Maminkou v Holandsku 4. díl

Rodičovství

Rozhodla jsem se sepsat mé zkušenosti s těhotenstvím, porodem a zdravotním systémem v Holandsku. Žiji tu cca rok a brzy po přestěhování jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná s mým novým holandským přítelem. Ve čtvrtém, prozatím posledním díle popisuji holandský systém péče o novorozence a své zkušenosti s prvními dny po porodu a s kojením.

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Ve čtvrté části mé minisérie o životě, těhotenství, porodu a zdravotní péči v Holandsku popíšu, jak probíhá holandská péče o novorozence a jak probíhaly naše první dny života s miminkem.

V Holandsku existuje poměrně unikátní systém péče o čerstvou maminku a její miminko. Po porodu v nemocnici je maminka propuštěna po pár hodinách a péči o ni přebírá tzv. Kraamzorg sestra, která přijde k vám domů a první dny se o vás a miminko stará. Tato služba je částečně hrazená zdravotní pojišťovnou a částečně vámi (cca 3,5 eur/hod.). Mezi kompetence této sestry spadá kontrola stehů a celkového tělesného stavu po porodu, pomoc a podpora při kojení, péče o jídlo pro rodinu, úklid domu, případná péče o starší sourozence atd. Její náplň práce je poměrně široká a je na vás, jak se domluvíte a jaké služby budete vyžadovat. Tato služba je dobrovolná, ale neznám nikoho, kdo by ji odmítl. Na začátku jsem k tomu přistupovala stylem „nechci aby mi cizí ženská lozila po baráku a vykládala mi, jak se mám starat o vlastní dítě“, ale když u nás byla poslední den, bylo mi moc smutno, že odchází, a oplakala jsem to.

Když jsme přijeli z nemocnice, zavolali jsme do Kraamzorg organizace, kterou jsme si předem vybrali (musíte si tuto službu „rezervovat“ co nejdříve během těhotenství, aby s vámi počítali a měli pro vás vyhrazenou sestru), ať někoho pošlou, že jsme doma. Během půl hodiny přijela sestra, jmenovala se Els, která s námi byla po celou dobu, 10 dní. Přivítala se s námi a s miminkem, chvíli jsme si povykládaly, jak porod probíhal, a ona začala vyplňovat papíry (vyplňování papírů jí zabralo každý den kolem půl hodiny, vše se dokumentovalo a zaznamenávalo), zatímco my jsme přivítali rodiče mého partnera, kteří se na miminko hned přijeli podívat. Já jsem byla sice trošku proti tomu, neměla jsem na to po porodu náladu, ale nakonec jsem souhlasila, že můžou přijít, pokud to bude velmi krátká návštěva.

Sebík celou dobu spokojeně spinkal a já se během jejich návštěvy hodinku prospala. Když odjeli, rozhodly jsme se Sebíka probudit a poprvé nakojit, jelikož v nemocnici se nám přisátí nepodařilo, nejspíše i kvůli podání morfinu a oxytocinu, byl ospalý a pořád spinkal, o prso během bondingu nejevil zájem. Els mi vysvětlila, že první dva dny ho mám budit a kojit pravidelně, protože měl trošku žloutenku a sám by se na kojení nebudil. Jakmile žloutenka odezní, můžu intervaly kojení nechat čistě na něm. Kojení nám nešlo, Sebík neotvíral pořádně pusinku, a když už se přisál, po minutě zase usnul. Odstříkaly jsme tedy mléko ručně a daly mu ho lžičkou.

Když Els večer odešla, trošku jsem znejistěla, protože nás čekalo první kojení o samotě a já se bála, že když nám to nepůjde, tak přes noc umře hlady, protože mi moc nešlo ani to ruční odstříkávání. Nějak jsme se s tím kojením poprali, i když to byl boj a chudák u toho plakal a já taky. Po dvou dnech boje mi Els doporučila kloboučky, aby se Sebík naučil více otvírat pusinku. Bradavky jsem měla bolavé a zničené, technika kojení byla špatná, i když mi Els pomáhala, prostě to nebylo úplně správně. S kloboučky jsme se jakž takž rozkojili, byla jsem za ně docela vděčná, protože po dvou dnech marného boje s přisáváním byly kloboučky příjemná úleva od bolesti.

Els nám ukázala, jak používat látkové pleny, pro které jsme se rozhodli, ukázala nám, jak Sebíka vykoupat, jak ho zabalit do zavinovačky, a mně neustále kladla na srdce, ať se přes den prospím, že se o miminko postará. Já však první dva dny spát nemohla, byla jsem nervózní, když Sebík nebyl u mě, a byla jsem prostě moc nadšená a stále jsem se na něj chtěla dívat a mazlit se s ním. Když jsem se zavřela v ložnici, byla jsem z toho nesvá a chtěla jsem ho mít pořád u sebe. Po pár dnech ale únava udeřila a já přes den spala, co to šlo. V podstatě jsem jen kojila a spala, pokud spal i Sebík, zatímco Els nám každý den uklidila dům a přítel nebo Els mi chystali jídlo a vařili kojící čaje. Byl to moc příjemný servis. Muž má ze zákona nárok na 5 dní placeného volna po porodu a přítel si navíc vzal dva týdny dovolené, staral se o mě tedy první tři týdny, což mi moc pomohlo nabrat sílu.

Čtvrtý den přišla jiná zdravotní sestra provést tzv. heel prick test (odebrání krve z patičky) a test sluchu. Výsledky byly v pořádku. Také nás navštívila sestra z Consultatiebureau, což je organizace, která sleduje, jestli se miminko správně vyvíjí, a zajišťuje očkování, což jsou úkony, které v Česku zajišťuje pediatr. V Holandsku pediatrie neexistuje, do 4 let věku se o miminko stará právě Consultatiebureau, pokud jde o „normální“ preventivní věci. Pokud je miminko nemocné, musíte k doktorovi. Miminko má stejného doktora jako vy, jmenuje se to tu Huisarts, v podstatě je to rodinný lékař, který se stará o děti i dospělé. K tomuto doktorovi chodíte pouze, pokud je něco špatně, ne na prevenci.

Consultatiebureau sestra se podívala na miminko, zeptala se nás, jak to jde s kojením, a rezervovala nám termín schůzky v jejich kanceláři, kam jsme se vydali, když bylo Sebíkovi cca 6 týdnů. Na první schůzce nám doktorka Sebíka zvážila, změřila, zkontrolovala držení těla a reflexy a zhodnotila, že se vyvíjí velice dobře. Zeptala se mě, jestli chceme očkovat, a po pozitivní odpovědi nám vypsala termín na očkování v 9 týdnech. Očkování je v Holandsku nepovinné, ale přesto 95 % rodičů očkuje. I my už máme za sebou první očkování. Byla jsem z toho celkem nervózní a zvažovala odsunutí, až bude Sebík starší, ale doktorka mi výrazně doporučila očkovat co nejdříve, vzhledem k tomu, že jsme se brzy chystali cestovat letadlem. Dodržujeme tedy standardní očkovací kalendář a máme za sebou hexavakcínu a pneumokoka, naštěstí se to obešlo bez větších komplikací, pouze s lehkou horečkou a podrážděností.

Pátý den po porodu jsme se všichni tři vydali na radnici, bylo potřeba miminko registrovat. Normálně to dělá muž sám, přítomnost miminka a maminky není vyžadována, ale já trvala na tom, že se projdeme, protože jsem chtěla trošku pohybu a čerstvého vzduchu. Procházka to byla krátká, ale i tak mne to dost fyzicky vyčerpalo, zároveň mi to však velmi pomohlo psychicky, už mě začínalo deptat, jak jsem pár dní nonstop zavřená doma a nemám kontakt s okolím.

Po 10 dnech přišla Els naposledy (chodila i v sobotu a neděli). Uklidila důkladně dům, zeptala se nás, jestli máme ještě nějaké otázky a jestli si věříme, že to sami zvládneme, a pak jsme se rozloučili. Bylo mi smutno, protože ten servis byl moc příjemný, celých 10 dní se dům leskl a voněl čistotou a mě bylo jasné, že je to naposledy. Také jsem měla trošku obavy o kojení. Kojili jsme stále s kloboučky.

Po prvním měsíci mi bylo jasné, že chci s kloboučky co nejdříve přestat, jsem docela líný člověk a obtěžovalo mě je neustále umývat, občas mi padaly, Sebík měl navíc od silikonu otlačenou kůžičku nad rtem, no prostě všechno špatně a neuměla jsem si představit s nimi kojit na veřejnosti. V průběhu druhého měsíce jsem je tedy začala postupně odbourávat, naštěstí Sebík docela chápal, co po něm chci, a občas se přisál ukázkově, občas to bylo horší. Když mě prsa začala moc bolet ze špatného přisátí, zase jsem je na chvíli nasadila. Na konci druhého měsíce už jsme kojili úplně bez nich. Věděla jsem, že čím dříve je odbourám, tím lépe, naštěstí se nám to podařilo a jsem za to moc vděčná.

Nyní jsou mu tři měsíce a kojíme jedna báseň. Co se týče mojí stravy, nijak jsem to neřešila, nevynechala jsem žádné potraviny. Když jsem si někdy kolem třetího týdne začala zase sama vařit, jedla jsem thaiská, mexická i indická pálivá jídla, fazole, čočku, cizrnu, čerstvé pečivo, atd. Prostě vše, co některé „chytré“ články radí vynechat. A Sebík spokojeně prdí jak starý chlap, vůbec nepláče kvůli bolestem bříška. Vykašlala jsem se na všechny rady, stejně každý tvrdí něco jiného, a vše dělala intuitivně. Kojení nám na začátku zabralo i dvě hodiny v kuse. Nyní kojím přes den kolem 10 až 15 minut, večer i hodinu, hodinu a půl, a máme z toho krásný uspávací rituál, na který se těším a oba si ho užíváme. Sebík v podstatě jinak než u prsu neusne, ale nějak mi to nevadí a jsem ráda, že pak spinká pěkně, dlouho, a je klidný.

Ze své dosavadní zkušenosti můžu říct, že spokojená maminka opravdu znamená spokojené miminko. I když první dva týdny se mi nevyhnulo lehké poporodní blues. Každý den k večeru jsem plakala, někdy strachem, že miminku ublížím, že ho upustím nebo se mi v noci udusí pod pokrývkou, někdy radostí, jak je krásný a hodný, někdy vděčností za Els a přítele a že jsem vlastně nevděčná, když pláču, a přitom mám veškerý servis, někdy jsem plakala jen tak, aniž bych měla příčinu. Naštěstí to během dvou týdnů odeznělo.

Sebíka mám neustále u sebe, nosím ho v šátku, leží s námi na gauči když se díváme na film, v noci ho mám vedle sebe v postýlce a nad ránem si ho beru k sobě do velké postele. Neustále na něj mluvím a směju se. Myslím, že částečně i díky tomu je to tak pohodové miminko, skoro nepláče a je většinu času veselý a hravý. Dost tomu přispívá i to, že já sama nejsem ve stresu a unavená, přítel mi pomáhá, jak to jde, a Sebík rychle pochopil, že v noci se spí a ve dne se hraje, takže si nemůžu stěžovat ani na nedostatek spánku. Dost často si s ním zdřímnu i přes den, pokud se cítím unavená. Soucítím se všemi maminkami, které jsou na všechno samy a které jsou vyčerpané, nevyspané a vystresované. I já si prošla pár krizovými momenty, kdy jsem byla unavená a podrážděná, kdy se mi vztekal u kojení a já na něho byla naštvaná a nepříjemná, a pak mě to strašně mrzelo, protože je to přece jen nevinné a čisté miminko a nedělá mi to schválně. Ale brzy jsme se spolu naprosto sžili a teď už fungujeme perfektně.

Tímto článkem prozatím ukončuji moji minisérii deníčků z Holandska, snad se vám líbila a možná později napíšu další díl, až bude Sebík starší a půjde do jesliček. Ale to máme ještě pár měsíců před sebou :-)

Váš příspěvek
Mallorka
Závislačka 3221 příspěvků 29.07.19 22:09

Super. Sestra do domu, to je fajn služba. :) 8)

Holandsko mám ráda, působí na me jako pohodova zeme.

kruel
Kecalka 475 příspěvků 30.07.19 07:31

Tu sestru bych doma taky chtěla :mrgreen: :dance:

beruska9
Extra třída :D 11300 příspěvků 30.07.19 07:56

O tech sestrach doma jsem uz slysela, to je genialni :) Ja ziju v Australii, ta pece je tady v necem podobna, druhe dite jsem rodila ambulantne, ale tohle nemame :D At se dari!

Příspěvek upraven 30.07.19 v 07:57

Uživatel je onlineMichaelkaT
Kecalka 143 příspěvků 30.07.19 08:23

Ja z toho byla nadsena no.. hlavne kdyz se vzbudite a barak se leskne cistotou, zadny spinavy nadobi v kuchyni a tak :D to by se mi libilo kazdej den! :lol:

linny.cz
Povídálka 26 příspěvků 3 inzeráty 30.07.19 15:45

Hezky napsané a zajímavé čtení, díky za sdílení tvých zážitků :-)

hani28
Ukecaná baba ;) 1412 příspěvků 30.07.19 16:50

Tady v Anglii je to taky dost podobne, ale takovou sestru tady nemame. Ale moc nechapu, proc by mela maminka jit spat a o miminko se starat sestra, kdyz je tatinek doma. To se prece muze postarat on.

Leo44
Kecalka 283 příspěvků 30.07.19 19:19

Já na to mám chlapa a cizího by jsme tu nesnesli ani jeden.
Upřímně já si užívala ten komfort v nemocnici. Býka jsem tam 5 dní a bylo to parádní :srdce: sestřičky úžasné o malou se starali, nosili mi i sladké. Takže úplně super a rozhodně si nemám na co stěžovat.

Takže mě se doma leskne domeček každý den i po 15 měsících od porodu :lol:

Uživatel je onlineMichaelkaT
Kecalka 143 příspěvků 30.07.19 19:39

@hani28 no ono to tak vicemene i bylo u nas, ja spala kdyz spal maly a kdyz se vzbudil tak si ho choval pritel a ta sestra si s pritelem povidala nebo ho treba neco novyho ucila a tak, pokud jsem zrovna spala. My ho v podstate nedali z ruky. Ale spousta holandanu ty miminka tak neprozivaji a jsou radi, kdyz se postara nekdo cizi a oni maji klid. Navic donedavna meli chlapi jen 2 dny volna misto 5 a pak hybaj do prace :roll: takze zenska byla hned druhej den po porodu doma sama.

martina bl
Kecalka 140 příspěvků 30.07.19 23:06

Super deníček. Taková sestra by se mi obzvlášť po prvním porodu hrozně hodila. Člověk nic pořádně neví, ta nejistota je nepříjemná. Pomoc někoho zkušeného-to se na psychické pohodě hodně podepíše.

Ainah
Ukecaná baba ;) 1199 příspěvků 1 inzerát 01.08.19 12:58

Teda to závidím takový servis to u nás nehrozí a všechny maminky to musí zvládnout samy ;) a gratuluji k malému ;)

Vložit nový komentář