělohu a pomáhá s obnovou děložní sliznice. Skvělý čaj je také ze šalvěje, která pomáhá zregenerovat tělo po potratu. A za mě doporučuji také sirup Floradix pro doplnění železa.

Poslední sbohem
Každý se s těhotenstvím loučí jinak. Četla jsem hodně článků o „rituálech“, jak se s miminkem rozloučit. To všechno záleží na vás. Já jsem na kontrole, kde mi zjistili zamlklé těhotenství, dostala fotku miminka, fotka je rozmazaná a zaměřená hlavně na srdíčko, ale to nevadí. Koupila jsem si rámeček a spolu s pozitivním těhotenským testem, který jsem měla schovaný, jsem si dala fotku do rámečku na noční stolek. Alespoň maličkou chviličku jsme byli rodina a tohle miminko bude navždy naší součástí. A jednou až bude chtít, se k nám ta malá dušička zase vrátí. Já tomu věřím a vy taky věřte.

Váš příspěvek
LaraA
Zasloužilá kecalka 638 příspěvků 11.01.19 01:58

:hug: krasne napsané. přeju hodne sil…

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 06:53

Tak se drzte sveho doktora, takovych je malo! Ten muj me poslal okamzite do nemocnice, ze pry mohu vykrvacet, kdyz se tam jeste ten den nedostavim! Za tyden jsem sla k jinemu doktorovi na potvrzeni zamlkleho tehotenstvi, koukal na me jako co si to dovoluji pochybovat o diagnoze jeho kolegy. Po dalsim tydnu, kdy se nic nedelo jsem se objednala na revizi, protoze jsem se jiz necitila tehotne a dostala strach. Take jsem rada, ze jsem pockala, mela jsem tak cas na to se s situaci smirit. otehotnela jsem pak na prvni pokus (jako vzdy).

Preji at se brzy opet zadari!

dendishek
Zasloužilá kecalka 524 příspěvků 11.01.19 08:11

Smutný deníček. Je mi líto, že jste přišli o miminko. Přeji mnoho štěstí v dalším pokusu :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 08:54

Taky jsem si touhle zkušeností prošla. Bohužel. Jen podotýkám, že počkat až to odejde samo, můžeš ve chvíli kdy nemáš starší děti nebo hlídací príbuzenstvo. Já kým dostala termín revize - tak to bylo 10 dní po tom co jsem se verdikt (zamlklé těhotenství) dozvěděla. Takže taky byl čas se s tím smířit a srovnat. Bolesti žádné, ale zrazu krvácení takovým způsobem jako když se otevře kohoutek (To jsem byla asi 9+něco a zamlklé bylo dle velikosti 6+něco). A to mi do toho doma pobehovala 1,5 letá holčička. Těžko bych ji vysvětlila, že maminka teď nemůže o ní pečovat. Takže já jela do nemocnice a tím, že jsem jen posnídala ten den, tak mě ve 3 vezli na sál… I na gyndě za mnou zůstavala stopa jak to teklo… teploty žádné, bolesti žádné. Ale tohle bych si doma asi nedovolila „ustát“.
Jinak přesně rok po revizi se nám narodila krásna a zdravá holčička :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 08:55

Smutný, ale hezký deníček, chvála lékaři, takový se dnes moc nevidí. Já taky samovolně potratila, ve 13.tt. Průběh byl jiný, měla jsem 3 dny menstruační bolesti, na kontrole v nemocnici vše ok i miminko. Doma jsem ležela, pak navečer odtok plodové vody, ale bylo toho málo, tak jsem se nechala uklidnit telefonátem do nemocnice, že to je jen vytok. A večer silné krvácení, bolesti jen slabé, to už jsme tedy jeli zpět do nemocnice. Tam už jen vyšel plod a placenta. Zpětně mě mrzí, že jsem nezůstala doma, ale tím, že ráno bylo miminko ok, jsem doufala…Prosím anonym :oops:

veria
Generální žvanilka 24001 příspěvků 1 inzerát 11.01.19 09:01

Já teda byla ráda za revize, měla jsem ji 3×. Tohle bych nechtěla zažít.

Alounik
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 11.01.19 09:30

Mela jsem velmi podobný průběh. Je to vlastně takový malý porod. Také jsem počkala na samovolný potrat, na revizi jsem nechtěla a moje doktorka mě naštěstí podporovala, sama říkala, že pro další snažení je tahle varianta mnohem lepší. Pak už přišla jen jedna MS a objevily se dalsi dvě čárky a nyní mám doma šestitýdenní štěstí. Přeji hodne sil a ať se brzy zadari :srdce:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.01.19 10:10

Je mi to moc líto, já osobně jsem ale byla ráda za „bezbolestnou“ revizi, tímhle bych si teda procházet doma nechtěla, obzvlášť v tomhle stáří těhotenství, byla jsem také cca 11.týden :nevim: Ne vždy se to obejde bez komplikací a riskovat případnou velkou ztrátu krve se mi teda nechtělo, obzvlášť když už doma jednoho prcka mám a ten potřebuje živou a zdravou mámu. Ale každý ať si to dělá tak, jak cítí a uzná za vhodné. Hodně štěstí do dalších let, k nám se dušička po pár měsících vrátila a dnes máme púlku těhotenství za sebou. :srdce: :lol:

simelka
Kecalka 173 příspěvků 11.01.19 10:17

Mě by teda nikdy nenapadlo čekat až potratim doma. Vždy bych raději jela na revizi (kterou jsem 2× absolvovala). Ale mám známou a ta byla také na revizi a od té doby má veliké potíže otěhotnět, protože jí lékaři vzali sliznici příliš moc do hloubky a ona už sama dorůstá jen málo. Vajíčko se tak nemá kde uchytit. Absolvovala už kvůli tomu řadu zákroků, ale bohužel Ti lékaři jí udělali díky revizi téměř neplodnou. Já po revizi bez problémů otěhotněla a až díky zkušenosti té známé si zpětně říkám, jaké jsem měla štěstí. Takže teď pokud bych se znovu rozhodovala, už bych nebyla vůči přirozenému potratu tak negativní jako dřív. Autorku obdivuji za odvahu!

Příspěvek upraven 11.01.19 v 10:17

Kukacka123
Závislačka 2830 příspěvků 11.01.19 10:40

@veria mam stejny nazor.

Prodelala jsem ZT v 17tt s tim, ze pludek se od 14tt nevyvijel…jeste v 16tt ale tlouklo srdicko. V 17tt na kontrole nic a hned jsem zustala v nemocnici. Ja teda nemela jen revizi, ale musela jsem porodit, dostala jsem vyvolavaci tabletky. Popravde bych si to doma „nelajzla“. Navic nevysla placenta a musela jsem na revizi. Byla prirostla k deloze. Jsem rada, ze jsem tam byla a nezustala doma a necekala. Stejne bych musela na revizi a kdo vi, jak by to pak vypadalo…rodila jsem 12 hodin a to mi porod vyvolali, bez toho kdo vi, jak by to dopadlo… Takze za me pokazde pockat teda vyhoda neni.

Kazdopadne preju, at se brzy zadari :kytka:

My jsme s manzelem pockali 3 mesice, brala jsem listovku, uzivala Gynex a pila kontryhel a mame zdravou holcicku, zadarilo se hned napoprve :srdce: jo a placentu jsem mela prirostlou i tentokrat, takze dr rikala, at s ni pravdepodobne pocitam i v dalsich pripadnych tehotenstvich :mrgreen:

Příspěvek upraven 11.01.19 v 10:44

Anitramm
Zasloužilá kecalka 690 příspěvků 11.01.19 11:35

@Kukacka123 Jak se řeší taková přirostlá placenta? Musí jí odstranit pak v narkóze?

Kukacka123
Závislačka 2830 příspěvků 11.01.19 11:39

@Anitramm presne tak. Dostala jsem narkozu a udelali revizi. Ted s nasi malou jsem rodila prirozene, bohuzel spatne narotovana a po 12 hod me vzali na akutniho cisare, kdyz ji zacaly padat ozvy :? Takze jsem dostala spinal a pak mi rekli, ze bych stejne musela pod narkozu (celkovou), protoze by placenta nevysla - opet prirostla :nevim: a moje dr mi rekla, ze to neni uplne pravidlo, ale kdyz je jednou a v mem pripade uz dvakrat prirostla, tak to budu mit opet :?

Astyna88
Kecalka 341 příspěvků 11.01.19 12:14

Já půjdu zase mimo dav - mě to příjde hrozivé, abych sledovala, co ze mě vypadává, prožívala psychickou bolest v kombinaci s fyzickou, jo to bych měla o depky postaráno. Radši bych si hodinu poplakala v nemocnici, vše zaspala a pak jela domů. ALE - zase moje oblíbené slovo - není to můj život a mé rozhodnutí. Vloni zde byl podobný článek, tam byly teda opačné názory, lidi holt mění postoje :lol:

mado
Závislačka 4872 příspěvků 11.01.19 13:28

Začala jsem krvácet doma, po pár hodinách mě bylo jasné, že to chce odbornou péči. Nejsem hrdinka, ani samotriznitelka, chtěla jsem další děti a taky tu zůstat zdravá pro malého syna.
Bylo mi to trochu trapné, obtěžovat v noci v sobotu, jen do té chvíle, kdy lékař zvedl telefon a omlouval se kolegyni z ARA, že ji budí, ale akutka, hrozí tu vykrvaceni.
Sama bych to nepoznala, že je to až tak vážne, jednalo se o kontrakce a potoky krve. Žádnou újmu mi ten zákrok nezanechal a za rok se narodil bez problémů zdravý syn.

Malike
Extra třída :D 13099 příspěvků 11.01.19 14:31

Já bych si to teda osobně nelajzla…za lékaře a pomoc jsem v dnešní době ráda.

S.Verka
Stálice 94 příspěvků 11.01.19 14:31

:hug: taky to mám nedávno za sebou, ale bohužel bolesti byly tak nesnesitelné (po 2 minutách celý den) že jsem to vzdala a jela do nemocnice, ještě že tak, v autě se spustilo takové krvácení, že jsem málem vykrvácela a okamžitě revize. Tak aspoň že u tebe to nakonec mohlo odejít samo. Přeju ať se brzo zadari a ať už je další těhotenství v pořádku! :srdce:

Andy12345678
Povídálka 50 příspěvků 11.01.19 15:01

Ahojky dneska mám den očekávané ms. Ta samozřejmě nikde 8o zkoušela jsem si udělat test a vyšel takhle.. co myslíte ? :think:

Anitramm
Zasloužilá kecalka 690 příspěvků 11.01.19 15:21

@Andy12345678 Že sis asi spletla diskusi :nevim:

Uživatel je onlineJanita3
Ukecaná baba ;) 1262 příspěvků 11.01.19 15:57

U nás to bylo stejné v 7tt bilo srdíčko a verdikt v 11tt ZT Srdíčko přestalo bít už v 9tt a já nepoznala naprosto nic, ani tělo si za tu dobu nějak neporadilo. Má báječná dr. naznačila možnosti nejít na revizi a zkusit nechat mimi odejít „přirozeně“ s pomocí prášků. Já to nezvládla, ten pocit, že už je vě mě mrtvolka a kdo ví jak dlouho by byla dál… Šla jsem na revizi následující den. Strašně moc obdivuji, že si se rozhodla nechat tělo poradit si samotné, teď bych o tom určitě přemýšlela více taky, díky komplikacím po revizi, které jsem měla. Nu nechali jsme projí tři ms a čtvrtá už nepřišla, moc doufám, že už se nikdy nebudu muset rozhodovat, zda podstoupit revizi, nebo potrat. Držím palce, aby ani ty jsi už nikdy nemusela a aby se Vám miminko taky brzy vrátilo silnější a připravenější :hug:

Raymi
Nováček 5 příspěvků 11.01.19 16:39

Krásně napsáno.Jsi moc statečná.Taky jsem si tím kdysi prošla a jsem ráda že jsem to absolvovala v klidu doma.Držím pěsti, aby bylo rychle zaděláno na další miminko a tentokrát bylo vše v pořádku.

tamit
Povídálka 23 příspěvků 11.01.19 22:32

Já jsem po ZT v 9tt šla na revizi, popravdě mě ani nenapadlo, že to jde jinak. Ale asi bych neměla dobrý pocit čekat na potrat a vědět, že miminko už nežije. Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou. Výhodou revize je, že se z histologie někdy dozvíš důvod proč k ZT došlo. U mě se zjistilo, že to byla parciální mola - to se embryo změní v takové hroznovité útvary a nekontrolovatelně nabývají na objemu. Takže je otázka jestli bych to vůbec samovolně potratila a kdy. Pak jsem musela ještě několik měsíců docházet do nemocnice na kontroly jestli je vše pryč a hcg klesá. Takže já bych si to po své zkušenosti, čekat na potrat doma, nelajzla. Po revizi jsem neměla žádné problémy a narodili se mi 2 děti.

Keshi
Závislačka 2852 příspěvků 12.01.19 21:00

Jsi moc silná žena. Držím palce ať se dušinka brzy vrátí. :srdce:

Vložit nový komentář