Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést

Chtěl konečně zrušit bazén, který už roky nefungoval, a chtěl zřídit jezírko. Říkala jsem si, že je to fajn. Ať si něco užije. Po těch letech, kdy jsme pořád někam vozili děti, řešili školu, kroužky, dovolené a všechno možné, si přece zaslouží mít nějakého koníčka.

Jenže z koníčka se postupně stala druhá směna. A pak vlastně celý život.
Ráno vstane a jde na zahradu. Odpoledne jde na zahradu. O víkendu je na zahradě prakticky od rána do večera. Když se ho zeptám, jestli nechce jít někam na výlet, odpověď zní, že musí něco dodělat. Když navrhnu večeři, řekne, že přijde, až to tam dokončí. Jenže ono tam pořád něco je.

Začínám mít pocit, že jezírko je třetí člen naší domácnosti. Jen s ním manžel tráví podstatně víc času než se mnou.

Nejdřív jsem byla naštvaná. Potom mi to začalo být líto. A nakonec mi došlo, že vlastně nejde vůbec o zahradu. Jde o to, že jsme spolu najednou zůstali sami a já zjišťuju, že vlastně nevíme, co si spolu počít.

Děti byly roky středobodem našeho života. Vždycky bylo co řešit, kam jet, koho vyzvednout, co koupit, co zařídit. Najednou je ticho. A zatímco já jsem se těšila, že si konečně budeme užívat jeden druhého, manžel si našel něco, čemu může věnovat veškerou energii.

Takže jsme skončili u terapeuta.

Čekala jsem nějaké hluboké otázky. Třeba jestli jsme si odcizili, co nám ve vztahu chybí, jak spolu znovu trávit čas nebo co vlastně od života ve dvou chceme. Paní terapeutka nás vyslechla, chvíli mlčela a pak přišla s radou, která mě opravdu překvapila. „Tak počkejte. Teď bude podzim a na zahradu už bude chladno.“

Manžel přikývl. Já jsem se na ni chvíli dívala a přemýšlela, jestli jsem právě utratila peníze za terapii, nebo za předpověď počasí.

Protože já nepotřebuju, aby manžel přestal chodit na zahradu. Potřebuju zjistit, jestli spolu ještě chceme být, i když už doma nejsou děti, které nás celé ty roky držely pohromadě.
A upřímně začínám mít strach, že až na podzim opravdu přijde zima a manžel konečně zavře dveře na zahradu, zjistíme, že doma už vlastně nemáme co dělat ani spolu.