Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?

Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí se na druhý bok a za chvíli spí. Kdybych se ho pokusila obejmout nebo políbila trochu jinak než obvykle, většinou to přejde bez povšimnutí.

Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce? Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce? Zdroj: Canva

Nejdřív jsem si říkala, že je unavený. Má náročnou práci, doma se staráme o děti a večer toho má každý dost. Nechtěla jsem na něj tlačit, a tak jsem čekala, že se to zase změní.

Jenže týdny se proměnily v měsíce a z intimního života zůstaly jen vzpomínky. Když jsem se ho opatrně zeptala, jestli ho ještě přitahuji, ujistil mě, že mě miluje a že si nic nemám namlouvat. Podle něj je všechno v pořádku.

Jenže pro mě není.

Začala jsem přemýšlet, jestli jsem se změnila po dětech, jestli už nejsem dost přitažlivá nebo jestli mu na mně něco vadí. Koupila jsem si nové prádlo, snažila se vytvořit romantickou atmosféru a několikrát jsem sama udělala první krok. Většinou mě ale odmítl s tím, že je unavený, musí brzy vstávat nebo se mu jednoduše nechce.

Nejvíc mě bolelo, že se o tom nechtěl bavit. Jakmile jsem téma otevřela, řekl, že zase něco řeším a že sex přece není to nejdůležitější na světě.

Nejde mi jen o samotný sex. Chybí mi pocit, že mě manžel chce, že se na mě těší a že jsme pořád muž a žena, nejen rodiče, kteří společně organizují chod domácnosti.

Někdy se přistihnu, že mu závidím, když se na ulici otočí za jinou ženou. Hned se za tu myšlenku stydím, ale zároveň mě napadá, jestli by o mě ještě někdo jiný mohl mít zájem. Nikdy jsem nevěru neplánovala a manžela nechci podvést. Přesto mi chybí ujištění, že jsem pro někoho přitažlivá.

Kamarádka mi poradila, ať na něj přestanu tlačit. Jenže já na něj nechci tlačit. Nechci sex z povinnosti ani nechci, aby se mnou spal jen proto, abych byla spokojená. Toužím po tom, aby sám chtěl být se mnou blízko.

Nedávno jsem se ho zeptala, jestli mu náš intimní život opravdu nechybí. Chvíli mlčel a pak řekl, že má jiné starosti a že bych měla být ráda, že spolu normálně vycházíme. Ta odpověď mě zasáhla víc, než jsem čekala.

Mám se smířit s tím, že už mě nechce?

Pořád ho miluju a nechci zahodit všechno, co jsme spolu vybudovali. Zároveň se ale bojím, že si na život bez intimity postupně zvykneme a jednoho dne zjistím, že vedle sebe sice bydlíme, ale už spolu vlastně nežijeme.

Nevím, jestli za jeho nezájmem stojí stres, únava, zdravotní potíže, nebo se mezi námi něco změnilo a on mi to nedokáže říct. Nechci si domýšlet nejhorší scénáře, ale už mě nebaví předstírat, že mi to nevadí.

Přečtěte si také

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
  • Anonymní
  • 10.11.26
  • 794

Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
128
22.10.26 12:43

Že byste měla být ráda, že spolu normálně vycházíte???… tak to by mi také nedalo spát, zní to fakt jako výčitka, jakoby jste vy mohla za to, že on si (chudáček malý ublížený) musel(?) najít milenku…

  • načítám...
  • Zmínit