Stala jsem se maminkou v době covidové

Když čekáte první dlouho očekávané miminko, máte představy o tom jak přijde na svět, jak bude vše krásné a budete s tatínkem miminka prožívat první jeho chvíle na tomto světě společně. V době covidové je vše schované pod rouškou obezřetnosti, strachu, napětí, opatrnosti. Tak si nenechte vzít ty krásné šťastné první chvíle nového života, užijte si je, co to jde, nenechte se otrávit zákazy, protože na těch začátcích moc záleží a jsou to v této době chvíle normálnosti v nenormálním období.

Stala jsem se maminkou v době covidové

Náš syn je, jak se říká, dlouho očekávaným, vymodleným dítětem. V těhotenství jsem byla doma na rizikovém těhotenství a připravovala se, těšila, měla ráda bříško, co přibývalo jako bych jedla jeden meloun za druhým. Těhotenství bylo moc krásné a šťastné období.

Těsně před koncem, když syn nebyl pořád otočený hlavičkou, já začla mít problém s tlakem a zjistili že má už 3 600 gramů, padl verdikt: císařský řez. Rozplynula se moje romantická představa o porodu na boxu s manželem, s masáží olejíčky pro zmírnění kontrakcí a použití celé mé výbavy k porodu a následného nonstop kontaktu s miminkem.

Připravovala jsem se na plánovaný císař za tři dny. Ve zprávách už o covidu mluvili, já tomu moc nevěnovala pozornost, měla jsem hlavu plnou obav a příprav na změnu plánu porodu. Vím, že se mluvilo o tom, že se začnou nosit roušky a zkrátí otevírací doba hospod, protože manžel se už pomalu připravoval, když věděl datum narození dopředu.

Druhý den po verdiktu, v pět ráno, když jsem vstávala jako vždy s manželem do práce, abych šla se psem, jsem ucítila lupnutí a za chvíli začala krvácet. Poslala jsem muže se psem a řekla mu, že jsem v pořádku, ale že pojedeme. Věděla jsem, že už je to tady.

Dojeli jsme do nemocnice v očekávání a dobré náladě, doktorka mě prohlídla, že je vše ok a že natočíme monitor. Tam jsem měla první kontrakci. Bylo 6 hodin ráno. Pak jsme čekali na boxu s manželem, s tím, že začínám rodit a v půl 10 půjdeme na sál, kam kvůli covidu muž nesmí, ale může být aspoň na boxu se mnou.

Šťastný budoucí tatínek v nemocničním hábitu, plný vtipů byl se mnou a já byla ráda, že to čekání uteče. Ještě jsme si dělali poslední fotku před porodem. Byla jsem ráda, že to bude náš den, že čekání je u konce a moc se nebála, věděla jsem že to zvládnu, císaře jsem obrečela večer a synovi v bříšku říkala, že bych byla ráda, aby se narodil, kdy bude chtít on a ať mi dá znamení, že má do pondělí čas. Byl pátek 13. a já jsem moc pověrčivá. Osud má smysl pro humor.

Kontrakce nabývaly na síle a já jako studovaná zdravotní sestra věděla, že je to moc rychlé. Sestra mě uklidňovala, že prý: nebojte prvorodička má dost času. S hrůzou jsem sledovala kontrakce na velikých hodinách po pěti minutách a už jsem věděla, co je porodní bolest. Vyplašená sestra mě chodila kontrolovat a slyšela jsem, jak za dveřmi doktorovi říká o mě a on jen, že co má dělat, že operační plán je narvaný a neuspíší ho, ale že se teda na mě půjde podívat. Se slovy: „Pro jistotu se na vás podívám,“ tak učinil… Mně už bylo jedno, co se děje kolem. Za minutu říká: „No jo, nožky už jsou skoro venku, jedeme okamžitě na sál.“ Nastal šrumec, asi deset lidí kolem mě, ptali se mě na plno věcí, řešili anestezii a chystali na sál.

Dojeli jsme na sál, tmavou ponurou chodbou, na moji první operaci v životě. Po cestě jsem se jen bála, že syn vyleze ven a zasekne se v porodních cestách, že to nestihneme.
Jsem člověk, co má rád věci pod kontrolou, a taky jsem chtěla syna hned vidět, takže jsem chtěla epidural. V už hodně nesnesitelné kontrakci mě bodli do zad, vtipně mě předtím vyzvali, ať se nehýbu a anesteziolog ještě řešil, jestli celkovou nebo epidurální, řekla jsem, že mi slíbili epidurální a doktor řekl, že ano, že na jeden pokus čas je. Tím narůstal můj stres, že bych ztratila kontrolu a syna neviděla. Naštěstí se povedlo. Ještě mě pochválili, že jsem to zvládla v kontrakci a pak už jsem bolest necítila. Viděla jsem jen prostěradlo přede mnou a několik sester vedle mě.

V 8.25 po dvou a půl hodinách od první kontrakce se narodil náš syn. Nekřičel hned, až za chviličku. Já plakala, všechno ze mě spadlo a hledala jsem ho po místnosti. Když mi ho po pár minutách donesli. Dětský doktor mi řekl, že je v pořádku, akorát že má křivý nos, nožky a šišatou hlavu jak mu bylo těsno. Ale že s nožkami se bude cvičit, hlavičku polohovat a do nosu dostane speciální tyčinky. Měla jsem smíšené pocity, syn vypadal krásně, tak nevím o čem mluvil, byl to blbý vtip?

Když mě šili, plakala jsem radostí a obavami o zdravotní stav chlapečka. Nemohla jsem to všechno zpracovat. Odvezli mě na pokoj a já po chodbě marně hledala manžela. Jen se moci sním podělit o radost a rozpůlit obavy, škoda, kvůli covidu to nešlo.
Dosud jsme na vše byli dva a vše dělali spolu. Teď jsem byla sama a věděla jsem, že návštěvy kvůli covidu nejsou, a že musím být silná, protože syn tam má jen mě a já jeho.

Na pokoji jsem pochopila, že mám katetr, drén, infuzi a léky na bolest. Bylo mi smutno po manželovi a vyhlížela jsem syna, ale bylo mi dobře. Měla jsem všeho plnou hlavu, vše bylo tak nové a bylo toho tolik. Jsme rodiče, syn je pochroumaný a nevím jak moc a co s tím? Já byla na operaci a kdy můžu vstát? Kdy budu s mým chlapečkem, kde je a co mu dělají?
Byla jsem unavená, ale moc dojatá a šťastná. Psali jsme si s manželem ještě dlouho SMS, posílal mi fotky syna, protože ho nechali na něj čekat před novorozeneckým oddělením jak přijel ze sálu a byl s ním na chodbě asi 20 minut, choval ho a chlapeček nebyl sám, za co jsem byla moc ráda.

Kdyby nezačínala covid opatření, bylo by to jiné. A to jsem netušila, co máme ještě před sebou. Náš chlapeček se narodil do doby covidové, v pátek 13. a to nás poznamenalo všechny..

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
434
28.2.21 08:53

Hezký deníček. Gratuluji k chlapečkovi. :kytka: Taky jsem rodila první dceru plánovaným císařem kvůli poloze nožičkama napřed.
Jen doufám, že jste všichni zdraví a v pořádku, ten závěr nezněl moc optimisticky…

  • Zmínit
  • Nahlásit
21005
28.2.21 21:04

V pátek 13.3.2020? to jsem šla do 1. covidové karantény - nepěkná doba

  • a zdá se mi, že doktoři docela riskovali - opravdu se mohl zaklínit v porodních cestách, na co čekali, když jsi už měla kontrakce?


a jinak gratulace k chlapečkovi - jak se má nyní?

  • Zmínit
  • Nahlásit
406
28.2.21 22:02

@jamik1416 děkuji má se moc dobře, ještě jsme pak měli náročné období, ale už si to vše sedlo a je dobře. :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
406
28.2.21 22:08

@stinga doktoři čekali že jako prvorodička mám dost času vydržet, protože operační plán byl plný, později mi taky došlo, že kdybych byla někde ne cestách nemuselo to dobře dopadnout a i v nemocnici to byli za minutu dvanáct, ale taky jsem ho třeba mohla nakonec porodit sama přirozeně a byli by to ok, to už nezjistíme. Bylo to velké riziko každopádně a jsem ráda že to dobře dopadlo.
Syn se má dobře, roste a raduje se z nových objevů, je to Smíšek a je od začátku na ženský :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1.3.21 09:01

Krásně napsáno. Gratuluji k chlapečkovi :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
21005
1.3.21 10:12

@Megden tak je fajn, že to dobře dopadlo a malý je v pohodě :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
406
1.3.21 19:00

@KarenKrejci moc děkuji 🙂

  • Zmínit
  • Nahlásit
1420
7.3.21 03:37

Doba kovidová - porod o měsíc dřív, manžel syna viděl asi 10 minut na porodním sále a pak 11 dní pouze online pře mobil :cert: úplný zákaz návštěv byl peklo, my dva se asi poslední 4 dny setkávali alespoň potají na pár minut u automatu na kafe… Doufám, že ta šílená doba skončí a nebude likvidovat životy nás všech

  • Zmínit
  • Nahlásit