„Mami a co je to ten psechod hol?"

Cestování

Máme s mužem rádi hory a myšlenka na přechod hor nám v hlavách vrtala už dlouho. Ovšem máme dvě děti 4,5 a 1,5 roku, takže co s nimi? Jednoznačně jedou s námi, dokud jsou malí. Až jim bude patnáct, asi už nebudou chtít sdílet s rodiči volný čas.

Přemýšlíme kam a volba hned padne na Rychlebské hory. Byli jsme tam naposledy před osmi lety a je na čase se tam zase mrknout. Manžel vymýšlí trasu dlouhou 11 km, ty bychom mohli za tři dny v pohodě zvládnout. Plán je dojet autem do polských Bielic, po zelené vystoupat na Kovadlinu, tam přespat a dále pokračovat po hranici na Hraničky, kde strávíme druhou noc, a poté sestoupíme do Nowého Gierałtóva.

Chystáme a balíme

Trasu máme naplánovanou už od dubna a já chtěla zkusmo sbalit všechny věci, ale to jsme jaksi nestihli. Balíme tedy až v předvečer odjezdu začátkem srpna. Vždy klidná hlava rodiny mě poněkud vyděsí, když říká, že to všechno nepoberem. Nejdůležitější je vzít dostatek vody. Chceme vzít aspoň 7 litrů. Má úvaha vzít kočárek nestojí ani za komentář a uznávám vzít kočárek do Rychleb je pitomost, byť je terénní. Naštěstí nám hraje do karet počasí a předpověď, která je pro následující dny neměnná a to, že bude vedro a pořád. Tím se samozřejmě počet kusů oblečení snižuje, alespoň našeho. Dětem však dávám na kupku softbundy, mikiny a kalhoty. I pláštěnku, kdyby náhodou. Ale i tak to s balením nepřeháníme a většinu věcí ráno jen strčíme do auta a vše dobalíme na místě.

Zpátky v Rychlebkách aneb máme malý stan

Ráno nás čeká 140 km dlouhá cesta z Opavy do polských Bielic, s přestávkou na oběd a nákupem ve Vidnavě. Děti naštěstí cesty autem zvládají v klidu, takže jsme v klidu i my. Ale i tak všichni moc rádi vylézáme kolem půl čtvrté odpoledne z auta v Bielicích a balíme. Ještě předtím v Gierałtówě parkujeme v křoví manželovo kolo, ať se máme za dva dny jak dostat pro auto. Sice by to šlo stopem, ale přece jen jsme nevěděli, jaká bude hustota místní dopravy. Balíme asi 3/4 hodiny a dopadlo to takto, syn má svůj batůžek a v něm všechno své oblečení a dvě autíčka, jediné povolené hračky. :-) Já beru krosničku na dceru a v prostoru pod sedákem oblečení pro nás obě. A muž bere vše ostatní. Jídlo a vodu uvnitř batohu, stan, karimatky a spacáky má pověšené na batohu. Myslím, že jeho Deuter dostane pořádně zabrat. Říkám si, co jsme to všechno zbytečného tahali, když jsme na vícedenní přechody jezdívali bezdětní. Vždyť by nám měl stačit jen 20litrový batoh. :-) Ale dost úvah a jdeme. Polský směrovník nám říká, že na Kovadlinu je to 3/4 hodiny, české mapy.cz, že 1 hodinu. My to zvládáme za hodinu a čtvrt, ale koupeme se ve vlastním potu.

Na vrcholu Kovadliny 998 m n m. vypouštíme děti se napást borůvek a my zkoumáme, co se zde změnilo. Tak hlavně výhled z kamenů na vrcholu není žádný, zastínily jej stromy, ale přibyla místa na spaní, dokonce i s ohništi. Stavíme stan u jednoho z nich, večeříme, děti obdivují zelenou housenku tlustou jako buřt a stále se pasou na borůvkách. Pobíhají bosé a viditelně spokojené. A my taky. Teď by se hodila plechovka piva, ale na tu už nezbylo místo, dáváme si tedy trochu vody se šťávou. :-)

Začíná se stmívat a naháníme děti do spacáků. Ale to nemá moc smysl, noc je velice teplá, takže se stačí spacákem jen trochu přikrýt. A přitom zjišťujeme, že náš 15letý stan Hannah Serak máme asi malý, vzhledem k noční roztažnosti dětí, které potřebují ke spokojenému spánku 3/4 manželské postele, je nemožné, abychom se všichni čtyři vlezli do stanu a pohodlně vyspali. Muž chce tahat sirky o to, kdo bude spát venku, ale já nejsem feministka a ctím tradiční rozdělení rodiny, takže pod smrčky jde on. Dcera už spí jak dřevo, ale syn při zjištění, že taťka bude spát venku žádá, aby si lehli spolu a koukali na hvězdy. Já, protože se nevlezu, sedím na vrcholových kamenech a kochám se. Když se vrátím ke stanu, spí. Oba. Budím muže, fakt dobrý pokus, jak mě vystrnadit ze stanu. Za trest dostane tu nejužší karimatku. :-)

Ve čtveřici pro hranici na Hraničky

Na snídani máme vydatnou a oblíbenou pšeničnou kaši, čeká nás 7,5 km na Hraničky. Vypadá to, že bude opět horko, naštěstí trasa vede převážně lesem. Cestou na Břidličný sbíráme borůvky a nespěcháme. Občas vyndám dceru, ať se taky proběhne a napase, ale brzy je čas na odpolední spánek. Jdu tedy pomalu, konstantní rychlostí napřed, pánové si přeci jen povídají dost hlasitě o hraničních kamenech, tak aby nerušili. Potkáváme se až pod Špičákem a já si cestou uvědomuju, jak moc se zrovna tento úsek změnil, je více zarostlý stromy a keři, což se samozřejmě dá čekat, že? V lese. Potkáváme plno brouků a broučků a zjišťujeme, jaké to mezery máme v entomologii. Zkoušíme najít kešku na Špičáku, ale bez úspěchu. Loučíme se s hraničními kameny, málem s pláčem, ale blížíme se k chatě nad pramenem pod Stráží, kde se rozhodneme uvařit oběd, a nálada je rázem lepší. Idylu nám narušuje nějaký hlodavec hlodající cosi v chatě. Je přitom dost hlasitý a my jen hádáme, co že by to mohlo být za zvíře. Syn prohlásí, že je to jezevec. Míjejí nás tři turisti s batohy a taky míří na Hraničky.

U pramene se trochu ošpláchneme, nabereme vodu a pokračujeme dále po červené. Prodíráme se zarostlou stezkou, prý jak v džungli, akorát tu nejsou opice a brzy se dostavuje krize v podobě unavených nožiček. Pár bonbónků, nedaleké hraniční kameny a příslib, že batůžek ponesu teď já, krizi rychle zažehnají. Je tedy rozhodnuto, že na Hraničky půjdem po polské zelené značcce, kde je trasa zajímavější právě těmi hraničními kameny. Oba malí turisti musí na každý vylézt a poplácat ho. Syn přestal brblat a dcera tak ušla víc jak kilometr a ani nevěděla jak. Ke konci sice měla nožičky jak z gumy, ale taťka našel velmi příjemné místo na louce pod lesem a výhledem na celé Hraničky, že se hned rozhodujeme tam přenocovat. Původně jsme chtěli dojít až kousek nad pramen Na Hraničkách a tam přespat, ale tohle místo je rozhodně lepší. A děti by už asi dál ani nedošly.

Roztahujeme karimatky, svačíme, kocháme se a syn udělá nadšený objev, když prohlásí: „Tak to je ten psechod hol, jo? Ze se jako plespí, pak celý den jde a zase se nekde plespí?" Ani nám to nedošlo, pořád jsme mluvili o přechodu a on si vybavil jen přechod přes silnici. Už se teda nedivím, že dosud nesdílel naše nadšení.

A tak se tedy jen válíme, povídáme si o historii tohoto místa a vůbec lelkujeme. Kousek vedle mezi stromy lelkují i ti tři, co jsme je potkali pod Stráží, a protože máme opravdu výhled, sledujeme další dvě dvojice turistů, jak hledají místo k přespání. Celkem čilý ruch na to, že je středa. Stavíme stan a zjišťujeme, že se během dne nezvětšil, takže taťka bude muset zase do jehličí. Po večeři se jdeme trochu projít v naději, že najdem houby, a pak šup do hajan. Dneska ani nemá cenu se přikrývat, jak je horko, na spacáky si jen leháme, šusťák přece jen trochu chladí.

A už jedeme domů

Ráno si sdělujeme zážitky z opravdu tropické noci, my tři ve stanu jsme byli komplet zpocení. Taťka se taky zapotil, možná i proto, že kolem něj v noci cosi chodilo a šramotilo. Vaříme čaj z okolních rostlin a snídáme, co manželův batoh nabízí. Dnes se mu konečně ponese lehce. Sbalíme se a jdeme ke studánce Na Hraničkách. Čteme si informační ceduli u dřevěného kříže a informace tlumočíme malým zvědavcům, pasoucím se na malinách. A přitom potkáváme další rodinnou čtveřici turistů a odněkud z lesa se vynoří další dva. Muž se s nimi dává do řeči, jdou prý z Jeseníku přes Borůvkovou horu a neví kam, asi budou pokračovat zpět do Jeseníku někudy přes hory. Byli odněkud z Čech.

Ochlazujeme se v prameni a pak se vracíme k hranici s Polskem, odkud nás čeká jen sestup do Nowého Gierałtówa. Jsme zvědavi, jestli najdeme manželovo kolo v křoví nebo spíš křoví, kam jsme dali to kolo. Vše dopadne dobře a taťka vyráží pro auto do Bielic. My se mezitím umýváme a zkulturňujeme v místní říčce, hlavně teda já, protože voda je prý strašně studená a dětem se tam kupodivu nechce. Brzy přijíždí muž a jedeme přes Lądek-Zdrój do Javorníku, kde jdeme na oběd a poté na slíbené koupaliště Červenka. Hned vedle je i stejnojmenný kemp, kam jsme původně chtěli jet, než přišel mnohem lepší nápad s přechodem.

Děti se na koupališti dosytosti vyblbnou a osvěží, takže je jasné, že cestu do Opavy prospí. Jedeme přes Głuchołazy a Prudnik, takže můžeme vidět kůrovcovou zkázu u Zlatých Hor v celé své hrůze. Loni jsme byli na Biskupské kupě a stromy nějaké pokácené byly, ale teď tam jsou jen holiny. Opravdu děsivé. Shodujeme se, že bychom také měli přiložit ruku k dílu a nějaké stromy vysázet. Kolem páté odpolední dorazíme domů, všichni spokojení a syn prohlásí, že se zase těší, až pojedeme na nějaký psechod hol. Takže semínko turisty, zdá se, začalo klíčit. A uvidíme, kam vyjedeme příště.

Možná tento článek dodá odvahu i dalším stejně „postiženým“ rodičům a vydají se s dětmi na netradiční dobrodružství někde na horách.

Váš příspěvek
Jahudka82
Závislačka 2996 příspěvků 24.10.18 03:46

:palec: Pekne, tyhle konciny vubec neznam, my jsme taky „odnekud z Cech“ :mrgreen: Deti mame v podobnem veku, tak ze bysme pristi rok dali nasi milovanou Dolinu Triglavskych jezer? ;) :think: To je psechod hol jak fik :lol: No nic, zpatky na zem, na tyhle alpske dvou- az tritisicovky uz nemame fyzicku ani bez deti, tak aspon Brdy :D Kluk ma se spanim venku uz bohate zkusenosti, cundry s partou tatovo kamosu a hlavne jejich detma miluje, mladsi to ceka pristi rok nejspis taky :lol: Letos uz ve Slovinsku byla s nami, mame ale radi treba I Jizerky a krosnicku vyuzivame tez. Hore zdar!

Hanulka2016
Kelišová 5276 příspěvků 24.10.18 05:43

Krasny denicek :) jsme take zcela vasnivy turiste ( i kdyz, ceske hory ponekud zanetbavame, posledni roky jsme se sklaneli pred krasou tech svycarskych, italskych, rakouskych a slovinskych ) nyni ocekavame prvni vytouzene ditko a kazdy nam rika, jak se prinejmensim do duchodu nikam takhle nevydame :mrgreen: (ditko se asi zejmena dle babicek ma narodit s kouli na noze pro vsechny :D ) takze dekuji za obrovskou inspiraci!

Ba412
Zasloužilá kecalka 573 příspěvků 24.10.18 06:17

My byli s ani ne rocnim klukem na Fatre. Sice ne prechod, meli jsme pronajatou chalupu a vyrazeli z jednoho mista ale taky fajn. Kluk se manzelovi v krosne po*ral, no s latkovyma plenama to bylo vyzivne (psal se rok 1987). Pak zase kdyz lukum bylo nejakych 9 a 6, tak manzel dostal v Tatrach anginu, tak jsem s nima vyrazela sama na hrebenovky. Dnes oba lezou po Alpach a ja uz jen vzpominam. Uz na to nemam fyzicku :,(

Hojuza
Kecalka 188 příspěvků 24.10.18 06:33

Ahoj, ja vyrazila na vandr, kdyz bylo dceri pul roku a synovi 2,5. Od te doby jezdime porad i v zime. Hory take davaji, uz mame neco prosle tady i na Slovensku. Denicek krasny, at se vam hezky chodi.

janickaIII
Závislačka 4598 příspěvků 24.10.18 07:49

Krásný denicek. Díky za inspiraci. Čekáme první dítko a věřím, že s ním budeme túry nebo aspoň výlety do hor také pořádat. p.s. Psechod hol je nejlepší :lol:

finduska
Neúnavná pisatelka 17383 příspěvků 24.10.18 08:58
:potlesk: :palec:
unuděná
Echt Kelišová 8802 příspěvků 4 inzeráty 24.10.18 12:12

Nádherné! :palec: My máme děti už větší (6 a 3,5), tak se na jaře zkusíme taky takhle zabalit a vyrazit, už to plánujeme pár let. Zatím jsme se spokojili s vodou a spaním v kempech. Odrazuje mě především nutnost táhnout vše (vážně jeden člověk unesl stan, 4 spacáky, 4 karimatky, 7l vody, jídlo na tři dny, ešus)? A to ani nepočítám spousty dalších věcí, bez kterých třeba já bych s dětmi nevyrazila - baterku, malou lékárničku, náhradní botičky, nějakou alespoň základní hygienu, toaleťák… děsivá představa :mrgreen:

Lucie_Sx
Závislačka 4245 příspěvků 24.10.18 20:26

@unuděná Už delší dobu si říkám, že na to nošení věcí na tůry si pořídím poníka a bude vystaráno :-).

unuděná
Echt Kelišová 8802 příspěvků 4 inzeráty 24.10.18 21:23

@Lucie_Sx :mrgreen: no,my to obvykle resime spanim nekde pod strechou ci v doprovodu vozidla.Kdyz odpadne stan,karimosky a spacaky,tak je to hned o necem jinem.Ovsem odpadne taky znacna cast romantiky a nezavislosti..A predstava,ze si sestiletak vse ponese sam,vzala za sve po par tydnech noseni aktovky a jeho deeeesne unave zadicek :roll: :mrgreen:

Barinec
Kecalka 267 příspěvků 25.10.18 09:31

@unuděná Jojo manžel to všechno unes, viz foto Navíc nám hrálo do karet i počasí, bylo vedro, i v noci, takže oblečení nebylo moc potřeba. Aspoň pro nás, děti byly vybaveny i do deště. A je to trošku logisticky náročné, ale zase za tu podvečerní a ranní pohodu to stojí.

Barinec
Kecalka 267 příspěvků 25.10.18 09:43

Jinak díky všem za pozitivní reakce, taky si dost lidí v našem okolí klepalo na čelo, ale děti nejsou koule u nohy v ničem, naopak jsou to parťáci nejen do nepohody a dá se s nimi dělat cokoliv a to nemyslím jen naše děti. :o)

unuděná
Echt Kelišová 8802 příspěvků 4 inzeráty 25.10.18 11:27

@Barinec TEDA! Wow! Ty jsi dobrá, jak jsi to zabalila a manžel, že to unesl! :palec: Taky souhlasím, že děti nejsou koulí u nohy, nám naopak otevřely dveře k mnoha skvělým aktivitám, které jsme bez nich moc nedělali. A taky máme díky nim více přátel ;)

luccifera
Ukecaná baba ;) 1963 příspěvků 25.10.18 22:10

Skvělé počtení. Výletujem od narození, ale na stan jsem si ještě netroufla. Tedy s ohledem na skutečnost, že ani žádný nemáme. Asi je na čase nechat se inspirovat :lol: .

reinkarnace
Závislačka 4472 příspěvků 25.10.18 22:31

je fajn že chodíte..čím dříve děti začnou, tím lépe. já mám doma naštěstí holky, které si hory zamilovaly. mají 4,5 a 2,5 roku..letos jsme začali menšími výšlapy jako Pustevny + adhošť…Velký Javorník.. Ale už v létě mi čtyřletá vyšlápla SAMA Lysou Horu (pro představu cca 800 výškových metrů na 12,5 kilometrech) - dvouletá to zvládla přesně do poloviny - nesla jsem ji v krosně pak po červené.. a dvouletá má co se vzdálenosti týče rekord 7,5km - což byla cesta z Loštic na hrad Bouzov lesem..Adršlachy pro ně byly letos odpočinkové. Láká mě s nimi vícedenní přechod, příští rok zvažuji Roháče (alespoň se starší..)..od mala jsou zvyklé spát po kempecha ve stanu. Cestuji s nimi vesměs sama. Proto chci ostatním taky říct, ať se nebojí a jdou do toho - čím dřív, típ líp :)

janickaIII
Závislačka 4598 příspěvků 25.10.18 22:51

@Barinec :palec: jste opravdu dobří. Máš pravdu, děti nejsou koule u nohy a čím dřív je člověk naučí mít rád přírodu a túry tím lépe. Můžu se zeptat, píšeš, že máte 1,5 staré dítě, jak jste řešili plenky? Nebo už plenky nemá?

janickaIII
Závislačka 4598 příspěvků 25.10.18 22:54

@reinkarnace tak to je taky pecka, jestli chodíš po horách sama s dětmi! :palec: je skvělé vidět, že to jde a nejsou to jen výmluvy, že jsou děti ještě malé a nezvládli by to. :kytka:

Barinec
Kecalka 267 příspěvků 28.10.18 11:29

@reinkarnace Tak to je skvělé, máš šikovnou dceru, náš syn je celkem lenivý chodit a když musíme ho hodně motivovat. Ideální je kamenitá cesta, hledání značek, různé hry, hledej borovici a kešky. Ale lepší se to. A nechci radit, ale z Roháčů bych měla respekt s takhle malým dítětem, přece jen jsou tam místa hodně exponovaná, výstup na Baníkov, Tri kopy, Ostrý Roháč. Tam bych se vydala až tak s osmiletým. Třeba do Nízkých Tater bych se nebála. Ani na hřebenovku, pokud to ujde.

Příspěvek upraven 28.10.18 v 11:37

Barinec
Kecalka 267 příspěvků 28.10.18 11:33

@janickaIII Jo měla ještě plenky, jednorázové, které jsme samozřejmě nevyhodili v lese, ale táhli s sebou. Napočítala jsem jí to přesně, a když jsme došli na místo přenocování chodila s holou dupkou.

Lama Lama
Hvězda diskuse 54952 příspěvků 29.10.18 07:48

Jééé, paráda.
Já teda vandry až s dětma, které si svoje odnesou. A bez stanu, s tím se odmítám vláčet. Ideál někam do skal, kde se přespí v jeskyni nebo pod převisem.
Putáky na kolech maj taky co do sebe. Ale vzhledem k přepravní kapacitě zatím jen po chatičkách a cykloubytovnách.

ospalámyš
Kelišová 5853 příspěvků 02.11.18 22:42

Psechod hol :D
pěkné, s tak malými dětmi jsme se neodvážili, ale když byli starší ( cca 4 a 6 let) tak jsme šli přechod Jizerek. To bylo bez stanů- jedna noc na Gorzestově a druhá téměř pod širákem na Jizeře. Deti ušly s natůžkama cca 23 km za jeden den, to byl rekord, ale v partě je to bavilo.

Vložit nový komentář