Máma se zbláznila! Přepisuje byt na mladého kolouška a vnoučata jsou jí fuk!

Člověk by čekal, že si najde třeba vitálního důchodce na výlety. Místo toho se po jejím boku objevil o třicet let mladší frajírek, který očividně v životě nepracoval a jen čeká, co mu máma zaplatí. Je to ten druh „přítele“, co se s nadšením nechá hostit, zatímco máma září jako puberťačka.

Nejvíc mě ale zaráží ta totální ztráta soudnosti. Máma, která dřív mluvila o receptetch a zahradě, mi teď vypráví detaily ze svého sexuálního života, které jsem opravdu slyšet nechtěla. Ale když potřebuju pomoct, karta se obrátí.

„Mami, prosím tě, mohla bys mi v pátek pohlídat děti? Máme v práci důležitou akci,“ prosila jsem ji nedávno. „To v žádném případě zlatíčko, máme s Danielem program. A mně taky nikdo nepomáhal, musíš si poradit sama,“ odsekla mi s ledovým klidem. Vnoučata ji najednou vůbec nezajímají.

Vrchol všeho ale nastal tento týden. Máma mi s nadšením, jako by vyhrála v loterii, sdělila svůj geniální plán. „Víš, vy s manželem jste přece zajištění, máte svůj dům, peníze, jste v pohodě. Ale Daniel nemá vůbec nic, je to chudák. Rozhodla jsem se, že na něj přepíšu svůj byt,“ oznámila mi mezi doušky kávy.

V tu chvíli jsem myslela, že mě odvezou. Nejde mi o peníze, nejsem hamižná po dědictví a mám kde bydlet, ale ta nespravedlnost mě pálí v krku. Proč by měl rodinný majetek, na který dřeli moji rodiče desítky let, získat naprosto cizí chlap jen proto, že je „dobrej v posteli“?

Snažím se jí to rozmluvit, vysvětlit jí, že až na něj byt napíše, tak se po něm jen zapráší a ona zůstane pod mostem. Jenže nic nepomáhá. Moje dřív rozumná máma mě teď bere jako nepřítele, který jí nepřeje štěstí.

Obávám se, že rodinný majetek nezachráním. Je to hrozný pocit – dívat se, jak se vám máma mění před očima v někoho cizího a jak ji jeden vypočítavý podvodník připravuje o všechno, zatímco ona se jen spokojeně usmívá. Ta bezmoc je prostě k nepřežití.