Celý život předstíral, že ho přitahuji. Manžel se mi přiznal až teď
- O životě
- Anonymní
- 05.11.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když mi manžel po dvanácti letech společného života oznámil, že ho vlastně nikdy nepřitahovalo moje tělo, nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaký nepovedený vtip. Máme dvě děti, společný dům, hypotéku a za sebou spoustu krásných dovolených. Nikdy mě nenapadlo, že bychom měli zásadní problém. Jenže pak mi začal vysvětlovat, jak náš vztah celou dobu vnímal on, a já měla pocit, že jsem se probudila v cizím životě.
S Tomášem jsme se poznali na vysoké škole. Bylo mi jednadvacet, jemu čtyřiadvacet. Byl pozorný, chytrý a spolehlivý. Nebyl to žádný velký svůdník, ale líbil se mi. Na první pusu jsem čekala asi měsíc a na první společnou noc další dva. Nikdy mi nevadilo, že není příliš iniciativní. Připadala jsem si vedle něj bezpečně.
Po dvou letech jsme se vzali a o další tři roky později se nám narodil syn. Potom dcera. Tomáš byl vždycky dobrý táta, pomáhal doma, s dětmi trávil čas a nikdy mi nedal důvod pochybovat o tom, že mě miluje.
Pravda je, že náš intimní život nebyl nikdy nijak divoký. Sex jsme měli většinou jednou za dva týdny, někdy i méně. Přisuzovala jsem to únavě, práci a později malým dětem. Když jsem se snažila něco změnit, Tomáš byl spíš zdrženlivý. Občas jsem si připadala neatraktivní, ale nikdy jsem to nepovažovala za zásadní problém.
Zlom přišel letos na jaře. Děti byly na víkend u babičky a my jsme měli poprvé po dlouhé době celý dům pro sebe. Těšila jsem se, že si užijeme společný večer. Tomáš ale působil nervózně a nakonec mi oznámil, že už dál nechce předstírat.
Následovalo přiznání, které jsem si neuměla představit ani v nejhorším snu. Prý ho nikdy sexuálně nepřitahovaly ženy tak, jak by očekávalo jeho okolí. Se mnou se mu žilo dobře, měl mě rád jako člověka, vážil si mě a chtěl se mnou rodinu. Jenže fyzickou přitažlivost, kterou jsem považovala za samozřejmou součást našeho vztahu, údajně celou dobu spíš napodoboval.
Postupně mi přiznal, že už před naším seznámením měl pochybnosti o své sexualitě. Nikdy si ale nedovolil je pořádně prozkoumat. Pocházel z velmi konzervativní rodiny, kde se o podobných věcech nemluvilo. Když poznal mě, připadala jsem mu jako ideální partnerka pro život. A tak v tom pokračoval.
Začala jsem si zpětně vybavovat všechny situace, kdy jsem se cítila odmítnutá. Všechny narozeniny, kdy jsem si koupila hezké prádlo, všechny večery, kdy jsem se snažila být iniciativní, i chvíle, kdy jsem se trápila tím, jestli jsem nepřibrala nebo nepřestala být pro manžela přitažlivá. Přitom problém možná nikdy nebyl ve mně.
Nejhorší je, že Tomáš nechce odejít. Tvrdí, že mě má rád, nechce rozbít rodinu a přeje si, abychom dál fungovali jako dosud. Jenže já už nedokážu předstírat, že se nic nestalo.
Začala jsem přemýšlet, jestli jsem těch dvanáct let vůbec žila v opravdovém partnerském vztahu. Jestli mě někdy skutečně toužil políbit, obejmout nebo se mnou být intimně. A jestli jsem nebyla jen bezpečná volba, která mu umožnila žít život podle očekávání ostatních.
Tomáš tvrdí, že za svou sexualitu nemůže a že se za ni styděl celý život. To mu nevyčítám. Vyčítám mu ale, že mě nechal dvanáct let věřit něčemu, co nebyla pravda.
Zatím bydlíme pod jednou střechou, ale spíme odděleně. Dětem jsme nic neřekli a já sama ještě nevím, jestli dokážu v našem manželství pokračovat. Jedno už ale vím jistě. Nechci strávit dalších dvanáct let ve vztahu, ve kterém budu doufat, že mě vlastní muž jednou začne opravdu chtít.
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 502
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 393
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 737
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1396
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 252
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1288
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1051
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 786
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1494
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 710
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...